Tato akce do knihovny přilákala 32 příznivců dětské knihovny + kocoura Rasputina. Naše pozvání přijala i Mikulášova babička, od které jsme se dozvěděli mnoho zajímavých věcí. Její vyprávění pro vás zachytil dráp kocoura Rasputina.
Čtěte! Dozvíte se nejen, co nového na sídlišti v Andělově, ale i proč ve Znojmě není sníh…
Dobrý den,
tak konečně jsem tady. K vám do Znojma se dostat není jednoduché. Všude je plno sněhu, ale tady skoro nic. Když jsem svému synovi Mikulášovi říkala, že jsem byla pozvána 29. listopadu do Znojma, spráskl ruce a spustil: „Matko, jak se tam dostaneš. Tam v zimě není vůbec sníh, když tak jen trochu, ale to není na lyžování.“ A tak mi půjčil svoji hůlku, abych se mohla po cestě, o co opírat. Pochopitelně jsem nešla celou cestu pěšky, ale využila jsem některé dopravní prostředky. Přes Krkonoše jsem jela na sněžném skútru, přes Vysočinu na lyžích, potom kousek autobusem a vlakem. To jsem si dala s tím vlakem. Pochopitelně měl zpoždění a také na trati byla výluka – opravovala se trať. Vlak zastavil v Andělově, vystoupím a koho nevidím sedět na nádraží – svoji přítelkyni Andělku. Pěkně jsme si spolu popovídaly. Představte si, co jsem se dozvěděla. Že prý se na sídlišti v Andělově jedné mladé andělské mamince narodil čert. Přitom byli samozřejmě docela vedle. Každý přece ví, že když už se nějakému andělovi stane takové neštěstí a čeká mimino s čertem, nemůže se nikdy narodit čert. Spojí-li se čert a anděl, musí se vždycky narodit jedině člověk. Kdo jiný, napůl čert a napůl anděl, by z toho mohl vzniknout.
Čertíček byl ale celý čert. Andělská maminka s ním měla velké starosti. Prý ani do školky ho nikde nechtěli vzít. A tak andělské mamince nic jiného nezbylo, než Čertíka všude tahat s sebou, i do práce. Když šla vloni nadělovat dětem na svatého Mikuláše, čertík vlezl Mikuláši do nůše, vyhrabal dárečky a celou dobu se ládoval fíky a mandarinkami. Nebo když andělská maminka měla práci na Vánoce jako ozdoba na stromečku, Čertík si hrál s elektrickými svíčkami tak dlouho, až vyhodil pojistky.
Letos, ale andělská maminka, aby předešla takovým pohromám, rozhodla se, že opatří Čertíkovi nějaké zimní radovánky. Vylétla do oblak a uprostřed jednoho velkého mraku si hrály vločky. Poprosila je, zda by letos mohly slétnout na zem o něco dříve. Všechny vločky jí to slíbily, ale myslely si:“ Vždyť do Mikuláše nebo do vánoc času dost“. A hrály si dál. Jedině Krystalka a Ledulka se hned začaly připravovat. Vždyť ušití krajkové sukýnky, vyrobit krajkové paraplíčko, dá mnoho práce.
Až když se minulou sobotu po obědě ozvalo ledové zaťukání na dvířka mraku, vločky rázem ztichly a teprve teď si vzpomněly na svůj slib, ale bylo už pozdě.
Otevřela se dvířka a vločky začaly padat jedna přes druhou dolů. Letěly rychle a přímo. Dole se rozplácly na chodníku. Jedině Ledulka a Krystalka lehce se odrazily a letěly. Chvíli vlevo, chvíli vpravo, ale hlavně ladně pluly vzduchem. A na chodník dopadly lehounce. Vzpomínáte si, děti na minulou sobotu, na tu vánici, jak padaly vločky jedna přes druhou. Za půl hodiny bylo po vločkách - tedy po sněhu. Zůstalo jen pár bílých míst.
Doufám, že na další let se už všechny vločky připraví a splní slib, který daly andělské mamince. A malý čertík, aby už mohl užívat zimních radovánek a přestal zlobit, protože 5. prosince můj syn Mikuláš se vydává na cestu. Obejde všechny hodné děti. A vánoce, vánoce jsou tady coby dup.
Citace:Vokurková, A. O čertíkovi. Praha, Meander 2007, str.6,8.
Čtěte! Dozvíte se nejen, co nového na sídlišti v Andělově, ale i proč ve Znojmě není sníh…
Dobrý den,
tak konečně jsem tady. K vám do Znojma se dostat není jednoduché. Všude je plno sněhu, ale tady skoro nic. Když jsem svému synovi Mikulášovi říkala, že jsem byla pozvána 29. listopadu do Znojma, spráskl ruce a spustil: „Matko, jak se tam dostaneš. Tam v zimě není vůbec sníh, když tak jen trochu, ale to není na lyžování.“ A tak mi půjčil svoji hůlku, abych se mohla po cestě, o co opírat. Pochopitelně jsem nešla celou cestu pěšky, ale využila jsem některé dopravní prostředky. Přes Krkonoše jsem jela na sněžném skútru, přes Vysočinu na lyžích, potom kousek autobusem a vlakem. To jsem si dala s tím vlakem. Pochopitelně měl zpoždění a také na trati byla výluka – opravovala se trať. Vlak zastavil v Andělově, vystoupím a koho nevidím sedět na nádraží – svoji přítelkyni Andělku. Pěkně jsme si spolu popovídaly. Představte si, co jsem se dozvěděla. Že prý se na sídlišti v Andělově jedné mladé andělské mamince narodil čert. Přitom byli samozřejmě docela vedle. Každý přece ví, že když už se nějakému andělovi stane takové neštěstí a čeká mimino s čertem, nemůže se nikdy narodit čert. Spojí-li se čert a anděl, musí se vždycky narodit jedině člověk. Kdo jiný, napůl čert a napůl anděl, by z toho mohl vzniknout.
Čertíček byl ale celý čert. Andělská maminka s ním měla velké starosti. Prý ani do školky ho nikde nechtěli vzít. A tak andělské mamince nic jiného nezbylo, než Čertíka všude tahat s sebou, i do práce. Když šla vloni nadělovat dětem na svatého Mikuláše, čertík vlezl Mikuláši do nůše, vyhrabal dárečky a celou dobu se ládoval fíky a mandarinkami. Nebo když andělská maminka měla práci na Vánoce jako ozdoba na stromečku, Čertík si hrál s elektrickými svíčkami tak dlouho, až vyhodil pojistky.
Letos, ale andělská maminka, aby předešla takovým pohromám, rozhodla se, že opatří Čertíkovi nějaké zimní radovánky. Vylétla do oblak a uprostřed jednoho velkého mraku si hrály vločky. Poprosila je, zda by letos mohly slétnout na zem o něco dříve. Všechny vločky jí to slíbily, ale myslely si:“ Vždyť do Mikuláše nebo do vánoc času dost“. A hrály si dál. Jedině Krystalka a Ledulka se hned začaly připravovat. Vždyť ušití krajkové sukýnky, vyrobit krajkové paraplíčko, dá mnoho práce.
Až když se minulou sobotu po obědě ozvalo ledové zaťukání na dvířka mraku, vločky rázem ztichly a teprve teď si vzpomněly na svůj slib, ale bylo už pozdě.
Otevřela se dvířka a vločky začaly padat jedna přes druhou dolů. Letěly rychle a přímo. Dole se rozplácly na chodníku. Jedině Ledulka a Krystalka lehce se odrazily a letěly. Chvíli vlevo, chvíli vpravo, ale hlavně ladně pluly vzduchem. A na chodník dopadly lehounce. Vzpomínáte si, děti na minulou sobotu, na tu vánici, jak padaly vločky jedna přes druhou. Za půl hodiny bylo po vločkách - tedy po sněhu. Zůstalo jen pár bílých míst.
Doufám, že na další let se už všechny vločky připraví a splní slib, který daly andělské mamince. A malý čertík, aby už mohl užívat zimních radovánek a přestal zlobit, protože 5. prosince můj syn Mikuláš se vydává na cestu. Obejde všechny hodné děti. A vánoce, vánoce jsou tady coby dup.
Citace:Vokurková, A. O čertíkovi. Praha, Meander 2007, str.6,8.