Kalendárium

Zobrazení: 72

Červen

BÁLEK, Miroslav - geodet, archeolog (20. výročí úmrtí)

* 08.07.1946 Brno

† 24.06.2003 Brno

Životopis:

Zakladatel letecké archeologie v České republice. 1974–1980 studium geodézie a kartografie na VUT v Brně. Katedra archeologie MU v Brně (od 1970), Archeologický ústav ČSAV Brno (od 1981), Ústav archeologické památkové péče, statutární zástupce ředitele (od 1993), přednášky a praktická ukázka (výcvikové lety) na ÚAM FF MU v Brně (od pol. 90. let 20. století). Archeologické výzkumy:- Těšetice - Kyjovice,- prospekce neolitických rondelů, římských táborů na jižní Moravě v trati "Neurissen" pod kopcem Burgstall u Mušova (1993–1994), dokumentace moravských a moravskoslezských hradisek,- Zlín,- práce v Polsku (1997).

Zdroj:

BAUER, Anton - učitel, politik, vlastivědný pracovník (90. výročí úmrtí)

* 03.01.1851 Domamil

† 14.06.1933 Nový Jičín

Životopis:

Absolvoval Znojemské gymnázium a poté vystudoval šest semestrů na vídeňské Univerzitě. Po studiích nastoupil roku 1875 jako odborný učitel ve Zwettlu (Světlá) a v roce 1876 jako vyučující na chlapecké měšťance v Novém Jičíně. V roce 1894 převzal její řízení jako ředitel. Ve své učitelské profesi vypománal i na novojičínské tkalcovské škole jako pomocný učitel. Zapojoval se do působení Mužské místní skupiny Německého školního spolku a Pedagogického spolku pro školní okres Nový Jičín. Působil jako člen a i předseda Okresního svazu hasičů č. XIV v Novém Jičíně, jehož byl v roce 1927 jmenován jeho čestným předsedou. Jeho hlavním zájmem bylo také Městské muzeum v Novém Jičíně. Podílel se na získání a uspořádání zvláště přírodovědných sbírek. Pro muzeum zajistil odkoupení Tálského sbírky ptáků, dar Hochgemuthovy kolekci brouků, sbírky motýlů a také sběry afrického cestovatele Emila Holuba. Byl členem muzejního spolku. Anton Bauer pracoval zároveň v komunální politice jako člen městského zastupitelstva.

Zdroj:

  • Lebens- und Arbeitsbilder sudetendeutscher Lehrer. Bd. 1.. Pohrlitz: Bezirklehrerverein, 1932.

BREUNER, Alžběta Polyxena – hraběnka (320. výročí úmrtí)

* 1632

† 14.06.1703

Životopis:

Manželka Seifrieda Leonarda Breunera. Když ovdověla, provdala se v roce 1671 za hraběte Albrechta Karla Buquoye. Prodala panství Břežany - zámek a ves, vesnice Křídlovice a Pravice včetně sýrárny a ovčína, čtyř opuštěných vesnic Libic, Vlkovic, Křížkovic a Rochkovic, pivovar, rybníky a celé příslušenství dne 11. června 1692 za 98 000 rýnských zlatých svému zeti Michalu Adolfovi II. z Althanu, který již od roku 1668 vlastnil vedlejší panství Hrušovany.

Zdroj:

  • SÜSENBEKOVÁ, S. Marie Františka. Osobnosti z rodu Breunerů. Střípky z dějin břežanského zámku. V Brně: Jiří Brauner - Kartuziánské nakl., 2019. S. 11-13. ISBN 978-80-88325-08-6. R-3584.

CZAPKA-BERNARD, Anton – učitel, ředitel (80. výročí úmrtí)

* 13.09.1880 Rostěnice (okr. Vyškov)

† 08.06.1943 Šumperk

Životopis:

Ředitel ústavu pro hluchoněmé. Po absolvování učitelského ústavu v Brně tři roky učil na škole v Želeticích u Znojma. Pro práci s hluchoněmými je získal ředitel německého Zemského ústavu pro hluchoněmé v Brně Johann Felzmann. V roce 1907 byl ústav přeložen z Brna do Olomouce a odtud 1913 do Šumperka. V roce 1914 se Czapka po Felzmannovi stal jeho ředitelem a úspěšně jej vedl až do roku 1941. Zemřel za války v červnu 1943, a tak přestěhování ústavu na podzim 1943 ze Šumperka do Litoměřic a v roce 1945 do Friedbergu v Německu se už nedožil.

Zdroj:

FENDRICH, Bedřich - motocyklový závodník (80. narozeniny)

* 24.06.1943 Znojmo

Životopis:

Patřil k nejlepším československým závodníkům nižších objemových tříd, v mistrovství Československa startoval v letech 1967-1982. Celkem vyhrál 31 mistrovských závodů a získal 8 titulů mistra Československa. V mistrovství světa startoval poprvé v Brně v roce 1968, kdy nedojel na ČZ závod třídy do 125 cm3. Na ČZ jezdil i v roce 1969. Od roku 1970 byl továrním jezdcem Považských strojíren na motocyklu Tatran ve třídách do 50 a 125 cm3, ve kterých na domácích tratích bojoval především s motocykly Ahra. V roce 1970 skončil při Grand Prix ČSSR s motocyklem Tatran 50 cm3 jedenáctý a v dalším roce 1971 dosáhl největšího úspěchu sedmým místem, když na mokré trati před ním dojel pátý Zbyněk Havrda na motocyklu Ahra a šestý Milan Šobáň na Kreidleru.Do cíle v Brně dojel už jen v roce 1979, kdy byl sedmnáctý na motocyklu Juventa 125. V domácím mistroství skončil v roce 1967 sedmý na motocyklu Ravo 125. V roce 1970 získal mistrovský titul na Tatranu 50, v roce 1971 na Tatranu 125. V letech 1972 a 1973 získal vždy titul v jedné z nejnižších kubatur. V roce 1975 získal tituly na Tatranu 50 i Ravu 125. Další titul získal v roce 1976 na Kreidleru 50. Potom přešel na experimentální motocykl Juventa vlastní konstrukce a další titul již nezískal. Poslední závod mistrovství republiky vyhrál 4. července 1976 ve třídách do 50 i 125 cm3.

Zdroj:

    • Bedřich Fendrich [online]. edit. 14.5.2020 [cit. 2020-08-07]. Dostupné na:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Fendrich

FICNER, František – pedagog, geolog, paleontolog (120. výročí narození)

* 25.06.1903

† 1985

Životopis:

Pocházel z rodiny dělníka. Absolvoval učitelský ústav v Olomouci, kde se spřátelil s přírodovědcem M. Remešem, který u něho vzbudil zájem o paleontologii. Učil postupně 1828-29 v Litobratřicích nedaleko Znojma, 1929-38 v Suchohrdlích (nyní část Znojma), odkud musel odejít po obsazení pohraničí Německem. Usadil se v Brně, kde působil na měšťance v Kotlářské ul., v Králově Poli a naposledy v Řečkovicích. Roku 1963 odešel do penze. Celý život se amatérsky zabýval geologií a paleontologií čelechovického devonu, geologické jednotky s hojnými nálezy zkamenělin. Shromáždil z tamních vápencových lomů rozsáhlou sbírku fosilních korálů, mechovek, lilijic, brachiopodů, měkkýšů, trilobitů, stromatopor a dalších bezobratlých. Po druhé sv. válce se stal externím spolupracovníkem Ústředního ústavu geologického (ÚÚG) v Praze a také spolupracoval s V. Kalabisem na MU v Brně. V r. 1977 vymezil v čelachovickém devonu patnáct stratigrafických horizontů, patřících hraničnímu intervalu stupňů givet-eifel. Spolu s paleontologem V. Havlíčkem předložili 1978 stratigrafickou charakteristiku jednotlivých horizontů a určili třiapadesát druhů ze čtyřiceti čtyř rodů brachiopodů, z toho sedm druhů bylo nových. F. se dále zaměřil na rugosní korál Calceola sandalina, shromáždil exempláře různých ontogenetických stadií od juvenilních po gerontické. Rovněž sbíral v juře v okolí Mikulova a na Stránské skálev Brně a v teriéru u Slatinky u Letovic, Borače u Tišnova aj. Po jeho smrti větší část sbírky získal ÚÚG (nyní Česká geologická služba) v Praze, menší část zůstala ve vlastnictví rodiny. Ve zpracovávání sbírky pokračoval A. Galle z Geologického ústavu AV ČR, který doplnil F. materiál a připravil ho k otištění. Vzhledem k úplnému vytěžení fosiliferní vrstvy v čelákovických lomech má dnes F. sbírka mimořádnou dokumentační hodnotu.

Zdroj:

  • Biografický slovník českých zemí. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013, 136 s.

JIRAL, Jakub - lesní inženýr (60. výročí úmrtí)

* 18.07.1884 Mičovice

† 05.06.1963 Znojmo

Životopis:

Vystudoval lesní inženýrství v Praze. Po 1. světové válce nastoupil jako lesní rada do Znojma a svoje vědomosti chtěl využít i v poválečném Zalesňovacím a okrašlovacím spolku ve Znojmě. Až do roku 1928 byl Jiral místopředsedou a na valné hromadě 15. února 1929 byl zvolen jednatelem. Jednatelem byl za předsednictví dr. Mareše do roku 1934. Za německé okupace byl lesní rada Jiral ihned propuštěn ze služeb města Znojma a opustil odtržené pohraničí. V roce 1942 byl dokonce zatčen gestapem, vyslýchán a vězněn - záminkou byla sbírka historických zbraní. Tu mu však Němci vrátili a byl opět propuštěn. Po 2. světové válce se několik občanů pokusilo Okrašlovací spolek obnovit a v dopisu Městskému národnímu výboru ve Znojmě z 20. dubna 1947 je Jakub Jiral uveden jako jednatel. K tomu však nedošlo, neboť celý Svaz okrašlovacích spolků byl rozpuštěn a jeho majetek zabaven. Jakub Jiral se ke své práci po válce mohl vrátit jen na krátkou dobu. Hned po únorovém převratu 25. února 1948 byl penzionován a později přišel o dům a sbírku historických zbraní. Současný Okrašlovací spolek mu v roce 2012 in memoriam udělil "Ocenění" za dlouholetou činnost jednatele dřívějšího spolku.

Zdroj:

  • BOUDA, Otto, Lubomír ČERNOŠEK a Karel JAKL. 20 let trvání obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě i jeho dřívější historie. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2012: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2013, s. 137-174.

KHUEN-BELASI, Karel – politik, šlechtic (60. výročí úmrtí)

* 06.03.1879 Hrušovany nad Jevišovkou

† 30.06.1963 Bolzano

Životopis:

Narodil se Eduardu von Khuen-Belasi a jeho ženě Emanuele, rozené Kammel von Hardegg, díky níž Eduard získal velkostatek v Hrušovanech nad Jevišovkou. Navštěvoval národní školu v Hrušovanech, pak v letech 1888–1896 gymnázium v Theresianu. V letech 1896-1905, kdy získal doktorát, studoval práva na Vídeňské univerzitě. Studium přerušil v letech 1898-1899 kvůli výkonu vojenské služby. Získal hodnost poručíka. V letech 1905-1906 působil na okresním hejtmanství v Děčíně, pak na místodržitelství v Praze. V roce 1908 ze státní služby odešel a nastoupil jako hospitant do c. k. finančního ústavu pro obchod a živnost ve Vídni, o tři roky později se stal jeho správním radou. U příležitosti nástupu do ústavu absolvoval kurz účetnictví. V roce 1909 působil v cukrovaru ve Skutči. V dalším roce navštěvoval vídeňskou vysokou zemědělskou školu a převzal vedení hrušovanského velkostatku. V roce 1912 se stal členem správní rady cukrovaru v Hrušovanech, zároveň byl i prezidentem akciové společnosti, která jej provozovala. V roce 1910 byl v doplňovacích volbách zvolen poslancem Moravského zemského sněmu ve II. Sboru velkostatkářské kurie. Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1913. Byl znám také jako sběratel umění. Častým hostem jeho zámku byl historik umění Max Dvořák, jenž tam také zemřel. Dne 12. února 1924 se v Budapešti oženil se Sarou Norou Karolou von Lützow. O rok později se jim narodil jediný syn Johann.

Zdroj:

  • Karl Khuen-Belasi [online]. edit. 21. 6. 2019 [cit. 2020-03-12]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Khuen-Belasi - FOUSEK, Miroslav. Hrušovany nad Jevišovkou: (od dávné minulosti po současnost): sestaveno z materiálů sesbíraných v letech 1981-2019. Vydání první. Břeclav: Petr Brázda - vydavatelství ve spolupráci s městem Hrušovany nad Jevišovkou, 2020. 241 stran. ISBN 978-80-87387-68-9. - VOGEL, Adolf. Hevlín: od pravěku do roku 2000. [Hevlín]: [s.n.], 2000. 304 s.

KRAUS, Vilém – vinař (10. výročí úmrtí)

* 30.05.1924 Praha

† 07.06.2013 Lednice

Životopis:

Byl významný český odborník v oblasti vinařství a vinohradnictví. Podstatnou část svého života působil na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě, věnoval se vinařskému výzkumu a šlechtění nových odrůd révy vinné a je autorem nebo spoluautorem celé řady odborných publikací a článků. Je nositelem státního vyznamenání Medaile Za zásluhy pro stát v oblasti vědy a řada vinařů jej považuje za nejvýznamnějšího českého vinařského odborníka 20. století. V roce 1964 založil Moravín - svaz moravských vinařů. Po odchodu do důchodu se věnoval vinařství i nadále. Zabýval se propagací českého a moravského vína a kulturou jeho užívání. Byl odborným garantem Vinařské akademie Valtice a přednášel v kurzech určených sommelierům i veřejnosti.

Zdroj:

  • Zemřel "pan vinař" Vilém Kraus. Znojemský týden. 2013, roč. 13, č. 24, s. 4.

KUBIŠ, Jan - plukovník, protifašistický bojovník (110. výročí narození)

* 24.06.1913 Dolní Vilémovice

† 18.06.1942 Praha

Životopis:

Narodil se 24. června 1913 v Dolních Vilémovicích č.p. 79 v okrese Třebíč v rodině Františka Kubiše a Kristýny rozené Mikyskové. Jeho otec, chudý obuvník šijící pro třebíčskou továrnu, pocházel z Horních Radslavic č. p. 14, kde později v rodném domě žila jeho sestra Aloisie Lišková. Jan Kubiš se narodil jako druhé ze 4 dětí, matka mu zemřela, když mu bylo šest let. Vdovec František se v roce 1920 znovu oženil s vdovou Marií Dusíkovou rozenou Čechovou, která měla již čtyři děti. Z nového manželství vzešly další čtyři a žili pak ve Vilémovicích v domě č.p. 71. Po absolvování povinné školní docházky pracoval jako čeledín v Rudíkově, kde byl aktivním členem Orla a topič v cihelně. 1. října 1935 byl povolán k výkonu základní vojenské služby. Nastoupil k 31. pěšímu pluku "Arco" do Jihlavy. Jako absolvent poddůstojnické školy dosáhl hodnosti desátníka a byl převelen do Znojma. Poté, již jako délesloužící, byl převelen do 34. pěšího pluku "Střelce Jana Čapka" v Opavě, službu vykonával u podřízeného strážního praporu v Jakartovicích. Zde byl povýšen do hodnosti četaře. Při mobilizaci sloužil jako zástupce velitele čety v lehkých opevněních na Opavsku. Po demobilizaci byl 19. října 1938 z armády propuštěn a vrátil se zpět do Vilémovic, kde pracoval opět jako topič v cihelně.16. června 1939 ilegálně přešel státní hranice do Polska, kde se připojil ke vznikající československé vojenské jednotce v Krakově. Po krátkém pobytu v táboře Malých Bronovicích byl 28. července 1939 přepraven s transportem na lodi Chrobry do francouzského Alžíru, kde 2. srpna vstoupil s pětiletým závazkem do Francouzské cizinecké legie a byl přiřazen k výcvikové jednotce 1. pluku v Colomb Bechár a Sidi Bel Abbes. Po vypuknutí 2. světové války byl závazku v legii zbaven a byl prezentován v Agde a zařazen k 2. pěšímu pluku. V jeho řadách se účastnil bojů na Loiře, za které dostal francouzský válečný kříž. 22. prosince 1939 byl povýšen na rotného. Po porážce Francie byl 13. července 1940 egyptskou lodí Rod el Farag evakuován do Anglie. Zařazen byl k 1. pěšímu praporu čsl. smíšené brigády. V únoru 1941 absolvoval kurz pro rotmistry pěchoty a březnu 1941 byl povýšen do hodnosti rotmistra. V prosinci 1940 se přihlásil do výcviku pro speciální úkoly. Od 15. srpna do 27. prosince 1941 absolvoval parakurz, kurz střelby, kurz pro práci s výbušninami a kurzy sebeobrany a řízení motorových vozidel. Mezitím byl na žádost rtm. Gabčíka zařazen do výsadku Anthropoid, kde nahradil zraněného rtn. Svobodu. Dne 29. prosince 1941 byl Kubiš pod krycí identitou Otto Strnad společně s Gabčíkem vysazen v protektorátu. Vinou navigační chyby to bylo u obce Nehvizdy ve středních Čechách, přičemž plánované místo seskoku byly 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně. Přesunuli se na Plzeňsko, kde se dočkali pomoci na záchytných adresách. Poté byli s pomocí domácího odboje přesunuti do Prahy. Společně s dalšími parašutisty se zúčastnil operace Cannonburry, při které se britské letectvo pokusilo bombardovat plzeňskou Škodovku a která skončila fiaskem. Kontaktoval se i se svou rodinou. Jeho bratr mu ušil oblek, ve kterém se účastnil i atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942. Heydrich měl být podle původního plánu zabit Gabčíkem střelbou ze samopalu Sten Gun MK FF 209. Zbraň se však zasekla, a proto Kubiš použil modifikovaný protitankový granát vzor 73. Při explozi granátu byl Kubiš zraněn nad levým okem. Heydrich později zemřel na následky vážných zranění a otravu krve (celkovou sepsi organismu) v libeňské nemocnici Na Bulovce. Spolu s dalšími atentátníky se poté skryl v podzemních prostorách pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Nacisté je však s pomocí Čurdy vypátrali a 18. června 1942 na kostel zaútočili. Během tohoto útoku společně s dalšími dvěma výsadkáři, A. Opálkou a J. Bublíkem, bojoval na kůru. Po výbuchu granátu upadl do bezvědomí, proto na rozdíl od Opálky a Bublíka nebyl schopen spáchat sebevraždu a na následky vykrvácení zemřel v lazaretu SS v Podolí. Jeho tělo, stejně jako těla ostatních výsadkářů, bylo později dopraveno do německého ústavu soudního lékařství pro účely identifikace a pitvy. Poté skončilo v hromadném hrobě na hřbitově v Ďáblicích. V roce 1942 byl in memoriam povýšen do hodnosti kapitána pěchoty. Z jeho široké rodiny bylo postupně zatčeno 250 lidí nejvíce z Dolních Vilémovic a Horních Radslavic. Nejbližší rodina byla pak odeslána do koncentračního tábora Mauthausen. V roce 1945 byl in memoriam povýšen na nadporučíka pěchoty. Jeho jméno nese ulice v městské části Praha 8, nedaleko od místa atentátu, dále jeho jméno nesou též ulice v několika dalších městech, vesměs spjatých s atentátem, v Třebíči, Pardubicích, atd. Pamětní deska s jeho jménem je umístěna na Orlovně v Rudíkově jeho jméno se nachází na pamětní desce na pravoslavném kostele v Resslově ulici a je též na pomníku obětem války v Dolních Vilémovicích. V rodné obci má také na obecním úřadě pamětní desku, pamětní síň a usiluje o opravu rodného domu č.p. 79 pro nové umístění expozice. 30. června 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.

Zdroj:

  • TOMAN, Jan. Hrdina plk. i.m. Jan Kubiš, desátník ze Znojma. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2012, roč. 12, č. 25, s. 13.

LAIZNER, Josef – architekt, pedagog (190. výročí narození)

* 13.06.1833 Brno

† 07.10.1895 Brno

Životopis:

Brněnský architekt navrhl prostou stavbu v novorenesančním stylu (školní budova), která architektonicky dotvořila celkový ráz Komenského (tehdy Kopalova) náměstí.

Zdroj:

  • Výroční zpráva Gymnázia Dr. Karla Polesného ve Znojmě za školní rok 1995/1996: II. (XXII. ). Znojmo: Gymnázium Dr. K. Polesného, 1997. S. 72-73.

LUPPRICH, Artur – učitel (150. výročí narození)

* 02.06.1873 Brno

† 18.10.1957 Esslingen

Životopis:

Absolvoval učitelský ústav. Složil učitelské zkoušky a učil v Hrádku u Znojma, Hodonicích, Podhradí nad Dyjí, Krhovicích, Havraníkách, Lesné a Louce. V letech 1914-1917 vykonával vojenskou službu, byl určitou dobu pomocným funkcionářem okresního školního výboru a od roku 1929 byl vedoucím učitelem chlapecké základní školy ve Znojmě. V roce 1920 byl zvolen předsedou učitelského spolku. V roce 1921 členem hlavního výboru zemského učitelského spolku pro Moravu a v roce 1922 členem okresního školského výboru ve Znojmě.

Zdroj:

  • Lebens- und Arbeitsbilder sudetendeutscher Lehrer. Bd. 1. Pohrlitz: Bezirklehrerverein, 1932.

MARTINÁK, Vítězslav – sochař, štukatér, restaurátor (10. výročí úmrtí)

* 21.07.1931 Ořechov

† 01.06.2013 Uherské Hradiště

Životopis:

Vyučil se štukatérem, SUPŠ v Uherském Hradišti (absolvoval 1954). Restauroval mnoho sochařských uměleckých děl z kamene, štuku, umělých mramorů převážně na jižní Moravě. Dílo: Restauroval Mandíkovu sochu Sv. Václava z roku 1742 ve Znojmě.

Zdroj:

  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006. 985 s. ; 27 cm. ISBN 80-200-1209-5.

MERTEN, Adolf – redaktor, vydavatel (130. výročí narození)

* 30.06.1893 Postoloprty

† 04.04.1974 Bílina

Životopis:

Narodil se v Postoloprtech u Žatce. Byl ustanoven městským úředníkem ve Znojmě. Byl členem Československé strany sociálně - demokratické, z níž r. 1926 vystoupil. Merten se vyjadřoval v tisku, zejména ve Znojemské obci. Roku 1940 se přestěhoval do Brna - Černá Pole, kde se angažoval v Českém svazu. Po válce opět působil ve Znojmě na Městském národním výboru, kde zastával funkci tajemníka. Roku 1950 odešel na vlastní žádost do Bíliny jako správce muzea a městský archivář. Od r. 1955 působil jako archivář na pobočce Okresního archivu v Teplicích na bílinské radnici až do své smrti. Dílo: Merten také sepsal několik příspěvků k opravě a historii rotundy. Ve 40. letech vyšly jeho publikace o historii znojemské radniční věže a průvodce královským městem Znojmem. Dále byl vydán Mertenův adresář města Znojma.

Zdroj:

  • KOZDAS, Jan. Válečníci, tatíci a mlčící - nově zjištěné skutečnosti o zboření historického domovního bloku pod Radniční věží ve Znojmě v letech 1945 až 1947. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2013: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2014, s. 46-87.

ODSTRČIL, Mořic – lékař (100. výročí úmrtí)

* 02.03.1843 Bezděčí

† 17.06.1923 Moravský Krumlov

Životopis:

Mecenáš a hlavní organizátor založení české obecné matiční školy. Narodil se jako prvorozený syn Matěje Odstrčila, hospodáře a rolníka. Vystudoval gymnázium v Moravské Třebové, později pokračoval v Brně, kde maturoval roku 1866. V oktávě šťastně překonal infekci břišního tyfu. V době této infekce bylo v Brně málo lékařů a snad i toto přispělo k jeho rozhodnutí studovat medicínu. Po válce roku 1866 odešel nejprve na lékařskou fakultu do Vídně, po roce přešel do Prahy, kde 1871 promoval. V okresním městě Moravský Krumlov se jako praktický lékař usadil počátkem května 1872. Vykonával tu službu jako lékař obvodní, městský, železniční, soudní, panský a později i státní okresní. Od počátku stál v čele českého hnutí a českého společenského života v městě a v okolí. Byl spoluzakladatelem a dlouholetým předsedou Besedy moravskokrumlovské. Později spoluzaložil místní odbor Ústřední matice školské a v roce 1908 byl zvolen prvním předsedou Matice moravskokrumlovské. V roce 1892 se podílel na založení místního Sokola. Ve všech jeho aktivitách mu byla oporou žena Leontina. K uctění památky manželů Odstrčilových byla roku 1924 odhalena pamětní bronzová deska. Za II. světové války však byla odstraněna a zničena. V roce 1960 byla pamětní deska obnovena, po MUDr. Odstrčilovi byla pojmenována přilehlá ulice. V zámku je umístěna malá expozice - pracovna MUDr. Odstrčila.

Zdroj:

  • GRUNOVÁ, Eva. Osobnosti českého školství a vlastenecké spolky v Moravském Krumlově. Ke stému jubileu české měšťanky v Moravském Krumlově. Moravský Krumlov: Základní škola, 2009, s. 87-93.

PELIKÁN, Lubomír - doc. MUDr. CSc., pediatr, vysokoškolský učitel, odborný spisovatel (40. výročí úmrtí)

* 23.05.1919 Zábřeh

† 06.06.1983 Olomouc

Životopis:

Absolvent Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně (1947). Působil ve znojemské nemocnici jako sekundární lékař. Od roku 1949 byl asistentem později odborný asistent (1950) dětské kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1962 získal titul CSc. a o dva roky později (1964) se habilitoval. Účastnil se práce gastroenterologické skupiny v Olomouci vedené prof. Kojeckým. V roce 1966 dostal Cenu Československé pediatrie.

Dílo: Autor publikace O bezlepenkové dietě. Publikoval v odborných časopisech. Autor naučného filmu o střevní biopsii, za který získal na festivalu zdravotních filmů (1974) stříbrnou medaili.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 23, s. 11.

POCK, Tobias – malíř (340. výročí úmrtí)

* 1609 Kostnice

† 12.06.1683

Životopis:

Narodil se v katolické rodině stavebního mistra místní katedrály. Tobiášův starší bratr Jan Jakub byl sochařem, bratr Pavel jezuitou, který ovšem také dekorativně maloval. Tobiáš Pock začal svou kariéru umělce ve Vídni, vzdálené od Kostnice přes 600 km na východ, jako "biskupský malíř" v roce 1639 s nástupem nového biskupa Filipa Bedřicha Breunera. Roku 1643 se ve Vídni oženil s Kateřinou Jocherovou, s níž měli 10 dětí (ovšem dospělého věku se dožily jen 3). Nejvýznamnějším dílem Tobiáše Pocka je monumentální obraz "Kamenování sv. Štěpána" z roku 1647 na hlavním oltáři dómu sv. Štěpána ve Vídni (hlavní oltář tvořili společně s bratrem Janem Jakubem v letech 1640-47). Není malován na plátně, jak je obvyklé, nýbrž na deskách z plechu. Další známá díla se kromě Vídně vyskytují např. v Roveretu (tehdy rakouském, dnes Itálie), St. Pölten, Göttweigu, Mariazell aj. V zámecké kapli Starého zámku v Jevišovicích byl nalezen obraz zachycující sv. Ludvíka.

Zdroj:

    • DUŠKOVÁ, Markéta. Ne Pink, Pock! zjistil kastelán. 5+2 dny. 13.12.2019, roč. 8, č. 46, s. 3. - ČERNÝ, Jiří. Významný objev autorství obrazu na Starém zámku. Zpravodaj města Jevišovice. Č. 37 (2019), s. 15-16.
 

ŘÍHA, Josef Karel – architekt (130. výročí narození)

* 01.06.1893 Rokycany

† 10.02.1970 Praha

Životopis:

Studoval architekturu na ČVUT v Praze. Pracoval v ateliéru prof. J. Kotěry, později se stal úředníkem Státního památkového úřadu. Od 1923 pracoval jako samostatný projektant, odborně publikoval v časopisech Stavba a Stavitel. Autor činžovních domů v Praze-Bubenči, Podbabě, Plzni, vily v Praze na Hanspulce a rodinného domu v Praze-Smíchově, budovy obchodního domu Ferra v ulici na Florenci, paláce Báňské a hutní společnosti v Lazarské ul. v Praze (1928-1930), územních plánů Trenčína, někdejšího Divadla Vlasty Buriana v Praze, okresní budovy ve Strakonicích ad. Vyhrál soutěž vypsanou na vystavění nového Bítova. Studoval u Jana Kotěry. Pražský architekt nazval svoje dílo Oplocená vesnice.

Zdroj:

  • WALDSTEIN, Mella. Oplocená vesnice. Okno/Fenster. 2010, roč. 7, č. 1, s. 14, 16.

SEDLÁČKOVÁ, Eva – lékařka (110. výročí narození)

* 20.06.1913 Humenné

† 21.03.1976 Praha 6 (Česko)

Životopis:

Absolventka gymnázia ve Znojmě a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Věnovala se zprvu pediatrii, pak foniatrii, z níž se roku 1964 habilitovala. Přednostka foniatrické kliniky Fakulty všeobecného lékařství Karlovy univerzity (od 1970). Zapojila se do systému odborné přípravy logopedických asistentů pro preventivně léčebnou péči ve školách a podílela se na doškolování logopedů ve zdravotnictví. Členka České logopedické společnosti.

Dílo: Autorka 81 publikací z oboru výzkumu fyziologie a patologie hlasu. Významná je její práce o vývoji akustické struktury hlasu od věku kojeneckého až do dospělosti, výklad zkrácení měkkého patra jako vývojové vady, který přešel do odborné literatury jako "syndrom Sedláčkové". Jednou ze základních prací upozornila na sluchové vady, doprovázející extrapyramidová onemocnění.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2010, roč. 10, č. 25, s. 11.

SLOVÁK, Jan – učitel (270. výročí narození)

* 02.06.1753 Blansko

† 28.01.1824 Hostěradice (Znojmo, Česko)

Životopis:

Byl synem učitele v Blansku. Studoval na (bývalém jezuitském) německém gymnaziu v Brně, ale studia nedokončil. Před nástupem do Vyškova roku 1782, učil dva roky ve svém rodišti, poté, co se 13.12.1779 neúspěšně ucházel o místo choralisty olomoucké katedrály.

Zdroj:

  • TROJAN, Jan. Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17. -19. století: jejich sociální postavení, společenská funkce a význam ve vývoji národní hudební kultury. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2000, 671 s.

SVATOŠ, Ambrož - dominikánský mnišek (110. výročí narození)

* 07.06.1913 Popovec

† 12.07.2007 Znojmo

Životopis:

Narodil se v Popovci u Chrudimi jako nejmladší ze čtyř dětí. 15. července 1913 byl pokřtěn ve farním kostele Nejsvětější Trojice v Jenišovicích a při křtu dostal jméno Bohumil. V roce 1924, po absolvování obecné školy v Domoradicích, nastoupil na arcibiskupské gymnasium v Praze Bubenči. Po maturitě v roce 1930 nastoupil do kláštera v Olomouci a 28. září zahájil noviciát. Pak pokračoval ve studiu filozofie a teologie na řádovém studiu v Olomouci. 5. července 1936 přijal v olomoucké katedrále kněžské svěcení z rukou arcibiskupa Leopolda Prečana. Jeho prvním kněžským působištěm, stejně jako posledním, bylo Znojmo. V roce 1946 jej představení z Jablonného odvolali a ustanovili jej magistrem bratří studentů v Olomouci. Byl jím do 21. dubna 1948, kdy jej bratři na provinční kapitule zvolili provinciálem České provincie. Soudní procesy s bratry Jakubem Zemkem a Alfonzem Hutařem to ukázaly naprosto zřetelně. 27. dubna 1950 byli všichni bratři pražského konventu v noci odvezeni do koncentračního kláštera v Broumově, odsud odvezli v srpnu O. Ambrože do Želiva a po šesti letech ještě do Králík. Nakonec jej přijali jako skladníka v nemocnici sester boromejek v Albrechticích. Přiblížil se rok 1968 a s ním určité politické uvolnění. Poprvé směl O. Ambrož jako český provinciál reprezentovat svou provincii na generální kapitule v Chicagu v USA. V roce 1970 odešel z ÚSP ve Slatiňanech a přijely jej sestry dominikánky ve Střelicích jako svého kaplana. Koncem roku 1989 padla komunistická totalita. Poslední léta O. Ambrože byla vyplněna modlitbou a obětí. V roce 1997 se přihlásila těžká Parkinsonova nemoc a přicházely další a další obtíže, spojené s nemocí a stářím. Velikou obětí pro něj bylo, když po mozkové příhodě v roce 2005 už nemohl pravidelně sloužit mši sv.

Zdroj:

  • NOVÁK, Pavel Kryštof. P. Ambrož Svatoš šíří dobro: Hledáš-li lásku otevřu ti. Znojemsko. 1996, roč. 6, č.2, s. 5.

SVOBODA, František – učitel, rektor (230. výročí úmrtí)

* 1732 Pozořice

† 12.06.1793 Vémyslice

Životopis:

V listopadu roku 1756 se ve Vémyslicích oženil jako místní rektor a v této službě zůstal až do své smrti. Na Vémyslické škole působil od roku 1755.

Zdroj:

  • TROJAN, Jan. Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17. -19. století: jejich sociální postavení, společenská funkce a význam ve vývoji národní hudební kultury. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2000. 671 s. ISBN 80-7275-006-2.

ŠABACKÝ, Josef – výtvarník, výtvarné umění, muzejnictví (110. výročí narození)

* 19.06.1913 Třebíč

† 11.01.1994 Třebíč

Životopis:

Maturoval na třebíčském gymnáziu v roce 1932. Studoval na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1948 působil jako vedoucí v Trutnovském muzeu, od roku 1959 jako ředitel ve Velkém Meziříčí, v letech 1961-1972 jako ředitel v Západomoravském muzeu v Třebíči.

Zdroj:

  • TOMAN, Prokop Hugo. Šabacký, Josef. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 2. Praha: Ivo Železný, 2000. S. 516.

ŠTURSA, František – pedagog, kulturní pracovník (80. výročí úmrtí)

* 05.08.1882 Horní Libochová

† 17.06.1943 Kassel /koncentrační tábor

Životopis:

Byl také starostou Jevišovic. Ředitel školy, měšťanská škola v Jevišovicích. Odborné a zájmové organizace - Sokol (náčelník v Jevišovicích), Sbor dobrovolných hasičů (náčelník v Jevišovicích). Na budově školy v Jevišovicích mu byla odhalena pamětní deska.

Zdroj:

  • SVOBODA, Jaroslav. Mé životní a sokolské vzory. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 41, s. 6.

VICENA, František - divadelní herec, televizní herec, filmový herec, pedagog (90. výročí narození)

* 24.06.1933 Znojmo

† 15.10.1984 Praha

Životopis:

František Vicena se narodil 24. června 1933 ve Znojmě do výrazné hudební a divadelní rodiny. Mj. jeho příbuznými byl houslista Jaroslav Kocian a herec ND Miroslav Doležal. Odmaturoval, vystudoval herectví na brněnské JAMU (1955), režii a dramaturgii na DAMU v Praze (1967). Ještě za studií hrál v Rozhlasovém souboru Julia Fučíka a zpěváckém souboru Radost. Následně prošel karlovarským Krajským oblastním divadlem (1955 – 1956), brněnským Divadlem bratří Mrštíků a Státním divadlem (1956 – 1961), Českými Budějovicemi a Kladnem (1961 – 1962), pražským Divadlem Na Fidlovačce (1962 – 1963) a Divadlem Jiřího Wolkera (1963 – 1965), Divadlem Jaroslava Průchy na Kladně (1966 až 1969) a nakonec až do své náhlé smrti Městskými divadly pražskými (1970 – 1984). František Vicena byl přímočarým hercem zejména stylizovaných kladných hrdinů. Přesto řádka jeho rolí se jeví od dramat, komedie, tragikomedie až po muzikály. I přes střídmý herecký projev využíval nejvíce svůj hluboký znělý hlas. Z divadelních postav si uveďme inscenace „Romeo a Julie“ (Romeo), „Radúz a Mahulena“ (Radúz), „Cyrano z Bergeracu“ (Cyrano), „Žebrácká opera“ (Meckie Messer), „Každý něco pro vlast“ (správce), „Král Richard II.“ (Northumberland), „Korunní svědkyně“ (inspektor Hearn), „Dva šlechtici z Verony“ (Eglamour), „Já, k čertu žiju rád!“ (Řek Zorba), „Médea“ (Jason), „Obrácení Ferdyše Pištory“ (Pištora), „Ohňostroj“ (Obolský), „Na skle malované“ (Napověz), „Luigiho srdce“ (major Apelgat), „Hlava XXII.“ (plukovník Cathcart), „Stalo se v Chamonix“ (komisař), „Nejkrásnější válka“ (Thukidius), „Lesní panna“ (Jakub Závora), „Výnosné místo“ (Aristarch Višňěvský) atd.K filmování poprvé „přičuchl“ jako desátník Ferda v ZATOULANÉM DĚLU (1958) Josefa Macha a zubař Ruda v krátké satiře Jindřicha Ference RUKA RUKU NEUMYJE (1958). V šedesátých letech na něho čekaly hlavně menší a střední postavičky v různých snímcích RYCHLÍK DO OSTRAVY (montér Franta), NADĚJE (inženýr), VOLEJTE MARTINA (montér v garážích), ve filmu Studia FAMU JEZERO (vedoucí tábora), ŠKOLA HŘÍŠNÍKŮ (dělník Rybák), TRANSIT CARLSBAD (příslušník StB), DĚDEČEK, KYLIJÁN A JÁ (bagrista Vítek), ZÁZRAČNÝ HLAVOLAM (otec) a KLEC PRO DVA (číšník v kavárně). Během normalizace získal dokonce několik hlavních a výrazných rolí drsných hrdinů: předseda ilegálního výboru KSČ Jan Zika v Čechově politickém KLÍČI (1971), odbojář a strojvůdce Rudolf Čapek v trilogii DNY ZRADY (1973), SOKOLOVO (1974) a OSVOBOZENÍ PRAHY (1975) Otakara Vávry, s velkou dávkou nadsázky a parodie vytvořený říšský kancléř Adolf Hitler v Polákově časoprostorové Sci – Fi komedii ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977) a k smrti utýraný starý mlynář Máchal v pohádce Hynka Bočana S ČERTY NEJSOU ŽERTY (1984), která měla premiéru až rok po jeho předčasné smrti. Ze zbylých filmových postav 70. let si můžeme připomenout archeologa Mládka (AFÉRY MÉ ŽENY) a inspektora (DOBRÝ DEN, MĚSTO). Dvakrát daboval hlavní hrdiny v českých koprodukčních filmech (SARAJEVSKÝ ATENTÁT a TRASA). Výrazně spolupracoval s rozhlasem („Tři mušketýři“, „Delfín“, „Zrcadlení“, „Cesty mužů“, „Hrabě Monte Christo“, „Rovnýma nohama“, „Tichý Don“, „Noc na Karlštejně“ apod.), televizí (LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, POSLEDNÍ DOPIS, VLČÍ HALÍŘ, DÍVKA JAKO TY, AŽ BUDE PADAT HVĚZDA, ZLATÝ NÁHRDELNÍK, O BÍLÉM JADÝRKU, CELÝ SVET NAD HLAVOU), seriály (F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MUŽ NA RADNICI, DOBRÁ VODA), dabingem (ZVÍŘE, SVATÝ ROK, VÁLKA POLICAJTŮ, ČETNÍK A MIMOZEMŠŤANÉ, KAM SE PODĚLA SEDMÁ ROTA?, SANDOKAN, KOJAK aj.) a uměleckou recitací (Viola, literární pásma v televizi, televizní pořad NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE). Nahrával zpěv a mluvené slovo na gramofonové desky. Za svůj výkon ve filmu KLÍČ (1971) obdržel na plzeňském V. Festivalu českých a slovenských filmů Individuální cenu (1972). Velmi významná byla též jeho práce pedagogická – učil herectví a režii na pražské DAMU (od poloviny 70. let) a byl ředitel tamní školní scény DISK. Nesmíme ani zapomenout na jeho politickou práci v odborech (Revoluční odborové hnutí), stranických (KSČ) a svazových (Svaz českých dramatických umělců) funkcích, za což nedostal jinou cenu. Jeho ženou byla herečka Naděžda Prchalová – Vicenová (* 1939). Herec František Vicena ukončil svůj život dobrovolně – sebevraždou – 15. října 1984 v Praze ve věku pouhých jednapadesáti let.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2009, roč. 9, č. 41, s. 11.

WALTER, Moric – inspektor (110. výročí úmrtí)

* 31.05.1843 Znojmo

† 08.06.1913 Vídeň

Životopis:

Vrchní inspektor c. k. ředitelství severní dráhy.

Zdroj:

Z ALTHANNU, Josepha Thecla - majitelka panství (240. výročí úmrtí)

* 28.08.1748

† 10.06.1783 Linz

Životopis:

Manželka Michaela Gundakara z Althannu. Za svého syna Michaela Franze, pro jeho nezletilost, vedla hrušovanské panství. 25. listopadu 1775 podepsala urbarium o udržení povinnosti roboty v Hevlíně.

Zdroj:

  • VOGEL, Adolf. Hevlín: od pravěku do roku 2000. [Hevlín]: [s.n.], 2000. 304 s.
Kalendárium pro Vás sestavila Monika Mandátová