Kalendárium

Zobrazení: 2599

Srpen

Auer,Pius - spisovatel (285. výročí narození)
* 26.08.1727 - Znojmo
+ 07.11.1805 - ?

Dílo:
Napsal sedmisvazkovou latinsky psanou Theologii polemickou a několik polemických náboženských spisů, které byly vydány v Praze v letech 1759-1761. Sbíral paměti servitského kláštera v Konojedech v Čechách.  

Literatura:
  • PEŘINKA, František Václav. Rodáci : znamenitější rodáci znojemští. Vlastivěda moravská. Znojemský okres. Č. 76 (1904), s. 140-141.

 
Autrata,František Václav - literární historik (140. výročí narození)
* 10.08.1872 - Křižanov
+ 28.08.1966 - Brno

Životopis:
Pocházel z rodiny drobného rolníka. 1892 maturoval na gymnáziu v Brně a po krátkém studiu teologie přestoupil na filozofickou fakultu české univerzity v Praze, kde 1892-96 absolvoval obory čeština a němčina. Pedagogickou praxi vykonával na reálce v Uherském Brodě, do roku 1905 na učitelském ústavu v Brně. Poté, až do roku 1922 (s výjimkou válečných let, kdy narukoval), byl ředitelem učitelského ústavu v Polské (Slezské) Ostravě, kde vychoval řadu národně uvědomělých učitelů, a v letech 1922-34 byl ředitelem gymnázia v Litomyšli. Poslední léta života prožil v Brně a Plavči u Znojma. Od studií projevoval mnohostranné kulturní zájmy - filologické, literárněhistorické, pedagogické. Zájem o dialektologii rodného kraje uplatnil ve spolupráci s L. Janáčkem ve Výboru pro českou lidovou píseň.

Dílo:
Vydal přehled české literatury na Moravě, úspěšná byla jeho slovníkářská činnost: česko-německý kapesní slovník vyšel devětkrát, opakovaně vycházely A. úvody do české a německé gramatiky, pedagogické přehledy a učebnice. Řada jeho odborných článků byla publikována v pedagogických časopisech, např. Komenský, Naše řeč, Věstník Ústředního spolku jednot učitelských na Moravě. Uplatnil se i jako překladatel beletrie z němčiny, francouzštiny a polštiny. Jako tvůrce vlastní beletrie začínal vyprávěním realistických příběhů pro mládež. Své životní zážitky vylíčil ve dvou autobiografických humorně laděných knihách o chudém gymnazistovi a později filozofovi Václavu Outerkovi. Navazoval na českou realistickou prózu 19. století. Byl talentovaným vypravěčem se smyslem pro humor. Slezské kulturní historii věnoval prózu o písmákovi a lidovém filozofovi, otci prof. L. Drasticha Stryk Drastich. Do prostředí Litomyšle zasadil  monografii o spisovatelce M.D. Rettigové.  

Literatura:
  • Biografický slovník českých zemí. [I. sešit], A. Vyd. 1. Praha : Libri, 2004. 153 s.


Bartoníček,Václav - lékař (60. výročí úmrtí)
* 11.02.1866 - Kutná Hora
+ 14.08.1952 - Brno

Životopis:
1876-1884 gymnázium v tehdejším Německém Brodě. 1884-1893 lékařská fakulta na univerzitě v Praze. 1896-1897 subalterní lékař v zemské nemocnici u sv. Anny u internisty prim. Dr. Františka Brennera a chirurga Dr. Karla Katholického a v dětské nemocnici na tehdejší Giskrově ulici. Od roku 1897 působil jako první český lékař ve Znojmě. 1901-1912 a 1919-1937 jednatel lékařské župy brněnské. Odborné a zájmové organizace: Sokol v Praze (od 1884), pražský studentský spolek Sázavan, Sokol Brno (od 1893), Sokol Znojmo (tři roky starosta jednoty). 

Literatura:

 
Emmel,Bruno - keramik (135. výročí narození)
* 06.08.1877 - Kaltenleugeben u Nichtingu
+ 09.03.1941 - Vídeň

Životopis:
Od roku 1895-1902 studoval na KGS ve Vídni (L. Minnigerode, W. Schulmeister, J. Hoffmann - architektura, F. Linke - keramika). V roce 1904 se účastnil Světové výstavy v St. Louis (USA), kde získal zlatou medaili. Od roku 1907 byl učitelem modelování a uměleckých forem na FachS ve Znojmě (od 1912 profesor). Roku 1909 podnikl studijní cestu po jižním Německu, 1910-11 studijní pobyt v Korutanech a ve Štýrsku. Prováděl návrhy keramiky pro různé firmy - WW, R. Ditmar Znojmo, Ditmar-Urbach Trnovany, Porzellan-Manufaktur Theodor Recknagel v Alexandrinenthal. Byl také konzervátorem Centrální památkové komise a místopředsedou Německého moravského svazu uměleckých řemesel. V roce 1914 se stal členem rakouského Werkbundu. Od roku 1929 žil jako architekt ve Vídni. Navrhoval užité nádoby z kameniny se stékavými glazurami a geometrickým dekorem podle vzorů vídeňské secese. Účastnil se mnoha výstav.

Literatura:
  • Bruno Emmel. Neevidované materiály. Č. 698.

 
Erdös-Meisinger,Ida - výtvarnice (115. výročí narození)
* 09.08.1897 - Prachatice
+ 30.01.1985 - Tittmoning

Životopis:
Manželka Stefana Erdöse. Vystudovala Vysokou školu výtvarného umění ve Vídni a své dovednosti uplatnila ve vídeňské keramické továrně. V roce 1934 založila spolu se svým manželem Keramické dílny ve Znojmě. Po vyhnání pracovala se svým manželem na otevření druhého workshopu v Bavorsku.  

Literatura:

  
Foerster,Josef - hudební skladatel (120. výročí úmrtí)
* 31.12.1804 - Mladé
+ 28.08.1892 - Moravské Budějovice

Životopis:
Absolvent gymnázia v Mladé Boleslavi a Vzorné školy v Praze, kde r. 1826 složil učitelské zkoušky. Školní pomocník v Mladé Boleslavi a pedagog v Osenicích u Jičína (1827-1877). V r. 1877 se přestěhoval do Prahy za synem, vynikajícím kapelníkem v chrámu sv. Víta, profesorem na pražské konzervatoři a otcem hudebního skladatele J. B. Foerstra. V r. 1879 se přestěhoval do Znojma k druhému synovi a s ním pak v r. 1883 do Moravských Budějovic, kde ve věku 88. let zemřel. 

Dílo:
Česká mše za zemřelé pro smíšený sbor a varhany. Skládal pohřební písně, requiemy (23), školní skladby aj. V r. 1881 ve Znojmě začal pracovat na veršované sbírce vzpomínek.

Literatura:
  • Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 10, č. 1 (28.12.2009), s. 11.


Gregor,Jaroslav - krejčí (115. výročí narození)
* 11.08.1897 - Jevišovice
+   ?

Životopis:
Odveden z 28. května 1916, o dva měsíce později, 1. srpna rukoval do Vídně k 24. zeměbraneckému pluku. Frontovými boji prošel s 37. zeměbraneckými pěším plukem u bosenského Doboje. Neznámo kdy a kde padl do italského zajetí, ale svůj slib čs. legionáře podepsal 12. července 1918 a stal se příslušníkem 6. roty 31. střeleckého pluku. V srpnu byl se žaludečními problémy krátce hospitalizován ve vojenské nemocnici ve Foligno, ale poté se vrátil k pluku. Po návratu do vlasti demobilizoval ve Znojmě v prosinci 1920.  

Literatura:
  • Materiály MěK.

 
Havelka,Jaroslav - dramatik (15. výročí úmrtí)
* 31.03.1922 - Silůvky u Brna
+ 14.08.1997 - London (Kanada)

Životopis:
Gymnaziální studia absolvoval ve Znojmě, Brně a Tišnově. Za okupace studoval na brněnské konzervatoři. Poté byl totálně nasazen do válečného německého průmyslu ve Vídni a v Kuřimi. Po válce začal studovat na Masarykově univerzitě v Brně filozofii, psychologii, dějiny umění a fyziku. Během studií získal státní italské stipendium na milánské univerzitě, kde dokončil studia doktorátem z filozofie a psychologie. V roce 1952 emigroval do Kanady. Přednášel na francouzské montrealské univerzitě slavistiku, na univerzitě Western Ontario v Londýně psychologii. Dvakrát byl poctěn cenou Kanadské univerzitní společnosti za vynikající univerzitní odbornou a výchovnou činnost. V posledním desetiletí se soustředil na studium náboženského orientálního vědomí, hlavně buddhismu a hinduismu. V roce 1987 byl emeritován, dále přednášel, psal odborně i literárně a vášnivě maloval.     

Dílo:
Pelyněk (1957), Brevíř podivování (1978), Tesknice a zvukomalby (1997).

Odborná literatura: The Nature of the Creative Process in Art (1968), Reflections and Preoccupations (1981), Variations (1988) aj.

Literatura:
  • Materiály MěK.  

 
Hawelka,Eduard - učitel (150. výročí narození)
* 28.08.1862
+ 01.01.1926 - Znojmo

Životopis:
Učitel na reálné škole ve Znojmě v letech 1904-1923 a básník.

Literatura:

 
Heindl,Hans - operní pěvec (110. výročí úmrtí)
* 10.12.1870 - Znojmo
+ 16.08.1902 - Mussbach

Literatura:

 
Hošek,František - učitel hudby (40. výročí úmrtí)
* 29.09.1879 - Dobřínsko
+ 13.08.1972 - Miroslav

Životopis:
Narodil se v Dobřínsku, odkud asi pocházela jeho maminka. Žili pak ve Skalici, rodina se živila knoflíkářstvím. Dědeček byl učitelem ve Skalici 1852-1874 a byl známý vlasteneckým cítěním, bránil germanizaci. Učitelování a neláska k poněmčování se tedy v rodině dědí. Část života strávil Hošek v Mikulově. Asi patnáct let zde vedl kůrovou hudbu a zpěv ve velkém chrámu. 1903-1906 absolvoval Varhanickou školu Leoše Janáčka v Brně v oborech klavír, varhany, housle. Vysvědčení ze 7. června 1906 nese Janáčkův podpis závěrečný i podpisy za zkouškami dílčími. Asi před narukováním utekl do Švýcarska v roce 1915. Po válce vedl hudební školu v Blansku. Jako majitel hudební školy se zde 6. září 1921 oženil, a asi z nouze odjel ředitelovat hudební školu do Kralovce v Jugoslávii. K 1. lednu 1926 se vrátil učit do nově založené hudební školy v Miroslavi. Prožil klidnější dobu v rodině, absolvoval učitelskou školu sborového zpěvu 1928 a hry na flétnu 1932. Dlouho hrával v židovské synagoze. Vždy v pátek večer, po západu slunce, kdy začínal židovský svátek Sabat. Těžké doby začaly opět s Němci a válkou. Nejprve oplakal krásné a dokonalé varhany, které rozbili brzy po obsazení Miroslavi (září 1938) a ze synagogy se stala sušárna arizované židovské továrny. Posledním vlakem k Brnu z Ivančic odvezl 30. září 1938 šestnáctiletou dceru Zlatu do bezpečí. Od 23. října 1941 do 23. dubna 1944 byl vězněn. Polovinu času ve Znojmě v "krajzáku", zbytek ve vězení ve Straubingu. Nebyl to ničivý koncentrák, ale pro pětašedesátiletého člověka s bezmocnou osamocenou manželkou doma to byla jistě muka. Brzy po ukončení války, ale už zase učil, prožil se školou všechny bolesti znovu zakládání a stěhování školy. Do důchodu odešel v roce 1954, ale působil ještě dále. Je pochován na katolickém hřbitově v Miroslavi.  

Literatura:
  • RYŠAVÝ, Tomáš. Hudba a hudební výchova v Miroslavi. Miroslavský zpravodaj. Č. 5 (1993), s. 9.

 
Hudcová-Jilemnická,Růžena - autorka knih pro mládež (65. výročí úmrtí)
* 15.02.1897 - Brno
+ 19.08.1947 - Jur pri Bratislave

Literatura:
  • Materiály MěK.

  
Křehlík,František - duchovní (30. výročí úmrtí)
* 23.11.1907 - Olší u Velkého Meziříčí
+ 13.08.1982 - Moravec u Nového Města

Životopis:
Absolvoval zemskou vyšší reálku ve Velkém Meziříčí, na I. českém státním gymnáziu v Brně složil doplňovací zkoušku z latiny, poté studoval bohosloví v biskupském alumnátu v Brně. Po vysvěcení r. 1932 byl ustanoven kooperátorem ve Velkých Pavlovicích a zde působil od 1. dubna 1932 do 30. listopadu 1932. Od 1. prosince 1932 byl kooperátorem v Mrákotíně a to do 30. srpna 1933. Od tohoto data působil v Líšni při kostele sv. Jiljí jako kooperátor. Přitom v roce 1937 vyučoval náboženství v obci Sedlejov u Telče. Roku 1936 vykonal zkoušku farního konkurzu. V Líšni byl od 1. ledna 1939 ustaven administrátorem. Po rezignaci dosavadního líšeňského faráře Metoděje Hoška začátkem tohoto roku mu bylo uděleno brněnskou konzistoří zdejší beneficium. Kapitulní konzistoř pověřuje Františka Křehlíka administrátorem v Pavlicích s účinností od 15. září 1958. V říjnu 1968 je František Křehlík ustaven děkanem jevišovického děkanství. V roce 1977 je kvůli zhoršujícímu se zdraví vyvázán z úřadu v Pavlicích a v roce 1979 i z úřadu děkana.  

Literatura:

  
Mattanovich,Erwin von - generál (70. výročí úmrtí)
* 19.02.1861 - Telč
+ 17.08.1942 - Znojmo

Životopis:
Generál pěchoty ve výslužbě (červen 1919); generál III. hodnostní třídy ve výslužbě (1. říjen 1919); armádní generál ve výslužbě (16. prosinec 1927).  

Literatura:

 
Meduna,Ludvík - archeolog (110. výročí narození)
* 18.08.1902 - Rozkoš
+ 11.08.1993 - Nové Syrovice

Životopis:
Absolvent obchodní školy. Původním povolání byl poštovní úředník, později dosáhl hodnosti vrchního poštmistra. V 51 letech přijal místo odborného pracovníka v Krajském muzeu v Jihlavě pro odbor archeologie. Od mládí se zajímal o archeologii. Velký vliv na něj měly práce Palliardiho a Vildomce. Od r. 1950 vedoucí archeologického oddělení tehdejšího Krajského muzea Vysočiny v Jihlavě. Po odchodu do důchodu žil v Polici, kde vedl obecní kroniku. Později se přestěhoval do Nových Syrovic, ale oční choroba mu znemožnila další práci.  

Dílo:
Z historie Police u Jemnice (Třebíč 1968). Svoje práce publikoval v odborných časopisech a sbornících: Naše vlast, Vlastivědný sborník Vysočiny, Učitelské noviny, Sborník II. ČSAV aj. Napsal Pravěk Jemnicka pro Vlastivědu Moravskou (?).

Literatura:
  • MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. Osídlení regionu od prvých stop pobytu člověka do 10. století.  Moravskobudějovicko ; Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. S. 73-149.

 
Mráček,Maxmilian - rektor (180. výročí úmrtí)
* 11.10.1753 - ?
+ 15.08.1832 - Moravský Krumlov

Životopis:
Plných 30 let (1771-1801) adstant svého otce Antonína, pak do začátku roku 1831 rektor. Poslední léta byl handicapován nemocemi, takže v roce 1829 zažádal o svolení odstoupit svému pomocníkovi Františku Zelníčkovi, ale jednání se vleklo, ještě v únoru 1831 žádal Zelníček vrchnost o definitivní potvrzení.  

Literatura:
  • Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně : Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.

 
Musílek,Ignác - kamnář (170. výročí narození)
* 02.08.1842 - Německý Brod
+ 27.03.1901 - Pavlice

Životopis:
Byl kamnář a hrnčířský mistr. Až do své smrti zaměstnával několik dělníků. Po jeho smrti pro nedostatek odborných sil k vedení závod zanikl.  

Literatura:

 
Nestrojil,Šimon - voják (95. výročí úmrtí)
*   ?
+19.08.1917 - Itálie

Životopis:
Padl na italském bojišti.  

Literatura:
  • ECKL, Petr. První světová válka. Jezeřany - Maršovice : kapitoly ze starších dějin obce. Jezeřany - Maršovice : Obec Jezeřany - Maršovice, 2006. S. 55-59.

 
Pittinger,Franz - politik (40. výročí úmrtí)
* 11.04.1887 - Horní Břečkov
+ 24.08.1972 - Německo

Životopis:
Po střední škole ve Znojmě začal studovat ve Vídni. V první světové válce bojoval na frontě, v roce 1918 se vrátil z Ukrajiny domů. Od roku 1920 byl členem parlamentu v Praze a bojoval za sudetské Němce. Byl předsedou zemědělského Okresního sdružení ve Vranově. Byl členem správní rady německého kulturního sdružení v Praze a Národní komise pro děti a mládež. Za druhé světové války byl 16 měsíců v koncentračním táboře a to jej hluboce poznamenalo. V srpnu 1946 našel svou ženu se čtyřmi dětmi. I přes tělesné postižení musel pracovat jako lesní dělník a tím získal ještě více vážných škod na zdraví. Roku 1949 se stal předsedou výboru Moravanů.  

