Bacher,Karl - doktor filozofie (60. výročí úmrtí)
* 10.02.1884 - Valtrovice
+ 08.07.1954 - Steyr
Životopis:
Narodil se v rodině drobného rolníka. Na základní školu chodil přímo ve Valtrovicích, kde se vyučovalo v němčině. Od roku 1897 navštěvoval znojemské gymnázium, v té době mu umírá otec, ale studia zdárně ukončuje maturitou (1905). Poté odchází na vídeňskou univerzitu, kde studuje germanistiku. V roce 1911 získává titul doktora filozofie. Dále působí jako středoškolský profesor ve Vídni, často se však vrací do rodné vsi za matkou. V letech 1938-1945 působí ve Znojmě jako ředitel gymnázia. 9. února 1944 mu byl slavnostně udělen titul čestného občana města Znojma.
Dílo:
Svá díla psal částečně v nářečí, částečně ve spisovné němčině. V roce 1922 se ve Vídni objevuje jeho lyrická prvotina v jihomoravském dialektu Südmährische Gedichte (Nové jihomoravské básně). V Mikulově je roku 1925 vydána sbírka Zeitige Aeha, ve Vídni 1937 Lesáweinbeer, v roce 1951 A loabl brot von dahoam (Bochník domácího chleba), 1952 Ausklabte Apfln (Vybraná jablka), r. 1953 Herdfeuer vo dahoam (Teplo rodinného krbu). Kromě poezie, teoretických národopisných prací i povídek byl také autorem celé řady divadelních her inspirovaných selským prostředím rodného kraje. Již v roce 1918 se ve Vídni objevila Bacherova veselohra Die Sache last sich einrenken (Věc se dá napravit), následují tragédie Der Gmoanschmied (Obecní kovář, 1924), Bauer und Knecht (Sedlák a čeledín, 1932), historické selské drama Der Landrichter von Urbau (Vrbovecký soudce, 1934), z veseloher např. Drei in der Zwickmühle (Tři v bryndě, 1931). Premiéra hry Meier Helmbrecht (Šafář Helmbrecht) byla realizována na žádost autora jako odpolední školní představení ve znojemském Městském divadle. V roce 1974, po spisovatelově smrti, vychází ve Stuttgartu nedokončený odkaz v jihomoravském nářečí Dos Liad vo der Thaya (Dyjská píseň).
Literatura:
- TOMAN, Jan. Valtrovické košíčky jablek - Dr. Karl Bacher. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Č. 6 (09.02.2004), s. 5, 7.
Buchmayer,Johann Nepomuk Jakob – lesník (210. výročí narození)
* 17.07.1804 - Pohořelice u Zlína
+ 26.01.1858 - Budíškovice u Jemnice
Životopis:
Pocházel z rodiny Tomáš Buchmayera, zámeckého správce u hraběte Šternberka. Byl otcem Augustina Antona Buchmayera. Absolvoval piaristické gymnázium v Kroměříži s výborným prospěchem. Pak nastoupil lesnickou praxi na velkostatku Napajedla, kde se u polesného Franze Kollera vyučil 1824 lesníkem. 1825-1826 studoval na dvouleté lesnické škole v Dačicích, již založil a řídil známý pokrokový lesmistr a pedagog Vincenc Vilém Hlava. Buchmayer složil zkoušku učitelské způsobilosti a na stejné škole působil od 1. února 1826 jako druhý asistent a učitel matematiky, geodézie, mechaniky, technologie, entomologie a mineralogie. 1. ledna 1830 nastoupil jako vrchní myslivec u hraběte Dauna a řídil lesnictví na velkostatcích Bítov, Skalice, Horní Kounice a Biskupice. 1834 se oženil s Karolínou, dcerou Antona Brzezowského, polesného v Budíškovicích, s níž vychoval čtyři syny. Od dubna 1836 působil jako lesmistr na velkostatcích Jemnice a Staré Hobzí hraběnky Terezie Trautmannsdorfové a významně tam ovlivnil pěstební a zařizovací práce. Od 1839, kdy složil přísahu, pracoval též jako zemský taxátor. 1839 přešel do služeb hraběte Maxmiliána Wallise a vedl lesní hospodářství na velkostatcích Budíškovice, Budeč a Moravské Budějovice v hodnosti lesmistra. Od 1848 mu byla svěřena i inspekce na velkostatcích Dačice a Řečice na Moravě a Malešov v Čechách vlastníka svobodného pána z Dalbergu a od 1852 funkce lesmistra a poradce na velkostatcích Telč, Studená a Veselíčko hraběte Podstatzky-Liechtensteina. Na všech svěřených lesních majetcích si Buchmayer počínal jako znamenitý taxátor a reorganizátor, jejich provoz zmodernizoval podle dobových vědeckých zásad, takže potom vykazovaly zvýšený výnos i bez přetěžování lesů a zároveň bez snížení spotřeby dříví.
Literatura:
- Biografický slovník českých zemí. [VIII. sešit], Brun-By. Vyd. 1. Praha : Libri, 2007. xvii, s. 225-368.
Dobrovolný,Antonín – atlet (5. výročí úmrtí)
* 17.09.1909 - Miroslav
+ 05.07.2009 - Brno
Životopis:
V roce 1926 se vyučil zedníkem a lešenářem. Vojenskou službu v třicátých letech 20. století absolvoval u jezdectva. Poté odešel do Brna, kde založil rodinu a pracoval ve vyučených profesích nejprve v cementárnách Maloměřice, od roku 1943 pak u Jihomoravských plynáren Brno až do svého odchodu do starobního důchodu roku 1969. Jako starobní důchodce nastoupil na Střední zahradnickou školu Brno Bohunice jako školník a údržbář, kde díky své duševní a fyzické svěžesti aktivně působil až do svých 94 let, i když v pozdější době jen na zkrácený pracovní úvazek. Od malička byl sportovcem tělem i duší. Již v útlém věku vstoupil do organizace Sokol, kde se věnoval sportovní gymnastice a lehké atletice. Byl pravidelným cvičencem sokolských sletů. V Sokole působil až do jeho zákazu totalitním režimem v padesátých letech minulého století. Když po roce 1989 došlo k obnovení činnosti této organizace, zařadil se opět mezi aktivní členy a zůstal jím až do své smrti ve věku nedožitých sta let. Od svých patnácti let se začal specializovat na běžecké disciplíny, zejména na dlouhé tratě. Jeho starty na Brněnsku a jižní Moravě v bězích na 5 a více kilometrů a v maratonu byly vesměs úspěšné.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 12, č. 27 (2012), s. 11.
Flieger,Josef – fotograf (85. výročí narození)
* 20.07.1929 - Blížkovice
Životopis:
V letech 1935-1943 navštěvoval ve Znojmě základní školu, poté se v letech 1943-1946 vyučil na Učňovské škole. V 17 letech odchází jako řemeslník do Prahy, kde zůstává až do svého důchodu v roce 1989. V roce 1994 se vrací zpět do Znojma, kde se začíná věnovat fotografování přírody.
Dílo:
2000 - Samostatná výstava fotografií: "Řeka Dyje" v Domě porozumění na Slepičím trhu
2001 - město Znojmo, odbor školství a kultury vydává stolní kalendář "Znojmo a okolí ve fotografii Josefa Fliegra"
- ZŠ Pražská - stálá výstavka snímků z Národního parku Podyjí a měst
Literatura:
- Materiály MěK Znojmo.
Glaninger,Karl – pastor (50. výročí úmrtí)
* 31.08.1886 - Radlbrunn (Rakousko)
+ 20.07.1964 - Vídeň
Životopis:
Byl vysvěcen v roce 1912 v Mauternu ve Štýrsku, na Moravě působil úspěšně jako pastor a kazatel ve Znojmě, Klentnici, Horních Věstonicích a nejnověji v Bergenu. Byl to kanovník v Mikulově a v letech 1933 - 1938 předseda Národního svazu německých katolíků, pro diecézi Brno. Po vyhoštění, byl ředitelem církve ve Vídni Döbling.
Literatura:
- Karl Glaninger [online]. [cit. 2012-03-08]. Dostupné na: <http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Karl_Glaninger>.
Glücksmann,Heinrich – spisovatel (150. výročí narození)
* 07.07.1864 - Rakšice
+ 06.1947 - Argentina
Životopis:
Svou literární kariéru začal v 16 letech, jedním z jeho prvních děl "Aufsätze über Frauensitten und Unsitten", které uveřejnil ve "Wiener Hausfrauen-Zeitung" pod pseudonymem Henriette Namskilg. Poté se stal učitelem na vídeňské herecké škole. Od roku 1882 do roku 1885 byl vydavatelem "Fünfkirchner Zeitung" a od roku 1884 do roku 1886 vykonával stejnou funkci v "Neue Pester Journal" and the "Politische Volksblatt" v Budapešti. V roce 1886 publikoval a ilustroval bibliografické vydání z práce Michaela von Zichy, malíře. Ve stejném roce vydal biografii Munkacsyho. Byl aktivním fejetonistou a dramatikem.
Dílo:
Weihnachts-Zauber, drama, 1888; Die Ball-Königin, komedie, přeložena z maďarštiny, 1889; Wien, literární almanach, 1891; Neues Evangelium, drama, 1892; Das goldene Zeitalter des Gewerbes, 1893; Ungarns Millennium, 1896; Liebesbrief, 1897; Kreislauf der Liebe, 1897; Dr. Idyll, 1897; Die Bürde der Schönheit, 1897; Franz Joseph I. und seine Zeit, 1898-1899; Goethe als Theaterleiter, ca. 1906; Fährten und Narben., 1879 - 1912; Georg Müller, 1913; Victor Kutschera. Dem Doppeljubilar zum 60. Geburtstag u. zu 40jährigem Kunstwirken, 1923. Scénáře: Mozarts Leben, Lieben und Leiden, 1921; Theodor Herzl, der Bannerträger des jüdischen Volkes, 1921.
Literatura:
- BLÖSL, Joachim. Südmährens Dichter und Sänger : Eine Erntelese. Nikolsburg : Bartosch, 1925. 294 s.
Heber,Alex František – kreslíř (165. výročí úmrtí)
* 19.07.1815 - Jarov
+ 29.07.1849 - Náchod
Životopis:
Narodil se v Třebekovské hájovně jako jediný syn německého hajného Jana Hebera. Ten však zanedlouho zemřel a vdova se s Františkem Alexandrem přestěhovala do Mýta. Po ukončení obecné školy Heber navštěvoval hlavní školu v Plzni, ale finanční situace ho donutila školu opustit. V letech 1836-1837 se v Praze učil obchodu a následujícího roku se vrátil na Rokycansko do Zbirohu. V roce 1839 se oženil a vedl obchod v centru. Při explozi střelného prachu v obchodě si zmrzačil levou ruku a obchod předal manželce. Odstěhoval se do Prahy a začal pracovat na svém životním díle. Věnoval mu však přílišné úsilí, což mu podlomilo jeho nevalné zdraví. Po zápalu plic se opět ze všech sil vrhl do práce, možná ještě intenzivněji poháněn strachem ze smrti a obavami, že dílo nedokončí. V červnu 1849 došel do Náchoda, aby zde popsal hrad. Trápil se předtuchou tragédie a opravdu v hostinci, kde pobýval, dostal chrlení krve a na konci července ve věku 34 let zemřel. V Náchodě je též pochován.
Dílo:
Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser (České hrady, zámky a tvrze, 1843-1849), Mährens Burgen und ihre Sagen (Moravské hrady a jejich pověsti, 1848), Geschichte der Burg Bösig vom 8. Jahrhundert bis auf unsere Zeit, Cikánčina smrt aneb o synech zábřežského Tobiáše Bartha.
Literatura:
- František Alexandr Heber. Neevidované materiály. Č. 705.
Hončík,Ambrož Vácslav – včelař (135. výročí úmrtí)
* 1791 - Sádek
+ 22.07.1879 - Znojmo
Životopis:
Od r. 1816 kaplan a v letech 1828-1874 farář v Mikulovicích. K jeho zálibám patřilo včelařství. Od polského faráře - včelaře Jana Dzierzona se naučil a přivezl do Mikulovic nový způsob chovu včel. Zavedl v městečku pěstování bource morušového a vysázel tehdy na méně plodných plochách morušovníky. Od r. 1859 přednášel včelařství na znojemském gymnáziu. Patřil k členům prvního učitelského sboru Rolnické a vinařské školy ve Znojmě, na jejímž založení se podílel. Kromě včelařství přednášel i o národním hospodářství.
Dílo:
Kurze Anleitung zum Betriebe der rationellen Bienenzucht nach den neuesten Erfahrungen (1861).
Literatura:
- ŠTĚPNIČKOVÁ, J. Trojí zastavení v Mikulovicích. Znojemsko. Roč. 3, č. 4 (27.01.1993), s. 5.
Hotzy,Theodor – strážmistr (20. výročí úmrtí)
* 15.09.1920 - Valtrovice
+ 21.07.1994 - Kreuttal (Dolní Rakousko)
Literatura:
- ZD. Čeští Němci nesmiřitelně proti Čechům. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 9, č. 37 (07.09.2009), s. 13.
Charvát,Theodorik Vácslav - duchovní správce (265. výročí narození)
* 07.07.1749 - Hořice (okres Pelhřimov)
+ 05.05.1805 - Mikulovice
Literatura:
- ŠTĚPNIČKOVÁ, J. Trojí zastavení v Mikulovicích. Znojemsko. Roč. 3, č. 4 (27.01.1993), s. 5.
Jiral,Jakub - lesní inženýr (130. výročí narození)
* 18.07.1884 - Mičovice
+ 05.06.1963 - Znojmo
Životopis:
Aktivní v Zalesňovacím a okrašlovacím spolku jako jednatel (1937), po roce 1921 prosadil český element do Zalesňovacího a okrašlovacího spolku, dobře vycházel se znojemskými Němci.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Roč. 9, č. 23 (01.06.2009), s. 11. ISSN 1213-5585.
Krafka,Karel - koncertní mistr (30. výročí úmrtí)
* 04.01.1921 - Znojmo
+ 11.07.1984 - Brno
Životopis:
Po absolvování gymnázia začal studovat na Konzervatoři v Brně, ale studia musel přerušit. Po válce začal opět navštěvovat violoncellovou třídu F. Švandy. Absolvent Janáčkovy akademie múzických umění (žák V. Černého, 1953) a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (hudební věda, estetika). Pedagog na brněnské Konzervatoři, učil externě hře na violoncello (1951-1955), později na Janáčkově akademii múzických umění dějinám smyčcových nástrojů (1950-1984). Založil s J. Trávníčkem Janáčkovo kvarteto (1947). S tímto souborem navštívil přes čtyřicet zemí, přičemž kvarteto pravidelně hostovalo na významných festivalech (Edinburgh, Salcburk, Dubrovník, Pražské jaro aj. ). Jako člen Janáčkova kvarteta měl velkou osobní zásluhu na vynikajících úspěších české hudební kultury poválečné doby.
Literatura:
- XA. Zakládajícím členem tělesa znojemský rodák prof. Karel Krafka. Znojemské listy. Roč. 10, č. 19 (11.10.2001), s. 4.
Kramert,Klemens - Mons. (35. výročí úmrtí)
* 07.11.1909 - Miroslav
+ 03.07.1979 - Klosterneuburg (Rakousko)
Životopis:
Děkan Klemens Kramert vystudoval gymnázium v Mikulově a poté studoval v Brně, kde byl roku 1936 vysvěcen na katolického faráře. Jako kaplan odešel sloužit k sv. Mikuláši do Znojma. Od doby studia na gymnáziu až po rok 1938 byl aktivním členem studentské katolické organizace. Jako poslední německý duchovní ve Znojmě prožil těžké časy. Duchovně podporoval zejména studenty a vojáky. Po donucení k odchodu začal působit u Sv. Michaela ve vídeňské části Heiligenstadt. V debatním kroužku shromáždil znojemské studenty, které potkal stejný osud. Zasloužil se o zahájení archeologického průzkumu pod románským kostelem sv. Jakuba, kde byly nalezeny ostatky, s velkou pravděpodobností sv. Severina. Kramert založil v roce 1954 Vídeňskou beethovenovskou společnost a na náměstí pořádal koncerty s volným vstupem. Od roku 1961 se ve Vídni koná jednou za čtyři roky Mezinárodní beethovenovská klavírní soutěž. Mezi oceněnými na této soutěži bychom za tu dobu našli klavíristy z Evropy, Ameriky i Asie. Vídeňská beethovenovská společnost uděluje nejlepšímu rakouskému soutěžícímu cenu nesoucí jméno Klemense Kramerta. Kramert později působil jako mluvčí sudetoněmeckých kněží v Rakousku. Podzim života prožil v církevním penzionu v Klosterneuburgu.
Dílo:
Tiskem vyšly dvě jeho práce. V roce 1954 publikoval Ausgrabungen unter der St. Jakobskirche dokumentieren 1500 Jahre Heiligenstadt a o čtyři roky později St. Severin, der Heilige zwischen Ost und West. Obě knihy bychom nalezli ve významných světových knihovnách včetně knihovny Kongresu Spojených států amerických. Kramert přispěl i do práce mapující historii Vídeňské beethovenovské společnosti (25 Jahre Wiener Beethoven-Gesellschft in Wien-Heiligenstadt, 1979).
Literatura:
- BEDNAŘÍK, Aleš. Klemens Kramert (1909-1979). Miroslavský zpravodaj. Roč. 46, č. 2 (2003), s. 37.
Krejčí,Jaroslav – fotograf (85. výročí narození)
* 22.07.1929 - Znojmo
+ 05.02.2006 - Praha
Životopis:
Absolvent Pedagogické fakulty UK v Praze ( žák K. Lidického, M. Salcmana a C. Boudy). Od roku 1962 výtvarník z povolání. Absolvent Pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze (1951, výtvarná výchova a deskriptiva). Grafik-konstruktér v Hutním projektu v Praze (1954-1957). Od r. 1957 grafik ve svobodném povolání. Externí pedagog na katedře FAMU divadelní fotografie (1975).
Dílo:
Fotografie: cyklus Hic sunt leones aneb Lvům je hic! (1966-1970), soubor Vážně? (1967-1972), Hodina mezi psem a vlkem (1969-1970), Let do Indie (1973), D. Medřická (1970-1982), J. Zrzavý (1976), J. Seifert (1977-1984), soubor z událostí listopad 1989.
Samostatné výstavy, fotografie: Liberec (1984), Praha (1985), Helsinky (1987), Regensburg (1990), Essen (1990), Paříž (1990), Znojmo (1998).
Kolektivní výstavy: Ostrava (1979), Praha (1981), Paříž (1984) aj.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. -- Roč. 11, č. 29 (2011), s. 11.
Lenhart,Václav Eliáš – lesník (270. výročí narození)
* 20.07.1744 - Bošovice (Slavkov)
+ 01.05.1806 - Kostelec nad Černými lesy
Životopis:
Narodil se jako syn liechtensteinského myslivce Josefa Lenharta a jeho manželky Justiny. Lenhart působil v letech 1762 – 1764 jako myslivecký mládenec v Dyjákovicích na liechtensteinském panství moravskokrumlovském, od roku 1764 byl osobním myslivcem knížete Emanuela Josefa Jana Liechtensteina a po jeho smrti roku 1771 přešel ve stejné funkci do služeb jeho syna Františka Josefa. Setrval v nich až do roku 1775, kdy byl přeložen do Čech na panství rumburské jako nadlesní ve Studánce, kde působil 12 let. Při reorganizaci lesní služby byl Lenhart roku 1788 jako nadlesní jmenován přednostou lesního úřadu a inspekčním úředníkem s určením pracoviště v Kostelci nad Černými lesy; v roce 1790 byl jmenován lesmistrem. Jeho odbornému dozoru podléhaly lesy na panstvích Kostelec n. Č. l., Rataje n. Sázavou, Radim, Kounice, Škvorec, Uhříněves, Roztoky a Rumburk.
Literatura:
- Václav Eliáš Lenhart [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: <http://www.mezistromy.cz/cz/les/galerie-lesniku/lenhart-vaclav-elias>.
z Lichtenštejna,Jan Nepomuk Karel – kníže (290. výročí narození)
* 06.07.1724 - ?
+ 22.12.1748 - Vyškov
Životopis:
Oženil se s Marií Josefou, se kterou měl dvě dcery. Z něj město pocítilo nepřátelské vojsko, protože v roce 1741 a 1742 probíhala také na území Moravy tzv. první slezská válka, když do země vpadla pruská a saská vojska.
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně : Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Maier,Fritz - stavitel lodí (170. výročí narození)
* 19.07.1844 - Znojmo
+ 15.12.1926 - Vídeň
Životopis:
Po studiích působil ve Vídni, v loděnici v Terstu, Budapešti, USA, Anglii a Skotsku.
Literatura:
- Fritz Maier [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: <http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Fritz_Maier>.
Mniszek,Stanislav – hrabě (240. výročí narození)
* 10.07.1774 - ?
+ 29.10.1846 - ?
Literatura:
- Významné historické osobnosti naší obce. Vranovský zpravodaj. Č. 3 (2007), s. 13.
Mucha,Alfons – malíř (75. výročí úmrtí)
* 24.07.1860 - Ivančice
+ 14.07.1939 - Praha
Životopis:
V letech 1866-1872 navštěvoval školu v Ivančicích, na doporučení pedagoga Václava Novotného pokračoval na Slovanském gymnáziu v Brně (r. 1872). Studia však předčasně ukončil. Začal pracovat jako písař u okresního soudu v Ivančicích (1878-1881). Práci písaře opustil a odjel do Vídně, kde se podílel na výrobě divadelních dekorací. Živil se také malováním portrétů a vyzdobil freskami a nástěnnými dekoracemi a obrazy salóny a později i zámeček Emmahof u Hrušovan nad Jevišovkou, který si postavil majitel panství hrabě Khuen Belassi. Byl to právě on, kdo umožnil Muchovi začít s výtvarnými studiemi v Německu a Paříži, které dokončil r. 1889. V roce 1894 vytvořil první plakát pro divadlo herečky Sarah Bernhardtové. Zemřel 14. července 1939, poslední rozloučení pak proběhlo 19. července na pražském Slavíně.
Dílo:
Nejznámější jsou plakáty zejména z období umělcovy spolupráce právě s herečkou Bernhardtovou - Dáma s kaméliemi (1896), Medea (1898) atd. Z tohoto období pochází řada návrhů na dekorační grafické práce, např. Čtyři roční období (1896), Denní doby (1899), návrhy na kalendáře, divadelní programy. Od roku 1910 se téměř 18 let věnoval rozměrným plátnům Slovanské epopeje, kterou maloval na zámečku Zbiroh na Rokycansku. Poprvé byla Slovanská epopej vystavena v roce 1919 v pražském Klementinu, později v New Yorku a v Chicagu. Souborně pak až po úplném dokončení v prostorách Veletržního paláce v Praze (1928), později i v Brně a v Plzni. Moravský Krumlov hostí Muchovo dílo dočasně, i když už od roku 1950. Dílo je majetkem Galerie hlavního města Prahy.
Literatura:
- HRŮZOVÁ, Jitka. Alfons Mucha stále živý. Znojemsko. Roč. 25, č. 31 (01.08.1984), s. 4.
Musilová,Božena – spisovatelka (105. výročí narození)
* 31.07.1909 – Jevišovice
+ ?
Životopis:
Pedagog v Krumvíři. Od r. 1939 žila v Uherském Hradišti.
Dílo:
Ziga a ti druzí (1939).
Literatura:
- VLACH, Jaroslav. Kulturní pracovníci Kloboucka. Jižní Morava 1995 : Vlastivědný sborník. Roč. 31, sv. 34. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1995. S. 92.
Nepomuk Střecha,Jan VI. – probošt (235. výročí úmrtí)
* 14.05.1705 - Praha
+ 29.07.1779 - Hradiště
Životopis:
Narodil se v Praze, řádové sliby složil 28. září 1725 a primici sloužil dne 16. ledna 1729. Z knínské kaplanky byl ve válečných letech povolán, aby spravoval řádové statky v Ďáblicích a potom v Hloubětíně. Po 19 letech dostal chebskou komendu, kde byl současně královským komisařem ve věcech reformace víry pro kraj chebský a protonotář.
Literatura:
- KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo : Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011. 245 s.
Novák,Vítězslav - hudební skladatel (65. výročí úmrtí)
* 05.12.1870 - Kamenice nad Lipou
+ 18.07.1949 - Skuteč
Životopis:
Pocházel z rodiny, která se věnovala hudbě. Jeho otec byl lékař, zpíval ve sboru v Počátkách, matka hrála na klavír. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde vystudoval gymnázium. Novák tady poprvé vystupoval na veřejnosti jako klavírista a skládal první písně a drobné skladby pro klavír. V roce 1889 začal studovat na univerzitě v Praze (studia práva) a současně na konzervatoři, kterou absolvoval roku 1893 orchestrální ouverturou Korzár (1892) jako jeden z prvních žáků Antonína Dvořáka. V té době se mu podařilo přesvědčit matku, aby mu dovolila vzdát se studií práv a plně se věnovat hudbě. Důkladně studoval české a moravské sbírky lidových písní. Ve věku 40 let se oženil se svou žačkou Marií Práškovou, která mu poskytla dokonalé rodinné zázemí. Jejich syn Jaroslav Novák se stal malířem. Vyučoval pozdější významné české a slovenské hudební skladatele na Pražské Konzervatoři v mistrovské třídě (1909-19) i na mistrovské škole (1919-39) a později i soukromě. Byl třikrát zvolen rektorem konzervatoře, dostalo se mu nejvyšších oficiálních uznání, byl předsedou hudebního odboru České akademie věd a umění. Jeho díla slavila úspěchy jak v domácím prostředí, tak v zahraničí, první provedení bývala vždy velkou společenskou událostí. Během německé okupace Československa prokázal Novák výrazné národní cítění a osobní odvahu. Většinu času strávil ve Skutči, kde také v červenci roku 1949 zemřel.
Dílo:
Orchestrální díla: ouvertura Maryša k dramatu bratří Mrštíků (1899), symfonické básně V Tatrách (1902,rev.1905,1907), O věčné touze (1904), Toman a lesní panna (1907), kantáta Bouře (1908-10) na slova Svatopluka Čecha, Slovácká suita (1903), vrcholem je Podzimní symfonie (1934), třívětá vokálně instrumentální skladba s autobiografickými prvky a Jihočeská suita (1937), kde vyjádřil svou lásku k rodnému kraji. Stejně jako Smyčcový kvartet č. 3 reagovala na hrdinství v době protektorátu. Na protest proti ustavení protektorátu se Novák na tři roky odmlčel, a další díla vytvořil až v roce 1941, symfonickou báseň De profundis, Svatováclavský triptych pro varhany a orchestr (1941-42), jednovětou Sonátu pro violoncello a klavír (1941) a Májovou symfonii (1943). Mezi orchestrální kompozice patří ještě Lady Godiva (1907) a kantáta Svatební košile (1912-13). V operách klade důraz spíše na orchestrální než dramatickou složku, a proto se dnes příliš neprovádí.
Opery: Nejznámější operou je Lucerna podle Aloise Jiráska (1922), dále Zvíkovský rarášek podle Stroupežnického (1913-14), Karlštejn podle Vrchlického (1914-15) a Dědův odkaz taktéž podle Stroupežnického(1922-5).
Balety: Signorina Gioventu (1926-28) a Nikotina (1929).
Klavírní tvorba: Variace na Schumannovo téma (1893), Za soumraku (1896), Písně zimních nocí (1903), Exotikon (1911), Sonáta Eroica (1900) a Pan (1910), který má verzi také orchestrální (1912).
Písňová tvorba: Jarní nálady (1900), Melancholie (1901), Údolí nového království (1903), Melancholické písně o lásce (1906), Erotikon (1912), Síla a vzdor (1916-17), 12 ukolébavek na slova lidové poesie moravské (1931-2), Domov (1941), 2 legendy na slova lidové poesie moravské (1944), Jihočeské motivy (1947).
Literatura:
- NOVÁK, Vítězslav. O sobě a o jiných. Vyd. 1. Praha : Jos. R. Vilímek, 1946. 200, [1] s.
Pignatelli,Marie Anna Josefa – šlechtična (325. výročí narození)
* 26.07.1689 - Alcudie
+ 01.03.1755 - Vídeň
Životopis:
Narodila se jako dcera Dominika Pignatelli a Anny d´Aimerigo y Cruillas hraběnky de Monistrol. Základy svého vzdělání, orientovaného nepochybně na budoucí záliby jako na hudbu, divadlo, literaturu, výtvarné umění, ale také na genealogii a heraldiku, získala v ženském klášteře San Pedro poblíž Barcelony. Zde ji také v roce 1706 poznal španělský král Karel III. Zajistil jí místo dvorní dámy, přizval ke dvoru a protěžoval. V roce 1709 se konala Mariina svatba s Michalem Janem III. Z Althannu. Po svém ovdovění v roce 1722 se Marie věnuje budování ambiciózního "salonu", jehož provozování jí vyneslo pověst ochránkyně a mecenášky vědy a kultury. Politický vliv Marie Anny Josefy se uplatňoval sice sporadicky, ale nepřehlédnutelným způsobem. Zjevné a silné bylo naproti tomu její působení na císaře v oblasti kultury, kde mimo jiné zajišťovala oficiální povolání četných umělců ke dvoru. V roce 1722, krátce po smrti jejího manžela Michala Jana III. z Althannu se jmenuje poručníkem jejích tří nezletilých synů a dvou nezletilých dcer, osobně určuje druh a způsob jejich výchovy. O Vranov s jeho sálem předků jako reprezentativní vizitkou althannského rodu Marie Anna nejenom pečuje, ale také ho užívá. Tráví tu téměř každoročně část mimosezonní doby, a to spolu se svými hosty, z nichž někteří jsou i pravidelnými návštěvníky jejího vídeňského salonu.
Literatura:
- Významné historické osobnosti naší obce. Vranovský zpravodaj. Č. 1 (2006), s. 14-18.
Piwetz,Franz – polesný (170. výročí narození)
* 17.07.1844 - Holubice
+ 09.05.1923 - Znojmo
Životopis:
V letech 1911-1917 člen chudinské rady V. okrsku. Významný člen Zalesňovacího a okrašlovacího spolku. Je po něm pojmenován pramen v Gránicích (Pivcův pramen 1923).
Literatura:
- BOUDA, Otto; ČERNOŠEK, Lubomír; KOZDAS, Jan. 15 let obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2007. (2008), s. 10-20.
Sokol-Elgart,Karel – spisovatel (85. výročí úmrtí)
* 18.01.1874 - Ivančice
+ 21.07.1929 - Potštejn nad Orlicí
Životopis:
Byl synem hostinského. Své literární jméno přijal po matce a zvláště pak po jejím bratru A. H. Sokolovi, prozaikovi a dramatikovi (1847-1889). Do obecné školy chodil v Neslovicích (1879-1880) a v Židlochovicích (1880-1884). Potom studoval na gymnáziu na Starém Brně (1884-1886) a na prvním českém gymnáziu v Brně (1886-1888), odkud přešel na učitelský ústav (1888-1892, kde byl žákem L. Janáčka. Jeho učitelská dráha začala v Jaroměřicích nad Rokytnou (1892-1897), kde organizoval místní kulturní život. Byl sbormistrem pěveckého spolku, jednatelem Sokola, založil dramatický kroužek, zřídil knihovnu. V roce 1897 složil zkoušku a stal se odborným učitelem na Vyšší dívčí škole Vesny. Absolvoval odborný kurz pro vzdělání učitelů v předmětech živnostensko-obchodních (1910). Poté byl jmenován správcem a později ředitelem ženské průmyslové školy Vesny a v roce 1919 ředitelem učitelských ústavů Vesny. V letech 1915-1916 působil jako učitel ortopedického tělocviku při vojenské pozorovací nemocnici v Kroměříži. Působil též jako funkcionář Družstva Českého národního divadla v Brně, Klubu přátel umění, Moravského kola spisovatelů a Sokola. Zemřel na záchvat mrtvice při koupání. Pohřben byl na ústředním hřbitově v Brně.
Dílo:
Značnou část beletristického díla ovlivnili V. Mrštík a J. Merhaut, a to zvláště tvorbu před 1. světovou válkou (Děti, 1904, Slunce, 1908, Májová bouře, 1911). Zatímco první dvě knihy nedokončené pentalogie (Příval, 1917, líčící přeměnu tichého moravského městečka v průmyslové středisko, a Zlaté rouno, 1921, o moravských studentech v Praze) se řadí k románům generačním a těží z autorových vzpomínek, z dalších částí cyklu román Černý a bílý (1925) je romantickým obrazem hrůz sociální revoluce, v Sahaře (1929) pak jde o gigantickou kolonizaci pouště. Sklon k lyrice, krajinomalbě a poetickému podání uplatnil Elgart v povídkových knížkách z 1. pol. 20. let. Dramatické pokusy mají význam jen okrajový. Jako teoretik a kritik proklamoval realismus a vytvořil řadu portrétů moravských spisovatelů. Od r. 1918 se zaměřil na divadelní kritiku, uveřejňovanou hlavně v Lidových novinách.
Další díla: Kresby (1906), Proti proudu (1907), Drobečci a drobečky (1919), Tulákovy lásky (1919), Námluvy (1919), Moloch (1922), Milostné povídky (1923), Akord života (1923), Zázrak lásky (1924), Veselý silák (1925), Slunovrat (1928), Zaječí král (1928), Bohatýři (1929).
Hry: Malí lidé (1907), Nesmrtelný (1920) Posmrtně vyšlo: Radhošťské meditace (1929), Zápas (1933)
Pseudonymy: E. Čech, E. Sokol, Jan Veleba, J. Ještěrka, Pavel Dvořák, Quidam, Alfa.
Literatura:
- KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha : Orbis, 1946. 1004 s.
Strniště,Jindřich - hudební skladatel (100. výročí úmrtí)
* 14.06.1860 - Třebíč
+ 20.07.1914 - Bítov
Životopis:
Absolvent gymnázia v Třebíči a učitelského ústavu v Brně. Pedagog v brněnském ústavu pro hluchoněmé dále v Třebíči a na Nových Dvorech (od 1883) . Zde řídil pěvecký sbor Vesna (1886-1890) a založil pěvecký sbor Lumír (1894). Osobní přítel Vítězslava Nováka a Antonína Dvořáka.
Dílo:
Většina jeho děl je uchována v rukopise. Vítězslavu Novákovi věnoval své tři řady Moravských perel, které provedla Beseda brněnská.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 11, č. 29 (2011), s. 11.
Šťastný,Břetislav - hudební skladatel (140. výročí narození)
* 27.07.1874 - Litomyšl
+ 23.07.1936 - Brno
Životopis:
Absolvent gymnázia a pražské konzervatoře, kde studoval varhany a skladbu. Pedagog na hudební škole v Žerotíně u Olomouce. V r. 1904 založil vlastní hudební školu v Litomyšli. Ředitel kůru a učitel zpěvu na učitelském ústavě. Osmnáct let vedl pěvecký ochotnický spolek Vlastimil v Litomyšli. V r. 1922 přeložen do Přerova, kde byl dirigentem pěveckého sdružení Sokola a pedagogem na učitelském ústavu. Po pěti letech odešel do Znojma (1927), kde řídil Znojemskou filharmonii a Pěvecké sdružení Vítězslav Novák.
Dílo:
Příchod Čechů pro osmihlasý sbor, basové sólo a velký orchestr, Dvě smyčcová kvarteta, Z jarních nálad, Slavnostní pochod, Sokolské sbory aj. Skládal klavírní písně, sbory, vokální, komorní a orchestrální skladby.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 10, č. 31 (26.07.2010), s. 11.
Veselý,Josef – učitel (105. výročí narození)
* 29.07.1909 - Plenkovice
+ ?
Životopis:
Studoval na učitelském ústavě ve Znojmě. Jako učitel působil na obecných školách v Tvořihrázi, Únanově a v Žerůtkách, kde byl pro svoji ilegální činnost dne 25. července 1941 zatčen gestapem a vězněn v Kounicových kolejích v Brně, ve Wohlau a Vratislavi až do 2. září 1942. Od 1. března 1943 byl jako politicky podezřelý přeložen na obecnou školu do Čermákovic, kde působil až do 31. května 1945. Od 1. června 1945 nastoupil jako řídící učitel na obecnou školu v Mašovicích, kde působil až do 21. března 1948. Od jara 1948 zastával funkci ředitele ve Znojmě-Hradišti až do odchodu do důchodu 31. července 1969.
Literatura:
- LEITNEROVÁ, Hana. Historický vývoj Znojma-Hradiště 1948-1968. Brno : Masarykova univerzita, 2010. 84 s.
Vlček,Václav – vynálezce (105. výročí úmrtí)
* 06.04.1833 - Výrovice
+ 15.07.1909 - Vídeň
Životopis:
Strojní zámečník vlastnící zámečnictví ve Štýrském Hradci (Rakousko), kde pracoval na svých vynálezech. Připisuje se mu vynález pancéřové rolety, která chránila výkladní skříně a vchody obchodů, sestrojil zvláštní výtah na potraviny, poštovní schránku, vynalezl záclony, které r. 1890 daroval škole ve Výrovicích. První mechanická schránka se objevila r. 1869 ve Stockholmu, o rok později ji zcela předělal štýrský zámečník Václav Vlček, výrovický rodák. Jeho poštovní schránka s mechanickým vyprazdňováním do připraveného vaku znamenala převrat v tomto oboru. Jeho nejznámější vynález o několik let později zdokonalil inženýr Paris a rozšířil se téměř do celého světa a podstatě se užívá dodnes.
Literatura:
- Polozapomenutý vynálezce Václav Vlček. Znojemské listy. Roč. 9, č. 7 (06.04.2000), s. 5.
Vobejda,Alois - teoretik výtvarného umění (90. výročí narození)
* 24.07.1924 - Dolní Město
+ 10.05.2001 - Brno
Životopis:
Studoval figurální malbu na AVU v Praze (1950). 1952-1989 pracoval jako výtvarník ve Státním divadle v Brně. Byl scénografem a kostýmním výtvarníkem, pracoval pro divadla u nás i v zahraničí, pro Československou televizi. V oboru scénografie byl činný i teoreticky. Ve volné malířské tvorbě a kresbě vycházel ze smyslových zážitků z krajiny či psychologie portrétu, poté v symbolech zachycoval vlastní poetické vjemy. Z přátelství k režiséru Františku Jamborovi začal soustavně spolupracovat od roku 1962 až do své smrti s amatérským souborem Jihomoravského divadla ve Znojmě (později Rotunda). Na požádání vytvořil výpravu i dalším amat. kolektivům. Pro amatéry napsal praktickou Scénickou praxi (KKS Brno, 1971).
Literatura:
- Alois Vobejda [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné na: <.">http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=13950&qc=&qa=0>.
Weil,Joseph – spisovatel (125. výročí úmrtí)
* 28.12.1828 - Tetín
+ 03.07.1889 - Vídeň
Životopis:
Začínal jako cestující herec, od roku 1848 zahájil vojenskou kariéru ve Vídni, 1852 učitel dějepisu a zeměpisu na kadetní škole v Hainburgu, 1854 vyučoval historii na inženýrské akademii u Znojma, 1861 písař u Císařské knihovny ve Vídni a profesorem německé literatury na válečné škole, 1873 ředitel odboru herectví na konzervatoři der Gesellschaft Musikfreunde ve Vídni. 1883 prezident spisovatelů sdružení Concordia.
Literatura:
- Joseph Weil [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné na: <http://www.aeiou.at/aeiou.encyclop.w/w292151.htm>.
Woidich,Franz – letec (10. výročí úmrtí)
* 02.01.1921 - Znojmo
+ 05.07.2004 - Mainz (Rheinland-Pfalz)
Životopis:
V roce 1938 musel narukovat do Wehrmachtu. Dostal se k Luftwaffe jako stíhací pilot a v červenci roku 1941 dosáhl svých prvních vítězství v severní Africe. Jeho kariéra pokračovala od dubna 1942 na východní frontě, kde dosáhl většiny ze svých 110 sestřelů. Za úspěchy na ruském bojišti byl vyznamenán rytířským křížem. Od srpna 1944 byl převelen do Guttenfeldu v blízkosti Vratislavi, kde probíhaly testy raketového letounu Me 163 Komet. V tomto letadle se zúčastnil i bojového nasazení na západní frontě. Během 2. světové války Franz Woidich absolvoval na různých typech letounů 1000 bojových misí. Do své smrti žil v německém Mainzu.
Literatura:
- Mezi prvními raketovými letci byl Woidich ze Znojma. Znojemské noviny. Roč. 3, č. 27 (02.07.2004), s. 6.
Zrzavý,August – varhaník (135. výročí úmrtí)
* 1825 - ?
+ 08.07.1879 - Bulhary
Životopis:
Po deseti letech pomocnické služby byl od dubna 1851 do konce února 1857 varhaníkem znojemského kostela sv. Kříže, než obdržel jmenování na místo rektora v Dolních Dubňanech. Poté nejspíš poslední skutečný rektor v Moravském Krumlově. Během služby ve Znojmě absolvoval ve Vídni varhanický kurz při Spolku k pozvednutí chrámové hudby a 22. dubna byl podle vlastního vyjádření zkoušen vídeňskými hudebními autoritami z praktické hry na nástroj, Tonsatze, generálbasu a harmonie. Jelikož byl pouhým absolventem dvouleté podreálky a učitelského kurzu, nastaly v roce 1868 při rozšíření krumlovské školy na trojtřídku komplikace s jeho aprobací. Při prvním rozšíření na dvojtřídní na něj byla kvůli jeho výborným pracovním výsledkům uplatněna výjimka, nyní však již nebylo zbytí, a jelikož se na doplnění aprobace cítil starý, musel z místa odejít.
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně : Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Zvěřina,Eduard – dramatik (140. výročí narození)
* 04.07.1874 - Jakubov
+ ?
Životopis:
Synovec malíře F. B. Zvěřiny. Po maturitě r. 1892 byl elévem berního úřadu v Moravských Budějovicích, r. 1909 byl přeložen do Konice, od r. 1936 byl ve výslužbě. Dílo: otiskoval drobné prózy v Našem domově, Andělu strážnému aj., pracoval na monografii o jaroměřickém zámku. Napsal divadelní hru Pod dubem, 1939.
Literatura:
- Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová