Kalendárium

Zobrazení: 43

Březen

BORNEMANN, Felix - politik

* 02.03.1894 Znojmo

† 29.11.1990 Regensburg

Životopis:

V roce 1913 složil závěrečnou zkoušku na Státní střední škole ve Znojmě. Poté šel studovat na Německou vysokou školu technickou do Brna a vystudoval zde čtyři semestry architektury, která jej velice přitahovala. Po první světové válce se nahlásil jako dobrovolník, ale byl zamítnut. Do armády odešel v květnu 1915. V mnoha nebezpečných konfliktech, zejména na východní frontě v Rusku, si uhnal nervový šok a zápal plic. Ale to jej nemohlo zastavit. Po uzdravení šel zpátky na frontu a dokonce v roce 1916 složil důstojnické zkoušky. Teprve po boji v Itálii, v květnu 1918, kde byl otráven plynem, se vrátil jako poručík rezervy do vlasti. Zde byl svědkem zhroucení Rakousko-uherské monarchie. V březnu 1918 vstoupil do Německé dělnické strany (DAP) vedené Hansem Knirschem, která se v květnu téhož roku transformovala v DNSAP a dvacetiletý Bornemann působí v jejím regionálním vedení na Znojemsku. Vzhledem k nemoci jeho otce, začal pracovat v rodinném podniku - knihkupectví. Po smrti otce v roce 1923 se stal Bornemann dědicem knihkupectví. Předsedou bytového družstva "Bezpečný domov". Pomáhal s přeměnou Německého domu. Byl členem německé Rady Lidé na jižní Moravě, Ústředního výboru Německý dům, zakladatel Sdružení moravských obchodníků, ředitel Sealsfieldovy školy, kurátor Jihomoravského muzea, zakladatel Německého divadelního spolku, zakladatel Sdružení pro místní historii, byl ve školní radě, člen německé gymnastické federace, člen Ligy Němců a člen německého kulturního sdružení. Jeho politické ambice začaly v roce 1935 s nástupem Sudetoněmecké strany, kde se pokoušel prosazovat zájmy sudetských Němců a demokracii v Praze. 6. prosince 1938 se stal komisařským okresním vedoucím (Kreisleiter) NSDAP na Znojemsku.

Zdroj:

  • MARKEL, Martin. Felix Bornemann v historické paměti aneb konec sudetoněmecké národní historiografie?. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2010. 2011, s. 7-17.

BRAIDA, František Julián - kanovník - biskup

* 07.03.1654 Znojmo

† 15.05.1729 Olomouc

Životopis:

Byl kanovníkem olomouckým a vratislavským, který byl roku 1703 jmenován titulárním biskupem hipponským a světícím biskupem olomouckým.

Zdroj:

BROŽEK, Ladislav - architekt

* 28.03.1954 Znojmo

Životopis:

Studoval na Gymnáziu v Moravských Budějovicích (1969-1973), poté na Vysokém učení v Brně, Fakulta architektury (1973-1979). Působil jako projektant ve Stavoprojektu Brno (1979-1991); vedoucí stavebního úřadu městské části Brno-Jundrov (1991-1993); tajemník na VUT Brno, Fakulta výtvarných umění (1993-1994); architekt - FT Studio Brno (1994-1995); urbanista - neformální sdružení Atelier nad Viaduktem (1995-dosud). Program regenerace krajiny mikroregionu Hrušovansko - koordinační studie, vedoucí autorského kolektivu a editor následné stejnojmenné publikace, kterou vydalo Zájmové sdružení obcí Hrušovansko, Hrušovany nad Jevišovkou, 2003. Zpracovatel urbanistických studií a územních plánů (nebo jejich změn) řady obcí na okrese Znojmo (Borotice, Ctidružice, Čejkovice, Dolní Dubňany, Hrádek, Hrušovany nad Jevišovkou, Litobratřice, Němčičky, Pravice, Skalice, Slup, Tulešice, Velký Karlov, 1997 - dosud.

Zdroj:

  • Kdo je kdo architektura. Praha Agentura Kdo je kdo, 2000, 318 s. ISBN 80-902586-2-X.

BUCHBERGER, Ferdinand - rada - starosta

* 03.09.1855 Znojmo

† 07.03.1944

Životopis:

Syn bývalého starosty Antona Buchbergera. Po zanechání studií vstoupil do firmy svého otce a po vyučení v kožedělném řemesle cestoval na zkušenou po Německu, Švýcarsku a Francii. Čile se po řadu let účastnil spolkového života ve Znojmě i jako funkcionář řady spolků. Od roku 1864 byl členem městského zastupitelstva ve Znojmě, kde vykonal mnoho pro dobro města. Účastnil se také práce v okresní školní radě. Jeho zásluhou byla zřízena ve Znojmě vedle vyššího gymnázia ještě zemská vyšší reálka. Řadu let působil jako ředitel městské spořitelny. S poslancem Říšské rady a zemského sněmu Johannem Haasem se podílel na zřízení německého měšťanského spolkového domu ve Znojmě.

Zdroj:

  • KOC, Karel. Válečné škody způsobené leteckými nálety na město Znojmo a jeho poválečná obnova (1. část). Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2018historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2019. S. 7-65. R-3629.

HASMANDOVÁ, Antonie - řeholnice - generální představená

* 25.03.1914 Huštěnovice (okr.Uh.Hradiště)

† 21.01.1988 Znojmo - Hradiště

Životopis:

Narodila se 25. 3. 1914 v Huštěnovicích. V šesti letech jí umírá matka. V roce 1923 šla k prvnímu svatému přijímání, o tři roky později biřmována v Babicích (biřmovací jméno Ludmila). 6. července 1927 vstupuje jako školní čekatelka do kláštera ve Frýdlantu nad Ostravicí. V letech 1929-1933 navštěvuje jako čekatelka učitelský ústav u sv. Anny v Praze a studium ukončuje maturitou. 14. 8. 1933 slaví obláčku a dostává řeholní jméno S. Marie Vojtěcha. V roce 1940 skládá věčné sliby. V letech 1941-1942 byla učitelkou v Třeboni a ve Frýdlantu, 1942-1945 ošetřovatelkou v nemocnici ve Slaném, 1945-1949 ředitelkou školy v Brně-Líšni. V letech 1950-1952 byla představenou komunity sester v Neumanneu v Prachaticích. 10. září 1952 zatčena Státní bezpečností, o rok později odsouzena Krajským soudem v Českých Budějovicích na 8 let vězení za čin velezrady jako "vatikánská špiónka".

 10. 5. 1960 propuštěna na všeobecnou amnestii z pardubické věznice. V letech 1960-1970 pak působí v různých službách Charitního domu ve Vidnavě (od 1. 10. 1969 je představenou sester vidnavské komunity). 8. července zvolena generální představenou Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského ve Znojmě-Hradišti. V říjnu 1987 vážně onemocněla, potvrzena diagnóza zhoubného nádoru na plicích. Umírá 21. ledna 1988 ve Znojmě-Hradišti, kde je též pohřbena.29.listopadu 1996 byl na popud biskupa Msgr. Vojtěcha Cikrleho zahájen proces svatořečení Boží služebnice matky Vojtěchy Hasmandové.

Zdroj:

  • SKÁLOVÁ, Veronika. Těžká cesta. Až ke svatořečení? Boromejku Matku Vojtěchu Hasmandovou věznili komunisté, ale nezlomili ji. Mladá fronta dnes. 2008, roč. 19, č. 19, s. 5, Jižní Morava.

HENGEL, Gerlach - kaplan

* 14.01.1711 Fehring

† 17.03.1784 Dyje

Životopis:

Narodil se ve štýrském Feringenu, původně vstoupil do korutanské kanonie Griffen a posléze byl inkorporován do kanonie v Louce, sliby složil 10. ledna 1738, primici sloužil 3. října 1740. Byl správcem konventní kuchyně, správcem nemocničky a kaplanem v Oleksovicích. Na sklonku svého života se stal zpovědníkem v Dyji a získal si velké zásluhy o vybudování a výzdobu nového kostela.

Zdroj:

  • Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji. V Brně Moravská galerie Masarykova univerzita, 2005. 167 s. ISBN 80-7027-137-X.

JANKŮ, Vlastimil - publicista - malíř - fotograf

* 03.10.1929 Znojmo

† 31.03.2014

Životopis:

Student Reálného gymnázia Ot. Březiny Telč (1940-1944), reálné gymnázium Třebíč (1944-1945) a Znojmo (1945-1948). Absolvent Vysoké školy chemicko-technologické, Fakulty anorganické chemie Praha (1965-1971). V letech 1953-1960 pracoval jako šéfchemik Jihomoravském cukrovaru Hrušovany nad Jevišovkou. Pracovník vědeckotechnických informací, překladatel, tlumočník v Keramických závodech Znojmo (1960-1989). Od r. 1990 samostatný publicista, člen rady Národního parku Podyjí a rady rakouské občanské iniciativy Za zachování Podyjí se sídlem v Hardeggu. Člen National Geographic Society, Washington D. C. (od r. 1966) a člen jazzového hudebního tělesa Big-Band Znojmo (od r. 1968).

Dílo: Regionální publicistika (fotografie, ilustrační kresby, mapy, texty)Plán města Znojma - centrum (1990, 1991, 1994), Navštivte okres Znojmo (1992), Znojmo (brožura, 1994), Znojemské Podyjí na kole i pěšky (1994), Znojmo (1994), Plakát k výročí radniční věže (1995), řada pohlednic s námětem Znojma (1995), Okres Znojmo (1996). Připravované práce Ilustrace ke knize L. Havlíka o historii města Znojma, Člověk v Podyjí, Panoramatický plán města Znojma a okolí, Historie názvů znojemských ulic. Výstavy obrazů Náměty město Znojmo a znojemská krajina, technika olej. 1993-94 souborná výstava obrazů a grafiky Jihomoravské divadlo Znojmo1994 - výstava Znojemské ulice knihkupectví Comenius.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 41, s. 11.

KUSÝ, Emanuel - lékař

* 22.03.1844 Mohelnice

† 20.12.1905 Vídeň

Životopis:

Vystudoval gymnázium v Olomouci a lékařsko-chirurgickou fakultu josefínské vojenské akademie ve Vídni. V roce 1869 promoval a stal se vojenským lékařem. Roku 1876 odešel z armády do státní služby. Stal se okresním lékařem, pořádal přednášky a publikoval populární spisy. Vynikal přitom svými organizátorskými schopnostmi. Roku 1879 byl jmenován zdravotním referentem v Brně (Landessanitätsreferent – zřejmě na úrovni krajského hygienika) a místodržitelským radou. V prvním roce svého působení vydal ilustrovanou zprávu o zdravotních problémech země, která se stala vzorem pro další části monarchie. Roku 1884 prosadil zákon o zdravotní službě na Moravě. Od roku 1886 působil na ministerstvu vnitra ve Vídni, které bylo v té době odpovědné i za zdravotnictví. Zaměřil se na boj proti epidemiím. Zřídil závody na výrobu vakcín proti neštovicím, záškrtu a vzteklině ve Vídni, Jindřichově Hradci a Krakově. Roku 1899 se jeho zásluhou zvýšil status zdravotního oddělení ministerstva a Kusý se stal sekčním šéfem a členem hlavní hygienické rady. V témže roce založil Das Österreichische Sanitätswesen, nejvyšší zdravotní úřad v Rakousku do roku 1918.

Zdroj:

  • HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwartbiografisches Lexicon [online]. Brünn Hermann Heller, 1890

 [cit. 2019-09-20]. Dostupné na: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/12673981

LATZL, Benedikt - varhanář

* 17.03.1818 Prostějov

† 08.03.1884 Znojmo

Životopis:

Narodil se jako syn tabatěrkáře Martina Latzla a jeho ženy Mariany, rozené Kameníčkové. V polovině čtyřicátých let se vyučil u Ignáce Reinolda ve Znojmě a po jeho smrti si vzal 9.8.1853 vdovu Antonii za ženu, přestože byla o devět let starší než on. S ní také vyženil i Reinoldův dům. Zemřel ve Znojmě na zápal plic. DíloVarhany stavěl a opravoval nejen na jižní Moravě, ale též v Dolním Rakousku. Stavěl dobré varhany převážně pro malé venkovské kostely, a jen málokdy se mu naskytla možnost postavit dvoumanuálový nástroj. Prospektové píšťaly svých varhan zdobíval výstupky ve tvaru kříže podobně jako a. Richter a Výmola st. Řezby nad píšťalami v jeho varhanách připodobňují síťovinu na tmavém pozadí. Postavil např. varhany v Niedernondorfu (1854), v Mašovicích (1860), v Kirchbachu (1870), v Žeroucích (1872), ve Staré Říši (1874). Do současnosti se v kostele Zasnoubení Panny Marie dochovaly jednomanuálové varhany s deseti rejstříky. Podle zápisu v obecní kronice tento nástroj postavil v roce 1870 znojemský varhanář Benedikt Latzl nákladem 720 zl. Mají 8 registrů a jednu klaviaturu.

Zdroj:

LICHTAG, Steve - producent - režisér

* 04.03.1954 Znojmo

Životopis:

Od roku 1995 průběžně realizoval šestidílné tématické dílo Hledání křišťálového světa a poté slavný dokument Carcharias - Velký Bílý, jenž měl premiéru v roce 2001 na televizní stanici NBC v USA. V roce 2002 napsal knihu Čekání na bílou smrt, která se stala rekordně rychle bestsellerem na knižním trhu, doposud bylo prodáno přes 20 tis. výtisků. Druhá kniha Tanec modrých andělů vyšla v roce 2006, první vydání bylo rozprodáno na vánočním trhu. V roce 2004 natočil další úspěšný film Tanec modrých andělů o nesmyslném a brutálním zabíjení velryb japonskými velrybáři. Film se setkal s velkým ohlasem širokého publika nejen u nás, ale i ve světě. V témže roce založil Mezinárodní filmový festival "Voda - moře - oceány", který je každoročně pořádán na Hluboké nad Vltavou a v Praze. Dalším autorským snímkem "Prapodivný svět" z roku 2006 poukázal na kontroverzní legální elektroodlov ryb v českých řekách. V tomtéž roce byl dokončen film Mýtus jménem žralok, kde se opět vrací k tématu Velkých bílých žraloků. V roce 2007 se stal osmým držitelem prestižní ceny KANTUTA, která je udělována pod záštitou Ministerstva kultury České republiky. Přiřadil se tak k ostatním držitelům této ceny jako jsou Thore Heyrdahl, Miroslav Zikmund, Jiří Hanzelka, Dr. Miloslav Stingl, Jan Špáta, Prof. Pavel Prošek a polárník Dr. Josef Sekyra. V roce 2008 dokončil film "Zajatci bílého boha", který vypráví šokující příběh domorodců kmene Akha z hor na severu Laosu a Thajska. V tomto roce se stal Steve Lichtag nositelem prestižní Ceny Ministra životního prostředí České republiky. V roce 2010 spatřil světlo světa dokument Poslední lovci, který přináší pohled na drsný život lamalerských velrybářů na indonézském ostrově Lembata. Dramatický dokument nabízí nejen vzrušující okamžiky ale také momenty k zamyšlení nad nejistou budoucností této komunity, jejíž přežití závisí nejen na odvaze ale i štěstí těchto "posledních lovců". Tento dokument získal mnoho cen na mezinárodních filmových festivalech, např. MFF Envirofilm 2010 - Slovensko, Nejlepší dokument, MFF Ekofilm 2010 - Česká republika, Cena diváka, MFPF Vysoké Tatry 2010 - Slovensko, Grand Prix. V současnosti pracuje na celovečerním filmu "TIBET - Poslední cesta" a mezinárodním velkoformátovém 3D cinema projektu ALDABRA - Zapomenutý svět. Steve Lichtag je prezidentem nadace CRYSTAL PLANET, zaměřené na ochranu podvodní flory a fauny. Spolupracuje úzce se zahraničními osobnostmi jako je Jean-Michel Cousteau Michael Rutzen, William Parks, Dr. Erich Ritter, Dr. Samuel Gruber, nebo Garry Atkinson. Stále tvoří a vytváří své původní projekty, je členem řady mezinárodních filmových porot a institucí, zabývajících se přírodou a její ochranou. Jméno Lichtag je na seznamu žádaných hostů filmových festivalů a odborných eventů po celém světě.

Zdroj:

  • ŠTOLL, Martin. Český film režiséři-dokumentaristé. 1. vyd. Praha Libri, 2009, 695 s. ISBN

 978-80-7277-417-3.

NOVOTNÝ, František - houslista

* 28.03.1964 Znojmo

Životopis:

V rodném Znojmě začal navštěvovat LŠU (dnešní Základní umělecká škola Znojmo) u Ladislava Pospíchala. Ve studiích houslí pokračoval na brněnské konzervatoři pod vedením prof. Bohumila Kotmela st., na JAMU ve třídě prof. Bohumila Smejkala a v zahraničí u věhlasných virtuosů a pedagogů Zakhara Brona a Viktora Treťjakova. Spolu se sólistickou činností se věnuje také výuce mladých talentů. Působí jako profesor houslové hry na Hudební fakultě

JAMU, kde byl rektorem jmenován do Umělecké rady, pravidelně učí i na mistrovských kurzech (Česko, Japonsko, USA) a je zván do porot mezinárodních houslových soutěží.

Zdroj:

  • ČERNOŠEK, Lubomír. Hudebníci a skladatelé Znojemska II. Znojemský týden. 16.8.2021, roč. 21, č. 33, s. 6.

OPOČENSKÝ, Josef -  duchovní

* 09.03.1814 Klášter

† 17.07.1870 USA

Životopis:

Josef Opočenský byl druhým duchovním správcem miroslavského evangelického sboru. Jako duchovní začínal ve Veselí na Českomoravské vysočině. Poté dvanáct let sloužil ve sboru v Zádveřicích na Valašsku. Opočenský po třech letech opustil miroslavský sbor a v roce 1859 odcestoval do Texasu i se svojí rodinou. Brzy po jejich příjezdu vypukla ve Spojených státech občanská válka. Mnoho Čechů a Němců v Texasu nechtělo bojovat na straně Konfederace, jejímž členem Texas byl, a proto volili dočasný odchod do Mexika. Stejně se zachovala i rodina Josefa Opočenského. Po svém návratu roku 1864 zorganizoval evangelický sbor v místě, které nazval Veseli, podle svého prvního působiště. Název města byl zkomolen, takže se dnes jmenuje Wesley. Josef Opočenský zemřel v červenci roku 1870.

Zdroj:

  • BEDNAŘÍK, Aleš. František Kún a Josef Opočenský, aneb z Miroslavi do Ameriky před téměř 150 lety. Miroslavský zpravodaj. 2002, č. 5.

SILBERBAUER, Josef - varhanář

* 03.03.1734 Dyjákovice

† 13.10.1807 Znojmo

Životopis:

Varhanář ve Znojmě v poslední třetině 18. století. Datum jeho narození není známo. Údajně pocházel z Dyjákovic. Snad se vyučil v dílně Ignáce Casparida ve Znojmě. Ještě za života svého mistra byl 8. ledna 1768 přijat ve Znojmě za měšťana. Ač je v pramenech pravidelně nazýván znojemský varhanář, jeho jméno nebylo dosud ve znojemských matrikách nalezeno. R. 1805 oslepl při stavbě varhan ve Stoitzendorfu v Rakousku. Tyto varhany pak dokončil jeho tovaryš Ignác Reinold, který později převzal vedení jeho znojemské dílny. Josef S. stavěl varhany hlavně na Znojemsku a v Dolním Rakousku. Jeho práce jsou rakouskými varhanáři vysoko hodnoceny. Navazoval úzce na práce svého mistra - Ignáce Floriána Casparida. takže se jeho práce dají někdy od Casparidových nástrojů obtížně rozeznat. Zdá se, že pro Josefa S. bylo ve výzdobě typické přemostění mezi krajními věžemi positivu jeho dvoumanuálových nástrojů.

Zdroj:

STAROŠTÍK, Josef - kronikář - redaktor - výtvarník

*16.03.1908 Unčovice

†12.03.1994

Životopis:

Začal studovat reálné gymnázium v Litovli, ale studia musel přerušit. Několik let pracoval jako dělník. V r. 1930 se přihlásil na jednoroční mlékárenskou praxi do želetavské mlékárny. Poté přijat do mlékárenské školy v Kroměříži. Po absolvování nastoupil jako vedoucí výroby do soukromé mlékárny na Českobrodsku v Čechách. V r. 1937 odešel do Prahy, pracoval v mlékárenském ústředí. Zástupce vedoucího výrobního oddělení Svazu pro mléko a tuky (1946-1947) a později jeho vedoucí. Ředitel mlékárenského závodu v Moravském Krumlově (1948-1970).

Dílo: Zakladatel periodického městského časopisu Moravskokrumlovský zpravodaj (1971). Téhož roku se ujal zpracování městské kroniky, kterou v Moravském Krumlově po ztrátě původní kroniky v r. 1945 nikdo nevedl. Kronikářem byl 16 let. Zaznamenával události tak, aby se zápisy staly pravdivým obrazem života společnosti, v níž nejsou jen samé úspěchy, ale i problémy, jak je život s sebou přináší. Proto jsou jeho záznamy cenným pramenem pro místní historiky. Od r. 1974 řídil a spravoval Zámeckou galerii Alfonse Muchy. Věnoval se také výtvarnictví. Své ilustrace uplatňoval nejen v kronice města a v městském zpravodaji, ale pořádal i výstavy svých obrazů.

Zdroj:

  • BÍNA, Zdeněk. Josef Staroštík, bývalý kronikář města Moravský Krumlov, osmdesátiletý. Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1988. 1989, s. 130-131.

STEINMETZ, Eduard - mlynář

* 11.03.1844 Vémyslice

† 16.07.1901

Zdroj:

  • Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2010historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo Státní okresní archiv Znojmo; [Brno]Moravský zemský archiv v Brně, 2011, 221 s.

Životopis:

Po pečlivém domácím vychování navštěvoval prvně tehdejší českou školu ve Vémyslicích, později pak studoval na německé reálce ve Znojmě, kde si německou řeč jak ve slově tak i písmě dokonale osvojil. Pak vyučil se mlynářštině jednak u otce, jednak na jiných mlýnech. Eduard Steinmetz vojákem nebyl, snad prý byl vykoupen, což se tehdy dělávalo. Ve veřejném životě byl později významným pracovníkem, byl v obecním výboru, býval dlouhá léta předsedou místní školní rady, v místní záložně zastával místo pokladníka, též býval členem okresního silničního výboru. Když byl v roce 1895 zřízen hasičský sbor, ujal se vedoucí funkce. Později byl zvolen za okrskového náčelníka a tuto funkci zastával až skoro do smrti. V 28 letech převzal mlýn po otci a oženil se s dcerou mlynáře v Třebíči Karlou Mollovou. Eduard Steinmetz zemřel náhle, postižen srdeční vadou, na kterou již delší dobu trpěl. Pohřben byl za veliké účasti příbuzných, zástupců úřadů a jiného obyvatelstva do hrobu svých rodičů.

SVOR, Zdeněk - podplukovník

* 21.03.1894 Višňové

Životopis:

V polovině srpna 1914 byl odveden a 26.10. téhož roku nastoupil jako jednoroční dobrovolník k 99. pěšímu pluku. V říjnu 1918 se přihlásil do československé armády. Po zdravotní dovolené sloužil v hodnosti poručíka u pěšího pluku č. 24 ve Znojmě. Postupně vystřídal funkce pobočníka velitele praporu, velitele roty a velitele čety. Dne 28. října 1930 byl povýšen na štábního kapitána. V červenci 1936 ho nadřízení pověřili dozorem nad stavbou lehkého opevnění. Zastával post velitele skupiny vojenských stavebních dozorů. Na podzim roku 1938 byl přidělen k velitelství ženijního vojska III. sboru. Od února 1939 byl v evidenci zaměstnanců na velitelství ženijního vojska III. sboru v Brně. K 1. říjnu 1939 odešel do výslužby. V roce 1945 nastoupil opět do činné služby a stal se velitelem III. praporu pěšího pluku č. 24. Od července 1946 působil jako velitel cvičného ženijního praporu v Kroměříži. V říjnu roku 1948 byl povýšen na podplukovníka pěchoty. Od září 1949 působil na Ministerstvu národní obrany v Praze a od ledna 1950 u Krajského vojenského velitelství v Jihlavě.

Zdroj:

  • ALEXA, V. Bojovali za vlast Podplukovník Zdeněk Svor. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 38, s. 6.

VRÁNOVÁ, Marie - učitelka

* 22.03.1904 Svitávka

† 2009 Tavíkovice

Životopis:

Dětství prožila ve Sloupě u Macochy, mládí v Ivančicích. Navštěvovala rodinnou školu Vesna v Brně, poté Gymnázium v Ivančicích, kde v roce 1926 maturovala. Od roku 1927 začala učit, přitom ale externě studovala český a německý jazyk na filozofické fakultě Brně. První učitelské zkušenosti získala na obecných školách v Jamolicích, Maršovicích a v Tavíkovicích. Poté, co v roce 1934 složila potřebné zkoušky, nastoupila na Měšťanskou školu v Moravském Krumlově. Zde vyučovala kromě češtiny a němčiny také nepovinnou francouzštinu, tělocvik a zpěv. V Krumlově učila do záboru města v roce 1938. Pak přešla s částí pedagogického sboru do Dobřínska, kde byly provizorně umístěny třídy měšťanské školy. Při zaměstnání si doplnila aprobaci ze zeměpisu a dějepisu. V roce 1942 se vdala za tavíkovického mlynáře Stanislava Vránu a až do roku 1948 se věnovala mateřským povinnostem. Toho roku v září nastoupila do školy v Rouchovanech, kde učila až do odchodu do penze do roku 1964. Láska ke kantořině ji však provázela i v letech zaslouženého odpočinku, a tak do roku 1972 ještě vypomáhala v Rouchovanech, ve Višňovém a na učilišti v Tavíkovicích. Školní službě se paní Vránová věnovala plných 37 let.

Zdroj:

  • Ke stému jubileu české měšťanky v Moravském Krumlově. Moravský Krumlov Základní škola, 2009, s. 87-93.

WAGNER, Hans, učitel - politik

* 03.03.1893 Lechovice

† 17.03.1984 Vídeň

Životopis:

Pocházel ze zemědělské rodiny. Otec byl farmář a starosta Lechovic, 1905-1918 člen parlamentu Moravy a 1907-1918 člen rakouského císařského parlamentu. Hans Wagner navštěvoval gymnázium ve Znojmě a přípravu učitelů v Hollabrunnu. Poté pracoval na různých školách na jižní Moravě. V roce 1914 byl povolán do vojenské služby, kde byl dvakrát těžce raněn. V listopadu 1918 se vrátil zpátky domů. Byl zatčen, odsouzen k trestu odnětí svobody a propuštěn ze školy. Po připojení Sudet k říši v letech 1939-1942 se stal farmářem a v roce 1945 začal učit v Boroticích.

Zdroj:

  • Lebens- und Arbeitsbilder sudetendeutscher Lehrer. Bd. 1. PohrlitzBezirklehrerverein, 1932.

ze Schleswig-Holstein-Sonderburg-Wiesenburgu, Leopold - vévoda

* 07.10.1674 Břeh

† 04.03.1744 Vídeň

Životopis:

Druhý manžel Marie Alžběty a zároveň synovec Eleonory Markéty z Lichtenštejna. V blízkosti břežanského zámku nechal postavit sloup Nejsvětější Trojice a sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána. Některé prameny mu také připisují stavbu barokního břežanského zámku. Narodil se na zámku v polském Břehu jako syn vévody Bedřicha ze Schleswig-Holstein-Sonderburg-Wiesenburgu a Šarloty, rozené kněžny Lehnicko-Břežské, poslední představitelky rodu Piastovců. V roce 1713 se ve Vídni oženil s Marií Alžbětou z Lichtenštejna. Ve Vídni založil svou rodinu. Na dvoře císaře Karla VI. Habsburského plnil funkci tajného rady a byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. V roce 1721 zdědil zámek Wetzdorf v Dolním Rakousku, který nechal v letech 1726-1728 značně rozšířit v barokním slohu. Vévoda Leopold zemřel ve Vídni, kde byl v kryptě katedrály sv. Štěpána pohřben. Protože nezanechal mužské potomky, tato vedlejší rodová linie jím končí.

Zdroj:

  • SÜSENBEKOVÁ, S. Marie Františka. Osobnosti z rodu Lichtenštejnů. Střípky z dějin břežanského zámku. V Brně Jiří Brauner - Kartuziánské nakl., 2019. S. 16-20. ISBN 978-80-88325-08-6. R-3584.
Kalendárium pro Vás sestavila Barbora Hanáková