Literatura:

  
Římař,Jakub Josef - cestovatel (330. výročí narození)
* 30.08.1682 - Kroměříž
+ 05.03.1755 - Brno

Životopis:
Studoval v piaristickém gymnáziu v Kroměříži a bohosloví v Olomouci. Roku 1706 se stal knězem a jako představitel řádu františkánů přijal jméno Jakub. Krátce působil v dačickém a později v bechyňském klášteře. V prosinci 1710 mu bylo doručeno povolení k odchodu do misií. Cestou do Říma navštívil známé v Brně a ve Znojmě a 10.2.1711 odjel do Říma, v únoru 1712 byl vybrán do misie v Habeši. Po příjezdu do Alexandrie (30.6.1712) se vydal do Káhiry. Roku 1714 odplul na Kypr, poté do Saidy (Sidonu) a do Jeruzaléma. Z Jeruzaléma pak opět cestoval do Káhiry. Roku 1715 se vypravil ještě se dvěma františkány P. Apolinářem de Conjola z Tridentu a Theodorichem Wolfem do Habeše a na Sokotru. Roku 1713 dorazili misionáři do Jemenu, kde působili v Hodejdě a Mokce. Pak pokračovali v cestě na Sokotru, do sousedství Habeše a potom do Indie. Samotnou Habeš tehdy Římař nenavštívil. Cestoval po východní Africe, odkud se pak vydal přes východní Indii a přes Ameriku do Evropy, do Ostende a do Říma. Tyto jeho cesty trvaly od 7.9.1715 do 28.4.1721. Po návratu do Evropy byl pověřen na další tři roky misijní činností. Byl navržen pro své velké jazykové znalosti za biskupa smyrenského, ale k volbě nedošlo. Také se měl stát v Římě generálním lektorem arabského jazyka na misijním ústavu. Koncem roku 1722 odjel z Říma do Káhiry v hodnosti prefekta egyptských misií a apoštolského pronotáře. V roce 1723 se usadil v hornoegyptském Achmimu. V r. 1726 byl jmenován představeným hornoegyptské misie se sídlem v Girge. V roce 1729 se vrátil na Moravu, v letech 1732-1735 pobýval ve Znojmě, kde byl zpovědníkem řeholnic, v r. 1737 odcestoval znovu do Egypta. V hodnosti apoštolského vikáře tam zůstal až do roku 1752. Z Káhiry podnikal vizitační cesty do Horního Egypta. Po roce 1752 odmítl již třetí obnovení prefektury a vrátil se do Evropy. Zemřel ve františkánském klášteře v Brně.

Dílo:
Římař si psal latinský deník Itinerarium, který má 630 stran kvartového formátu. Líčí zde svoje cesty v letech 1711-1726. Na konci druhé části je cizí rukou připsána poznámka, která zaznamenává Římařův pobyt na Moravě v letech 1730-1736 a pobyt v Egyptě 1737-1752. Ve svých denících podal topografický popis míst ležících při Nilu z Alexandrie až do Garbe na hranicích Senáru na Modrém Nilu.  

Literatura:
  • Kdo byl kdo : Naši cestovatelé a geografové. Praha : Libri, 1998. 509 s.

 
Schönbrunn,Hugo - advokát (80. výročí úmrtí)
* 29.11.1874 - Vídeň
+ 17.08.1932 - Edlach an der Rax (Rakousko)

Životopis:
Studoval na Gymnáziu ve Znojmě.  

Literatura:

  
Souches,Jean Louis Raduit de - polní maršál (330. výročí úmrtí)
* 16.08.1608 - La Rochelle
+ 12.08.1682 - Jevišovice

