Referáty

Zobrazení: 667

Stránecká, Františka (1839-1888)

  • spisovatelka, znalkyně života venkovského lidu, sběratelka lidového umění, šiřitelka lidových tradic
Františka StráneckáFrantiška Stránecká (rod. jm. Všetečková) se narodila 9. 3. 1839 ve Velkém Meziříčí do rodiny purkrabího Františka Všetečky. Její otec byl roku 1848 jmenován hospodářským správcem ve Stránské Zhoři (odtud také Františka později převzala svůj literární pseudonym). Matka již od dětství vedla Františku spolu se svými sourozenci k četbě a vzdělání. Františka se učila českému, německému a latinskému jazyku spolu se svými bratry u osvícenského kaplana Jana Havlíčka a soukromě vystudovala nižší třídy německého jihlavského gymnázia.

V šestnácti letech se Františka provdala za soudního adjunkta Ignáta Kerschnera. Tento svazek jí umožnil cestovat a poznat tak Uhry a Slovácko. Po svatbě žili manželé pět let v Beregházu v Uhrách a od roku 1860 v Uherském Hradišti (a to až do roku 1874). Slovácko si Stránecká nadevše oblíbila, stalo se častým námětem její pozdější tvorby.

Jako literátka se poprvé uvedla na scénu v roce 1868, kdy vydala útlý svazek Pohádek z Moravy. Toto dílo vyšlo také přičiněním Karla Jaromíra Erbena.

Přestože sbírání pohádek mnohé vedlo k tomu, že ji začali nazývat „moravskou Boženou Němcovou“, nebo ji také přirovnávali k Erbenovi, Stránecká se později věnovala především psaní vlastních povídek, recenzí a črt. Aktivně překládala výchovné a cestopisné články a korespondovala s českou literární elitou. Jako autorka udržovala rovněž bohaté kontakty a vztahy s řadou obyčejných lidí, mapovala obrazy života obyčejného lidu žijícího na Moravě, a to především v oblasti Horácka a celé západní a jižní Moravy takřka až po Znojmo. Františka Stránecká psala o lidech a pro lidi. Její jazyk je prostý a výpravný. Její texty uchovávají folklor, zvyky obyčejných lidí a tradiční obřady Moravy 19. století.

Roku 1874 se Stránecká spolu s manželem přestěhovali do Brna, kde její manžel získal místo soudního rady. Usídlili se v ulici na Veveří, v domě číslo 5. Postupně začala být Františka Stránecká známou a oblíbenou autorkou. První příspěvky posílala do Koledy, a to cestopisné črty z Uher, pohádky i povídky. Spolupracovala s časopisy Zora, Obzor, Květy, Vesna, Orel, Beseda, Světozor, Zlatá Praha, Literární listy, Lev, Národ a škola a Zábavní listy.  Stránecká rovněž úzce spolupracovala s olomouckou vydavatelkou a redaktorkou Miloslavou Procházkovou a hojně přispívala do jejích časopisů a kalendářů pro ženy.

Františka Stránecká je také spojena s brněnským spolkem Vesna. Cílem spolku bylo původně zkvalitnění výchovy a vzdělávání žen, nicméně velmi rychle převládly další aktivity, které poté určovaly nový směr spolku. Soustředil kolem sebe řadu významných osobností a programově využíval lidových tradic k rozšíření své působnosti. Spolek se věnoval nejen výchově, ale pořádal také řadu společenských a kulturních akcí jako byly oslavy, koncerty, divadelní představení, výlety, přednášky, výstavy, veřejné bazary aj.

Sama Stránecká spolek podporovala peněžními dary, především pak svou prací. Přednášela, sbírala ukázky lidové kultury na Moravě, psala folklorní a národopisné statě, které často doprovázela kresbami moravských ornamentů, výšivek, malování nábytku, oděvu, kraslic apod.

Spolu s dalšími členkami Vesny probouzela zájem žen o nošení krásných lidových oděvů a krojů. V roce 1885 založila národopisný odbor Vesny, se kterým spolupracoval i Leoš Janáček. Pracovala v lidumilných spolcích a v českém čtenářském spolku brněnských žen.

Knižně vyšly Pohádky moravské (1874), Z našeho lidu (1882), Některé črty (1885) a Z pohoří moravského (1886). Krom pohádek napsala 82 povídek, z nichž mnohé byly přeloženy do tehdy módního francouzského jazyka. Františka Stránecká psala především pro potěšení, mnohdy nebrala ani honoráře.

Stránecká zemřela předčasně, a to na tyfus. Bylo jí pouhých 49 let. Zemřela v domě na Veveří, dne 27. 5. 1888. Po její smrti byl při dívčí škole spolku Vesna zřízen fond Františky Stránecké, z něhož byly pořizovány lidové výšivky. Škola jich vlastnila několik set.

Františka Stránecká byla pochována na brněnském ústředním hřbitově. Zemská organizace pokrokových žen moravských jí slavnostně odhalila pamětní desku na domě, kde žila. Také ve Velkém Meziříčí je k vidění na jednom z domů její pamětní busta.

Naposledy bylo její dílo vydáno v roce 1992. Jednalo se o výbor pohádek s názvem Moravské národní pohádky.

ZDROJE:

Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.