Kalendárium

Bělíková,Anna - malířka (100. výročí narození)
* 23.03.1910 - Blanné
+          ?

Životopis:
Po absolvování Učitelského ústavu ve Znojmě (1930) učila v Raškovicích a na Těšínsku (do r. 1942). Navštěvovala soukromou školu Mánes v Praze (prof. V. Sychr a Titelbach), věnovala se převážně portrétu a figurální kresbě. Pracovnice Filmových ateliérů ve Zlíně (trikové oddělení).

Dílo:
Obrazy: válečné motivy.
Výstavy: Zlín, Znojmo.

Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 9, č. 13 (23.03.2009), s. 11.


Brukl,Bedřich - rytec (190. výročí narození)
* 21.03.1820 - Znojmo
+ 27.01.1873 - Vídeň

Životopis:
Velký vliv na rozvoj jeho talentu měl jeho otec Bedřich Brukl, znojemský řezbář. Pod jeho dohledem se připravoval vídeňsko na Akademii, kde byl přijat v r. 1834. Po absolvování Akademie ve Vídni (mědirytecká speciálka) se věnoval především tvorbě grafiky. Pracoval ve své dílně. Od r. 1851 pracoval u c. k. Vojenského geografického institutu ve Vídni jako mědirytecký čekatel. O dva a půl roku později se stal mědirytcem III. třídy, v lednu 1855 technickým oficiálem II. třídy a konečně dne l. května 1871 byl povýšen do hodnosti technického důstojníka I. třídy.  

Dílo:
Vztah ke Znojmu: Litografie Znojmo, vytištěná ve Dvorní tiskárně ve Vídni, akvarelové portrétní studie dvou znojemských měšťanů (1844), veduta městyse Hostim u Znojma. Grafika: Reprodukce Rafaelovy Sixtinské madony (1843-1844) a Madony s dítětem, Litografie Znojmo, vytištěná ve Dvorním tiskárně ve Vídni zachycuje s topografickým citem město, které důvěrně znal. Vytvořil celou řadu grafik, ale větší část se bohužel nedochovala anebo není dnes známo, kde se nachází.

Mapy: V letech 1869-1886 spoluautor speciálních vojenským map. Preciznost a dokonalost vytvořených map umožnila jejich užívání ještě počátkem 20. století. Ve sbírkách Jihomoravského muzea ve Znojmě se nachází řada kreseb, které muzeu věnovala v r. 1925 W. Pasavcová, sestřenice tehdejšího hejtmana J. Brukla (synovec Bedřicha Brukla).

Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Roč. 9, č. 13 (23.03.2009), s. 11.
- Šturc, L. Od tužky k rydlu. Znojmo, 1994.


Černý,Josef - vinař (100. výročí narození)
* 29.03.1910 - Rešice
+ 06.09.2002 - Znojmo

Životopis:
V roce 1930 absolvoval Vinařsko-ovocnickou školu v Mělníku. Po získání praxe v Průhonicích u Prahy a Českém Krumlově byl přijat Zemským úřadem v Brně a přidělen jako zahradník na Rolnickou ovocnicko-vinařskou školu v Kloboukách u Brna. V roce 1941 nastoupil na Okresní úřad v Kloboukách jako ovocnářsko-vinařský inspektor a v roce 1942 přešel na Zemský úřad v Brně do funkce vinařského inspektora pro sklepní kontrolu. V roce 1947 začal pracovat pro Okresní úřad ve Znojmě jako vinohradnický a vinařský inspektor. Po roce 1948 odešel z funkcí a věnoval se pouze odborné práci související s problematikou vinohradnictví a vinařství. Spolu se šlechtitelem Cyrilem Míšou pracoval ve Šlechtitelské stanici vinařské ve Znojmě. V roce 1964 přešel ke Šlechtitelskému a semenářskému podniku v Brně. Později byl jmenován vedoucím vinařství na Šlechtitelském a semenářském statku v Prosiměřicích, kde realizoval rozsáhlou výsadbu vinic a vybudoval sklepní hospodářství. V důchodovém věku se věnoval poradenské činnosti pro tehdejší JZD, poté jako agrotechnik u Moravských vinařských závodů ve Znojmě.  

Literatura:
- AMBROZEK, V., ČEPIČKA, J. Odešel Josef Černý - nestor moravského vinařství. Vinařský obzor. Roč.95, 2002, č.10, s.490.
- eis. Nejstarší vinařský inspektor. Znojemsko. 2000, (11.4.2000), s.5.


Ditmar,Rudolf - Dr. (115. výročí narození)
* 03.05.1818 - Prenzlau bei Stettin (Polsko)
+ 22.03.1895 - Vídeň

Životopis:
V roce 1878 Dr. Rudolf Ditmar založil Keramickou továrnu R. Ditmara. O dva roky později zahájil (1880) podnik provoz. Laciné strojní výrobě nestačila konkurovat většina keramických živností ve Znojmě a okolí a proto postupně některé zanikly nebo se sloučily s novou továrnou, např. firma Franz Keller, Franz Steidel, která od roku 1852 produkovala užitkovou keramiku v dílně ve Znojmě-Leskách. V počátcích výroby byla produkce zaměřena na výrobu nádobí a selskou majoliku, po roce 1884 na keramiku užitkovou a zdravotní. Po smrti zakladatele Dr. R. Ditmara v roce 1895 se majiteli továrny stali bratři Richard a Oskar Lichtensternovi. Název firmy s důvodů obchodních byl zachován. Nový výrobní program nalezl odbytiště v celé Evropě. Byl zaměřen zejména na užitkovou a zdravotní keramiku. V té době měla firma přes 600 spolupracovníků. Svoje pobočky měla v Bombaji, Hamburku, Miláně, Curychu, ve Vídni i v Praze. Po roce 1920 se firma sloučila se společností "Bratři Urbachové" z Teplic a v roce 1924 byla vytvořena společnost Ditmar-Urbach. Po období okupace nesl závod název "Ostmark-Keramik A. G.". V roce 1945 byla továrna znárodněna a stala se jedním z nejmodernějších podniků na okrese Znojmo. V současné době nese název Keramické závody a. s. Znojmo.  