Životopis:
Jako dvacetiletý vstoupil do služby u švédského vojska a prošel s ním mnoha evropskými zeměmi. V roce 1639 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Časté neshody s nadřízenými přivedly tohoto nadaného, ale povahou prudkého vojáka až před vyšetřující komisi. Proto opustil svůj dragounský pluk a roku 1642, po složitějších peripetiích, vstoupil do služeb císaře Ferdinanda III. V císařském vojsku se proslavil nevšedním hrdinstvím při obléhání Olomouce na přelomu let 1644 - 1645. Statečným vystoupením si získal nejen bezmeznou důvěru generála Ladislava Buriana z Valdštejna, ale především důvěru samotného císaře. Proto získal vojenské vedení nad městem Brnem a pevností Špilberk. Od 5. 5. 1645 až do 15. 8. 1645 čelilo necelých 1 500 obránců Brna pod jeho velením náporu téměř dvacetinásobné přesile Torstenssonova vojska, čítajícího bezmála 28 tisíc vojáků. Za úspěšné obhájení města byl Jean Louis Raduit de Souches v roce 1645 povýšen do hodnosti generála. Obdržel odměnu v podobě 30 tisíc zlatých a o rok později byl přijat do stavu svobodných pánů. Na konci války měl už hodnost polního maršála. V roce 1646 získal inkolát v českých zemích (právo obyvatelské - obdoba dnešního státního občanství). V roce 1663 byl povýšen do hraběcího stavu. O tři roky později (1649) zakoupil dům v Brně, dva domy ve Vídni, dům ve Znojmě a jevišovické panství, které postupně rozšiřoval o statek Plaveč (1650), Hostim (1665) a Boskovštejn (1679). V dalších letech měl za úkol sestavovat mužstva pro boj s Francií, zabýval se opevňováním Olomouce, Uničova, Brna a Uherského Hradiště. Až do roku 1674 velel císařským vojskům v Uhrách a v boji proti Turkům a na západě proti vojskům francouzského krále Ludvíka XIV. Neshody s nadřízenými začaly ohrožovat jeho kariéru, a proto odešel do ústraní na jeden ze svých statků - do Hlubokých Mašůvek. Po složitých jednáních se mu zde podařilo prosadit stavbu menší kaple a lázeňský hostinec s koupelemi u léčivého pramene. Velkou vděčností jsou maršálovi zavázány i Jevišovice, kde dal přestavět starý zámek, opravit kapli a postavit farní budovu. Klidného stáří si Raduit de Souches příliš neužil. Zemřel slepý na blíže neznámou nemoc.  

Literatura:
  • DL. Raduit de Souches založil i lázně : V Hlubokých Mašůvkách se léčilo minerální vodou z pramene za kostelem. Moravské noviny Rovnost. Roč. 5, č. 244 (18.10.1995), s. 8.
  • FIL. Válečník Jean Louis Radutt de Souches. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Č. 32 (09.08.2004), s. 10.
  • Jan Ludvík Raduit de Souches : 1608-1683. 400 let úcty Panny Marie de Foy a Hluboké Mašůvky. Brno : Jiří Brauner - Kartuziánské nakladatelství, 2009. S. 22-26.

 
Standthartner,Josef - lékař (120. výročí úmrtí)  
* 04.02.1818 - Opava
+ 29.08.1892 - Vídeň

Životopis:
Navštěvoval Gymnázium ve Znojmě, v roce 1834 odešel do Vídně, kde v roce 1835 začal studovat lékařskou univerzitu.  

Literatura:

 
Sterz,Adolf - profesor (170. výročí narození)
* 09.08.1842 - Vídeň
+   ?

Literatura:
  • Materiály MěK.

 
Štursa,František - pedagog (130. výročí narození)
* 05.08.1882 - Horní Libochová
+ 17.06.1943 - Kassel /koncentrační tábor/

Životopis:
Byl také starostou Jevišovic. Ředitel školy, měšťanská škola v Jevišovicích. Odborné a zájmové organizace - Sokol (náčelník v Jevišovicích), Sbor dobrovolných hasičů (náčelník v Jevišovicích). Na budově školy v Jevišovicích mu byla odhalena pamětní deska.

Literatura:
  • Nositelé kultury na Znojemsku. Znojemsko. Roč. 7, č. 16 (20.04.1966), s. 3.
  • SVOBODA, Jaroslav. Mé životní a sokolské vzory. Znojemské listy. Roč. 4, č. 41 (28.10.1995), s. 6.

