Kalendárium

Zobrazení: 40

Prosinec

 BAKEŠOVÁ, Lucie - etnografka , sociální pracovnice, archeoložka (170. výročí narození)

 * 26.12.1853 Blansko

 † 02.04.1935 Brno

Životopis:

Nejstarší dcera lékaře, archeologa a antropologa Jindřicha Wankla a národopisné pracovnice Elišky (též Alžběty) Wanklové roz. Šímové. Absolventka První dívčí školy v Praze a hudební školy Bedřicha Smetany (1865–69). V roce 1870 se provdala za nadučitele, národopisného pracovníka, poslance a statkáře Františka Xavera Bakeše, s nímž se (1874) přestěhovala do Ořechoviček, od roku1914 žila opět v Brně. Zabývala se archeologickým a antropologickým výzkumem. S Jindřichem Wanklem absolvovala řadu studijních cest. Nesčetněkrát byla přítomna při archeologických výzkumech v Býčí skále, v Jáchymce u Adamova, v Kateřinské jeskyni, v jeskyni Kůlna a jinde. Společně s otcem se zúčastnila v roce 1874 antropologického sjezdu v Kyjevě, 1877 v Kazani, 1879 v Petrohradě a Moskvě a v roce 1884 v Oděse apod. Další neodmyslitelnou součástí pracovního života Lucie Bakešové byla činnost národopisná. Prvotní podnět získala od svého otce, kterého k národopisu přivedla analogie ornamentů na starých nádobách a lidových výšivkách a od přátel z Vlasteneckého muzea v Olomouci. Bakešová se zajímala především o lidové tance a zvyky, o jejichž rekonstrukce se pokoušela. Například na Brněnsku a později i jinde se jí podařilo zachytit a popsat letnicové obchůzky dívek s obřadním tancem královničky. Popisy získávala od pamětníku, nejznámější informátorkou byla Anna Párová z Ořechova (1816–1908), o které se rozvyprávěla ve svých rukopisných záznamech i v publikovaných článcích, a kterou nazvala poslední pravou královničkou na Moravě. V intencích těchto záznamů se Bakešové podařilo zrekonstruovat pohybové popisy královniček a v roce 1888 je poprvé uvést na výstavě v Ořechově. V následujícím roce vydala s manželem popis královniček tiskem s hudebním doprovodem. Byly to vůbec první vydané pohybové záznamy moravských lidových tanců. Popis byl slovní, zároveň opatřen půdorysnými náčrty obrazců, které tanečníci vytvářeli. Bakešová považovala tyto půdorysné obrazy za důkaz dávného původu královniček. Po vzoru svého otce obrazy srovnávala s mytologickými symboly a ornamenty, které se vyskytovaly v lidových výšivkách. To byl pro ní opěrný bod pro popis a výklad tance. Na svou dobu je pozoruhodné, že Bakešová neotiskla jen sběratelský záznam, naopak tance sestavila do upraveného pásma jako návod pro povznesení tanečních zábav v duchu národní myšlenky. Částečně tím tak předznamenala scénické pojetí tanečního folkloru, který se později rozvinul v jejich nácvicích národopisných programů. V letech 1891–93 spolupracovala s Leošem Janáčkem, Františkou Xaverou Běhálkovou a Martinem Zemanem na vydání tří sešitů Národních tanců na Moravě. S Leošem Janáčkem dále organizovala a vedla nácvik výpravy z Brněnska na moravských lidových slavnostech v rámci Národopisné výstavy Českoslovanské v roce 1895 a v roce 1906 spolupracovala na fotografické dokumentaci lidových zvyků v Ořechovičkách. Do dnešní doby je jako výsledek této dokumentace evidováno dvacet fotografií. Cyklus královniček zachycený koordinací notového a obrazového materiálu lze bez váhání označit jako unikátní a předjímající pozdější filmové dokumentace. V roce 1914 se organizačně podílela na přípravě Moravského roku v Brně. Sběratelské činnosti se Bakešová věnovala i po opadnutí národopisného ruchu, ale již v mnohem menší míře. Své zájmy směřovala především na práci v mnoha společenských organizacích, ženských a charitativních spolcích. Dlouhá léta působila jako starostka Ženské útulny v Brně a jako místo starostka spolku na ochranu zvířat Živa. Se svým synem lékařem Jaroslavem Bakešem založila spolek Dům útěchy. Byla členkou humanitních organizací Mírová jednota a Abstinentní svaz. Aktivní byla také v ženských spolcích: v Brněnském sdružení pokrokových žen, Dámském odboru Červeného kříže, Dobročinném komitétu dam v Brně, Jednotě slovanských žen, Jednotě žen a dívek pro sociální péči v Brně, Zemské organizaci pokrokových žen moravských, Ženské lize pro mír a svobodu a dalších. Dílo: Dílo hudební: Královničky. Staré národní tance obřadné se zpěvy. (1889); Národní tance na Moravě (1891); Národní tance na Moravě (1893). Dílo literární (výběr): Obrázky cestopisné (1879–1880); Návod ku národnímu a obřadnímu tanci Královničky (1889); Královničky (1889); Ořechovské královničky (1890); O kulturním významu tanců národních (1891); Královničky (1891); Babička Párová (1891).

Zdroj:

  • GRUNDA, Blahomil. Sociální činnost Lucie Bakešové-Wanklové: k dějinám Ženské útulny a Domu útěchy v Brně. Vlastivědný věstník moravský. 2012, roč. 64, č. 1, s. 54-62.

BAUER, Martin – děkan, kaplan (190. výročí narození)

 * 11.12.1833 Oleksovice

 † 19.04.1921 Mödling u Vídně

Životopis:

Byl děkanem teologické fakulty Vídeňské univerzity a kaplan.

Zdroj:

BAYER, Pavel Ignác – stavitel, projektant

 * 1656 Jihlava

 † 1733 Praha

Životopis:

V Praze se vyučil a byl 19. června 1679 propuštěn z učení. Roku 1719 navrhl a provedl mlynářovo obydlí v Jaroslavicích.

Zdroj:

  • NAŇKOVÁ, Věra. Bayer, Pavel Ignác. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. S. 47-50.

BORNEMANN, Karl – spisovatel, knihkupec, nakladatel (100. výročí úmrtí)

* 10.08.1852 Hohnstein an der Saale

† 29.12.1923 Znojmo

Životopis:

Zakladatel a vydavatel Znaimer Tagblatt od r. 1896, majitel knihkupectví Fournier & Haberler s tradicí od roku 1829 na Horním náměstí, od roku 1896 i vlastník tiskárny, organizátor a iniciátor četných společenských aktivit znojemských Němců. Bez něho by veřejný život ve Znojmě na přelomu století vypadal jinak. Představitel četných spolků, činný v protestantské obci a jeden z hlavních mecenášů stavby evangelického kostela ve znojemské nové čtvrti. Přesto však jako říšský Němec nabyl rakouské občanství teprve krátce před první světovou válkou. Jeho byt na Kernekerově třídě se stal jedním z významných míst společenského setkávání německy mluvící honorace Znojma počátku 20. století, stejně jako jeho obchod a vydavatelství jednou z kulturních a vzdělanostních stálic města. Se svojí manželkou Leopoldou, rozenou Steinerovou, se Karl Bornemann dočkal bohatého potomstva. Jeho ve Znojmě narození synové šli převážně v rodinných šlépějích. Nejstarší Hans se stal majitelem tiskárny, Richard byl nejen zemědělským inženýrem se zaměřením na lesnictví, ale i redaktorem znojemských periodik a úspěšným spisovatelem.

Zdroj:

  • TOMAN, Jan. Osudové vize rodu Bornemannů - příspěvek k dějinám zmizelého města. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 37, s. 4.

BURDA, Josef - činoherní herec, činoherní režisér (140. výročí narození)

* 17.12.1883 Úročnice (Benešov)

† 29.05.1964 Praha

 Životopis:

Josef Burda byl bezesporu nejvýznamnějším představitelem českého kočovného divadla v letech 1918-45. Po zkušenostech herce a režiséra u malých i větších společností si založil vlastní divadelní podnik, který s menšími přestávkami (1925-28 působil jako ředitel Městského divadla na Kladně, 1938-39 byl mimo divadlo pro nemoc své ženy) řídil umělecky i ekonomicky sám. Hrál po celém území Čech a na jižní Moravě. V letech okupace (1940-44, pak nacisté divadla uzavřeli) se dohodl se středočeskými městy, že jeho společnost bude v jejich divadlech pravidelně hrát pod názvem Středočeská činohra. Tato Burdova aktivita předznamenala model oblastních divadel, který se prosadil po roce 1945. Burdovy zkušenosti s řízením divadla mimo Prahu využila i skupina komunistických divadelníků, která koncem války připravovala novou organizaci poválečného divadla. Jako herec byl Burda zastáncem realistického projevu, jako ředitel a režisér sledoval soudobé trendy, které citlivě uplatňoval v podmínkách kočovné divadelní společnosti. Poskytl prostor mladým absolventům konzervatoře, kteří pod jeho vedením získávali cenné praktické zkušenosti. Po roce 1945 se stal ředitelem divadla v Karlových Varech (1946-48) a v letech 1949-59 byl z pověření ministra Z. Nejedlého jmenován provozním ředitelem pražského Národního divadla. Napsal vzpomínkovou knihu Aby se nezapomnělo (1958), cenný souhrn informací o poslední etapě českého kočovného divadla.

Zdroj:

  • CHURAŇ, Milan. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. 1. díl, A-M. Praha: Libri, 1998, 467 s. ISBN 80-85983-44-3.

ELIÁŠ, František – dramatik, kulturně-osvětový pracovník, redaktor, pedagog (150. výročí narození)

* 20.12.1873 Pavlov

† 01.06.1950 Hranice

Životopis:

Pocházel z rodiny námezdního krejčího. Mladší bratr Rudolf se stal učitelem a spisovatelem. Reálné gymnázium vystudoval v Telči, kam se jeho rodiče přestěhovali, učitelský ústav v Kroměříži. Učil zprvu na Moravě v Žeroticích, Velkém Dešově, Otnici, od 1902 na Těšínsku ve Václavovicích a v Sedlišti, Morávce, Petřvaldu, Staré Vsi, Michálkovicích. 1908 se stal řídícím učitelem v Orlové ve Slezsku a ředitelem reálného gymnázia zřízeného z jeho podnětu. Působil jako všestranný osvětový a vlastivědný pracovník, byl novinářem, spisovatelem.

Zdroj:

  • Biografický slovník českých zemí. [XV. sešit], Dvořák-Enz. Vyd. 1. Praha: Libri, 2012, s. 467-610.

JIRÁK, František – kněz, spisovatel, překladatel (150. výročí narození)

 * 03.12.1873 Žatec

 † 03.01.1918 Branišovice

Životopis:

Franz Jirák se narodil jako František Xaver Jirák v malé vesnici Žatec nedaleko Telče do rodiny půlláníka Františka Jiráka a jeho manželky Petronily. František byl druhorozené dítě a jediný syn, který se dožil dospělosti. Vyrůstal ve velké rodině, kterou tvořilo jeho šest sester a také rodina kováře Marečka žijící ve stejném domě. Knězem se stal v roce 1896. Do Branišovic přichází o osm let později, v roce 1904 a v obci to znamenalo velkou změnu. František Jirák, jemuž místní němečtí farníci říkali Franz Jirák, přinesl stabilitu a v obci nakonec zůstal 14 let. Je tak jedním z nejdéle působících farářů v Branišovicích. Vedle své běžné kněžské činnosti se věnoval i překladu. Zemřel náhle na srdeční anémii. Zřejmě jako jediný z místních farářů byl pohřben na místním hřbitově, náhrobek mu nechali vyrobit farníci, mezi nimiž byl Jirák velmi oblíbený.

Dílo: Napsal Přírodopisnou čítanku, 2. díly (1908, 1912) a přírodopisné články, které uveřejňoval v časopise Hlas. Přeložil z němčiny Duch ctihodného Jana Vianneye, faráře z Arsu, z italštiny Anežka a Suzanna. Do němčiny překládal Komákova kukátka.

Zdroj:

  • DRYBČÁK, Filip. Kdo byl Franz Jirák. Zpravodaj obce Branišovice. Č. 2 (2019), s. 19-20.

 KAMMEL VON HARDEGGER, Karl Fridrich - majitel panství, šlechtic (210. výročí narození)

 * 05.12.1813

 † 13.07.1886 Hrušovany nad Jevišovkou

Životopis:

Vlastník Starého hradu  v letech 1862-1870. Mimo Želetavské panství vlastnil i panství Jevišovice, kde je také v Hrušovanech nad Jevišovkou pohřben. S jeho jménem se pojí významný rozkvět Želetavského pivovaru. V letech 1868-1869 provedl zásadní přestavby. S manželkou Annou rozenou hraběnkou von Hardeggerovou, majitelkou hrušovanského panství, založil v Hrušovanech nad Jevišovkou cukrovar a převzal správu panství.

Zdroj:

  • MYŠKA, Milan. Historická encyklopedie podnikatelů: Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003. 519 s. ISBN 80-7042-612-8. - FOUSEK, Miroslav. Hrušovany nad Jevišovkou: (od dávné minulosti po současnost): sestaveno z materiálů sesbíraných v letech 1981-2019. Vydání první. Břeclav: Petr Brázda - vydavatelství ve spolupráci s městem Hrušovany nad Jevišovkou, 2020. 241 stran. ISBN 978-80-87387-68-9.

KAŠPÁREK, Josef - divadelní ochotník, herec (110. výročí narození)

 * 28.12.1913

 † 07.06.1981

Životopis:

Pracoval jako úředník na stavebním odboru ONV a MěNV v Moravském Krumlově. V roce 1945 byl členem MNV v Rakšicích za stranu národně socialistickou. Před rokem 1960 vykonával i funkci městského tajemníka. V tělovýchově se pohyboval od roku 1931 jako aktivní cvičenec, později mezi lety 1934 až 1937 vykonával náčelníka TJ a v roce 1938 dosáhl na funkci vzdělavatele. Po válce se stal opět náčelníkem, místopředsedou (1963-1965) a předsedou (1947-1952, 1966-1979). V roce 1979 fungoval zároveň jako tajemník divadelního kroužku.

Zdroj:

  • PRYMUSOVÁ, Hana. Ikony rakšického ochotnického divadla: 100 let od narození Josefa Kašpárka a 20 let od úmrtí Růženy Kašpárkové. Zrcadlo. 2013, roč. 12, č. 22, s. 5.

KAŠPÁRKOVÁ, Růžena - divadelní ochotnice, herečka (30. výročí úmrtí)

 * 05.08.1918

 † 09.12.1993

 Životopis:

Spolu s manželem Josefem Kašpárkem chystali kulturní čísla na Silvestry, plesy, byli činní i v Sokole. K divadlu přičichla již jako dítě a jako sedmnáctiletá poprvé režírovala pohádku Sněženka a sedm trpaslíků. V roce 1950 prošla kurzem pro režiséry a maskéry, což uplatnila v dalších letech. Coby režisérka dominovala rakšickému divadlu do počátku 80. let. Jakožto invalidní důchodkyně a žena v domácnosti se realizovala mimo divadlo navíc v Čs. Červeném kříži a Č. svazu žen.

Zdroj:

  • PRYMUSOVÁ, Hana. Ikony rakšického ochotnického divadla: 100 let od narození Josefa Kašpárka a 20 let od úmrtí Růženy Kašpárkové. Zrcadlo. 2013, roč. 12, č. 22, s. 5.

KLIMEK, Jan – sportovec, kanoista (50. narozeniny)

 * 13.12.1973 Znojmo

Člen oddílu kanoistiky TJ Znojmo od r. 1987, kategorie C 1.

Sportovní úspěchy: 1988 - Mezinárodní Regata Slovensko - 1. místo 500 m, 1. místo 1 km1990 - Světový pohár Rakousko - 8. místo 500 m 1994 - Mezinárodní Regata Německo - 2. místo maraton, Mistrovství světa Holandsko - 8. místo maraton, Mistrovství České republiky - 1. místo maraton1995 - Mistrovství Evropy v maratonu, Španělsko - 3. místo, Světový pohár Španělsko, 8. místo maraton1996 - Světový pohár v maratonu Španělsko - 8. místo

Zdroj:

  • ŠTĚRBA, Petr. Znojemská kanoistika se představuje - díl V.: Jan Klimek - úřadující mistr republiky v olympijské disciplíně. Znojemsko. 2011, roč. 21, č. 17, s. 15.

KUBÍČEK, Emanuel - rektor papežského úřadu, spisovatel, kněží (150. výročí narození)

* 24.12.1873 Biskupice

† 31.05.1933 Praha 6 (Česko)

Životopis:

Narodil se v rodině mlynáře a starosty. Po gymnaziálních studiích v Brně v letech 1891-1895 dále studoval bohosloví a v roce 1896 přijal kněžské svěcení. Po roce se stal administrátorem v Hlubokých Mašůvkách, r. 1898 byl krátce kooperátorem v Jevišovicích a roku 1899 se stal farářem v Pavlicích. Roku 1900 vstoupil do řehole u jezuitů. Po dvouletém noviciátu ne Velehradě absolvoval studium scholastiky v Bratislavě, pak filozofii v Innsbrucku a v Praze. Roku 1911 složil státní zkoušky v Praze a r. 1913 v Linzi a dosáhl aprobace středoškolského profesora. V letech 1913-1922 působil jako profesor náboženství, zeměpisu a dějepisu v Praze-Dejvicích. Roku 1922 byl povolán na Velehrad. Stal se ředitelem Papežského ústavu a rektorem tamní koleje. Zasloužil se o vnější opravu tohoto poutního chrámu, organizoval oslavy 1100. výročí narození sv. Cyrila, od papeže Pia IX. získal pro chrám titul bazilika minor. Dílo: - studie zveřejněné v časopisech Dílo šíření víry, Hlasy svatohostýnské, Život, Jitro aj. - dějepisná studie Správa klášterního velkostatku Zlaté Koruny do válek husitských (1913-1914)- stať Jezuité a český národ- stať Národní vědomí českých jezuitů až po dobu Balbínovu (1929-1930)

Zdroj:

  • ČERNÝ, Jiří. Dvě výročí Emanuela Kubíčka. Znojemské noviny. 2003, roč. 2, č. 20, s. 6.

MÁCHALOVÁ, Marie - sběratelka pohádek, spisovatelka, překladatelka, malířka (110. výročí narození)

* 06.12.1913 Brno

† 05.03.1979 Jihlava

Životopis:

Brzy osiřela a byla vychovávána v Martínkově u příbuzných, podle nichž si zvolila i svůj pseudonym. Maturovala r. 1930 na reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích, r. 1935 absolvovala učitelský ústav ve Znojmě. Učila na Slovensku, v Čechách, v letech 1940-1948 v Martínkově, v Jihlávce 1948-1949, v Jihlavě 1949-1954 a do r. 1970 na cikánské škole a školce. Dílo: Přispívala do novin a časopisů: Od Horácka k Podyjí, Lidové noviny, Lidová demokracie, Jiskra, Tvorba. Vydala: Vlčí dvůr, Brno 1947 (román vycházel v tisku na pokračování i knižně); Lidé mezi lidmi, Praha 1961, román z cikánského života. Nepublikované práce: Poslední martínkovská rychtářka, povídka  dle rodinné kroniky; Požár, Na břehu, Černý kormorán, povídky; Dobrou noc kapitáne, novela; Studna pod akáty, román; Půlnoční hvězdy, básně; Cikánské písně, překlady cikánských písní.

Zdroj:

  • Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, 863 s.

MANIAK, Alois – profesor (180. výročí úmrtí)

 * 17.05.1804 Valašské Meziříčí

 † 24.12.1843 Jihlava

Životopis:

Během filozofických studií v Brně a Olomouci u učitelů historie Gregora Wolného a Josepha L. Knolla se začal zajímat o vlasteneckou historii. Sepsal charakteristiku moravského kmene Valachů (vyšlo ve Wolný’s Taschenbuch), historii nejstarších obyvatel Moravy, Kvádů a rodu Vršovců. Působil jako gymnaziální profesor ve městě Vinkovci v dnešním Chorvatsku, Znojmě a Jihlavě, kde také zemřel.

Zdroj:

  • WISNAR, Julius. II. Periode: das sechsklassige Gymnasium unter geistlicher Aufsicht in den Jahren 1773/4-1849/50. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 19-30.
 
Kalendárium pro Vás sestavila Monika Mandátová