Literatura:
- Pátý, P. Keramické řemeslo na Znojemsku. Znojmo: Jihomoravské muzeum 1983.


Drlík,Vratislav - botanik (55. výročí úmrtí)
*17.09.1886 - Hrabová
+ 01.03.1955 - Znojmo

Životopis:
Absolvent gymnázia v Zábřehu. Účastník l. světové války, legionář. Pedagog ve Vikýřovicích (od r. 1920) a v Šumperku. Ředitel školy v Louce (1933-1938). Na podzim r. 1938 odešel s rodinou do Vrahovic u Prostějova. Od prosince působil jako ředitel školy v Brně. Dne l. dubna 1941 byl předčasně penzionován a pracovně přidělen do závodu Svět v Brně-Židenicích. V době 2. světové války za ilegální činnost vězněn. Do Znojma se vrátil dne 15. května 1945. Pracoval jako vedoucí zemědělského referátu Městského výboru ve Znojmě. Po odchodu do důchodu v r. 1946 byl jmenován ředitelem městského muzea ve Znojmě, kde založil vlastivědné oddělení (1946-1951).  

Dílo:
Květena Znojemska (rukopis). Uspořádal přes 1500 herbářů, které jsou majetkem oddělení botaniky Jihomoravského muzea Znojmo. Pořádal přednášky a výstavy. Odborně pracoval v oboru geologie a botaniky.

Literatura:
- KLEJDUS, Julius, MAŇÁKOVÁ, Lea. Vratislav Drlík - učitel, přírodovědec a spoluzakladatel Jihomoravského muzea ve Znojmě. Thayensia-Supplementum. Č. 1 (2005), s. 3-6.
- RA. Vratislav Drlík - významný znojemský učitel, kulturní pracovník a botanik. Podyjské listí : Informační zpravodaj Národního parku Podyjí. Roč. 6, č. 1 (2005), s. 1-2. Znojmo : Správa NP Podyjí.


Fügerl,Josef - pedagog, skladatel (235. výročí narození)
* 03.03.1775 - Hnanice
+          1859 -  Znojmo

Životopis:
Už když začal chodit do školy, začal se zajímat o hudební výchovu. Nejvíce se však věnoval samostudiu. Aby na sebe upozornil, hrával ve svém okolí na varhany. Když dokončil přípravný kurz v roce 1788, odešel do Prosiměřic jako školní pomocník. Později vedla jeho cesta i do Vranova a Brucku (Rakousko). Správní úředník z Brucku poznal tehdy jeho potenciál a tak jej povolal nejdříve jako školního pomocníka, poté jako zastupujícího školního duchovního a nakonec jej v roce 1804 jemnoval učitelem. Brzy se jeho pozornost stočila přímo na hudbu a chtěl ukázat své naučené vědomosti a znalosti. Jenže v Brucku i ve Znojmě se stále nemohl prosadit. A tak se rozhodl zřídit hudební školu, kde bude vychovávat zpěváky a hudebníky. Důkazem jeho zkušeností, jako učitele hudby, bylo velké množství jeho žáků, kteří se dostali do hudebních sborů ve Vídní a někteří byli dokonce hlavním kapelníkem.

Společně s učitelem Hönlingerem pracoval Fügerl na kultivaci chrámové hudby ve Znojmě. Z toho vznikl spolek, který přinesl soubor mimořádných, klasických produkcí chrámové hudby, o kterou tehdy měli zájem všichni milovníci hudby jak ve městě, tak i jeho okolí. Za své zásluhy obdržel od císaře Ferdinanda I. Zlatou medaili Čestného občana v roce 1858.

Literatura:
- Kalendárium osobností Moravy pro období 1996 - 2000. Brno, 1995.  


Havlík,Lubomír Emil - historik (85. výročí narození, 10. výročí úmrtí)
* 30.08.1925 - Znojmo
+ 05.03.2000 - Brno

Životopis:
Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (1950). Rok pracoval jako středoškolský profesor, ale v roce 1951 byl propuštěn pro ztrátu důvěry. Poté pracoval jako vedoucí knihovny Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Od r. 1956 byl aspirantem, později vědeckým pracovníkem Slovanského ústavu Československé akademie věd. V letech 1963-1985 externě přednášel na UJEP v Brně. Člen ústředního výboru nově zakládaného Svazu vědeckých pracovníků (1968). V r. 1978 se habilitoval a od r. 1987 doktor historických věd. Vědecký pracovník Ústavu dějin východní Evropy (1990), vědní obor: dějiny střední, jihovýchodní a východní Evropy ve středověku, včetně dějin Velké Moravy. Spolupracovník Čs. rozhlasu a Čs. televize (film Moravská země). Člen balkanistické komise, redakce rad odborných zahraničních časopisů, Společnosti pro Moravu a Slezsko, Moravského národního kongresu, Vlastivědné a muzejní společnosti. Člen komise pro územně správní a státoprávní uspořádání státu při Úřadu vlády České republiky (1990-1991) a člen komise pro národnosti Parlamentu České republiky a rady Moravskoslezské akademie pro vědu a kulturu (od r. 1994). Účastník řady mezinárodních a světových kongresů a sympozií. Držitel Řádu sv. Metoděje, stříbrné plakety Františka Palackého ČSAV (1988) a apoštolského požehnání uděleného písemně ad personam (1993).

Dílo:
Staří Slované v rakouském Podunají v 6. - 12. století (1963), Velká Morava a středoevropští Slované (1963), Dukljanská kronika a Dalmatská legenda (1976), Morava v 9. až 10. století (1978), Přehledné dějiny Byzance (1979), Dějiny středověké Gruzie (1980), Slovanské státní útvary raného středověku (1987), Kronika o Velké Moravě (1987), Moravské letopisy (1993), Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů (1994) aj. Redaktor a spoluautor edice Magnae Moraviae fontes historica, sv. I. - V. (1967-1977). Autor mnoha studií ve vědeckých časopisech doma i v zahraničí (Polsko, Rakousko, Rusko, Bulharsko, Německo, Anglie, Řecko, Itálie).