 
Vítek,Augustin - malíř pokojů (120. výročí narození)
* 21.08.1892 - Jevišovice

Životopis:
Na východní frontu odjel v roce 1914 s 99. pěším plukem ze Znojma. Během bojů u Rovna byl 13. září 1915 zajat. V zajateckém táboře Darnica nedaleko Kyjeva se 26. června 1917 přihlásil do legií a o dva dny později byl na sběrné stanici v Borispolu zapsán k 1. rotě II. záložního praporu, jenž byl měsíc nato přetvořen na 6. střelecký pluk "Hanácký". A. Vítek se stal příslušníkem 3. roty a vzápětí odešel na čtyřměsíční kurz do poddůstojnické školy, po jehož dokončení 1. října 1917 získal hodnost svobodníka, později desátníka. V listopadu se vrátil do poddůstojnické školy jako instruktor. V červenci 1918 se vrátil ke 3. rotě, ale již na začátku února 1919 byl převelen ke strážní rotě tzv. výchovného tábora pro Slováky v Irkutsku. V dubnu téhož roku musel s těžkým kašlem a bolestmi na prsou odejít do irkutské vojenské nemocnice. Po šesti týdnech léčení předstoupil před lékařskou komisi, která u něj konstatovala "dočasný katar hrotů plícních" a také chudokrevnost. Na základě zdravotního nálezu byl určen k evakuaci do vlasti. Z Vladivostoku odplul lodí Liverpool Maru 9. července 1919. Do Jevišovic se již nevrátil, v příštích letech vystřídal různá úřednická místa: od května 1920 pracoval v invalidním referátu záložní nemocnice v Praze-Karlíně, koncem 30. let bydlel až v Košicích, kde působil jako hospodářský kontrolor.  

Literatura:
  • Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Roč. 9, č. 34 (17.08.2009), s. 11.

  
Vladislav Jindřich - markrabě (790. výročí úmrtí)
*    1160 - Praha
+ 12.08.1222 - Znojmo

Životopis:
Vladislav Jindřich prožil své mládí v době rozepří uvnitř přemyslovského rodu. Poprvé se připomíná ve svědečné řadě knížecího privilegia v roce 1187. V roce 1191 se účastnil povstání svého staršího bratra Přemysla proti knížeti Václavovi II. Skutečným režisérem událostí byl ve skutečnosti pražský biskup Jindřich Břetislav, který roku 1192 zajistil u římského císaře, aby Vladislav Jindřich obdržel do správy Moravu, kdežto jeho starší bratr Přemysl vrchní knížecí vládu v Čechách. V roce 1192 Vladislav Jindřich pobýval ve Frankfurtu nad Mohanem již jako moravský markrabě. Kontroloval však zřejmě jen Znojemské a možná i Brněnské údělné knížectví. O rok později se ocitl kníže Přemysl v potížích, ve kterých mu ale jeho bratr patrně nijak nepomohl. Po odchodu Přemysla do vyhnanství roku 1193 se novým knížetem stal dosavadní pražský biskup Jindřich Břetislav. V roce 1194 kníže Vladislava Jindřicha při svém tažení na Moravu zbavil úřadu a moci nad Moravou. Vladislav Jindřich byl odveden na Pražský hrad, kde ho měl kníže pod kontrolou. Příští léta tedy žil pod dozorem v Praze a po nezdařeném pochodu Přemysla na Prahu se ocitl v roce 1197 ve vězení. Když 15. června 1197 Jindřich Břetislav zemřel, česká šlechta osvobodila Vladislava Jindřicha a 23. června 1197 si jej zvolila za knížete.Knížecí titul si samozřejmě nárokoval také Vladislavův starší bratr Přemysl Otakar I., který v prosinci roku 1197 znovu vtrhl do Čech. Schylovalo se k válce mezi bratry, když se jejich vojska 6. prosince 1197 setkala. Tehdy Vladislav Jindřich po poradě s biskupem Danielem a velmoži, aby zabránil bratrovražednému boji, se večer před bitvou sešel se svým bratrem. Tímto smírem se ukončilo čtvrtstoletí bojů o český knížecí trůn a zemi nastaly konečně klidnější časy.Vladislav Jindřich se stal znovu po rodinné dohodě z 6. prosince 1197 moravským markrabětem. Zatímco jeho panování v Čechách bylo jen epizodní, na Moravě vládl dohromady (s přestávkou) 27 let. Z počátku však opět ovládal jen Znojemsko a možná i Brněnsko. Znojmo bylo také jeho sídelním městem, respektive zdejší hrad. Zde si vydržoval dvůr, na kterém měl podobné úředníky, jako tehdejší knížata. Olomoucko se ocitlo po smrti zdejších údělníků ve správě Přemysla Otakara I. Teprve mezi lety 1209 až 1213 pak byla vláda na celé Moravě sjednocena pod Vladislavem Jindřichem. Dle Zlaté buly sicilské z roku 1212 byla zřejmě Vladislavovi Jindřichovi Morava svěřena jako říšské léno do dědičného držení. Dle jiných Vladislav Jindřich obdržel od císaře symbolicky část Saska, aby se nadále mohl řadit mezi říšská knížata. Titul markraběte však znamenal rovnocennou úroveň s tituly říšských knížat. Roku 1204 nebo 1205 založil markrabě s olomouckým biskupem Robertem cisterciácký klášter na Velehradě. Chtěl tímto naznačit spojitost s Velkou Moravou a klášter se měl současně stát hrobkou moravských markrabat. Politicky Vladislav Jindřich zpravidla spolupracoval se svým bratrem,  knížetem a později králem českým. Jsou však známá jeho vlastní samostatná rozhodnutí. Například obsadil vojensky zlaté doly v oblasti dnešních Zlatých Hor, které patřily vratislavským biskupům. To vyvolalo i stížnosti samotného papeže. Roku 1213 založil nejstarší královské město na Moravě Uničov a zřejmě ještě před tím Bruntál (tehdy také na Moravě). Markrabě také podporoval těžbu a rýžování zlata. Roku 1216 vyhlásili s bratrem dokument, ve kterém byl stanoven princip primogenitury (prvorozeného) pro nástupce trůnu. Tím měly být odstraněny spory a intriky, k nimž docházelo během volby panovníka. Přemysl zřejmě bratrovi přislíbil, že na Moravě budou panovat Vladislavovi potomci, zatímco českými králi budou potomci Přemyslovi. Až do svého skonu prokazoval loajalitu vůči svému bratrovi a na základě jejich dohody ho podporoval proti císaři. To, zda byl král Přemysl vrchní autoritou i na Moravě, je ovšem sporné. Vladislav Jindřich potvrdil některé Přemyslovy listiny v Čechách, ale Přemysl více Vladislavových Jindřichových pro Moravu. Jeho největším ziskem pro Moravu byla vnitropolitická stabilita. Za Vladislava Jindřicha se Morava stala také druhým centrem přemyslovských držav. Tyto državy se tak změnily de facto na diarchii, v zahraničí však vystupující jako jeden celek. Původní údělná Morava se proměnila v markrabskou Moravu a konstituovala se jako země. Vladislav Jindřich se oženil s Heilwidou, snad z rodu rakouských pánů z Trnavy. Zemřel bez potomků a nástupnictví v markrabství tak spadlo do rukou krále Přemysla Otakara I. (respektive do budoucna druhorozeným synům českého krále). Vladislav Jindřich byl pochován ve velehradském cisterciáckém klášteře. Jeho ostatky však byly později zničeny, snad v době husitské.  

Literatura:


Wassermann,Franz Joseph - houslař (185. výročí úmrtí)
* 12.08.1764 - Znojmo
+ 09.08.1827 - Znojmo

Životopis:
Syn a žák a nástupce znojemského houslaře Josepha Wassermanna. Pracoval lépe než jeho otec, především podle modelu Amati. Vyráběl také loutny. V roce 1825 od něho odešel jeho vyučenec a pomocník Lorenz Buchinger, který začal pracovat pro znojemského klavírníka a obchodníka s hudebními nástroji Kristiana Gohmanna. Wassermannovi se dařilo velmi špatně, neboť Znojmo nemohlo uživit tři nástrojařské dílny; pracoval zde ještě houslař Jakub Krampera. Wassermann a Gohmann měli mezi sebou spory. Wassermann vytýkal Gohmannovi, že nemá oprávnění zaměstnávat houslaře, a Gohmann vytýkal Wassermannovi, že prodává housle vyrobené v Kraslicích. Wassermann jen obtížně živil početnou rodinu a nakonec zemřel v bídě. Po jeho smrti prodala vdova celé zařízení houslařské dílny Gohmannovi.  

Literatura:

 
Würbs,Karel - malíř (205. výročí narození)
* 11.08.1807 - Praha
+ 04.07.1876 - Praha

Životopis:
Od roku 1823 navštěvoval Akademii v Praze (prof. Bergler a Waldherr). Inspektor obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Pedagog rytectví v Technickém ústavu v Praze. V r. 1839 vycestoval do Holandska a o rok později krátce pobýval ve Znojmě.  

Dílo:
Obrazy: Radnice ve Vratislavi, Pražská brána ve Slaném, Kostel v Nymburce, Klášter v lese, Blížící se bouře, Zpustlý park, Hřbitovní kostelík aj. Ve státní galerii v Praze jsou uloženy tyto obrazy - Staroměstká radnice v Praze, Vlastní podobizna.

Ilustrace: Ansichten deutscher Städte, Was ich erlebte - 23 kreseb na kameni. Ve sbírce Jihomoravského muzea ve Znojmě uložen obraz Kostel sv. Mikuláše Znojmo.

Literatura:
  • FRECER, Jaroslav. Poklady z depozitáře. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Roč. 10, č. 14 (29.03.2010), s. 8.


Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová.