Kalendárium

Zobrazení: 37

Únor

BACHER, Karl  - doktor filozofie - básník - dramatik - spisovatel – pedagog

 *  10.02.1884 Valtrovice

 † 08.07.1954 Steyr

Životopis: Narodil se v rodině drobného rolníka. Na základní školu chodil přímo ve Valtrovicích, kde se vyučovalo v němčině. Od roku 1897 navštěvoval znojemské gymnázium, v té době mu umírá otec, ale studia zdárně ukončuje maturitou (1905). Poté odchází na vídeňskou univerzitu, kde studuje germanistiku. V roce 1911 získává titul doktora filozofie. Dále působí jako středoškolský profesor ve Vídni, často se však vrací do rodné vsi za matkou. V letech 1938-1945 působí ve Znojmě jako ředitel gymnázia. 9. února 1944 mu byl slavnostně udělen titul čestného občana města Znojma. Dílo: Svá díla psal částečně v nářečí, částečně ve spisovné němčině. V roce 1922 se ve Vídni objevuje jeho lyrická prvotina v jihomoravském dialektu Südmährische Gedichte (Nové jihomoravské básně). V Mikulově je roku 1925 vydána sbírka Zeitige Aeha, ve Vídni 1937 Lesáweinbeer, v roce 1951 A loabl brot von dahoam (Bochník domácího chleba), 1952 Ausklabte Apfln (Vybraná jablka), r. 1953 Herdfeuer vo dahoam (Teplo rodinného krbu). Kromě poezie, teoretických národopisných prací i povídek byl také autorem celé řady divadelních her inspirovaných selským prostředím rodného kraje. Již v roce 1918 se ve Vídni objevila Bacherova veselohra Die Sache last sich einrenken (Věc se dá napravit), následují tragédie Der Gmoanschmied (Obecní kovář, 1924), Bauer und Knecht (Sedlák a čeledín, 1932), historické selské drama Der Landrichter von Urbau (Vrbovecký soudce, 1934), z veseloher např. Drei in der Zwickmühle (Tři v bryndě, 1931). Premiéra hry Meier Helmbrecht (Šafář Helmbrecht) byla realizována na žádost autora jako odpolední školní představení ve znojemském Městském divadle. V roce 1974, po spisovatelově smrti, vychází ve Stuttgartu nedokončený odkaz v jihomoravském nářečí Dos Liad vo der Thaya (Dyjská píseň).

Zdroj:

  • TOMAN, Jan. Valtrovické košíčky jablek - Dr. Karl Bacher. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2004, č. 6, s. 5, 7.

BAUER, František -  hudební skladatel - hudebník - varhaník - pedagog

* 21.01.1870 Martínkov

† 16.02.1954 Hluboké Mašůvky

Životopis:

Byl synem písmáka a sítaře Karla Bauera (bratranec spisovatele Václava Kosmáka), po jehož smrti byl vychováván u svého dědy Františka Řeřuchy, tamního nadučitele. V deseti letech odešel na reálku do Telče, kde bydlel čtyři roky s Václavem Jebavým, později známým básníkem Otokarem Březinou. Jejich přátelství setrvalo i po skončení studií. Řada dopisů, které mu básník psal v letech 1887-1901 byla vydána Akademií věd a umění v Praze (1929). Po vystudování učitelského ústavu v Brně začal učit v Domamili, v Boskovštejně a v Moravských Budějovicích. V Moravských Budějovicích byl sbormistrem ženského pěveckého a vzdělávacího spolku "Eliška Krásnohorská", violistou ve Špatinkově smyčcovém kvartetu, které koncertovalo i v Jihlavě a ve Znojmě při jubileích tamních Besed. Odtud v roce 1895 odešel do Hlubokých Mašůvek, kde se trvale usadil. Byl ředitelem zdejší školy v letech 1895 - 1925. Při odchodu na odpočinek 16. 10. 1927 byl jmenován za svědomitou práci ve zdejší obci čestným občanem Hlubokých Mašůvek. Na budově bývalé školy mu byla 29. 3. 1970 odhalena pamětní deska. Dílo: Z děl Bedřicha Smetany sestavil pro tři ženské hlasy "Vínek ze Smetanových oper", který byl také vydán tiskem. Ve znojemské Besedě doprovázel na klavír vynikající sólisty, např. v r. 1896 profesora vídeňské konzervatoře Františka Simandla. K oslavám 100. výročí narození Bedřicha Smetany upravil pro salónní orchestr tři směsi z oper Prodaná nevěsta, Dalibor a Hubička, které byly hrány v několika sousedních obcích.

Zdroj:

  • Čestný občan Mašůvek Bauer byl přítelem Otokara Březiny. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2007, roč. 7, č. 40, s. 6.

BERCHTOLD, Zikmund -  šlechtic - politik - poslanec

* 06.02.1834 Buchlovice

† 19.03.1900 Brgud

Životopis:

Působil jako statkář v Buchlovicích. Jeho otcem byl hrabě Zikmund I. Berchtold z Uherčic, matkou Ludmila Vratislavová z Mitrovic. Vystudoval gymnázium a pak lesnickou školu v Aschaffenburgu a uherském Mosonmagyaróváru. 8. července 1860 se jeho manželkou stala Josefina Gabriela Trautmannsdorf-Weinsberg. Měli dceru Josefinu Ludmilu Eleonoru a syna Leopolda Antonína Josefa Berchtolda. Když zemřela jeho matka Ludmila, převzal Zikmund správu panství Buchlov a Žeravice. Zaměřoval se na chov ušlechtilých koní. Pořádal prodejní výstavy koní. Patřily mu též statky v Čechách a Uhersku. Díky tomu byl i členem uherské Sněmovny magnátů (horní nevolená komora uherského parlamentu). Byl veřejně a politicky činný. Roku 1858 získal titul c. k. komořího a 5. června 1884 titul tajného rady. Od 25. května 1877 byl komandérem Leopoldova řádu a hlavním porotcem u krajského soudu v Uherském Hradišti. Papež mu udělil Řád svatého Řehoře Velikého. V zemských volbách v září 1871 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Reprezentoval velkostatkářskou kurii, II. sbor. Na sněm se vrátil v zemských volbách v roce 1884 a mandát zde obhájil v zemských volbách v roce 1890. Na zemském sněmu zastupoval Stranu středního velkostatku. Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za velkostatkářskou kurii na Moravě. Mandát obhájil ve volbách roku 1885, volbách roku 1891 a volbách roku 1897. Rezignace byla oznámena na schůzi 18. října 1899. Pak ho nahradil Alfred Skene II. Ve volebním období 1879–1885 byl zmiňován jako hrabě Sigismund Berchtold, c. k. tajný rada, komoří a statkář, bytem Buchlovice. Zasedal v komisi pro státní dluhy. Zastával funkci viceprezidenta privilegované rakousko-uherské společnosti státní dráhy a byl předsedou konsorcia moravské transversální dráhy. Ministerstvo orby ho vyslalo jako zástupce pro chov koní na Moravě. Uvádí se jako konzervativní šlechtic. List Das Vaterland ovšem po volbách v roce 1879 napsal, že ze čtyř konzervativních velkostatkářů zvolených na Moravě jen Egbert Belcredi je zároveň státoprávně orientován (tedy podporuje český státoprávní program), zbylí tři (včetně Berchtolda) nejsou státoprávně vyhranění. Po volbách do Říšské rady roku 1885 se uvádí jako člen Coroniniho klubu, oficiálně nazývaného Klub liberálního středu, který byl orientován vstřícněji k vládě Eduarda Taaffeho. V roce 1890 se uvádí jako poslanec bez klubové příslušnosti. Po volbách roku 1891 je řazen do Strany středu. Po volbách roku 1897 patřil do klubu Strany středního velkostatku. Zemřel v březnu 1900 po dlouhé nemoci.

Zdoj:

Bořivoj II. - kníže

* 1064

† 02.02.1124 Uhry

Životopis:

18. října 1100 se ve Znojmě konala jeho svatba s Gerbirgou Babenberskou pod patronací Břetislava II.

Zdroj:

  • Biografický slovník českých zemí. [VI. sešit], Boh-Bož. Vyd. 1. Praha: Libri, 2007, 109 s.

BURGHART, Prokop - probošt

* 09.01.1717 Krupná

† 01.02.1784 Hradiště

Životopis:

Narodil se v Krupné v Čechách, křížovnickou řeholní profesi složil 28. října 1737 a svou primici slavil 10. října 1741. Úřad sklepmistra v řádovém domě v Praze vyměnil za místo korepetitora spekulativní teologie. Roku 1743 byl přemístěn do Karlových Varů, roku 1749 však vyslán do Vídně, kde zůstal 10 roků a zanechal pověst oblíbeného a proslulého kazatele. Poté nastoupil na hodonickou faru, odkud, později i jako hradišťský probošt, často jezdil v oktávě sv. Jana Nepomuckého slavnostně kázat do Vídně do malé, ale krásné kaple tohoto světce, která byla zbudována při Dunajském kanálu u brány Schanzltor. Kázání vyšla tiskem mezi dalšími díly, která zanechal. Na hradišťském obročí byl probošt Burghart nikterak bezdůvodně přezdíván "Ptáčník", protože právě ptáčnictví mu bylo největší vášní a zábavou. Ještě dnes stojí v mašovických lesích nad Trauznickým mlýnem kamenná ptačí bouda, v níž se celý šťastný této zábavě věnoval. Říká se jí proto "Burkartova bouda".

Zdroj:

  • KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011, 245 s. SMEJKALOVÁ, Eva. K obuvi z kostela sv.Hypolita ve Znojmě-Hradišti [online]. Brno, 2008 [cit. 2021-10-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/tc3p3/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Bohuslav KLÍMA.

DVOŘÁK, Max - historik - teoretik umění

* 24.06.1874 Roudnice nad Labem

† 08.02.1921 Hrušovany nad Jevišovkou

Životopis:

Vnuk roudnického lobkovického archiváře Josefa Dvořáka. Od mládí čerpal z uměleckých, knižních a listinných sbírek rodu Lobkoviců. Po maturitě na roudnickém reálném gymnáziu (1892) se věnoval historii na české filozofické fakultě v Praze. 1894 přešel na Institut pro rakouský dějezpyt, kde se stal žákem a oblíbencem profesora F. Wickhoffa, zakladatele Vídeňské uměleckohistorické školy. Počítal s tím, že nastoupí po otci v archivu, ale roku 1895 se stal členem Instutu a na jaře roku 1897 promován doktorem filozofie. Od roku 1909 byl Dvořák řádným profesorem a současně vedoucím uměleckohistorické sekce Institutu pro rakouský dějezpyt. Od roku 1905 působil jako generální konzervátor a od roku 1911 jako viceprezident Centrální komise pro zachování památek v Rakousku. Po rozpadu monarchie usilovali Dvořákovi pražští přátelé o jeho jmenování profesorem Univerzity Karlovy. Jakmile ale Dvořák zjistil, že výhrady k jeho nástupu má osobně prezident republiky, rozhodl se setrvat ve Vídni. Ujal se vedení rakouského památkového úřadu, 1920 byl zvolen členem Rakouské akademie věd. Duševně a fyzicky vyčerpán zemřel na Emině zámečku svého moravského žáka K. Khuena-Belassyho. Pohřben byl na hřbitově v Hrušovanech nad Jevišovkou.

Zdroj:

  • KUČERA, Martin. Dvořák, Max. Biografický slovník českých zemí. [XV. sešit], Dvořák-Enz. Praha: Libri, 2012. S. 488-489.

FEIFALIK, Hugo - bankovní úředník

* 18.02.1834 Znojmo

† 1914

Životopis:

Narodil se jako syn známého moravského spisovatele. Navštěvoval gymnázium v Brně Působil u císařského dvora. Postupně se stal císařovniným osobním sekretářem, později byl povýšen na vládního radu, stal se pokladníkem šlechtického Řádu hvězdového kříže (to byl vysoký ženský řád, jemuž jako patronka předsedala císařovna Alžběta), dále se stal dvorním radou a nakonec byl roku 1880 povýšen do stavu "Svobodných pánů" se šlechtickým přídomkem "von" Ritter.

Zdroj:

GOLDSCHMIDT, Nikolaus - hudební skladatel - kapelník - sbormistr

* 06.12.1908 Tavíkovice

† 08.02.2004 Toronto

Životopis:

Kapelník divadla ve Františkových Lázních, Mostě a v Opavě. Moderní německý skladatel. Jeho písňový cyklus na básně Lenauvy (Schilflieder) provedl již v roce 1927 ve Znojmě Albert Pek.

Zdroj:

  • ČERNOŠEK, Lubomír. Skladatelé v Podyjí. Okno/Fenster. 2009, roč. 6, č. 2, s. 18, 20, 22. - ČERNOŠEK, Lubomír. Hudebníci a skladatelé Znojemska II. Znojemský týden. 16.8.2021, roč. 21, č. 33, s. 6.

HESINA, Jakob - učitel

* 02.02.1844 Těšetice

 † ?

Životopis:

1884-1892 učitel, nadučitel v Českých Křídlovicích. 1895 učil ve Chvalovicích. 1890-1895 sbormistr Männergesangverein Božice-České Křídlovice po Franzi Schoblikovi.

Zdroj:

  • HLAVÁČEK, Petr. Proměny jihomoravských kantorů v 2. polovině 19. století. Část II. osoby. Jižní Morava 2016. S. 259-289. V Brně : Moravský zemský archiv, 2016. R-3376.

JECH, František - historik - kronikář - muzeolog - pedagog

* 22.02.1884 Doňov u Kardašovy Řečice

† 20.07.1960 Moravské Budějovice

Životopis:

Od r. 1912 profesor dějepisu na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Dílo: Mimo řadu historických prací se zabýval i soupisem osobností regionu, dílem J. F. Svobody a O. Březiny. Napsal úvahy: Březina a Českomoravská vrchovina, Od Horácka k Podyjí, 1928; Místo harmonie a smíření, Moravské Budějovice 1930; Hvězdné nebe Otokara Březiny, Jaroměřice n. R. 1933; Otokar Březina, pěvec síly, víry a lásky, Moravské Budějovice 1934; Smrt Otokara Březiny v lidové poesii, Archa 1939; V záři Otokara Březiny, in Sborník západní Moravy, Třebíč 1940; Prostředí připravované věky, in sborník Stavitel chrámu, Praha 1941.

Zdroj:

  • Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, 863 s.

KUPKA, Karl – učitel

* ?

† 07.02.1964 Miltenberg

Životopis:

Roku 1931 přišel učit do Konic. Po studiu na učitelském ústavu učil nejprve v Suchohrdlech, potom v Šakvicích-Hermannsdorfu. Po přeložení do Konic se oženil s Adelheidou Angerbauerovou, sestrou posledního starosty. Do války narukoval jako hauptmann německé armády, a po jejím skončení se vrátil k rodině do Konic. Byl ihned od Čechů zatčen, vystaven nejbrutálnějšímu násilí na faře v Konicích a potom u krajského soudu ve Znojmě. Jako zlomený muž, napolo vyhládlý, přišel po dvou letech vězení ke své rodině, která byla mezitím vyhnána do Rettersheimu. Později se vrátil k učení a až do své penze vyučoval v Miltenbergu, kde zemřel.

Zdroj:

  • ČERNOŠEK, Lubomír. Problémy a úspěchy českého školství ve znojemském příhraničí v meziválečném období. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2019: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2020. S. 68-101.

MADER, Antonín I. – probošt

* 22.07.1686 Jáchymov

† 05.02.1754

Životopis:

Narodil se v Jáchymově v Čechách, řádové sliby vykonal 23. září 1708 a primiční mši sloužil 28. září 1710. Před svým jmenováním proboštem byl za své vynikající zásluhy aprobovaným kandidátem obojího práva, mimoto ceremoniářem, poradcem v církevních a konsistoriálních záležitostech a ještě také zpovědníkem nejjasnějšího pana Gabriela, hraběte Erdödi z Eberavy, biskupa v uherském Jágeru. Dále se roku 1724 stal infulovaným proboštem kolegiátního kostela sv. Zikmunda v Budíně, zemským prelátem v Uhrách, komendátorem u sv. biskupa Martina a sv. markraběte Leopolda v Prešpurku a protonotářem.

Zdroj:

  • KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011, 245 s. - SMEJKALOVÁ, Eva. K obuvi z kostela sv.Hypolita ve Znojmě-Hradišti [online]. Brno, 2008 [cit. 2021-10-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/tc3p3/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Bohuslav KLÍMA.

MÍŠA, Oldřich - akademický malíř - restaurátor - rytec skla - grafik

* 23.02.1924 Znojmo

† 2013 Suffolk (Velká Británie)

Životopis:

V letech 1935-1938 studoval na reálném gymnáziu ve Znojmě. Po obsazení Sudet Němci se s rodiči přestěhoval do Strážnice, kde studium zakončil maturitou. V roce 1944 ukončil studium na Rolnicko-vinařské škole v Bzenci. Již v roce 1946 představil své práce ve Znojmě. Po ukončení středoškolského studia odešel do Prahy na Akademii výtvarného umění, kde po pěti letech úspěšně absolvoval u profesora Otakara Nejedlého. V r. 1954 začal opět navštěvovat AVU, tentokrát se zaměřil na restaurátorství, které absolvoval u prof. B. Slánského (1957). V letech 1957-1971 pracoval jako restaurátor pro přední české a moravské galerie. v roce 1960 přednášel malířské techniky a chemii barev na okresním výtvarném školení ve Znojmě. V roce 1962 se na znojemském hradě uskutečnila samostatná výstava olejů, akvarelů, rytého skla a restaurátorské fotodokumentace. V r. 1964 vystavuje na stejném místě své portrétní fotografie, stává se zakládajícím členem restaurátorské skupiny R-64 a vyjíždí na studijní cestu do Rakouska. V r. 1965 se stal členem mezinárodního restaurátorského institutu IIC v Londýně. V roce 1968 pak odjíždí z Československa do Anglie. V r. 1983 se stává členem Gildy rytců skla v Londýně. Žije v Orfordu v hrabství Suffolk. (Adresa: EASTER SUN, 29 QYAY Street, Oxford, Woodbridge, Syffock IP 12 2N4)Dílo: V roce 1948 vyšla kniha Karla Černého - Dříve než Franklin, kterou O. Míša ilustroval. V r. 1999 vyšel český překlad knihy Oldřicha Míši - Ve znamení ryb-Dětství. V 50. a 60. letech 20. století zrestauroval 25 fresek a přes 300 obrazů od Rubense, Van Dycka, Guida Renniho, Johna Constabla a dalších, včetně dvaceti pláten Slovanské epopeje od Alfonse Muchy. Na Znojemsku zrestauroval řadu významných artefaktů, např. křížovou cestu od J. Winterhaldera ml. v chrámu sv. Mikuláše, Maulbertschovu fresku v kupoli sv. Hypolita na Hradišti, oltářní obrazy v Dyjákovičkách, Hrádku atd. Pro Jihomoravské muzeum zrestauroval kolekci středověkých i barokních plastik, obrazů a část sbírky střeleckých terčů. Oldřich Míša postupně od roku 1997 věnoval Jihomoravskému muzeu alba kreseb, grafických listů, téměř 30 akvarelů a několik olejů, ale především kolekci 50 kusů rytého skla, kterou nazval Z radosti - pro radost.

Zdroj:

  • MAIXNEROVÁ, Anna. Curriculum vitae v datech. Znojemské listy. 2000, roč. 9, č. 2, s. 6.

MOŽNÝ, Milan - architekt

* 17.02.1944 Prostějov

Životopis:

FAVUT v Brně (1961-1967). Po ukončení studií pracoval 1967-1968 v Útvaru hlavního architekta města Brna. Od roku 1968 Centroprojekt Zlín, od roku 1993 svobodné povolání. Navrhuje architektonicko urbanistický generel průmyslových závodů, občanské stavby, interiéry a design. Dílo: Obuvnický závod GK BOPO Znojmo (1969-1985).

Zdroj:

  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006. 985 s. ISBN 80-200-1209-5.

PAVLÍN, Antonín - básník - dramatik - prozaik

* 23.02.1914 Hranice

† 28.05.1982 Brno

Životopis:

Narozen ve Valšovicích u Hranic (n.m.č. města Hranice). Obecnou školu vychodil v rodišti. Od jedenácti let studoval reálné gymnázium v Hranicích, kde maturoval r. 1932. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví, ale po 2 semestrech studia přerušil a odešel do Prahy, kde studoval FFUK, obor filozofie, sociologie, estetika a psychologie. Po ZVS studoval v letech 1937–1938 Vojenskou akademii v Hranicích a 1938–1939 velitelem roty pěšího pluku ve Znojmě. Po demobilizaci pracoval jako aktuární úředník na Vysoké škole zemědělské v Brně a od r. 1942 se věnoval literatuře.. V r. 1945 se vrátil do armády a jako důstojník působil ve Valašském Meziříčí, na ministerstvu obrany v Praze a na Vojenské akademii v Hranicích. Od r. 1951 pracoval jako agronom zprvu v Pohořelicích a poté v Brně jako plánovač na KNV a od r. 1960 jako ekonom Krajského veterinárního zařízení. v Letech 1965–1979 odborným asistentem na VŠZ, přičemž 1966–1970 vystudoval při zaměstnání obor sociologie na univerzitě v Brně. Autor přírodní lyriky. V r. 1940 vyšla sb. básní Duha nad krajem. V r. 1944 povídky pro mládež Roky na výsluní, v r. 1957 hra Tanec nad valaškou. Publikoval v periodikách Červený květ (1958), Nová Lubina (Valašské Meziříčí 1947), Řád (1934–1943), Stadion (1957), Studentský časopis (1931) a Vojenské besedy (1945).

Zdroj:

  • Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce; 3, M - Ř: Svazek II, P - Ř. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 733-1522 s. ISBN 80-200-0708-3.

PODHRADSKÝ, František - legionář

* 20.02.1894 Třebíč

† ?

Životopis:

V rakousko-uherské armádě četař 14. zeměbraneckého pěšího pluku. Zajat: 9. 7. 1916, Fontana Negra. Přihlášení do legií: 29. 9. 1917, Padula. Do čs. legie v Itálii zařazen 13. 5. 1918, 33. pěší pluk, strážmistr. Konec v legiích 18. 9. 1919, poslední útvar: 33. pěší pluk, poslední hodnost: rotmistr. Demobilizován.

Zdroj:

PONTANUS, Barthold z Breitenberka - prozaik - básník - spisovatel - dramatik - pedagog - duchovní

* 1550 Most

† 20.02.1614 Praha (?)

Životopis:

Přízvisko Pontanus měl podle rodiště. Po studiu na školách v Mostě, Plzni a Horšovském Týně odešel studovat k jezuitům do Prahy (1573-1577). Tam začal skládat básně věnované církevním hodnostářům. Upozornil na sebe Šebestiána Freytaga z Čepirohu, opata kláštera v Louce u Znojma, který ho pozval do nově založené klášterní školy. Barthold vyučoval v Louce tři roky a zároveň se vzdělával v básnictví. 1580 odešel zpět do Prahy a spojil svou kariéru s osobností pražského arcibiskupa Martina Medka, přítelel z louckého kláštera. Nastoupil jako Medkův tajemník, 1583 byl vysvěcen na kněze a postupně jmenován kanovníkem vyšehradským, metropolitním, olomouckým a budyšínským. 1588 byl povýšen do šlechtického stavu (s přídomkem z Braitenberka podle hory na Mostecku). 1589 se stal hrabětem svatého paláce a lateránského dvora a za arcibiskupů Martina Medka, Zbyňka Berky z Dubé, Karla Lamberka a Jana Lohelia generálním vikářem. Patřil k významným osobnostem katolické české společnosti rufolfínského období. Dílo: Po celý život, především však v 70.-90. letech 16. století, se věnoval literatuře, kterou psal latinsky, česky (češtinu označil za svou mateřštinu) a německy. Dochovaly se tři Bartholdovi rukopisné sborníky ze 70. a 80. let 16. století a panegyrické sbírky z let 1593-1595 s příležitosnými, tematicky utříděnými básněmi, často adresovanými vlivným osobnostem i přátelům. Barthold psal také rozsáhlejší skladby o českých světcích Vita Hroznatae, Hamnus de S. Procopio, Vita S. Ivan, přehled životopisů českých patronů Duchovní obveselení koruny české, podobně laděné sbírky Hymni, Spirituale regni Bohemiae, Hamnorum sacrorum libri tres. Je autorem spisu Bruxia, básnickou formou podávajícího zeměpisné a historické informace o Mostu, dále prózy o české historii, všímající si vedle osob vládců především svěců, biskupů, arcibiskupů i zázraků, Bohemia pia, veršovaného díla Calendarium poeticum, pohřebních řečí, kázání, alegorií, protitureckého spisu o albánském hrdinovi Skanderbegovi. Bartholdovy spisy se vyznačovaly formální vybroušeností a zdobností, někdy ovšem na úkor srozumitelnosti. Byl majitelem velké knihovny. Silně jej ovlivnilo nastupující baroko.

Zdroj:

  • JAKUBCOVÁ, Alena. Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav; Academia, 2007, s. 37-38.

PŘÍBRAMSKÝ, František - voják - legionář

* 09.02.1914 Čechohrad

† 1994 Znojmo

Životopis:

Po základní škole začal studovat stavitelskou školu, kterou ukončil r. 1933. Poté se ještě vyučil zootehcnikem. K základní vojenské službě byl povolán v roce 1937. Za války se přihlásil k československé jednotce v Sovětském svazu. V dubnu 1944 byl velením 1. československého armádního sboru odeslán do důstojnického kursu v Razani. V září téhož roku se stal velitelem minometné čety. Zúčastnil se i bojů na Dukle. Na konci války měl hodnost nadporučíka. Příslušníkem 1. sboru zůstal do června 1945, poté se usadil na Znojemsku. Bydlel v Tasovicích, zaměstnán byl v hodonické mlékárně. Později pracoval ve znojemském ČSAD. V roce 1955 byl povýšen na kapitána, byl také povolán na důstojnickou školu do Bruntálu. Za své činy byl dekorován Čs. válečným křížem (1939), Čs. medailí za zásluhy I. stupně, čs. zahraniční medailí, Dukelskou pamětní medailí a dalšími. Pochován je na znojemském hřbitově.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2012, roč. 12, č. 6, s. 11.

ŘEZNÍČEK, Zdeněk - básník - překladatel - publicista - vydavatel - esejista

* 16.02.1904 Třebíč

† 17.04.1975 Praha 6

Životopis:

Během svého pobytu ve Znojmě spolupracoval s literárním kritikem a překladatelem Bedřichem Václavkem v brněnském Indexu pod pseudonymem Sid (devět ročníků 1929 - 1937). Publikoval v novinách a časopisech: Pásmo (1924-1926), Dělnické listy. Ve Znojmě redigoval: Bič, Proč a proto. Začal psát i poezii. Překládal z němčiny a ruštiny (V. V. Rozanov, A. Stifter, M. Picard, Q. Gezelle aj. ). V letech 1939 - 1946 vydával básnickou bibliofilsky upravenou edici Magnificat. Publikoval v časopisech Jiskra, Pásmo, Index, Blok, Rovnost, Jitro, Úsvit, Řád, Poezie, Akord, Vyšehrad, Archa aj. . Spolupracoval s Josefem Florianem, B. Reynkem, J. Čepem. Životopis: Otec byl poštovním asistentem. Ze státního gymnázia v Třebíči, které navštěvoval v letech 1915-1918 přešel na tamní městskou obchodní školu, kterou ukončil v r. 1920. Absolvent Obchodní akademii A. Bráfa v Třebíči (1926-1929). Po maturitě pracoval jako úředník v městské nemocnici ve Znojmě. V r. 1938 odešel na tři měsíce do Třebíče a poté do Kroměříže, kde byl správcem nemocnice. V r. 1964 odešel do důchodu a o deset let později se přestěhoval do Prahy.

Dílo: Samoty (1938), Vysočina (1939), Žernovy zítřků (1940), Spočinutí (1941), Sněhy (1941), Soumraky prozářené (1945), Glosy z lahve 1941-1943 (1945), Ztlumený hlas (1948), Meditace v pološeru a Modrý sešit (rukopis).

Zdroj:

  • BEDNÁŘ, Jiří. Básník a bibliofil: Památce Zdeňka Řezníčka. Znojemsko. 1995, roč. 5, č. 28, s. 3.

SCHÜRER, Daniel - hudební prefekt

* 02.02.1664 Kračín

† 25.02.1711 Znojmo

Životopis:

1704 prefekt ve Znojmě. Vyučoval latinu, filozofii. Cestoval do Indie jako misionář.

Zdroj:

  • WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.

SKURSKÝ, Valentin - starosta

* 11.02.1884 Hranice

†

Životopis:

Jediný, který byl do vysoké komunální politické funkce ve Znojmě zvolen v posledních řádných a svobodných volbách v Československé republice v roce 1935. Byl člen sociálně demokratické strany. Od roku 1935 byl druhým a posledním českým starostou Města Znojma v meziválečné Československé republice. Po 8. květnu 1945 přijal funkci pouze prvního místopředsedy revolučního Místního národního výboru ve Znojmě. Těsně po 2. světové válce byl zaměstnán jako ředitel Okresní nemocenské pojišťovny ve Znojmě.

Zdroj:

  • KOZDAS, Jan. Válečníci, tatíci a mlčící - nově zjištěné skutečnosti o zboření historického domovního bloku pod Radniční věží ve Znojmě v letech 1945 až 1947. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2013: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2014, s. 46-87.

TONDL, Ladislav - filozof

* 28.02.1924 Znojmo

† 07.08.2015 Praha

Životopis:

Vystudoval Filozofickou fakultu UK. Koncem 50. let byl nucen z politických důvodů univerzitu opustit. Roku 1968 založil v ČSAV pracoviště teorie a metodologie vědy. Po invazi musel odejít z ČSAV a pracoval jako projektant. Byl vedoucím pracoviště pro studium vědy, techniky a společnosti Filozofického ústavu AV ČR.

Zdroj:

  • Slovník českých filozofů. 1. vyd. V Brně: Masarykova univerzita, 1998. 697 s. ISBN 80-210-1840-2.

TRNEČKA, Patrik - kněz

* 16.02.1924 Protivanov

† 21.12.1998 Znojmo

Životopis:

V roce 1946 vstoupil do dominikánského řádu a na kněze byl vysvěcen v roce 1950. Krátce nato byl s ostatními řeholníky násilně odvlečen do koncentračního kláštera v Broumově. V letech 1950-1953 byl nasazen v PTP, poté pracoval jako stavební dělník, pak jako lesní dělník a nakonec jako zahradník. V roce 1968 nastoupil jako kaplan do duchovní správy ve Znojmě, od roku 1974 působil jako duchovní správce v Želetavě. V roce 1990 přišel do komunity v Uherském Brodě. Poslední léta svého života působil pro svou nemoc v klášteře Milosrdných sester sv. Kříže v Kroměříži. Je pohřben v řádové hrobce na znojemském hřbitově.

Zdroj:
  • Výročí. Život farností Znojma. Č. 10 (2018), s. 3.

WATZER, Leopold - voják

* 13.02.1894 Branišovice

† 03.08.1916 Halič

Životopis:

Narodil se do zámožné rolnické rodiny. Kolem roku 1915 byl odvelen do války. Jako většina branišovických mužů byl nasazen v bojích na východní frontě, kde proti sobě bojovalo Rakousko s Ruskem. Leopold padl u malé vsi Rudka Myrynska v Haliči (dnes Ukrajina) a zemřel na průstřel plic. Jeho ostatky byly z Haliče převezeny do rodných Branišovic na sklonku téhož roku a na Štědrý den 1916 se konal pohřeb vedený farářem Franzem Jirákem.

Zdroj:

  • DRYBČÁK, Filip. Kdo byl Leopold Watzer. Zpravodaj obce Branišovice. Č. 2 (2019), s. 18-19.

WORBIS, Milan - starosta

* 03.02.1954 Žerotice

Životopis:

Do Plavče se přiženil v roce 1979. Povoláním elektromechanik. Od roku 1990 kapelníkem dechové hudby "Veselka".

Zdroj:

  • POLÁKOVÁ, Milada a Jaromír VYSTRČIL. Plaveč očima kronikářů. Znojmo: Z. Bína, 1998. 123 s.

z Deblína, Maxmilián František - šlechtic - dvorní rada

* 09.02.1664

† 13.10.1732

Životopis:

Dvorní rada, asesor moravského zemského tribunálu a referendarius české dvorní kanceláře, byl povýšen roku 1710 na barona. Rozšířil bohatství svého rodu a postupně zakoupil panství Staré Hobzí, Moutnou, Nové Hobzí a Chvalovice na Jihlavsku a Herálec s Humpolcem na české straně Vysočiny. Stal se i dědičným purkrabím znojemského hradu. Hrabata z Deblína jsou spojeny se Znojmem díky císařskému dekretu z roku 1709, kdy jim byla věnována spodní část znojemského hradu jako léno. Deblínové zde následně postavili v letech 1711-1721 nový zámek. Roku 1784 byl na lovu zastřelen poslední mužský potomek rodu František Antonín z Deblína, načež se pravděpodobně alespoň část jejich znojemské knihovny dostala do Vědecké knihovny v Olomouci.

Zdroj:

  • VRBKA, Anton. Die Familie Deblin auf der Burg. Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926. Nikolsburg: A. Bartosch, 1927, s. 268-271.

z Valdštejna, Albrecht - vojevůdce - politik

* 24.09.1583 Heřmanice

† 25.02.1634 Cheb

Životopis:

Český šlechtic a vojevůdce, jedna z nejvíce rozporuplných osobností českých dějin. Potomek chudého šlechtického rodu (je synem Viléma z Valdštejna a Markéty Smiřické). Když pak jako dvanáctiletý, v roce 1595 osiří, vyrůstá v péči poručníka Jindřicha Slavaty z Chlumu a Košumberku. Vzdělání získává Albrecht z Valdštejna nejprve ve škole Jednoty bratrské (na Košumberku), poté navštěvuje různé jezuitské a evangelické školy (např. luteránské gymnázium ve slezském Goldbergu), v roce 1599 pak začíná studovat na evangelické univerzitě v německém Altdorfu - studia ale nedokončí, po roce je ze školy vyloučen. Vojenská dráha Albrechta z Valdštejna začíná v roce 1604, kdy se jako poddůstojník pěchoty účastní tažení do Uher proti Štěpánu Bocskayovi a Turkům (1604-06), od roku 1606 pak již Albrecht slouží jako plukovník českých stavů. Ve stejném roce 1606 vstupuje Albrecht z Valdštejna do služeb arciknížete (a budoucího císaře) Matyáše, bratra císaře Rudolfa II. Habsburského. Zároveň Valdštejn konvertuje ke katolictví. V roce se Albrecht z Valdštejna žení - jeho manželkou se stává Lukrécie Nekšovna z Landeka, dědička rozsáhlých moravských statků. Po manželčině smrti (1614) vstupuje Albrecht z Valdštejna do služeb Ferdinanda Štýrského, budoucího císaře Ferdinanda II. Habsburského, jemuž pak zůstane věrný i po vypuknutí stavovského povstání v českých a moravských zemích (1618) - ač je jmenován plukovníkem jednoho ze tří moravských pluků, sebraných k obraně moravské neutrality, přechází s vojskem na císařovu stranu, ve Ferdinandových službách (je plukovníkem císařských kyrysníků) pak po bitvě na Bílé hoře (1620) a porážce českých stavů získává konfiskacemi stavovského majetku obrovský majetek. Mimo jiné, jeho pluk se účastní zatýkání jednoho z nejvýznamnějších umělců té doby, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. V roce 1621 je pak Albrecht z Valdštejna jmenován vrchním velitelem pražské vojenské posádky, v roce 1622 se stává zemským vojenským velitelem v Čechách. Ve stejném roce je Albrecht jmenován hrabětem, o rok později pak knížetem. V této době se Albrecht z Valdštejna též podruhé žení, a to s Isabelou z Harrachu. V roce 1625 se z Albrechta z Valdštejna stává vrchní velitel císařské armády (tj. generalissimus) a povýšen na vévodu - stává se vévodou frýdlantským. V čele císařské armády (armády žoldnéřské, kterou sám s císařovým souhlasem buduje a která má až sto tisíc mužů) pak Albrecht z Valdštejna (od roku 1627 též vévoda zaháňský, v letech 1628-30 vévoda meklenburský, od roku 1632 vévoda hlohovský) poráží v dánské válce vojska P. A. z Mansfeldu a dánskou a nizozemskou armádu ve Slezsku, podaří se mu též obsadit severní Německo, nicméně jeho snahy o vybudování císařského loďstva se míjí účinkem, v roce 1628 je jmenován admirálem Oceánského a Baltského moře. V roce 1630 pak přichází Valdštejnův první pád - na nátlak německých (říšských) kurfiřtů jej císař Ferdinand II. Habsburský propouští ze všech armádních funkcí. V prosinci roku 1631, po významných neúspěších císařských vojsk v Evropě a významných vojenskopolitických změnách v Evropě (vpád Sasů do českých zemí, vypuknutí švédské války atd.), je pak ale Albrecht z Valdštejna povolán zpět a staví se opět do čela císařské armády. 1631-1632 pobýval ve Znojmě. V letech 1632-33 pak Albrecht z Valdštejna slaví jeden vojenský úspěch za druhým - vyhání saská vojska z Čech, odrazí švédský útok u Norimberka, bojuje (nerozhodně) v bitvě u Lützenu - jeho moc a sláva jsou takové, že se jej snaží protihabsburská koalice získat na svoji stranu, za spojenectví pak Francie a Švédsko nabízejí Valdštejnovi český královský trůn - v této chvíli Valdštejn zaváhá a nabídku odmítne. Zaváhání v jednání se Švédy a Francouzy se Albrechtovi z Valdštejna vymstí - začátkem roku 1634 je císařem Ferdinandem II. císařským patentem podruhé zbaven velení císařské armády a prohlášen za zrádce - v Chebu, kde hodlá (patrně) uzavřít spojenectví se Švédy, je pak Albrecht z Valdštejna 25. února roku 1634 svými vlastními důstojníky zavražděn. Dnes jsou Valdštejnovy ostatky uloženy ve valdštejnské hrobce v Mnichově Hradišti.

  • Zdroj: KRECHLER, Eduard. Albrecht Valdštýn ve Znojmě. Dyje vypráví. 1958, s. 36-40.

ŽENATÝ, Emil - farář

* 18.09.1915 Světlá u Boskovic

† 14.02.1994 Brno

Životopis:

Těžké období poválečné a celkově chmurná 50. léta prožíval se sborem farář Emil Ženatý, narozený 18. září 1915 ve Světlé u Boskovic. Situace nebyla celkové příznivě evangelíkům nakloněna a sbor se postupně ocitnul i v izolaci politické. Přesto farář Ženatý získal úctu i mezi miroslavskou veřejností. Mnoho energie musel vynaložit na práci v roztříštěné diaspoře, která měla zcela jiný charakter než starousedlický sbor v Miroslavi. Na tomto poli využíval bohaté zkušenosti z pastorační práce na Slovácku, kde jako vikář v Uherském Hradišti začínal a poté samostatně působil v Kyjově. Za faráře Ženatého se začala slibně rozvíjet práce v Troskotovicích, kam se po válce přestěhovali evangelíci z pozděchovského sboru na Valašsku. Svou lásku ke knihám - Ženatý byl veliký znalec především ruské klasiky - dokázal dobře využít při práci v Kruhu i při vyučování náboženství, které se stalo pro vnímavé děti příležitostí k citlivému objevování složitého myšlenkového světa dospělých. Z Miroslavi byl Ženatý povolán na Vsetín, kde se stal později i seniorem. Zemřel na odoočinku v Brně 14. února 1994.

Zdroj:
  • Emil Ženatý [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné na:
http://fscce.oryon.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=15

ŽUPA, Bořivoj - Ing. - výtvarník - návrhář

* 01.02.1944 Polička

Životopis:

Po absolvování gymnázia v Bystřici nad Pernštejnem (1961) začal studovat na VUT Brno - fakulta Elektro (1961-1966). V letech 1967-1979 pracoval jako výzkumný pracovník v Brně a od roku 1980-1991 jakovedoucí oddělení JE Dukovany. V roce 1991 vstoupil do veřejného života a až do roku 1994 byl zástupcem starosty v Moravském Krumlově. V roce 1994 vstoupil do podnikatelské sféry, založil firmu Ateliér Radost.

Dílo: Po průpravě v dřevořezbě, potřebné pro výrobu kopií a replik dílů lidového nábytku a prvků lidové architektury zaměřil svůj zájem na návrhy a výrobu hraček a to především soustružením. Později začal navrhovat a vyrábět herní objekty pro dětská hřiště. První výtvarné aktivity spadají do počátku šedesátých let. Od roku 1990 se této činnosti věnuje profesionálně. V rámci své firmy Atelier Radost. Realizace: zahrada MŠ v Dolních Dubňanech (1987), interiér společenského zařízení v Březinách u Poličky (1988), Zahrada MŠ v Lubné (1990), zahrada MŠ Kociánka v Brně (1993), zahrada sociál. ústavu Březejc (1994), zahrada MŠ Hradec Králové (1994), zahrada ústavu sociál. péče Křižanov (1995), zaharada družiny ZŠ v Poličce (1995), zahrada MŠ Vyškov (1995), zahrada MŠ Černý Most Praha (1995), zahrada speciální MŠ Blansko (1996), zahrada MŠ Křižanov (1996), veřejná hřiště Moravský Krumlov (1997) aj.. Zastoupení ve sbírkách: Muzeum a galerie v Poličce Samostatné výstavy: Březiny u Poličky (1984, 1987), OKS Břeclav (1986), MěKS Moravský Krumlov (1986, 1996), Starý zámek Jevišovice (1988), Trnávka (1988), Mikulov (1988, 1992), Morašice (1989), Svojanov - starý hrad (1989), Polička - muzeum (1989, 1995), Znojmo (1990), Mikulov (1992).

Zdroj:

  • NOVÁK, Pavel. Na návštěvě u Bořivoje Župy. Znojemsko. 1987, roč. 28, č. 50, s. 4.
Kalendárium pro Vás sestavila Barbora Hanáková