Kalendárium

Zobrazení: 14

Květen

BEIL, Julius -  učitel

* 31.05.1874 Rýmařov

Životopis:

1898 nadučitel v Krhovicích, pak učitel ve Znojmě. 1909 předseda Deutscher Sänger Gauverband in südlichen Mähren.

Zdroj:

  • HLAVÁČEK, Petr. Proměny jihomoravských kantorů v 2. polovině 19. století. Část II. osoby. Jižní Morava 2016. S. 259-289. V Brně : Moravský zemský archiv, 2016. R-3376.

BERCHTOLD, František Karel - šlechtic

* 24.05.1664

† 19.09.1720

Životopis:

Hrabě František Karel se narodil 24. května 1664. Po svém otci zdědil polické panství, ke kterému přikoupil roku 1711 Žerotice. Oženil se roku 1686 s Alžbětou Reginou, slezskou hraběnkou z Pražmy (zemřela roku 1708) a podruhé v roce 1710 s Marií Antonií, hraběnkou Krakovskou z Kolovrat. Z každého manželství pošly dva synové a podle poslední vůle z 2. května 1717 po sobě zanechal panství Police, Budkov a vsi Želetice a Žerotice. Polici, Želetice a Žerotice s lénem Dešná a Županovice obdrželi synové z prvního manželství František Antonín a Adam Ignác. František Karel zemřel v 56 letech 19. září 1720. Jeden ze synů z druhého manželství zemřel dva roky po něm a poslední syn Karel Norbert zůstal svobodný. Synové František Antonín a Adam Ignác se 23. listopadu 1722 dohodli na dělbě majetku, tajný rada, vrchní zemský komoří a hejtman Znojemského kraje hrabě Adam Ignác si ponechal panství Polici s lény Dešnou a Županovicemi, Budkov, Želetice a Žerotice. Zemřel roku 1786. Zanechal po sobě pět dětí.

Zdroj: 

  • Berchtoldové z Uherčic [online]. [cit. 2019-09-20]. Dostupné na:

 https://cs.wikipedia.org/wiki/Berchtoldov%C3%A9_z_Uher%C4%8Dic

BURDA, Josef - činoherní herec - činoherní režisér

* 17.12.1883 Úročnice (Benešov)

† 29.05.1964 Praha 6 (Česko)

Životopis:

Josef Burda byl bezesporu nejvýznamnějším představitelem českého kočovného divadla v letech 1918-45. Po zkušenostech herce a režiséra u malých i větších společností si založil vlastní divadelní podnik, který s menšími přestávkami (1925-28 působil jako ředitel Městského divadla na Kladně, 1938-39 byl mimo divadlo pro nemoc své ženy) řídil umělecky i ekonomicky sám. Hrál po celém území Čech a na jižní Moravě. V letech okupace (1940-44, pak nacisté divadla uzavřeli) se dohodl se středočeskými městy, že jeho společnost bude v jejich divadlech pravidelně hrát pod názvem Středočeská činohra. Tato Burdova aktivita předznamenala model oblastních divadel, který se prosadil po roce 1945. Burdovy zkušenosti s řízením divadla mimo Prahu využila i skupina komunistických divadelníků, která koncem války připravovala novou organizaci poválečného divadla. Jako herec byl Burda zastáncem realistického projevu, jako ředitel a režisér sledoval soudobé trendy, které citlivě uplatňoval v podmínkách kočovné divadelní společnosti. Poskytl prostor mladým absolventům konzervatoře, kteří pod jeho vedením získávali cenné praktické zkušenosti. Po roce 1945 se stal ředitelem divadla v Karlových Varech (1946-48) a v letech 1949-59 byl z pověření ministra Z. Nejedlého jmenován provozním ředitelem pražského Národního divadla. Napsal vzpomínkovou knihu Aby se nezapomnělo (1958), cenný souhrn informací o poslední etapě českého kočovného divadla.

Zdroj:

  • CHURAŇ, Milan. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. 1. díl, A-M. Praha: Libri, 1998, 467 s. ISBN

 80-85983-44-3.

DANĚK, Jan - vlastivědný pracovník – kronikář

* 12.05.1904 Poštorná

† 04.11.1984 Znojmo

Životopis:

Absolvent Menšinové školy J. A. Komenského v Poštorné, Veřejné obchodní školy v Uherském Hradišti a Břeclavi, Střední ekonomické školy ve Znojmě(1956-1958, studium při zaměstnání). Od r. 1926 úředník nemocenské pojišťovny v Hodoníně, Žamberku, Mikulově a od 1. dubna 1948 ve Znojmě. Po zrušení nemocenských pojišťoven pracoval na Okresním národním výboru ve Znojmě. Byl veřejně činný, zastával různé funkce (odbory, Národní fronta, Československý Červený kříž, aj.). V letech 1953-1966 správce a později ekonomický náměstek Okresního ústavu národního zdraví ve Znojmě. Člen Městského národního výboru ve Znojmě (1954-1957). V r. 1966 odešel do důchodu a stal se kronikářem města Znojma.

Dílo: V letech 1966-1972 napsal sedm svazků městské kroniky. Publikoval v novinách a časopisech: Práce, Rovnost, Znojemsko. Sborník Jižní Morava - Vzpomínky na českou školu v Poštorné (1978), Mimořádný lidový soud ve Znojmě (1981) aj.. Spolupracoval s Čs. rozhlasem Brno, podílel se na přípravě odborných relací o nemocenském a sociálním pojištění.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 44, s. 11.

DONÁT, Václav - statkář – politik

* 07.05.1869 Chrášťany u Rakovníka

† 03.05.1954 Plaveč u Znojma

Zdroj:

  • Biografický slovník českých zemí. Vyd. 1. Praha: Libri, s. 216 - 338

Životopis:

Bratr elektrotechnika Josefa D. (1858-1937). Po maturitě na gymnáziu v Kolíně studoval na univerzitě v Lipsku. Již tehdy ho zaujal agrární program Alfonse Šťastného, zcela se s ním ztotožnil a propagoval ho. Zemědělství se věnoval celý život, od r. 1894 vzorně hospodařil na statku v Pavlově u Pelhřimova, kam se rodina přestěhovala. Po vzniku české strany agrární byl 1899 zvolen jejím okresním tajemníkem, členem okresního zastupitelstva a později okresním starostou. Inicioval elektrifikaci tehdejšího pelhřimovského okresu, založení Hospodářského a vodního družstva v Pelhřimově, stal se i členem okresního výboru Zemědělské rady. Ve volbách 1907 neúspěšně kandidoval na poslance říšské rady a bojoval s klerikály. Ve volbách roku 1911 se za agrárníky stal poslancem a mandát vykonával do konce první světové války. Získa pověst schopného národohospodáře. Od podzimu r. 1918 předsedal Národnímu výboru v Pelhřimově a působil dva roky v Revolučním národním shromáždění. 1921 se stal senátorem a do r. 1938 předsedal klubu senátorů Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. Vypracoval se v jednoho z jejich vůdčích představitelů. Byl mluvčím především lihovarníků, vlivným členem vedení a spravoval finance. Ve dvacátých letech úzce spolupracoval s předsedou strany A. Švehlou, v posledním desetiletí první republiky se přikláněl k pravému křídlu agrárního hnutí. Po tzv. lihové aféře a rezignaci Karla Práška, agrárního politika a prvního československého ministra zemědělství, byl D. zvolen předsedou senátu Národního shromáždění (do r. 1926), poté pověřen až do r. 1939 funkcí místopředsedy. Již od r. 1914 patřil mezi členy správní rady Agrární banky. 1918 důrazně vstoupil do letitého sporu mezi odborným vedením banky a její správní radou. Patřil ke kritikům "mnohoobročnictví" členů ředitelství, jejich často neodborného vedení banky a nedostatečného informování správní rady o finančních transakcích ústavu. Nakonec neuspěl, většina členů správní rady se postavila na stranu ředitelství banky. 1921 se angažoval v expanzi na Slovensko. V procesu posilování kapitálového podílu pražské Agrobanky v rafinerii lihu v Malackách, v jednom z nejmocnějších lihovarských podniků v republice, se objevil konkurent, Spišská rafinerie se sídlem v Levoči. Tehdy se zasadil o fúzy obou slovenských rafinerií, vznikla nová ekonomicky silná společnost, padající do zájmové sféry Agrobanky. Působení v její správní radě ukončil kvůli zvolení do funkce předsedy senátu Národního shromáždění. Od r. 1918 předsedal Československé komisilihové a od r. 1921 Pojišťovně kvasného průmyslu. 1935 převzal po Adolfu Prokůpkovi předsednictví Zemědělské jednoty Československé republiky. Byl zvolen rovněž členem ČAZ, generálním radou Škodových závodů a správním radou lihovaru v Kralupech. Od druhé světové války se z politického dění stáhl. 1948 byl pavlovský statek znárodněn a D. vystěhován. Poté pobýval u příbuzných na Slovensku, v Berouně a v Brně. Dožil v domově důchodců v plavečském zámečku a byl pohřben v Rynárci u Pelhřimova. Do r. 1951 na pavlovském statku správcoval D. syn, který byl poté deset let vězněn.

EHRNREICH, Rudolf – podnikatel

* 13.10.1858 Miroslav

† 12.05.1934 Brno

Životopis:

Spolu s bratrem Josefem v roce 1877 požádali Zemský soud v Brně o zápis firmy "Brüder Ehrnreich", zabývající se výrobou olejů. V roce 1905 Rudolf požádal zemský soud v Brně o zápis firmy "Rudolf Ehrnreich" do obchodního rejstříku pro jednotlivce.

Zdroj:

  • Rudolf Ehrnreich [online]. [cit. 2019-09-24]. Dostupné na:

 https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=33352

FIBY, Heinrich - hudebník - houslista - skladatel - dirigent - učitel - ředitel hudební školy

 * 15.05.1834 Vídeň

 † 24.10.1917 Znojmo

Životopis:

Narodil se jako nejstarší syn obuvnického mistra ve Vídni. Už jako osmiletý zpíval v církevních sborech a docházel na konzervatoř, kde poznal řadu výtečných pedagogů. Hře na violu ho zde vyučovali členové věhlasné vídeňské hudební rodiny Hellmesbergerů, hře na klavír Josef Fischhof, skladbu a teorii pak profesoři Gottfried Breyer, Anton Langhammer a Simon Sechter. Po absolvování lidové školy a reálky vystudoval Fiby ve Vídni pedagogiku. Již v průběhu studia působil v orchestrech vídeňských divadel v Josefstadtu, Hofburgtheatru a Karltheatru. Po ukončení studia nachází v září 1853 první samostatné angažmá jako dirigent orchestru a sólový hráč v divadle v Lublani. Jako sólista na violu se zapojuje i do místní Filharmonické společnosti. Když se v létě 1857 Fiby dozvěděl, že ve Znojmě hledají ředitele zamýšlené hudební školy, neváhal, a o místo se ucházel. V konkursu přesvědčil svým mistrovstvím a tak byl 20. 9 1857 jmenován prvním ředitelem a vedoucím nově založené Městské hudební školy (Städtische Musikschule), která byla slavnostně otevřena 1. října 1857. V čele školy zůstal pak Fiby nepřetržitě do r. 1902. V květnu 1860 se oženil se sopránovou zpěvačkou Hermínou Rietreiberovou (1842-1890), o rok později se jim narodil syn Heinrich Franz (1861-1935). Téhož roku stál Fiby u zrodu německého Městského hudebního spolu (Musikverein in Znaim), jednoho z prvních německých spolků ve Znojmě vůbec, a ujal se na dlouhá léta jeho vedením. V r. 1912 udělilo Znojmo Fibymu za jeho zásluhy o rozvoj hudebního života čestné občanství města. Dílo: Fibyho umělecká aktivita byla opravdu široká. Působil jako dirigent městské kapely i pěveckých sborů, uskutečňoval operní představení, komponoval. Hudebně zpracoval několik oratorií, mší, Requiem, Te deum i dalších církevních skladeb. 18. 5. 1861 sklidila pod jeho taktovkou velký úspěch premiéra Rossiniho opery Lazebník sibiřský. Skladby pro smíšené sbory - "Nacht und Träume" (Noc a sny), "Abendlied" (Večerní píseň), "Frühlingsahnung" (Jarní předtucha)Skladby pro mužské sbory - "Am Grabe eines Freundes" (Na hrobě přítele)Skladby pro ženské sbory - "Der erste Frühlingstag" (První jarní den)Kompozice - "Hymne an der Unendlichen" (Hymnus na nekonečno), "Mondnacht" (Měsíční noc)Ostatní skladby - Österreich, mein Vaterland.

Zdroj:

  • TOMAN, Jan. Hymnus na nekonečno - Heinrich Fiby. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2002, roč. 2, č. 43, s. 14.

HANÁČEK, Jan – kněz

* 20.05.1874 Luleč

† 24.02.1948 Brno

Životopis:

Vysvěcený byl roku 1900. 1. června 1918 byl ustanoven farářem v Hlubokých Mašůvkách. Byl kaplanem ve Starém Rousinově a od 1. září 1905 v Jevišovicích, kde se stal 1. listopadu 1906 farářem. 16. března 1931 byl jmenován konsistorním radou a 1. února 1937 byl ustanoven děkanem. 1. ledna 1940 byl jmenován biskupským radou. 1940 čestný občan Hlubokých Mašůvek.

Zdroj:

  • ADÁMEK, Zdeněk; PECHOVÁ, Eliška. Hluboké Mašůvky: cestami věků od minulosti k dnešku. Hluboké Mašůvky: Obecní úřad, 2001, 140 s.

HAYEK, Eugen Eduard - úředník – hejtman

* 02.04.1876 Brno

† 21.05.1944 Brno

Životopis:

Jako jeden z mála vysokých úředníků politické správy sloužil během 1. světové války aktivně v armádě. V letech 1902-1904 působil ve Znojmě (1903 místodržitelský koncipista, 1904 okresní komisař). Po vzniku Československa zůstal až do roku 1925 u zemské správy politické v Brně, v letech 1918-1920 a 1923-1925 sloužil v rámci německé sekce zemské školní rady, v letech 1920-1923 přidělen zemské správě politické, kde byl přednostou oddělení církevních záležitostí.

Zdroj:

HUBATKA, Zdeněk - vlastivědný pracovník

* 24.05.1924 Jevišovice

† 1999

Životopis:

Vystudoval střední školu ministerstva potravinářského průmyslu v Brně. V letech 1945-1952 pracoval ve Vinařsko-ovocnickém družstvě a poté 1953-1984 ve Vinařských závodech ve Znojmě. Dílo: Zajímal se o regionální historii se zaměřením na vinařství. Práce "Vinné sklepy Znojemska", "Z historie vinařství", "Vinařství na Znojemaku po roce 1945" nebyly dosud publikovány. V Ročenkách Státního okresního archivu publikoval články "Cech vinařů ve Znojmě" (1995), "Bednáři a jejich cech" (1996), "Vinohradnická trať Šobes" (1997).

Zdroj:

  • CHLÁDKOVÁ, Michaela. Vzpomínka na Zdeňka Hubatku. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1999. 2000, s. 135-136.

CHARVÁT, Josef - JUDr. - sbormistr - pedagog – hudebník

* 09.05.1924 Znojmo

† 17.04.1999 Znojmo

Životopis:
Absolvent právnické fakulty (1950). Pro nedostatek právnických míst začal učit na základní škole. V té době poprvé založil a řídil dětský sbor. Na školení u Armádního uměleckého souboru V. Nejedlého v Praze se seznámil se sbormistrovskými disciplínami. V r. 1955 založil pěvecký soubor na Střední ekonomické škole ve Znojmě, kde učil právní nauku a ekonomiku. S tímto sborem provedl i své první skladatelské pokusy. Jinak se ve výběru repertoáru řídil již prověřenými hodnotami. Člen poradního sboru pro pěvecké soubory při Okresním kulturním středisku ve Znojmě.

 Zdroj:

  • ROUPEC, Jiří. Pokud existuje muzikantské nebe. Znojemsko. 2007, roč. 17, č. 48, s. 13.

KAMMEL VON HARDEGGER, Dominik - přírodovědec - cestovatel – lékař

* 04.05.1844 Hrušovany nad Jevišovkou

† 08.12.1915 Vídeň

Životopis:

Syn Anny Kammelové, hraběnky z Hardegga. Byl lékařem, medicínu studoval ve Vídni, byl vášnivým myslivcem a zabýval se egyptologií. V roce 1875 se zúčastnil se svým přítelem archeologem Filipem Paulitschkem výzkumné cesty do Egypta. Trofeje, které z této, na tehdejší dobu velmi nákladné a riskantní cesty přivezl, byly uloženy v jeho domě v Hrušovanech. Větší a cennější část jeho badatelských výsledků byla věnována Přírodně historickému muzeu ve Vídni, kde jsou dodnes všechny k vidění. Jako dědictví obdržel sídlo Kammelů ve Stronsdorfu, Dolní Rakousy. Nemohl se ale odloučit od rodných Hrušovan, proto získal stavební místo a postavil v roce 1885 pro sebe a svou rodinu v Hrušovanech dům v té době nazývaný Kammelův dům. Roku 1885 financoval obnovu sousoší Nejsvětější Trojice.

Zdroj:

  • FOUSEK, Miroslav. Hrušovany nad Jevišovkou: (od dávné minulosti po současnost): sestaveno z materiálů sesbíraných v letech 1981-2019. Vydání první. Břeclav: Petr Brázda - vydavatelství ve spolupráci s městem Hrušovany nad Jevišovkou, 2020. 241 stran. ISBN 978-80-87387-68-9.

KEMEDINGER, Karl - malíř - modelér - sochař

* 29.09.1897

† 01.05.1964 Ilmenau

Životopis:

Poté co dokončil základní školu v Jaroslavicích, nastoupil na Keramickou školu ve Znojmě. Jeho další vzdělání přerušila druhá světová válka. Po roce 1918 odešel do Drážďan, Magdeburgu a nakonec skončil jako malíř, modelář a výtvarník v porcelánce v Illmenau, kde působil až do své smrti. Představil řadu obrazů a keramiky z porcelánu a hlíny, převážně zvířecí modely.

Zdroj:

  • ŠTURC, Libor. Významní absolventi Odborné keramické školy ve Znojmě v letech 1872-1922. Odborná keramická škola ve Znojmě: 1872-1922. Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1997, s. 15-16.

KOBLENZ, Johann - řezbář

* 12.02.1909 Hrádek

† 01.05.1964 Werbach

Životopis:

Měl se stát obchodníkem, ale otec padl ve válce on musel převzít hospodářství. Byl předsedou Katolického svazu chlapců a trubačem Dobrovolného hasičstva. Jako samouk se naučil vyřezávat ze dřeva. Po vysídlení se v Německu věnoval řezbářství už jako svému povolání, avšak pouze sedm let do své časné smrti. Vyrobil velký kříž pro vyhnance z vlasti na hřbitově v Tauberbischofsheim v Německu. Druhý kříž byl vyroben pro hřbitov na Ulrichsbergu v Dolním Rakousku. Pro církev v Hüngheimu vyřezal válečný pomník a pro Rauenberg vánoční betlém s 60 cm vysokými figurkami. Dále vyřezával sochy, reliéfy a kříže.

Zdroj:

  • ČERMÁK, Marek. Význační Hrádečané. Hrádek za obzorem paměti. Břeclav: Petr Brázda, 2013, s. 194-200.

KOC, Karel - Ing. - malíř

* 29.05.1934 Plaveč

Životopis:

V letech 1949-1950 navštěvoval znojemské gymnázium a v letech 1950-1953 absolvoval pedagogické gymnázium ve Znojmě. Po maturitě studoval na Vysokém učení technickém - fakultu inženýrských staveb v Brně (1954-1959). V letech 1953-1954 působil jako učitel v Koběřicích, okres Hlučín. Poté se už věnoval své profesy, pracoval jako stavbyvedoucí - KPZM Brno (1960-1963) a vedoucí střediska a vedoucí Správy závlahových soustav v okrese Znojmo (1963-1994). Dílo: Na gymnáziu se začal zabývat kresbou portrétů. Teoretické a praktické poznatky o kresbě a malbě si začal prohlubovat teprve během studia na Vysoké škole stavitelství. Kresbě se soustavně začal věnovat až v roce 1976. Seznámil se s některými malíři Vysočiny - Lukášek, Zezula, Kopáček a Stehlík. Nejoblíbenější technika - olejomalba, akvarel a malba akrylem. Témata obrazů - portréty, květy, zvířata, zátiší a především krajina na Znojemsku. Výstavy: Dům umění Malíři Znojemska (1990), Žerůtky (1992) Press centrum (1994), Znojemský salon (2004).

Zdroj:

  • NOVOTNÁ, Ivana. Kdo umí napodobovat, umí i tvořit. Nové listy. 1997, roč. 1, č. 28, s. 4.

KONVALINOVÁ, Drahomíra - herečka

 * 20.05.1944 Brno

Životopis:

V roce 1962 vystudovala SOUŠ Znojmo, poté studovala Přírodovědeckou fakultu UJEP v Brně, studia dokončila v roce 1967. Vinobraní - Hodokvasy (Koukal) - šerm; Vinobraní - královna - hadrářka (Rakušan); Hroznová koza - kronikář; Loutkové divadlo "Svět pohádek" - 1959-1970 (do likvidace).

Zdroj:

  • PAVLAČKOVÁ, Sylva. Konvalinová: Co rok, to kronika. Rovnost-Znojemský deník. 2010, roč. 22, č. 9, s. 3.

KRAUS, Vilém - vinař

* 30.05.1924 Praha 6 (Česko)

† 07.06.2013 Lednice

Životopis:

Byl významný český odborník v oblasti vinařství a vinohradnictví. Podstatnou část svého života působil na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě, věnoval se vinařskému výzkumu a šlechtění nových odrůd révy vinné a je autorem nebo spoluautorem celé řady odborných publikací a článků. Je nositelem státního vyznamenání Medaile Za zásluhy pro stát v oblasti vědy a řada vinařů jej považuje za nejvýznamnějšího českého vinařského odborníka 20. století. V roce 1964 založil Moravín - svaz moravských vinařů. Po odchodu do důchodu se věnoval vinařství i nadále. Zabýval se propagací českého a moravského vína a kulturou jeho užívání. Byl odborným garantem Vinařské akademie Valtice a přednášel v kurzech určených sommelierům i veřejnosti.

Zdroj:

  • Zemřel "pan vinař" Vilém Kraus. Znojemský týden. 2013, roč. 13, č. 24, s. 4.

KROMAUHEIM, Karl Maulik von - voják - polní maršál

* 24.06.1860 Moravský Krumlov

† 13.05.1934 Moravský Krumlov

Životopis:

Poté co dokončil základní školu v rodném městě, bylo mu souzeno pracovat jako sedlář v podniku svého otce. Když ale neviděl v tomto oboru žádnou budoucnost, odešel do armády. Na naléhání důstojníků odešel do kadetní školy ve Vídni. Poté co školu dokončil, dostal se do pěšího pluku 18 a pak 98. Později se stal velitelem domobrany v Českých Budějovicích. V první světové válce 1914 velel 36. pěchotní armádě. S nimi bojoval za těžkých podmínek na jihu v Lublinu. Dosáhl hodnosti polního maršála. Jeho posledním působením v armádě byla práce předsedy odvolací komise ve Wiener Neustadtu. Po válce se přestěhoval zpátky do svého rodného města. Zde ale nastaly velké změny. Za vlády hraběte Kinského prošla země pozemkovou reformou a veřejné školy byly rozpuštěny. Učitelé byly buď přesunuti do zahraničí nebo odešli sami. Maulik se snažil aspoň trochu své rodné město zkrášlit a zlepšit. Pro německou komunitu pracoval až do své smrti.

Zdroj:

PEKAŘ, Augustin - pedagog

* 31.07.1895 Brno

† 04.05.1944 Brieg

Životopis:

V letech 1936-1938 byl ředitelem obchodní akademie ve Znojmě a po roce 1938 do roku 1941 v Moravských Budějovicích, kam se škola po okupaci nacisty přestěhovala. Byl členem Obrany národa, kde zastával funkci hospodáře okresu a měl za úkol zajistit motorová vozidla a pohonné hmoty pro mobilizaci. Dne 3. března 1941 byl zatčen a poté vězněn v brně a Breslau. Po odsouzení ke čtyřem letům káznice byl převezen do Wohlau, později Brieg. Dne 4. května 1944 zemřel na podvýživu a celkové vyčerpání. Nositel Čs. válečného kříže in memoriam.

Zdroj:

  • KALANDROVÁ, Jitka. K hrdinství netřeba pomníků. Znojemsko. 1998, roč. 8, č. 3, s. 2.

POKORNÝ, Leopold – interbrigadista

* 08.05.1904 Znojmo

† 04.04.1937 Madrid

Životopis:

Byl jedním ze tří synů obuvnického dělníka Josefa Pokorného. Ten se svou rodinou přišel do Třebíče v roce 1916. Zabydleli se v třebíčských Židech. Leopold měl zájem o skauting a tělovýchovu, práci s mladými. V roce 1923 vstoupil do Komunistické strany Československa. Příští rok byl jedním z hlavních organizátorů celostátního srazu Spartakových skautů práce v Třebíči. Pro své politické přesvědčení a formy jeho projevu míval konflikty s četnictvem. Během své krátké profesní kariéry několikrát změnil zaměstnání; v roce 1936 přišel o práci. Ještě téhož roku si požádal o vystavení pasu do ciziny. Dne 4. ledna 1937 na druhý pokus opustil území republiky a odjel do Španělska. Zúčastnil se bojů na řece Jaramě a Tajuně; na frontě při posléze uvedené řece padl při provádění odvážného výpadu. Pohřben byl ve městě Morata de Tajuna.

Zdroj:

  • KOVÁRNÍK, Jaromír. Prehistorie. Národní park Podyjí. Kniha druhá. V Praze: ASCO, 2012, s. 136-143.

POSTL, Karl Anton - spisovatel - cestovatel - žurnalista - teolog

* 03.03.1793 Popice

† 26.05.1864 Solothurn

Životopis:

Absolvent znojemského gymnázia (1803-1807). V r. 1813 vstoupil do řádu Křížovníků s červenou hvězdou a v následujícím roce složil klášterní slib. Vystudoval teologii a byl v r. 1816 vysvěcen na kněze. Stal se tajemníkem řádu. V r. 1823 odjel do Vídně, kde se ucházel o místo dvorního sekretáře řádu. Tam však nebyl úspěšný a od té doby o Postlovi už nikdo neslyšel. Na podzim r. 1923 přijel do Ameriky. Změnil si jméno na Charles Sealsfield. Po třech letech pobytu v USA získal americké státní občanství. Pracoval jako žurnalista v New Yorku, pak v Paříži a v Londýně. Procestoval jihozápadní státy Ameriky, které se staly dějištěm jeho pozdějších románů. V r. 1832 se natrvalo usadil v Solothurnu (Švýcarsko). Teprve po jeho smrti vyšlo najevo z jeho závěti, v níž odkazoval své jmění příbuzným v Popicích, že Sealsfield je totožný se zmizelým Postlem. V r. 1881 mu byl na dolním nádvoří hradu ve Znojmě postaven pomník. Kameninová replika pomníku stojí též v horní části Husových sadů. Na rodném domě v Popicích se nachází pamětní deska, instalována v r. 1984. Další památkou je Sealsfieldův kámen nad meandrem Dyje. Jeho 150. výročí narození bylo ve Znojmě vzpomenuto příležitostným razítkem - dne 3. 3. 1943. V roce 2002 se město Znojmo stalo členem Mezinárodní společnosti Charlese Sealsfielda. Dílo: O demokracii v Americe, Kniha o kajutě, Rakousko jaké je, Tokeah aneb Bílá růže, Místodržitel a šlechta, Jih a sever (3 svazky), Obrazy ze západní polokoule (6 svazků) aj.

Zdroj:

  • IROVSKÝ, Bohuslav. Charles Sealsfield - Karel Postel. Znojemský zpravodaj. 1984, č. 3, s. 16-17.

SEDLÁK, Jan - kněz - profesor – historik

* 04.12.1871 Třebíč

† 08.05.1924 Brno

Životopis: Msgre. prof. dr. Jan Evangelista Sedlák byl kněz, profesor bohosloví a historik. Studoval na biskupském semináři v Brně a poté historii a archivnictví na Institutu pro rakouský dějezpyt ve Vídni. Dosáhl doktorátu teologie sub auspiciis imperatoris (pod záštitou panovníka). Roku 1894 byl vysvěcen na kněze. Studoval duchovní dějiny, hlavně období Jana Husa. 1894 kaplan v Dyjákovicích. 1899–1906 profesor náboženství na německé zemské reálce a na I. českém gymnáziu v Brně. 1907 profesor biblického studia Starého zákona a východních jazyků v biskupském semináři v Brně. 1919 profesor náboženských dějin na Teologické fakultě Komenského university v Bratislavě. Dílo:Studie a texty k náboženským dějinám českým. M. Jan Hus (syntetický spis), 1915Vydával vlastní čtvrtletní sborník Studie a texty k náboženským dějinám českým (3 ročníky). Miscellanea husitica Ioannis Sedlák. V Brně-Stránicích je po něm pojmenovaná ulice (Sedlákova). Na klášterním domě, který se nachází na Kapucínském náměstí v Brně, mu byla v r. 1934 odhalena pamětní deska autorů Josefa Axmana a Františka Anýže.

Zdroj: 

STRITZKO, Arnošt - advokát - divadelní režisér

* 14.05.1904 Jaroměřice nad Rokytnou

† 17.10.1994 Znojmo

Životopis:

Absolvent gymnázia v Moravských Budějovicích (1923) a Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1930). V letech 1932-1938 koncipient u známého znojemského advokáta JUDr. V. Veleby. V r. 1938 složil advokátní zkoušku a stal se samostatným advokátem. Advokátní kancelář měl v 1. poschodí domu Velká Michalská č. 12. V r. 1938 se přestěhoval do Moravských Budějovic, kde působil rovněž jako advokát. V květnu r. 1945 se do Znojma opět vrátil ke své advokátní a politické činnosti. Člen městské rady a náměstek starosty města Znojma. V r. 1947 vítal ve své funkci prezidenta Edvarda Beneše při jeho návštěvě ve Znojmě. Byl činný v tělovýchovné organizaci Orel, v Křesťanských odborech, předseda spolku Katolický dům. Po zrušení soukromé advokacie, které následovalo po únorových událostech r. 1948, nastala strastiplná životní pouť jeho početné rodiny (měl pět dětí), poznamenaná tím, že byl věřící katolík a aktivní člen místní organizace lidové strany. Postupně nechtěně vystřídal asi deset různých zaměstnání (prodavač v knihkupectví podniku Kniha, vedoucí závodní jídelny aj.). V r. 1964 odešel do důchodu. Po celý zbytek života se věnoval především kulturnímu životu ve Znojmě a to zejména divadlu. Režisér dramatického souboru znojemského závodu Motorpal. Člen muzejní rady. Autor řady historických studií. Měl též rozsáhlé vědomosti z dějin Znojma i okolí, což mnohokrát využil i při své průvodcovské činnosti.

Zdroj:

  • KEREMIDSKÝ, Marian. Významné osobnosti a události města Znojma: JUDr. Arnošt Stritzko-znojemský advokát. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 40, s. 4.

VACHEK, Emil – spisovatel

* 02.02.1889 Hradec Králové

† 01.05.1964 Praha 6 (Česko)

Životopis:

Emil Vachek se narodil v dělnické rodině. Po absolvování reálného gymnázia studoval na soukromé obchodní akademii v Praze, kterou však nedokončil a živil se jako lidový fejetonista. Od roku 1911 působil jako redaktor v Právu lidu, v letech 1924–1927 vydával a redigoval plzeňský Pramen a v letech 1927–1929 Novou svobodu. Od roku 1929 řídil knihovnu Pyramida. Ve 30. letech působil ve vedení nakladatelství Evropský literární klub a byl literárním ředitelem nakladatelství Sfinx.Dílo:Dílo Emila Vachka se vyznačuje fabulační vynalézavostí a psychologickým zaměřením. Ve svých knihách také hojně těžil ze slangových a argotických vrstev jazyka. Psal zejména naturalisticky pojaté psychologické a sociální romány (např. Sup nebo Divoká srdce), ve kterých však vždy řešil určité společensko-etické téma, jako je antisemitismus či prostituce. V povídkových sbírkách kombinoval naturalistické a sentimentální motivy, erotizující linie jeho tvorby vyvrcholila v románové trilogii Chám Dynybyl (1926-1931). Vysokou úroveň mají jeho detektivní romány (např. Tajemství obrazárny, Muž a stín, Zlá minuta a další), v nichž v postavě Klubíčka vytvořil první typ českého detektiva. Kromě detektivek je z jeho díla nejznámější portrét žižkovského zlodějíčka z románu Bidýlko (1927), fantastický román Pán světa (1925) a rozsáhlý osmidílný dokumentární cyklus o druhé světové válce s názvem Německá válka (1945-1947).Emil Vachek je tvůrcem prvního ryze českého detektiva v naší literatuře. Je jím inspektor, posléze komisař a nakonec šéf bezpečnostního oddělení Klubíčko, který se poprvé objevil roku 1928 v románu Tajemství obrazárny. Klubíčko je starý mládenec a samotář, moudrý a zkušený muž, znalec starých noblesních mravů. Potrpí si na dobré oblečení, kouří dýmku a drahé doutníky, pije kvalitní koňak, je milovníkem dobré kávy a bibliofilií, má však také smysl pro humor a bystrý analytický rozum, který mu umožńuje řešit kriminální případy s lehkostí a bravurností. Je vždy víc osobností než pouhým strojem na myšlení, své povolání provozuje spíše jako umění než jako řemeslo.

Zdroj:

  • Emil Vachek. Neevidované materiály. Č. 851.

WEINBERGER, Mořic - továrník

* 06.01.1877 Boršice

† 18.05.1944 Osvětim

Životopis:

Patřila mu ve Znojmě okurkárna. Ta pod značkou "Fischer a Weinberger" zpracovávala v továrně na Dobšické ulici až 500 tun okurek a 20 tun rajčat ročně. Tovární budovy však byly zcela zničeny při bombardování Znojma za války, zachoval se pouze sklep, který do roku 1949 užívalo družstvo "Znojmia".

Zdroj:

  • ČERNOŠEK, Lubomír a Karel JAKL. Vila Hanuše Weinbergera ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2011: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. ISBN 978-80-86931-67-8. S. 185-209. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2012. R-3115.

Z LICHTENŠTEJNA, Marie Alžběta - kněžna

 * 03.05.1683

 † 04.05.1744 Vídeň

Životopis:

Byla majitelkou břežanského zámku a panství čtyřicet let (27. května 1704 až 4. května 1744). Narodila se jako druhá z dvanácti dětí knížete Jana Adama I. z Lichtenštejna a jeho manželky Edmundy Marie Terezie z Ditrichštejna a Mikulova. V roce 1703 se provdala za Maxmiliána II. Jakuba Mořice z Lichtenštejna, s nímž měla syny Karla Josefaa Maxmiliána Antonína, kteří zemřeli v raném věku, a dcery Marii Šarlotu Felicitu a Marii Josefu. Po smrti svého prvního manžela se Marie Alžběta v roce 1713 provdala podruhé za vévodu Leopolda ze Schleswig-Holstein-Sonderburg-Wiesenburgu, s nímž měla pět dcer. Kněžna Marie Alžběta byla dámou Řádu hvězdného kříže - zvláštního společenství šlechtičen, jehož cílem bylo žít ctnostný život v oddanosti svatému Kříži a prokazování lásky vůči potřebným. V roce 1744 odkázala své statky dceři z druhého manželství, kněžně Marii Gabriele Felicitě z Fürstenberg-Mösskirchu. Zemřel dva měsíce po smrti svého manžela Leopolda ve Vídni, kde je spolu s ním pochována v tzv. vévodské hrobce v kryptě katedrály sv. Štěpána.

Zdroj:

  • SÜSENBEKOVÁ, S. Marie Františka. Osobnosti z rodu Lichtenštejnů. Střípky z dějin břežanského zámku. V Brně: Jiří Brauner - Kartuziánské nakl., 2019. S. 16-20. ISBN 978-80-88325-08-6. R-3584.
Kalendárium pro Vás sestavila Barbora Hanáková