Publikace a články o Znojmě:  první samostatná knižně vydaná práce - Znojmo : z minulosti města a jeho památek (1956), Počátky historického Znojemska, K otázce znojemského spiknutí a jeho předpokladům v roce 1338, Znojemské Hradiště sv. Hypolita aj.  

Literatura:
- Kdo je kdo v České republice 94/95. Praha 1994.
- SKUTIL, Jan. Nejstarší obraz Znojemska v díle L.E. Havlíka. Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1986. Znojmo : Okresní archiv, 1987, s.71-72.
- ŠŤASTNÝ, Vladimír. Životní jubileum L. Havlíka. Vlastivědný věstník moravský. Roč.37, 1985, č.3, s.351-352.


Hofbauer,Klement Maria - řeholník (190. výročí úmrtí)
* 26.12.1751 - Tasovice
+ 15.03.1820 - Vídeň

Životopis:
Otec K. M. Hofbauera se jmenoval Petr Pavel Dvořák, pocházel z Moravských Budějovic. Jako sedmnáctiletý přišel do německých Tasovic. Zde se oženil s Marií Steerovou a usadil se tu natrvalo. V matrice jsou zapsáni pod Dvořákovým poněmčeným jménem Hofbauer. Když je Janovi 7 let, otec umírá. Jan si přeje studovat na kněze, ale matka není schopna udržovat syna na studiích, proto ho posílá do Znojma. Dne 31.3.1767 nastoupil jako pekařský učeň u Františka Dobše, v pekárně, která stála na dnešním Václavském náměstí č. 3. Pracoval nějakou dobu v klášteře v Louce jako pekař a zároveň ukončil s podporou tamního opata Lambecka středoškolská studia. V teologických studiích by mohl pokračovat jen tehdy, pokud by vstoupil jako novic do řádu, ale premonstrátský klášter už žádné novice nesměl přibírat. Nějaký čas pobýval v rodišti svého otce, poté ve Vídni, v Itálii. Dvakrát se stal poustevníkem, z toho jednou složil i řeholní sliby a přijal nové poustevnické jméno Clemens. Odešel opět do Itálie, kde se stal členem kongregace redemptoristů. Tato kongregace mu umožnila ukončit teologická studia a dala jeho životu pevná pravidla a cíle. Pokoušel se založit kongregaci ve vlasti, ale tehdejší osvícenské Rakousko s nepřátelským postojem vůči řeholím jeho snahám nepřálo. Polský král Stanislav August požádal redemptoristy, aby přišli do Varšavy. Zde Klement Maria Hofbauer spolu s Tadeášem Hüblem působil dvacet let. Působil především v kostele sv. Bennona, zakládal sirotčince, školy pro chlapce i dívky, založil knihtiskárnu. V roce 1808 je řád redemptoristů francouzskými vojáky vyhnán z Varšavy. Hofbauer odchází do Vídně, kde r. 1813 získal místo jako duchovní správce v kostele sv. Voršily. Poslední léta prožil ve Vídni a snažil se uskutečnit své dávné přání uvést redemptoristy do vlasti. Vídeňský dvůr však nebyl myšlence nakloněn. Posledním Hofbauerovým dílem bylo vypracování pravidel řádu redemptoristů. Císař František podepsal dekret o připuštění kongregace redemptoristů v rakouských zemích dne 19.4.1820. Toho se však Hofbauer nedožil. Umírá 15.3.1820 ve Vídni a byl pohřben na hřbitově v Maria-Enzersdorf. Roku 1862 byly jeho ostatky přeneseny do kostela Maria am Gestade ve Vídni. Dne 29.ledna 1888 byl papežem Lvem XIII. blahořečen a 20.května 1909 svatořečen papežem Piem X. Roku 1914 se stává patronem Varšavy i Vídně. 20.3.2004 byla jeho bronzová pamětní deska, která byla odhalena r. 2001 ve foyer znojemské radnice při příležitosti 250. narození světce, přemístěna na dům, ve kterém se Hofbauer vyučil pekařem - na Václavské náměstí č. 3.  

Literatura:
- Bohemia sancta : životopisy českých světců a přátel božích. 2. vyd. Praha : Česká katolická charita, 1989. 293 s.
- Kostel sv. Klementa M. Hofbauera v Tasovicích. Südmährischer Landschafsrat, 1999. 19 s. ISBN 3-972498-26-2.
- PIŤHA, Petr. Čechy a jejich svatí. Praha : Aved, 1992. 240 s.


Höffer,Ferdinand - knihkupec (95. výročí narození)
* 05.03.1915 - Jaroměřice nad Rokytnou
+ 24.04.2009 - Jaroměřice nad Rokytnou

Životopis:
Po nižším gymnáziu v Moravských Budějovicích a Obchodní škole ve Znojmě (absolvoval 1933) si zažádal o knihkupeckou koncesi, jak to jeho rodičům již dříve doporučoval O. Březina, který u nich bydlel třináct roků. S výjimkou let 1937-1939, kdy byl na vojně, byl knihkupcem až do svého zatčení r. 1949. R. 1950 byl odsouzen na 14 roků, zabavení majetku a k pokutě 40 000 korun, za práci v Katolické akci. R. 1955 byl pro těžký zdravotní stav propuštěn, aby nezemřel ve vězení. Později pracoval jako dělník, pak jako archivář Jednoty v Moravských Budějovicích, kde vystřídal kněze a básníka Jana Dokulila. Byl vyznamenán za účast ve 2. odboji. Od mládí byl členem Společnosti Otokara Březiny (SOB), která byla založena r. 1932. Díky jemu se společnost obnovila i po r. 1989.

Dílo:
Publikoval v Lidové demokracii, Jiskře, Horáckých novinách, Bulletinu SOB aj. V Leopoldově tajně vydal na podnět S. Braita malý výbor básní O. Březiny, především básně ze sbírky Svítání na západě.

Literatura:
- Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s.


Holubová,Jarmila - pedagožka (65. výročí narození)
* 15.03.1945 - Jiřice u Miroslavi

Životopis:
Od r. 1980 ředitelka LŠU ve Znojmě.   

Literatura:
- Osobnosti Znojemska /hudebníci/. Znojmo 1989.


Humberger,Jaroslav - spisovatel (65. výročí úmrtí)
* 20.12.1902 - Nové Dvory u Kutné Hory
+ 06.03.1945 - asi koncentr. tábor Dachau

Životopis:
Pocházel z rodiny obchodníka s koloniálním zbožím. Od r. 1909 navštěvoval obecnou školu v Nových Dvorech, v letech 1915-1918 měšťanskou školu v Kutné Hoře. Tam se také učil elektrotechnikem a přitom studoval na dvouleté živnostenské pokračovací škole v Nových Dvorech (1918-1920). Ve 20. -30. letech působil jako žurnalista, psal nejdříve lokálky, později i fejetony, soudničky, reportáže apod. , a to hlavně do Lidových novin a Národního osvobození. Za 2. světové války byl pro svůj židovský původ perzekuován. 10. 8. 1942 byl z Prahy i s rodinou transportován do Terezína a odtud pak 1. 10. 1944 do Osvětimi (žena a dcera až 12. 10. 1944). Z Osvětimi byl převezen do Dachau (zaregistrován ke dni 26. 1. 1945), kde se stopy po něm ztrácejí.

Dílo:
Po satirických protináboženských Ateistových povídkách, v nichž se opíral o svou zkušenost novináře-soudničkáře, věnoval se v souladu s celoevropským trendem biografickému románu a stal se u nás jedním z jeho prvních pěstitelů. Jeho romány o robustních osobách bouřliváků a pijáků, Mikuláši Dačickém a Petru Brandlovi (Brandlově osobě věnoval Humberger i námět nerealizovaného filmu Krev a písek, 1939), prokazují autorův smysl pro dobový kolorit i pro zachycení vnějších životních okolností a událostí, ale nepronikají k niterným konfliktům protagonistů. Hlubší psychologický záběr charakterizuje biografií vynálezce bleskosvodu Prokopa Diviše.

Knižně vyšlo: Ateistovy povídky (1930), Mikuláš Dačický z Heslova (1934), Prokop Diviš (1937), Petr Brandl (1938)

Ostatní práce: Vyrvané blesky (studie z dějin techniky, 1935), v Jihomoravských sloupcích - vtipných fejetonech, vypráví zábavně např. o znojemských okurkách, vinobraní, Vranovu nad Dyjí, o znojemské převratu 1918.  

Literatura:
- Lexikon české literatury. 2/I. H-J. 1.vyd. Praha : Academia, 1993. 589 s.


Jelínková,Zdenka - folkloristika (90. výročí narození, 5. výročí úmrtí)
* 30.03.1920 - Velká nad Veličkou
+ 05.10.2005 - Brno

Životopis:
Působila jako učitelka na Slovácku, Třebíčsku a Brněnsku, pak jako odborná pracovnice Státního ústavu pro lidovou píseň, Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Brně. Po celý život se věnovala sbírání lidových tanců, je jich přední znalkyní.  

Dílo:
Vydala sbírky lidových písní a tanců; organizovala soubory lidové tvořivosti; vypracovala novou metodiku nácviku lidových tanců; spolupracovala s rozhlasem a televizí;

Literatura:
- Český taneční slovník. Praha 2001


Jettel,Eugen - malíř (165. výročí narození)
* 20.03.1845 - Jevišovice
+ 27.08.1901 - Terst

Životopis:
Od roku 1861 do roku 1869 studoval spolu s Emilem Jakobem Schindlerem, Rudolfem Ribarzem a Robertem Russem krajinářství na vídeňské akademii u A. Zimmermanna, od roku 1873 do roku 1897 žil v Paříži, kde jej ovlivňovala škola předimpresionistických malířů. Jettel procestoval severní Francii, Holandsko a Maďarsko, 1873-1874 podnikl s Leopoldem Karlem Müllerem cestu do Itálie. V roce 1893 byl Eugen Jettel společným zakladatelem vídeňské secese. Svůj poslední rok života strávil malíř ve Vídni.

Literatura:
- Pipek, B. Znojemsko. Znojmo, 1925.  


Katrnožka,František - kovář (130. výročí narození)
* 11.03.1880 - Mikulovice
+          ?

Životopis:
Do Jevišovic se přestěhoval ještě před válkou. Po červencové mobilizaci roku 1914 byl odveden k 25. zeměbraneckému pluku ve Vídni a odeslán na východní frontu. V okolí města Rovno padl 17. září 1915 do ruského zajetí. Než se přihlásil koncem března 1918 k legiím, pracoval jako zajatec v Charkově. Po zápisu v Penze byl 24. května 1918 zařazen ke 2. rotě 8. střeleckého pluku "Slezského". O měsíc později přešel k telefonní rotě, kde působil do května 1919, kdy byl převelen k plukovní ošetřovně. Na cestu do vlasti se vydal z Vladivostoku 6. června 1920 lodí M. S. Dollar.  

Literatura:
- Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001.

Kindler,Karel - zedník (135. výročí narození, 75. výročí úmrtí)
* 09.11.1875 - Jevišovice
+ 14.03.1935 - Střelice

Životopis:
Ještě před světovou válkou se oženil a přestěhoval do vedlejší obce Střelice. Jako vojín 34. domobraneckého pluku byl zajat 7. července 1915 na východní frontě u Krasniku. Dobu zajetí trávil na Sibiři ve městě Ufa. V jedné ze sibiřských základen čs. vojska v Omsku se 6. října 1918 přihlásil k legiím a byl zařazen k 9. rotě 1. záložního pluku Husitského. Zanedlouho byl přidělen k dispozici evidenčnímu důstojníkovi a protože již překročil věkový limit 40 let, vojenská lékařská komise jej 28. ledna 1919 uznala neschopným činné služby. Z Vladivostoku odplul 24. června 1919 lodí Archer. Po příjezdu do vlasti se vrátil do Střelic.  

Literatura:
- Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001.


Krejčí,Jaroslav - Ing. (75. výročí narození)
* 13.03.1935 - Hluboké Mašůvky
+ 27.02.1999 - Rozkoš (Znojmo)

Životopis:
Po základní škole se v padesátých letech vyučil v lesnickém oboru. Následovala středoškolská studia na gymnáziu ve Znojmě, krátká lesnická praxe a studia na lesnické fakultě VŠZ v Brně, kterou absolvoval v roce 1964. Poznávání přírody, její dokumentace a praktická ochrana, to byly patrně hlavní zájmy, které jej přivedly do přírodovědeckého oddělení Jihomoravského muzea ve Znojmě, kde působil v letech 1964-1980 jako odborný pracovník a poté jako vedoucí oddělení. V tomto období se též věnoval praktické ochraně přírody. Pracoval jako okresní konzervátor státní ochrany přírody a koordinoval činnost dobrovolných spolupracovníků v tomto oboru. Známá byla jeho odborná a poradenská činnost v oboru mykologie, byl členem Čs. Vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV. Soustavné poznávání, inventarizace a dokumentace přírodních hodnot okresu Znojmo nerozšiřovalo jen soubor herbářových položek JMM, ale vyústilo i v řadu návrhů k zajištění územní ochrany lokalit, z nichž většina byla či je realizována vyhlášením maloplošných chráněných území. Během sedmdesátých let byl Krejčí jedním z hlavních iniciátorů návrhu a pozdějšího vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Podyjí. Správa tohoto území vznikla v r. 1980 a Krejčí se stal jejím vedoucím. Stál u zrodu klidových oblastí Jevišovka a Rokytná. Výrazně se angažoval v tehdejším ČSOP. Příprava Národního parku Podyjí v letech 1989-1991 byla i jeho dílem, stejně jako po roce 1989 rozvíjející se spolupráce s rakouskými ochranářskými organizacemi.

Dílo:
V letech 1975-1980 zpracoval v rámci resortního úkolu "Záchranný výzkum a dokumentace květeny a vegetace vybraných území ČSR" rozsáhlejší materiál "Dokumentace lokalit chráněných druhů rostlin na Znojemsku se zřetelem k jejich ohrožení rekultivací zemědělské půdy". Tato práce není jen pouhým souborem dat o aktuálním výskytu ohrožených druhů, ale především odborným podkladem pro zajištění jejich ochrany. Neméně důležitý význam měla práce "Botanický průzkum a dokumentace plánované přehrady u Výrovic". 

Literatura:
- Rothröckl, Tomáš. Vzpomínky na ing. Jaroslava Krejčího. Ochrana přírody. Roč. 55, č. 2 (2000), s. 60-61.


Kulda,Beneš Metod - spisovatel (190. výročí narození)
* 16.03.1820 - Ivančice
+ 06.05.1903 - Praha

Životopis:
Narodil se v Ivančicích, kde jeho otec provozoval kožešnické řemeslo. Po absolvování gymnázia v Jihlavě (1839) studoval filozofii a bohosloví v Brně (1841-1845). Poté působil jako kaplan v Židlochovicích a v Loděnicích u Pohořelic. V letech 1850-1858 zastával funkci duchovního správce v ústavu pro zanedbanou mládež v Brně. Zde byl vůdčí osobností a organizátorem katolického vlasteneckého hnutí. V roce 1859 odešel do Čech, působil jako kanovník a školní dozor na Vyšehradě v Praze, kde pobýval až do své smrti. Pohřben je na vyšehradském hřbitově.  

Dílo:
Kuldovo působení na Moravě je spojeno s jeho didaktickou tvorbou pro mládež i dospělé. Psal kázání i jinou nábožensko-osvětovou prózu i poezii, v nichž polemicky hodnotil různé dobové otázky. Redigoval katolické kalendáře (Moravan, Posvátná kazatelna aj.). Vydával a z části sám psal knížky lidové četby. Přispíval do řady časopisů (Česká včela, Časopis Matice moravské, Moravské noviny aj.). Trvalou cenu si z jeho díla zachovaly knihy vzniklé ze sběratelské činnosti. Zabýval se jí na doporučení folkloristy Františka Sušila, svého přítele. Báchorky a pověsti sbíral mezi lidmi z Rožnova pod Radhoštěm a blízkého okolí, kde se v letech 1853-1854 léčil. Vyhledával dobré vypravěče, jejichž povídání si přesně zapisoval. Získal též pomocníky v písmácích, kteří mu posílali sebrané texty. Takto shromážděný materiál zpracoval i vydal v originálním literárním díle Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského (1854). Později práci rozšířil o slovesný materiál z jiných moravských krajů a spolu se studií o národních pověrách a obyčejích publikoval ve dvou svazcích Moravských národních pohádek, pověstí, obyčejů a pověr (1874). Z bohatého materiálu o lidových obyčejích sestavil spis Svatba v národě českoslovanském (1858).

Další díla: Krásné večery, Písně a básně pro školy národní, Záhuba z pověry, Pravda a blud, Deklamovánky, Rady a výstrahy časové, Ježíšek, Mojžíš, Štědrovečerní dar a další. Pseudonym, šifry - B. Skalkovič, B. M. K., B. S..

Literatura:
- Chmel, Z. Galerie brněnských osobností. Brno, Ante 1999.
- Lexikon české literatury. Praha 1993.,
- Pernica, B. Písemnictví na západní Moravě. Přerov b.r..


Lepka,Antonín - teolog (105. výročí narození, 20. výročí úmrtí)
* 09.06.1905 - Kunštát
+ 13.03.1990 - Znojmo-Hradiště

Životopis:
Gymnázium navštěvoval na Velehradě a v Praze-Bubenči. V r. 1921 vstoupil na Velehradě do jezuitského řádu. Filozofii začal studovat v r. 1925 v Pullachu u Mnichova, teologii v r. 1928 v belgické Lovani. V r. 1931 přijímá v Bohosudově kněžské svěcení. Pak vyučoval na gymnáziu v Praze-Bubenči. V r. 1936 obhájil na římské Gregoriáně dizertaci Nicolai Hartmann a ontologické modely. V r. 1937 začal přednášet na Filozoficko-sociologickém institutu v Benešově teorii poznání a ontologii. Ve válečných letech byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně. Po válce opět přednášel na Institutu v Děčíně. Jeho skripta Ontologie zrcadlí odpověď především na současný stav filozofie v Německu (Husserl, Heidegger, Jaspers). V r. 1950 je nejdříve internován, pak uvězněn. Po r. 1960 působí jako topič, od r. 1971 v duchovní správě řeholních sester.

Dílo:
Pocelou dobu je činný i filozoficky. Intenzivně překládá z francouzštiny (např. několik titulů Teilharda de Chardin), italštiny (Martini: Vyjdi lide z Egypta, Refugium 1996), němčiny, precizuje svá SI skripta Kosmologie, Ontologie, Kritiky. Ve statiJean Salisbury, sa vie et contemporaine (Bulletin Sorbonna, Paris 1939) přikládá pozitivní vliv různým modifikacím nominalismu na formy tomismu. Několik drobných článků publikoval v Civiltá Catholica (Suarezianismus, Potence a Akt aj.).

Literatura:
- Slovník českých filozofů. Brno 1998.


Macoun,Josef - JUDr. (100. výročí narození)
* 04.03.1910 - Znojmo
+ 31.01.1981 - Znojmo

Životopis:
Absolvent hudební školy ve Znojmě (housle, prof. J. Kratochvíl a A. Pek, konzervatoře (prof. Kudláček) a Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze (1929-1934). Do r. 1938 zaměstnán na Okresním soudu ve Znojmě. V době okupace odešel do Moravské Ostravy, kde působil jako klavírista v hudebním souboru a profesor hudby na Konzervatoři v Katovicích (1938-1945). Pedagog na LŠU ve Znojmě (od 1950, klavír). Sólista Jihomoravského kvarteta.  

Literatura:
- Osobnosti Znojemska. Hudebníci. Znojmo 1989.


Moučka,Josef - učitel (145. výročí narození)
* 22.03.1865 - Deblín u Tišnova
+ 15.09.1937 - Brno

Životopis:
Po studiích v Brně a Příboře působil jako učitel, od roku 1889 v Moravských Budějovicích, kde byl také sbormistrem Budivoje a Elišky Krásnohorské a členem Špatinkova kvarteta. V letech 1899-1922 zastával funkci ředitele měšťanské školy v Jaroměřicích nad Rokytnou, byl též inspektorem na Moravskokrumlovsku a Moravskobudějovicku. Pilný pracovník v oboru školského zpěvu. Dílo: autor zpěvníků pro školy obecné, měšťanské a střední a velmi cenného Katechismu zpěvu jako prostředku výchovy umělecké ve škole národní.  

Literatura:
- Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s.


Pignatelli,Marie Anna Josefa - šlechtična (255. výročí úmrtí)
* 26.07.1689 - Alcudie
+ 01.03.1755 - Vídeň

Životopis:
Narodila se jako dcera Dominika Pignatelli markýze de S. Vicente, rytíře Řádu Zlatého rouna, generála Katalánie a guvernéra španělské Navarry, a Anny d´Aimerigo y Cruillas hraběnky de Monistrol. Základy svého vzdělání, orientovaného nepochybně na budoucí záliby jako na hudbu, divadlo, literaturu, výtvarné umění, ale také na genealogii a heraldiku, získala v ženském klášteře San Pedro poblíž Barcelony. Zde ji také v roce 1706 poznal španělský král Karel III. Zajistil jí místo dvorní dámy, přizval ke dvoru a protěžoval. Nakolik se ale v tomto období rozvíjel jeho intimní vztah s novou favoritkou a do jaké míry měl povahu vztahu  mileneckého, není jasné.  

V roce 1709 se konala Mariina svatba s Michalem Janem III. Z Althannu.

Po svém ovdovění v roce 1722  se Marie věnuje budování ambiciózního ?salonu", jehož provozování jí vyneslo pověst ochránkyně a mecenášky vědy a kultury. Sdružuje v něm okruh diplomatů, politiků, proslulých umělců a vůbec vzdělanců zejména italského původu a ovlivňuje jeho prostřednictvím kulturní a společenský život hlavního města mocnářství. Součástí jejích salonů jsou i hudební produkce, jejichž některé partitury se zachovaly. Politický vliv Marie Anny Josefy se uplatňoval - alespoň podle ne vždy lichotivých relací cizích vyslanců - sice sporadicky, ale nepřehlédnutelným způsobem. Zjevné a silné bylo naproti tomu její působení na císaře v oblasti kultury, kde mimo jiné zajišťovala oficiální povolání četných umělců ke dvoru. Také se jí dařilo zprostředkovat četným příbuzným výnosné úřady a prebendy - i její zásluhou se bratr Antonio stává polním maršálem v Neapoli, příbuzný Michal Bedřich Althann biskupem, kardinálem a královským místodržícím v Neapoli a její bratranci císařskými komořími. Jistě i s ohledem na ni povyšuje císař dům Pignatelliů do stavu říšských knížat.

V roce 1722, krátce po smrti jejího manžela Michala Jana III. z Althannu se jmenuje poručníkem jejích tří nezletilých synů a dvou nezletilých dcer, osobně určuje druh a způsob jejich výchovy. Ještě v tom samém roce ruší - na osobní intervenci Marie Anny - i platný rozsudek moravského zemského soudu, kterým se Vranov - po dvacet let trvajícím soudním sporu o platnost závěti Michala Jana II. z Althannu - dostal do držení nebožtíkova staršího bratra Michala Heřmana, a určuje (za finanční náhradu) nejstaršího syna Marie Pignatelli za nového právoplatného majitele. 

Osudy výhodně položeného Vranova pak Marie Anna ovlivňuje po více jak třicet let, a to nejdříve jménem svého nezletilého syna Michala Jana IV. a později dalšího syna Michala Antonína získávajícího Vranov  v roce 1737 a předávajícího jej vzápětí matce k doživotní správě a užívání. Ta zde pokračuje ve velkorysých stavebních plánech svého tchána - doloženo je například k roku 1726 provedení interiérových úprav ve vranovské zámecké kapli, včetně osazení erbu na průčelí a převezení tělesných pozůstatků Althannů z jaroslavické hrobky, k roku 1730 dokončení východního křídla zámku, k roku 1732 slavnostního schodiště na druhém nádvoří, k roku 1740 osazení mansardové střechy sálu předků, k roku 1749 jsou zaznamenány rozsáhlé interiérové úpravy budov předhradí zámku atd. Rozmanité je i její snažení ve vranovském městečku a  v jednotlivých obcích panství, kde pořizuje či upravuje světské objekty jako například barokní mlýn u vjezdu do obce, sochu sv. Jana Nepomuckého, a zřejmě i tzv. Pážecí dům. Ale pečuje intenzivně i o církevní zboží - kostel Nejsvětější Trojice vybavuje nákladným a dodnes zčásti zachovalým mobiliářem, stará se o farské dvory, buduje různé drobné kapličky, boží muka, sochy apod. S tím koresponduje i její sociální politika, která je neagresivní a vstřícná, naplněná blahovůlí k neurozeným  a filantropií. Když za války o rakouské dědictví vtrhly do vranovského dominia prusko-saské oddíly a rabovaly ve všech městečkách a vsích, nařizuje zmírnit všeobecnou bídu vydáváním obilí z panským sýpek a půjčováním peněžní hotovosti sedlákům. Snad i proto se jí daří vyhnout se zásadním konfliktům s poddanými - včetně pokusu o atentát. Dva vranovští hamerníci totiž připravovali její zavraždění, protože chtěla uzavřít v té době již nerentabilní panské hamry u řeky - chtěli tím zřejmě předejít svému propuštění a ztrátě obživy.   

O Vranov s jeho sálem předků jako reprezentativní vizitkou althannského rodu však Marie Anna nejenom  pečuje, ale také ho užívá. Tráví tu téměř každoročně část mimosezonní doby, a to spolu se svými hosty, z nichž někteří jsou i pravidelnými návštěvníky jejího vídeňského salonu. Mezi ně patří i Pietro Metastasio (1698 - 1782), dvorní básník a libretista italského původu, autor četných melodramů a operních libret předních skladatelů, který byl k vídeňskému dvoru přizván právě na základě její intervence. S ovdovělou a o devět let starší Marií Annou, která se stala jeho protektorkou a mecenáškou, se přátelí a tráví s ní od roku 1730 až do její smrti v roce 1755 každoročně několik týdnů na Jaroslavicích, ale především na Vranově. O zdejších letních a podzimních pobytech se zmiňuje ve své bohaté korespondenci, v níž popisuje ?neustálý zmatek vranovského sídla", pro který jsou příznačné velkolepé hony, nákladné hostiny, zábavné hry, projížďky romantickým dyjským údolím, které nazývá ?okouzlujícími moravskými horami", rušné společenské večery plné duchaplných debat a další příjemná zaměstnání.

Díky jeho dopisům jsme dobře informováni i o posledních letech života kultivované Marie. Její zájem o společenský život v té době klesá, více se vtahuje do náboženského prostředí s jeho procítěně zdůrazňovanou zbožností, více vnímá a spoluvytváří harmonickou atmosféru své velké rodiny. Stále ji však doprovází respekt ve společnosti i v prostředí dvora, přízeň císařovny Marie Terezie a všeobecná, doslova imperiální autorita. Těsně před svou smrtí aktivuje starší závěť, v níž rozděluje majetek svým dětem a dalším členům  rodiny a vymezuje rozsáhlé mecenášské odkazy (pro pět vídeňských nemocnic, vídeňský Dům chudých, pro potřebné poddané z Vranova, Jaroslavic i Čakovce, pro komornou, sluhy, zpovědníka atp.). Součástí poslední vůle je i její příkaz k převozu a k veřejnému vystavení ?třísky z Kristova kříže", v barokní době nesmírně ceněné relikvie, na hlavní oltář vranovské zámecké kaple a dále přání, aby za klid její duše bylo na náklady dědiců odslouženo plných tři tisíce mší. Umírá 1. března 1755 ve Vídni - po šestidenním horečnatém onemocnění. Po zádušní liturgii je tělo této ?španělské Althanovny" převezeno na Vranov a zde je na její přání bez obřadů uloženo do rodinné hrobky - vedle rakve jejího manžela Michala Jana III.    

Literatura:
- Vranovský zpravodaj. Č. 1 (2006), s. 14-18.  


Rozmahel,Jakub - spisovatel (125. výročí narození)
* 27.03.1885 - Vedrovice
+ 13.05.1962 - Martínkov

Životopis:
Po studiích s výborným prospěchem jak na gymnáziu, tak v alumnátě (vysvěcen na kněze v r. 1909) působil na několika místech Moravy jako kaplan. Od r. 1922-1950 žil a pracoval v Adamově, odkud na zásah tehdejšího akčního výboru byl nucen odejít. Odstěhoval se na faru do Kosmákova rodiště Martínkova, tam také zemřel a je pochován.  

Dílo:
Vzpomínky z cest po Evropě, Do vlasti Kristovy, Světský oltář v Adamově aj. Jako prostý venkovský farář odebíral přední anglické, francouzské a italské noviny. Publikoval v novinách a časopisech: Lidové listy, Našinci aj. Překládal z francouzštiny a angličtiny.

Literatura:
- Vedrovický zpravodaj, 12/1994.
- Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s.


Římař,Jakub Josef - cestovatel (255. ročník úmrtí)
* 30.08.1682 - Kroměříž
+ 05.03.1755 - Brno

Životopis:
Studoval v piaristickém gymnáziu v Kroměříži a bohosloví v Olomouci. Roku 1706 se stal knězem a jako představitel řádu františkánů přijal jméno Jakub. Krátce působil v dačickém a později v bechyňském klášteře. V prosinci 1710 mu bylo doručeno povolení k odchodu do misií. Cestou do Říma navštívil známé v Brně a ve Znojmě a 10.2.1711 odjel do Říma, v únoru 1712 byl vybrán do misie v Habeši. Po příjezdu do Alexandrie (30.6.1712) se vydal do Káhiry. Roku 1714 odplul na Kypr, poté do Saidy (Sidonu) a do Jeruzaléma. Z Jeruzaléma pak opět cestoval do Káhiry. Roku 1715 se vypravil ještě se dvěma františkány P.Apolinářem de Conjola z Tridentu a Theodorichem Wolfem do Habeše a na Sokotru. Roku 1713 dorazili misionáři do Jemenu, kde působili v Hodejdě a Mokce. Pak pokračovali v cestě na Sokotru, do sousedství Habeše a potom do Indie. Samotnou Habeš tehdy Římař nenavštívil. Cestoval po východní Africe, odkud se pak vydal přes východní Indii a přes Ameriku do Evropy, do Ostende a do Říma. Tyto jeho cesty trvaly od 7.9.1715 do 28.4.1721. Po návratu do Evropy byl pověřen na další tři roky misijní činností. Byl navržen pro své velké jazykové znalosti za biskupa smyrenského, ale k volbě nedošlo. Také se měl stát v Římě generálním lektorem arabského jazyka na misijním ústavu. Koncem roku 1722 odjel z Říma do Káhiry v hodnosti prefekta egyptských misií a apoštolského pronotáře. V roce 1723 se usadil v hornoegyptském Achmimu. V r. 1726 byl jmenován představeným hornoegyptské misie se sídlem v Girge. V roce 1729 se vrátil na Moravu, v letech 1732-1735 pobýval ve Znojmě , kde byl zpovědníkem řeholnic, v r. 1737 odcestoval znovu do Egypta. V hodnosti apoštolského vikáře tam zůstal až do roku 1752. Z Káhiry podnikal vizitační cesty do Horního Egypta. Po roce 1752 odmítl již třetí obnovení prefektury a vrátil se do Evropy. Zemřel ve františkánském klášteře v Brně.

Dílo:
Římař si psal latinský deník Itinerarium, který má 630 stran kvartového formátu. Líčí zde svoje cesty v letech 1711-1726. Na konci druhé části je cizí rukou připsána poznámka, která zaznamenává Římařův pobyt na Moravě v letech 1730-1736 a pobyt v Egyptě 1737-1752. Ve svých denících podal topografický popis míst ležících při Nilu z Alexandrie až do Garbe na hranicích Senáru na Modrém Nilu.  

Literatura:
- Kdo byl kdo : Naši cestovatelé a geografové. Praha : Libri, 1998. 509 s.


Schwartz,Josef - duchovní (260. výročí úmrtí)
*          1677
+ 23.03.1750 - Vranov n/Dyjí

Životopis:
Nejpozději od roku 1721 ludirector na Vranově. Syn Jan Karel se stal jeho nástupcem ve službě, pravděpodobně Jan Josef vstoupil v Brně do řádu minoritů a přijal řádové jméno Domulus.  

Literatura:
- Josef Schwartz [online]. [cit. 2009-05-28]. Dostupné na: <http://cantores.wz.cz/jmen/s/schwartz_jos3.html>.

Ströbinger,Rudolf - autor literatury faktu (80. výročí narození, 5. výročí úmrtí)
* 05.03.1930 - Milíčovice
+ 01.12.2005 - Hage

Životopis:
Spolupráce s rozhlasem a televizí; od roku 1950 jako redaktor, od roku 1968 jako zástupce šéfredaktora deníku Lidová demokracie; po roce 1968 v Německu; byl ředitelem redakce Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem; spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa v Mnichově; byl předsedou exilového PEN klubu pro německé jazykové oblasti; po roce 1989 pracoval pro Český rozhlas 6 a rádio Impuls.  

Literatura:
- Kdo je kdo. 5000 biografických hesel nejvýznamnějších osobností. V České republice na přelomu 20. století. Praha, 1998.


Šenkýř,Vladimír - architekt (50. výročí narození)
* 11.03.1960 - Znojmo

Literatura:
- Kdo je kdo. Architektura. Praha 2000.  


Štěpánek,Jaroslav - houslista (105. výročí narození, 40. výročí úmrtí)
* 16.05.1905 - Kročehlavy
+ 05.03.1970 - Znojmo

Životopis:
Ve čtyřech letech začal hrát na housle. Od devíti let se učil hrát na housle u profesora pražské univerzity J. Felda. V r. 1919 přešel z kladenské reálky na pražskou konzervatoř. Absolvoval ji v r. 1924 koncertem D-dur (Beethoven) za doprovodu orchestru řízeného V. Talichem. Spolupracoval s Českým kvartetem (K. Hoffman, O. Ševčík). Poté se věnoval dráze sólisty. Koncertoval v řadě měst naší republiky. Vystupoval v Bulharsku, Švýcarsku, Polsku, Belgii. Zúčastnil se evropského koncertu Československého rozhlasu (1936), který byl vysílán do dvaceti evropských států a Ameriky. Spolupracoval s Československým rozhlasem v Brně, Bratislavě, Košicích a Ostravě. Podzim života strávil ve Vranově nad Dyjí. Pořádal samostatné i výchovné koncerty pro školy. Pohřben je v na brněnském hřbitově, jeho hrob zdobí sochařský portrét realizovaný podle návrhu jeho manželky - výtvarnice Niny Štěpánkové-Sommerové

Literatura:
- Znojemsko. 28.7.1965.
- Znojemsko. 4.6.1975.


Valouch,František - spisovatel (200. výročí narození, 135. výročí úmrtí)
* 24.04.1810 - Litomyšl
+ 08.03.1875 - Hostim

Životopis:
Vystudoval teologii v Brně. Působil v Domamile a Pavlicích, od r. 1861 v Hostimi u Moravských Budějovic.  s101  

Dílo:
Deklamovánky pro mládež (Znojmo, nakl. Fournier 1851), Netryzniž zvířátek (1856), Zbožné básničky (1856), Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, Životopis sv. Jana Kapistrana (1858), Katechismus v příkladech (1867). Napsal několik drobných sbírek básní a překládal náboženskou literaturu z němčiny.

Literatura:
- Hýsek, M. Literární Morava v letech 1849-1885. Praha 1911.
- Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s.
- Ottův slovník naučný. Praha 1905.


Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová