- sochař, keramik, malíř, grafik, pedagog
Hubert Kovařík se narodil 27. 10. 1888 v Břeclavi do rodiny ke třem sestrám, kde matka byla Němka (Anna Kovaříková, roz. Skřepská) a otec Čech (Albert Václav Kovařík). Navštěvoval zde obecnou školu, poté i německé gymnázium a díky jeho mimořádnému kreslířskému nadání mu bylo umožněno další studium na státní keramické škole ve Znojmě (1905-1908). Prostřednictvím profesorů Bruna Emmela a Viktora Schufinskyho měl poprvé možnost se zblízka obeznámit se stylovými proudy secesní Vídně. Oba čerství absolventi Kunstgewerbeschule nastoupili do profesorského sboru střední keramické školy ve stejném roce, kdy se do studia díky stipendiu knížete Jana Lichtensteina zapsal i Hubert Kovařík. Státní keramickou školu ve Znojmě Kovařík „absolvoval s výborným úspěchem“ a jako dvacetiletý přešel v roce 1908 na Kunstgewerbeschule do Vídně. Ve Vídni navštěvoval speciální oddělení sochařství pod vedením profesora Josefa Breitnera a kurs všeobecného kreslení aktů. Určující význam měla pro mladého umělce roční soukromá stáž u sochaře Antona Hanaka, kterou Kovařík absolvoval po ukončení studií v roce 1912. Ve Vídni získával své první zakázky, často uplatňoval ve své tvorbě Starozákonní a Novozákonní náměty.
Slibně se rozvíjející kariéru mladého umělce však na čtyři roky utlumila první světová válka (během války byl Kovařík činný v rakouské armádě), po jejím ukončení se ale vrátil k umělecké činnosti, kterou nadále rozvíjel v nově vzniklé Československé republice.
Ranou poválečnou tvorbu Kovařík spojil s jihomoravským keramickým průmyselm, konkrétně s Kunsštátskou keramikou, jejíž byl spoluzakladatelem (Kunštátská keramika spol. s.r.o.). Zde, v Kunštátě, se usadil na jaře roku 1919. Výrobkům Kunštátské keramiky vtiskl Kovařík charakteristickou výtvarnou kvalitu. Geometricky stylizovaný ornamentální dekor v černobílé barevnosti pokrýval hladké plochy nápojových souborů, dóz a bonboniér vyrobených z bělostřepé póroviny.
Vedle drobné užitné keramiky navrhoval Kovařík tvary keramických stolních hodin a rozměrných dekorativních váz. Jeho tvorbu ovlivnil vedle názorového proudu vídeňské secese také laděný příklon k lidové tradici. Pro keramické dílny vyvzoroval Kovařík řadu figurálních plastik s folklórní tematikou, dívky v lidových krojích, šohaje, tančící páry provedené v čistě bílé či smetanové barevnosti. Výrazný dekorativní kreslířský talent projevil v bezpočtu detailních návrhů a skic, které se dochovaly v umělcových nepublikovaných skicářích, pracovních a poznámkových sešitech. Tvorba Huberta Kovaříka v Kunštátské keramice znamenala osobitý příspěvek do proudu národního dekorativismu, který se krátce po roce 1918 začal v Československé republice rozvíjet. S dílnou v Kunštátě však ukončil Kovařík spolupráci v roce 1922.
Vlastní tvorba Huberta Kovaříka se mohla nejvýrazněji rozvinout právě po roce 1922, kdy si zřídil vlastní dílnu ve Svitávce u Boskovic. Kovařík rozvíjel ve své tvorbě i nadále výtvarné principy Wiener Werkstätte a Wiener Keramik, v užitné keramice s typickým bohatým dekorem složeným z geometricky stylizovaných rostlinných motivů v kontrastní černo-bílé barevnosti.
Nevyčerpatelným tématem mu byla lidská postava v různé míře stylizace. V pohybech a pózách ženských plastik nalezl Kovaříkův dekorativní styl široké možnosti uplatnění. Druhá polovina 20. let znamenala vrchol Kovaříkovy dosavadní tvorby, což reflektují mnohá získaná ocenění. Roku 1925 získal například čestný diplom na Mezinárodní výstavě dekorativního a průmyslového umění v Paříži; účastnil se mnoha prestižních výstav, československou kreslířskou tvorbu reprezentoval společně s Jaroslavem Horejcem a Helenou Johnovou na Mezinárodní výstavě keramického umění (1928-29) v New Yorku, Philadelphii, Clevelandu, Detroitu a dalších severoamerických městech. Nejvýznamnější ocenění získal Kovařík v roce 1930, a to na Mezinárodní výstavě v belgickém Liége, obdržel zde od členů mezinárodního komitétu zlatou medaili v oboru keramického průmyslu. Nedlouho nato však nastal zásadní zlom v jeho tvorbě, počátkem 30. let ukončil svou činnost v keramické dílně ve Svitávce, hospodářská krize zřejmě nepřála produkci drobné dekorativní keramiky. Keramické a sochařské tvorby však nezanechal zcela – ze 30. let jsou známa díla jako Probuzení (1934), Máti Země (1934) či Chudoba (1937). Výrazně se však proměnila typika i náměty, výraz je expresivnější, více zaujatý sociální tematikou, která se tolik uplatnila zejména v Kovaříkově malířské a grafické tvorbě. Roku 1955 se Kovařík stěhuje do Mariánských Lázní, umírá o tři roky později, konkrétně 21. července 1958. Pohřben je na kunratickém hřbitově v Praze.
ZDROJ:
- KOVAŘÍK, Hubert, 1888-1958. Hubert Kovařík: sochař, keramik a malíř: 27. 10. 1888, Břeclav - 21. 7. 1958, Praha: [9. října 2008 - 16. listopadu 2008, Muzeum Boskovicka]. Vydavatel Muzeum Boskovicka (Boskovice, Česko). Vyd. 1. [Boskovice]: Albert, 2008. 63 s. ISBN 978-80-7326-154-2.
Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.