AUWERA, Johann Georg Wolfgang van der – sochař (*24. 10. 1708 – Würzburg, +27. 3. 1756 – Würzburg)
Kolem roku 1735 působil ve Znojmě v Louce.
Literatura:
Premonstrátský klášter v Louce: dějiny – umělecká výzdoba – ikonologie. Vyd. 1. Znojmo: Jihomoravské muzeum: Okresní úřad Znojmo, 1997. 121 s.
BAUDISCH, Friedrich – lesník, odborný spisovatel (*6. 3. 1846 – Rudník, +4. 7. 1911 – Znojmo)
Baudisch navštěvoval nejprve obecnou školu ve Frýdlantu a později německou vyšší reálku v Liberci. Po jednoroční lesnické praxi na knížecím rohanském velkostatku Český Dub absolvoval lesnické učiliště v Mariabrunn u Vídně (1864-1866). Na podzim 1866 složil státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře a přešel jako placený praktikant do státní služby u lesního oddělení ministerstva financí. Krátce nato nastoupil na místo nadlesního (1867) a lesmistra (1868) velkostatku Buchlov hraběte Berchtolda. 1881 přijala Baudische za lesmistra svých statků dómská kapitula v Olomouci. Ta začala uskutečňovat reformu správy lesního hospodářství a služební reorganizaci, na níž se Baudisch rovněž podílel. Za pracovní úspěchy byl Baudisch kapitulou jmenován 1888 lesním a velkostatkovým ředitelem, představeným celé správy a patronátního zastoupení.
Literatura:
Biografický slovník českých zemí. [III. sešit], Bas-Bend. Vyd. 1. Praha: Libri, 2005, s. 264-375.
BAUER, Michal – básník, pedagog (*28. 3. 1966 – Znojmo)
Po absolvování gymnázia ve Znojmě (1981-1985) odešel studovat Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích (1985-1990), doktorandské studium dokončil v Brně v roce 1997. V letech 1991-2003 působil na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jako odborný asistent katedry českého jazyka a literatury. Je významný český literární vědec, vysokoškolský pedagog a básník. Specializuje se na českou literaturu 20. století, totalitní režimy a vztah literatury k institucím. Nyní působí na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a je autorem mnoha odborných monografií i básnických sbírek.
Literatura:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 13, s. 11.
BERGER, Salomon – obchodník, oběť holocaustu (*22. 3. 1856 – Sološnica,+?)
Provozoval obchod se smíšeným zbožím v Moravském Krumlově. V Mor. Krumlově od roku 1907.
Literatura:
GRUNOVÁ, Eva. Dějiny Židů v Moravském Krumlově. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2003. S. 10-28.
BLAHA, Jan – učitel, Sokol (*13. 3. 1886, +?)
Řídící učitel. Od roku 1908 člen Sokola ve Znojmě.
Literatura:
MACOUN, Eman. 100 let znojemské sokolovny. Vydání: první. [Znojmo]: Tělocvičná jednota Sokol Znojmo, 2025. 221 stran. ISBN 978-80-11-06808-0.
BREUNER, Seifried František – kněz (*23. 10. 1627, +22. 3. 1686)
Byl nejstarším synem z prvního manželství Seifrieda Leonarda s Marií Zuzanou, rozenou hraběnkou z Thurn a Valsassina. Protože jeho maminka byla protestantka, mohly u ní její děti zůstat jen do pěti let. Poté musely být předány jinam ke katolické výchově. Seifriedu Františkovi bylo teprve sedm let, když jeho maminka Marie Zuzana zemřela. Zdědil po ní panství Břežany, které v roce 1651 prodal svému otci. Dne 13. června 1651 vstoupil do řádu minoritů, který jeho dědeček Seifried Kryštof přivedl do Asparn. V řádu přijal jméno František Antonín a v roce 1655 byl vysvěcen na kněze.
Literatura:
SÜSENBEKOVÁ, S. Marie Františka. Osobnosti z rodu Breunerů. Střípky z dějin břežanského zámku. V Brně: Jiří Brauner – Kartuziánské nakl., 2019. S. 11-13. ISBN 978-80-88325-08-6. R-3584.
BRUCKNER, Michael – obchodník (*1829 – Miroslav, +29. 3. 1886 – Vídeň)
Obchodník se železem. Bratr Josefa Brucknera.
Literatura:
MUZEJNÍ A VLASTIVĚDNÁ SPOLEČNOST. Miroslav: město odhalených tajemství. Vydání první. Miroslav: město Miroslav, [2022], ©2022. 482 stran. ISBN 978-80-11-01154-3.
DAUN, Vladimír – důstojník, majitel statku (*11. 7. 1812 – Bítov, +18. 3. 1896)
Další syn hrabě Vladimír, komoří a polní podmaršálek, byl společně s bratrem Otakarem spolumajitelem panství Biskupice u Znojma. Žil v bezdětném manželství s manželkou Kamilou Nouchetovou z Laubespinu od roku 1856. K jeho zálibám patřily mapy především vojenské, které i sám zhotovoval.
Literatura:
HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart: biografisches Lexicon. Brünn: Hermann Heller, 1885.
DUBRAVIUS, Antonín Ferdinand – spisovatel, překladatel, farář (*? – Příbor, +15. 3. 1756 – Jaroměřice nad Rokytnou)
Byl farářem v Krhově, Horním Újezdě, Lukově, od r. 1722 jaroměřickým děkanem, od r. 1732 farářem v Podivíně. Bakalář Písma sv., magistr svobodných umění a filosofie. Autor řady kázání, libret a překladatel.
Literatura:
ZEJDA, Radovan. Spisovatelé, publicisté a překladatelé. Moravskobudějovicko; Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, s. 473-491.
EBNER-Eschenbach, Marie von – spisovatelka, prozaička, dramatička (*13. 9. 1830 – Zdislavice, +12. 3. 1916 – Vídeň)
Pocházela ze starého českého šlechtického rodu Dubských. Její matka při porodu zemřela. Vychovávaly jí české chůvy a francouzské guvernantky. Mluvila dříve česky a francouzsky než německy. Teprve nevlastní matka Xaverine von Kolowrat zavedla výchovu výhradně německou. V r. 1848 se provdala za bratrance Morize von Eschenbach, hejtmana a pozdějšího polního maršálka. V letech 1851-1856 (uváděno i 1863) pobývala s manželem v Louce u Znojma, který zde byl profesorem na Ženijní akademii. Od r. 1863 žila většinou ve Vídni, kde se stýkala s předními rakouskými literáty. Jako první žena byla jmenována čestnou doktorkou filozofie na vídeňské univerzitě. Umírá ve Vídni, pohřbena v rodinné hrobce v Zdislavicích.
Literatura:
K. F. Marie Ebnerová z Eschenbachu a Znojmo. Podyjí-Land an der Thaya. 1992, roč. 2, č. 7, s. 6.
ERDÖS, Stefan – keramik, výtvarník, pedagog (*13. 2. 1906 – Znojmo, +22. 3. 1956 – Stuttgart)
Absolvent Státní odborné keramické školy ve Znojmě a Karlových Varech. Absolvent vídeňské Umělecko-průmyslové školy. Pracoval jako asistent Michaela Powolného. Zde se seznámil se svoji budoucí ženou Idou Meisingerovou, absolventkou tamní Vysoké školy umělecko-průmyslové. Zabývala se také keramickou tvorbou a koncem dvacátých let působila jako návrhářka v jedné z vídeňských fajánsových dílen. V roce 1934 přišli do Znojma a společně zde na ulici Dolní České vybudovali vlastní keramickou dílnu. Byl profesorem výtvarné výchovy na znojemském německém gymnáziu. Po skončení 2. světové války byli odsunuti do Německa – Tittmoning Horní Bavorsko, kde si vybudovali nový keramický ateliér. Ředitel Státní odborné školy pro sklářský průmysl v Zwieselu (od r. 1953) a profesor na Akademii výtvarných umění ve Stuttgartu (od r. 1956). Nositel řady ocenění například – Cena J. Leischinga (1942), Hessenské státní ceny (1952), Zlaté medaile v italské Faenze (1955).
Literatura:
IC. Stefan Erdös. Znojemské listy. 1997, roč. 6, č. 10, s. 3.
GOLDSTEIN, Fanny – oběť holocaustu (*15. 3. 1876 – Kunhegyes, +6. 5. 1945 – Terezín)
Literatura:
Fanny Goldstein [online]. In: holocaust.cz [cit. 2025-06-05]. Dostupné na: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/51098-fanny-goldstein/
GRÜNBAUMOVÁ, Gisela – Židovka, oběť holocaustu (*11. 3. 1886, +1942 – Malý Trostinec)
Manžel Max a syn Kurt. Po záboru pohraničí odešla rodina na severní Moravu do Kostelce na Hané a Hranic. Je možné, že tam měli příbuzné. V červnu 1942 byla rodina deportována z Olomouce do Terezína a hned následující měsíc do Malého Trostince. Všichni tři zahynuli.
Literatura:
BEDNAŘÍK, Aleš. Další miroslavské osudy: Miroslavské oběti šoa: Židé na Kostelní ulici. Miroslavský zpravodaj. Roč. 66, č. 6 (2023), s. 26-28.
HARNA, Bohuslav – malíř (*13. 6. 1894 – Ústí, +22. 3. 1966 – Náchod)
Syn řídícího učitele. Roku 1912 maturoval na reálce v Hodoníně a soukromě se učil malbě u Romana Havelky. Začal studovat na pražské UMPRUM. Roku 1914 narukoval k vojsku, v červnu 1916 byl na haličské frontě zajat Rusy a v říjnu se přihlásil do Československé brigády.
Literatura:
Biografický slovník českých zemí. Han-Hau. Vydání první. Praha: Historický ústav Akademie věd ČR: Academia, 2019. Strany 160-316. ISBN 80-7277-214-7.
HOFFMANN, Rudolf – učitel, Sokol (*23. 3. 1906, +?)
Odborný učitel, od roku 1924 člen Sokola ve Znojmě.
Literatura:
MACOUN, Eman. 100 let znojemské sokolovny. Vydání: první. [Znojmo]: Tělocvičná jednota Sokol Znojmo, 2025. 221 stran. ISBN 978-80-11-06808-0.
JAŠA, Václav – spisovatel, pedagog, vlastivědný pracovník, legionář (*27. 9. 1886 – Horní Vilímovice, +27. 3. 1976 – Plaveč)
Absolvent třebíčského gymnázia Učitelského ústavu v Brně. Pedagog v Biskupicích (od 1907), Uherskohradišťsku a na Znojemsku. Účastník 1. světové války, legionář. Poslanec Národního shromáždění za sociálně demokratickou stranu (17 let). V době 2. světové války za odbojovou činnost vězněn v Kaunicových kolejích a v koncentračním táboře Terezín. Po válce pracoval na Okresním národním výboru ve Znojmě jako osídlovací referent, referent pro otázky kulturní a sociální a posléze církevní.
Literatura:
JŠ. V minulých dnech zemřel. Znojemsko. 1976, roč. 17, č. 14, s. 4.
JEDLIČKA, Bohumír – malíř, učitel (*25. 3. 1906 – Bítov, +11. 8. 1985)
Byl učitelem v Buchlovicích, pak na reálném gymnáziu v Bohumíně. Věnoval se novinářské kresbě a maloval průmyslové krajiny Těšínska. Významná byla jeho přednášková činnost v Ostravě, Bohumíně, Orlové, Opavě i v ostravském rozhlase, kde přibližoval posluchačům dílo Josefa Čapka, Julia Mařáka, Maxe Švabinského. Připravil řadu výstav našich umělců, sám několikrát vystavoval olejomalby krajin, zátiší a portréty. Vytvořil také cyklus kreseb-ilustrací na motivy Slezských písní a Stužkonosky modré. Kulturním institucím města Opavy osobně daroval v závěru svého života nejcennější publikace ze své bohaté knihovny. Mimo přednáškovou a výtvarnou činnost se věnoval i hudbě, pracoval jako dirigent studentských smíšených sborů, jimž připravil vlastní úpravy a instrumentace. Za druhé světové války režíroval ochotnická představení a s ochotníky spolupracoval i jako dirigent a výtvarník.
Literatura:
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-1999. IV., CH-J. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1999. 341 s. ISBN 80-86171-04-3.
KAMARÁDOVÁ, Rudolfa – učitelka, Sokol (*9. 3. 1916, +?)
Učitelka. Od roku 1934 členka Sokola ve Znojmě.
Literatura:
MACOUN, Eman. 100 let znojemské sokolovny. Vydání: první. [Znojmo] : Tělocvičná jednota Sokol Znojmo, 2025. 221 stran. ISBN 978-80-11-06808-0.
KANN, Isaak – učitel (*1787, +30. 3. 1866 – Miroslav)
Většinu svého života věnoval pedagogické činnosti ve škole, která byla státními úřady považována za pokoutní (Winkelschule).
Literatura:
MUZEJNÍ A VLASTIVĚDNÁ SPOLEČNOST. Miroslav: město odhalených tajemství. Vydání první. Miroslav: město Miroslav, [2022] ©2022. 482 stran. ISBN 978-80-11-01154-3.
KAUFMANNOVÁ, Františka – oběť holocaustu (*28. 3. 1886, +1942 – Lublin)
Literatura:
Františka Kaufmannová [online]. In: holocaust.cz [cit. 2025-06-05]. Dostupné na: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/97997-frantiska-kaufmannova/
KHUEN-Belasi, Eduard – hrabě, šlechtic (*17. 10. 1847 – Bolzano, +23. 3. 1896 – Gandegg)
V roce 1874 se oženil s Emanuelou Kammelovou, šlechtičnou z Hardegga. Hrabě objevil talent Alfonse Muchy a stal se začínajícímu umělci skutečným mecenášem, Mucha obdržel v Emmahofu ubytování a stravu, mohl využívat zámeckou knihovnu a byl doporučen i Eduardovu bratru Egonovi k výzdobě zámku Gandegg v Tyrolsku. Nakonec se díky stipendiu svého mecenáše mohl Mucha vydat na zkušenou do Mnichova a Paříže.
Literatura:
FOUSEK, Miroslav. Hrušovany nad Jevišovkou: (od dávné minulosti po současnost): sestaveno z materiálů sesbíraných v letech 1981-2019. Vydání první. Břeclav: Petr Brázda – vydavatelství ve spolupráci s městem Hrušovany nad Jevišovkou, 2020. 241 stran. ISBN 978-80-87387-68-9.
KOKOSCHKA, Oskar – malíř (*1. 3. 1886 – Pöchlarn, +22. 2. 1980 – Montreux)
Patřil mezi hosty zámku Emín (Emmahof) blízko Hrušovan nad Jevišovkou. Zhotovil některé fresky na zámku.
Literatura:
FOUSEK, Miroslav. Hrušovany nad Jevišovkou: (od dávné minulosti po současnost): sestaveno z materiálů sesbíraných v letech 1981-2019. Vydání první. Břeclav: Petr Brázda – vydavatelství ve spolupráci s městem Hrušovany nad Jevišovkou, 2020. 241 stran. ISBN 978-80-87387-68-9.
KOPEČEK, Jan – malíř, pedagog (*14. 12. 1906 – Budeč, +29. 3. 1986 – Znojmo)
V mládí pobýval v Paříži. Před r. 1939 působil na několika místech jako učitel. V době 2. světové války člen odbojové skupiny Obrana národa. Byl zatčen a až do konce války vězněn ve Vratislavi. Pedagog výtvarné výchovy na škole v Louce, gymnáziu, SPgŠ a LŠU.
Literatura:
ROUPEC, Jiří. Jan Kopeček, malíř krajiny a člověka. Znojemsko. 1982, roč. 23, č. 31, s. 4.
KRECHLER, Eduard – spisovatel, sběratel pověstí, pedagog, vlastivědný pracovník, Sokol (*23. 11. 1891 – Jevišovice, +14. 3. 1976 – Znojmo)
Absolvent jevišovické měšťanky, brněnské reálky (maturita 1911) a učitelského ústavu. Základní vojenskou prezenční službu absolvoval v letech 1913-1920. Účastník první světové války, legionář. Působil jako pedagog na měšťanské škole v Jevišovicích (1921-1928) a ve Znojmě na Václavském náměstí (1928-1934). Ředitel dívčí školy Vlasta (1934-1938). V r. 1938 přešel spolu se školou do Moravských Budějovic, kde nadále zastával místo ředitele až do r. 1943, kdy byla škola Vlasta zrušena.
Literatura:
FIL. Nezapomenutelný Eduard Krechler. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2004, č. 47, s. 2, Znojemský inzert speciál.
LOHNISKÝ, Ladislav – protifašistický bojovník (*1. 3. 1906 – Hrotovice, +24. 10. 1942 – Mauthausen)
Narodil se jako syn drobného živnostníka. Z měšťanky udělal zkoušku do 4. třídy gymnázia ve Znojmě, kde také maturoval. Téměř bez podpory nezámožných rodičů se probil vlastním úsilím na pražské univerzitě a byl promován na doktora práv. V březnu 1939 se vrátil z aktivní vojenské služby jako četař aspirant a nastoupil jako soudní praktikant v rodných Hrotovicích. Spolu se Štěpánem Bouzarem z Blížkovic vstoupili do ilegální organizace ON. Oba se horlivě účastnili ničení německých nápisů a orientačních tabulí i organizování vyvěšení státních československých vlajek k výročí 28. října.
Literatura:
Z obecních kronik: Jezeřanská tragédie. Zpravodaj občanů Jezeřan a Maršovic. Č. 117 (2022), s. 4-5, 23.
MIŘEJOVSKÝ, Bohumil – umělecký truhlář (*11. 3. 1926, +2. 2. 1989)
Vyučil se v truhlářské dílně svého otce v Jihlavě a studoval na SUPŠ. 1956-1982 vedoucí bývalé otcovy dílny v Jihlavě, která se stala součástí Ústředí uměleckých řemesel. Pod jeho vedením se dílna podílela na všech významnějších interiérových pracích ÚUŘ. Působil ve Vranově nad Dyjí.
Literatura:
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2002; VIII., Man-Miž. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002, 357 s.
NOVÝ, Alois – architekt (*4. 3. 1946 – Vranov nad Dyjí)
Studoval architekturu na FA VUT v Brně, 1982 kandidát věd, 1990 docent. Pracoval jako projektant na Útvaru generálního projektanta (1971-1975), od roku 1975 působil jako pedagog na FA VUT v Brně. Vedoucí Ústavu výrobních a užitkových staveb Fakulty architektury VUT (od roku 1991) a děkanem FA VUT v Brně (od roku 1994).
Literatura:
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2002. X., Nov-Pat. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002. 359 s. ISBN 80-86171-15-9.
RADNITZKY, Gerard – filozof, profesor (*2. 7. 1921 – Znojmo, +11. 3. 2006 – Korlingen)
Vychodil obecnou školu ve Znojmě. Absolvoval znojemské gymnázium, když bylo jeho rodné město z rozhodnutí čtyř zemí přičleněno k Německu. Rázem se tak z občana Republiky Československé stal občanem říšskoněmeckým. S veškerými právy i povinnostmi – záhy vypukla válka a jako i jiní, také mladý Gerard musel narukovat do armády. Měl štěstí – podařilo se mu dostat k Luftwaffe a působil pak jako pilot a letecký instruktor u Paříže, v Řecku a na dalších místech okupované Evropy. V závěru války 19. dubna 1945 se Gerard Radnitzky rozhodl dezertovat do Švédska. Švédsko všechny německé dezertéry vracelo zpět do nacistického Německa, kde je čekal jediný trest – trest smrti, ovšem po zjištění, že pilot pochází z území okupovaného Československa, bylo mu dovoleno v zemi zůstat a získal zde azyl, později i občanství. Začátky života ve Švédsku nebyly pro Radnitzkého jednoduché. Zpočátku se živil jako módní kreslíř a malíř, poté jako bankovní úředník. Původně započatá studia psychologie a statistiky sice nedokončil, na univerzitách ve Stockholmu a poté v Goteborgu však vystudoval aplikovanou filozofii, kde se i habilitoval v oboru filozofie vědy. Teorii vědy přednášel na švédských, severoamerických a japonských univerzitách a na sklonku kariéry působil jako profesor na univerzitách v Bochumi a v Trieru. Zemřel v Korlingenu u Trieru v Porýní – Falcku.
Literatura:
TAJ. Vizionář z města okurek – Gerard Radnitzky. Znojemský týden. 2012, roč. 12, č. 36, s. 13.
ROUPEC, Antonín – legionář, pedagog, protifašistický bojovník, kulturní pracovník (*28. 3. 1888 – Ratibořice, +31. 3. 1946 – Blížkovice)
Dne 1. září 1921 byl ustanoven řídícím učitelem v Blížkovicích, kde působil 28 let. Byl francouzským legionářem, nadporučíkem v záloze a kulturním pracovníkem, starostou Ústředního spolku jednot učitelských v Brně a náměstek starosty Svazu čs. učitelstva v Praze. Za války byl zapojen do odboje Obrana národa. Zorganizoval ilegální odbojovou skupinu Obrany národa v okrese Moravské Budějovice, v Jemnici, Hrotovicích a v Moravském Krumlově. Za svou činnost byl zatčen a uvězněn. Zatčen 8. prosince 1939. Vězněn do 13. dubna 1945 ve věznici v Lambergu. Po osvobození se vrátil do Moravských Budějovic, kde na následky věznění roku 1946 umírá. Čestný občan Blížkovic.
Literatura:
KOUKAL, Ladislav. Blížkovice: Od historické minulosti k socialistickému dnešku. 1. vyd. Blížkovice: JZD Družba, 1982, 55 s.
SATTMANN, Jakob – učitel (*25. 6. 1888 – Dyjákovice, +18. 3. 1956 – Vídeň)
Vyučoval polské děti ve Lvově. Za I. světové války byl v Rusku zraněn, ochrnula mu pravá ruka a přeučil se na leváka. Byl dlouholetým ředitelem ústavu pro sirotky a tzv. hlavní školy v Boisern u Hallstattského jezera.
Literatura:
Neznámé Dyjákovice. První vydání. [Hodonín]: Petr Brázda – vydavatelství, 2021. 278 stran. ISBN 978-80-87387-69-6.
SEDLÁČKOVÁ, Eva – lékařka (*20. 6. 1913 – Humenné, +21. 3. 1976 – Praha)
Absolventka gymnázia ve Znojmě a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Věnovala se zprvu pediatrii, pak foniatrii, z níž se roku 1964 habilitovala. Přednostka foniatrické kliniky Fakulty všeobecného lékařství Karlovy univerzity (od 1970). Zapojila se do systému odborné přípravy logopedických asistentů pro preventivně léčebnou péči ve školách a podílela se na doškolování logopedů ve zdravotnictví. Členka České logopedické společnosti.
Literatura:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 25, s. 11.
SEDLAŘ, Otto – spisovatel (*12. 3. 1876 – Znojmo, +?)
Maturoval ve Znojmě na gymnáziu, inklinoval k důstojnickému povolání, absolvoval vojenskou školu a stal se majorem generálního štábu. Žil ve Znojmě v penzionu. Vojenský spisovatel, spolupracovník nejznámějších sudetoněmeckých denních listů.
Literatura:
BLÖSL, Joachim. Südmährens Dichter und Sänger: Eine Erntelese. Nikolsburg: Bartosch, 1925, 294 s.
SIEGEL, Ludvík – keramik (*18. 7. 1891 – Břeclav, +28. 3. 1956)
Studoval na keramické škole ve Znojmě, na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni a na vídeňské akademii ve speciální mistrovské škole prof. Bitterlicha (1912-1914). Pracoval od roku 1919 jako vedoucí Štanclovy keramické výroby v Mařaticích, od 1945 v družstvě SLUM v Uherském Hradišti a ve středisku ÚLUV tamtéž. Věnoval se keramice a hrnčířství z oblasti Slovácka. Zúčastnil se výstavy soudobé kultury v Brně (1928).
Literatura:
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2005; XIV., Sh-Sr. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2005, 365 s.
SMĚŠNÝ, Bohuslav – protifašistický bojovník, partyzán (*21. 2. 1921 – Kňažia, +28. 3. 2016 – Miroslav)
Od roku 1952 žil v Miroslavi. Člen Československého armádního sboru. Účastník osvobozování města Brna. Nositel řady vyznamenání – Medaile za hrdinství a mužnost, Řád vlastenecké války II. stupně, Medaile za bojové zásluhy, medaile Československý partyzán aj.
Literatura:
Nejstarší občan Miroslavi. Miroslavský zpravodaj. 2016, roč. 59, č. 2, s. 16.
SPORER, Antonín – kněz, arciděkan, farář (*7. 5. 1940 – Malacky, +12. 3. 2016 – Jilemnice)
Pocházel ze tří sourozenců. Protože jeho otec byl Čech, byla rodina za války vystěhována do protektorátu do Třebíče. Po válce se přestěhovala do Znojma, kde Antonín navštěvoval školu a po maturitě na místním gymnáziu rok pracoval v továrně Gala. Poté, co mu nebylo umožněno studium na Akademii výtvarných umění, se přihlásil na stadium bohosloví. Kněžské svěcení za brněnskou diecézi přijal 21. prosince 1965 v Praze. Primiční mši svatou následně slavil v kostele sv. Kříže ve Znojmě. Po vysvěcení působil šest let jako kaplan nejdříve ve Zvoli nad Pernštejnem a poté v Moravských Budějovicích a Žďáru nad Sázavou. Deset let pak spravoval farnost Rokytnice nad Rokytnou, poté působil v Kloboukách u Brna a Brně-Komárově.
Literatura:
P. ThDr. Antonín Sporer vyrůstal ve Znojmě. Život farností Znojma. 2016, č. 4, s. 6.
STAVĚL, Josef – psycholog (*12. 3. 1901 – Znojmo, +17. 3. 1986 – Praha)
Byl docentem Komenského univerzity v Bratislavě a od roku 1928 ředitelem tamního psychotechnického ústavu. Později působil jako profesor psychologie na FF UK v Praze.
Literatura:
CIPRO, Miroslav. Slovník pedagogů. 1. vyd. Praha: M. Cipro, 2001. 552 s. ISBN 80-238-6334-7.
STRÁSKÝ, Jiří – architekt (*8. 3. 1946 – Brno)
Vystudoval VUT v Brně, kde je také od roku 1993 profesorem. Ve své práci se specializuje na projekty mostních konstrukcí. Úspěšný v jejich navrhování je nejen v Česku, ale i v USA. Působil v Projektovém středisku Brno Dopravních staveb Olomouc, kde vyprojektoval visutou lávku na Švýcarskou zátokou Vranovské přehrady. Roku 2007 získala jeho lávka pro pěší v Českých Budějovicích ocenění Stavba roku.
Literatura:
HORA, Jan a MERTA, Dan a OBERREITEROVÁ, Jana. Znojmo 1918-2020: architektonické proměny. Ve Znojmě: Jihomoravské muzeum, 2021. 240 stran. ISBN 978-80-86974-34-7.
STROHBACH, Augustinus – učitel (*12. 3. 1646 – Jihlava, +27. 8. 1684 – Mariánské ostrovy)
Narodil se v jihlavské měšťanské rodině rodičům Janovi a Markétě. Po biřmování získal jméno Aloysius. Mladý Augustin studoval v Jihlavě a poté na olomoucké univerzitě filosofii a teologii. Do řádu Tovaryšstva Ježíšova byl přijat 14. října 1667. V noviciátě vyučoval na jezuitských školách ve Znojmě a Hlohově, dále pak v Litoměřicích a Uherském Hradišti. Později podnikal misijní cesty, a to z Itálie do Španělska, do Mexika, na Filipíny, a nakonec na Mariánské ostrovy.
Literatura:
WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.
SYNEK, Josef – učitel, Sokol (*7. 3. 1916, +?)
Učitel. Od roku 1936 člen Sokola ve Znojmě.
Literatura:
MACOUN, Eman. 100 let znojemské sokolovny. Vydání: první. [Znojmo] : Tělocvičná jednota Sokol Znojmo, 2025. 221 stran. ISBN 978-80-11-06808-0.
ŠPALEK, Jaroslav – učitel, voják (*16. 4. 1891 – Jevišovice, +1. 3. 1976 – Jevišovice)
Syn dlouholetého starosty Jevišovic se původně věnoval hudbě a pedagogice, než byl v roce 1913 odveden do armády. Po vypuknutí první světové války byl nasazen na srbskou frontu, kde padl do ruského zajetí a prošel několika tábory v Turkestánu. V roce 1918 vstoupil ve Vladivostoku do československých legií a u 8. střeleckého pluku se účastnil bojů na usurijské a uralské frontě. Kvůli přetrvávajícím zdravotním potížím byl později převelen ke kancelářským a technickým pracím, aby se v roce 1920 konečně vrátil lodí do vlasti. Po návratu působil jako učitel v Jevišovicích, ovšem během nacistické okupace byl nucen odejít do výslužby a zbytek kariéry strávil jako pokladník v záložně.
Literatura:
BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. 2002, s. 75-86.
ŠPILLAROVÁ, Lenka – reportérka (*25. 3. 1986 – Znojmo)
Narodila se ve Znojmě, pochází z Hodonic. Po absolvování gymnázia v Mikulově vystudovala Vyšší odbornou školu publicistiky a Univerzitu Jana Amose Komenského v Praze, obor mediální studia. Před nástupem do televize Prima působila v televizi Óčko a v stream.cz.
Literatura:
MITYSKOVÁ, Jitka. Reportérka Lenka Špillarová si už od dětství šla za svým. Znojemský týden. 16.12.2019, roč. 19, č. 51-52, s. IX.
ŠŤÁVA, František – tkadlec (*24. 3. 1716 – Biskupice, +24. 5. 1794)
Narozený na statku Biskupice. Stěžoval si na majitele jevišovického zámku Jana Nepomuka hraběte Ugarte u císařského dvora ve Vídni, že jej hrabě roku 1742 prodal pruskému králi do vojska, ze kterého se mu podařilo až po několika letech dezertovat a vrátit se zpět na Moravu. Od 15. října 1746 až do 14. března 1747 byl vězněn ve Znojmě. Pak byl poslán do Jevišovic. V roce 1760 byl uznán patentním invalidou. 12. února 1772 se v Hostimi oženil s Dorotou. Měl tři dcery.
Literatura:
SMUTNÝ, Bohumír. Opovážlivý poddaný z Pavlic. Jižní Morava. (1994), s. 280-283.
ŠTĚPÁNEK, Matěj – učitel (*1735, +20. 3. 1806 – Běhařovice)
1782 působil v Běhařovicích. 1763-1782 v Biskupicích.
Literatura:
TROJAN, Jan. Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17. -19. století: jejich sociální postavení, společenská funkce a význam ve vývoji národní hudební kultury. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2000. 671 s. ISBN 80-7275-006-2.
TANDLER, Josef – oběť holocaustu (*19. 3. 1856 – Moravský Krumlov, +26. 1. 1943 – Terezín)
Literatura:
Josef Tandler [online]. In: holocaust.cz [cit. 2025-06-05]. Dostupné na:
https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/59576-josef-tandler/
TESAŘÍK, Josef – pedagog, rozhlasový režisér, hudební skladatel, dirigent (*10. 3. 1906 – Unhošť, +?)
Absolvent varhanního oddělení pražské a brněnské konzervatoře (státní zkoušky ze sborového zpěvu a dirigování). Ředitel kůru v Heřmanově Městci, ve Skutči a v letech 1931-1945 v Poličce, kde založil a řídil orchestrální sdružení. Zvukový režisér v Čs. rozhlase Brno (1945-1952). Ředitel (1952) a pedagog na hudební škole ve Znojmě (1960-1973, vyučoval klavír a akordeon). Dirigent symfonického orchestru ve Znojmě.
Literatura:
Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 9, s. 1, příl. kaleidoskop vážně i nevážně.
UHER, Josef – učitel (*11. 3. 1856 – Brno-Židenice, +?)
Pocházel z tkalcovské rodiny. Navštěvoval učitelský ústav v Brně, kurzy zahradnictví, kvalitativní chemie, studoval cizí jazyky – francouzštinu, italštinu a stal se učitelem ve venkovských okresech Brna, a nakonec starším učitelem v Suchohrdlech. V Suchohrdlech vybavil školu (na jeho návrh byla dvakrát přestavěna), vytyčil nádhernou školní zahradu a poskytl škole širokou škálu učebních materiálů. V roce 1886 založil v Suchohrdlech hasičský sbor. Čestným občanem Suchohrdel a čestný velitel sboru dobrovolných hasičů.
Literatura:
Lebens – und Arbeitsbilder sudetendeutscher Lehrer. Bd. 1. Pohrlitz: Bezirklehrerverein, 1932.
VILNER, Eduard – legionář (*6. 3. 1886 – Znojmo, +?)
Literatura:
Eduard Vilner [online]. [cit. 2012-08-13]. Dostupné na:
http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeVHA/DetailLegionare.aspx?soldierId=123414
VÍTEK, Miroslav – sportovec, pedagog, Sokol (*30. 3. 1909 – Ivančice, +30. 3. 1976 – Znojmo)
Absolvent měšťanské školy v Ivančicích. V r. 1927 se rodina přestěhovala do Znojma. Ve 30. letech studoval při zaměstnání reálné gymnázium v Jevíčku. Absolvent Přírodovědné fakulty Masarykovy univerzity (1937-1945, tělesná výchova, chemie). Pedagog na obecné a měšťanské škole v Brně, Dolních Kounicích a Ivančicích (1940-1945). Středoškolský profesor na Státním koedukačním ústavu (1945-1948), na gymnázium (1948-1950), na pedagogickém gymnáziu (1950-1953), Pedagogické škole (1953-1959) ve Znojmě. Zástupce ředitele na Střední zdravotnické škole ve Znojmě (1959-1963). Vedoucí kabinetu TV v Krajském pedagogickém ústavu v Brně (1964-1971). V r. 1969 obhájil titul doktor filozofie. S lehkou atletikou začal v r. 1923. V r. 1936 reprezentant Československa na OH v Berlíně. Ve vrhu koulí obsadil 15. místo. Trenér, rozhodčí a organizátor sportovních akcí např. Sportovní škola dorostu, Pohár Čs. rozhlasu, Jihomoravský pohár, spartakiády.
Literatura:
MIKULIČ, Jiří. Vzpomínka na Miroslava Vítka. Znojemsko. 2009, roč. 19, č. 13, s. 13.
VOJTĚCH, Ignác – vojín (*10. 3. 1896 – Lesonice, +26. 6. 1916 – Volyň)
Byl vojínem 99. pluku. Zemřel 26. června 1916 na následky průstřelu hlavy v polní nemocnici v Poworsku na Volyni na území dnešní Ukrajiny. Téhož dne byl pohřben na poworském hřbitově.
Literatura:
Lesoničtí padlí ve Velké válce 1914-1918. Lesoňák. Č. 1 (2018), Roč. 8, s. 40-51.
WALDORF, Gottfried Ignaz z – šlechtic (*1731, +31. 3. 1796 – Brno)
Vlastník želetického a žerotického panství. Nechal zbudovat v Želeticích reprezentační zámek.
Literatura:
ME. Ze Znojemska. Znojemská Rovnost. ISSN 0862-7967. Roč. 4, č. 208 (1994), s. 5.
WAMBOLT z Umstadtu, Filip Neri Hugo – baron (*1. 1. 1881 – Aschaffenburg, +8. 3. 1946 – Řezno)
Jeho otcem byl baron František Filip Kryštof Wambolt z Umstadtu a matkou Marie Antonie rozená z Falkenštejna. Po svém otci Filip Hugo zdědil hrad Hmeljnik v dnešním Slovinsku. Přál si mít místo svého posledního odpočinku po boku své ženy Ludoviky, ale jeho tři dcery jej ještě před vstupem sovětských vojskj v dubnu 1945 odvezly do Bavorska, kde o rok později u svého bratra v Řezně zemřel na rakovinu hlasivek. Pohřben byl v rodinné hrobce v Birkenau.
Literatura:
SÜSENBEKOVÁ, S. Marie Františka. Wamboltové z Umstadtu: poslední šlechtická rodina na břežanském zámku. Střípky z dějin břežanského zámku. V Brně: Jiří Brauner – Kartuziánské nakl., 2019. S. 47-53. ISBN 978-80-88325-08-6. R-3584.
WASCHEROVÁ, Agnes – řádová sestra (*27. 3. 1916 – Dyjákovice, +19. 1. 1998 – Vídeň)
Řádová sestra. Dominikánská řeholnice, později vyučovala na různých vyšších školách.
Literatura:
Neznámé Dyjákovice. První vydání. [Hodonín] : Petr Brázda – vydavatelství, 2021. 278 stran. ISBN 978-80-87387-69-6.
ZAHRADNÍČEK, Pavel – farář (*28. 3. 1966)
V letech 1998-2008 jako moderátor farního týmu v Příměticích působil v několika farnostech na Znojemsku. Naposledy ve farnosti Dubňany. Vysvěcen 1992, dříve působil v Bystřici nad Pernštejnem.
Literatura:
JANÍČEK, Karel. Farní kostel sv. Jiljí v Lukově u Znojma v širších souvislostech. Brno: Teagarden, 2019. 87 stran. ISBN 978-80-904654-2-8.
ZAJÍČEK, Jan Antonín – lékař, purkmistr (*1764, +11. 3. 1846 – Moravský Krumlov)
Městský lékař a dlouholetý purkmistr, který významně přispěl k přežití města za neklidných válečných časů. V roce 1845 se vzdal svého lékařského povolání. Roku 1809 se zasloužil o léčení epidemií nakažených francouzských vojáků v polním táboře u Moravského Krumlova, kde byli ležením od července do listopadu. Zajímal se také o historii města, sebrané dokumenty a listiny uložil do městského archivu.
Literatura:
Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
ŽÁK, Ludvík – učitel, Sokol (*6. 3. 1896, +?)
Odborný učitel. Od roku 1925 člen Sokola ve Znojmě.
Literatura:
MACOUN, Eman. 100 let znojemské sokolovny. Vydání: první. [Znojmo] : Tělocvičná jednota Sokol Znojmo, 2025. 221 stran. ISBN 978-80-11-06808-0.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová.