Kalendárium

Zobrazení: 115

Duben

BLÁHA, Bohuslav – pedagog, protifašistický bojovník

 *04.07.1911 Prokopov

 † 14.04.1983 Znojmo

Životopis:

Po absolvování učitelského ústavu, začal učit na Těšínsku. V červenci roku 1933 nastoupil k výkonu prezenční vojenské služby. Sloužil u hraničářského praporu č. 8 a v olomoucké záložní škole pro důstojníky. Dosáhl hodnosti podporučíka prezenční služby. Od 1. 9. 1939 učil na škole v Prokopově. Po okupaci Československa se zapojil do odboje. Dne 3. 3. 1941 byl zajat gestapem a dovezen do Kounicových kolejí v Brně a odsouzen k šesti letům káznice. Postupně prošel vězeními ve Vratislavi a Kasselu. Po návratu domů 21. 5. 1945, se přestěhoval do Znojma a vrátil se k svému původnímu povolání.

Zdroj:

  • ALEXA, Václav. Bojovali za vlast: Bohuslav Bláha. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 12, s. 2.

ČAPOUN, Jiří – režisér, učitel, dramaturg, scénograf, herec

 *30.04.1943 Moravské Budějovice

 † 30.04.1998 Znojmo

Životopis:

Herecká aktivita Jiřího Čapouna začala ve studentských letech na Pedagog. škole ve Znojmě v souboru malých jev. forem při OB. Po vojně nastoupil do školy v Hraběticích a hrál a začal režírovat v souboru OB Šanov. V zač. 70. let už hrál v amatérském souboru Jihomoravského divadla, kde v roce 1972 převzal funkci režiséra, čímž se profesionalizoval. V souboru nastudoval 65 inscenací světové i domácí klasiky, 25 her upravil, k 31 navrhl scénu a kostýmy, napsal 9 her pro děti (nejzn. Strakatá komedie). Napsal spoustu písničkových textů, nastudoval 63 rolí. Byl iniciátorem a po dvě desetiletí organizátorem přehlídky Znojemský strom pohádek, režijně a herecky se podílel na Znojemském vinobraní. Na sklonku roku 1997 byl z Jm. divadla „odejit“, na což doplatil zdravím.

Dílo: Hry: O kejklířích a policajtovi, Následník a loutky, O marnivé krásce a dravci, Strakatá komedie, Pohádka z džungle, Dobrodružství dřevěného panáčka, Komu straší na cimbuří, Osidla ďáblova, Džbán plný lásky.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 17, s. 11.

FISCHER Z ERLACHU, Jan Bernard – architekt, sochař, malíř

 *20.07.1656 Štýrský Hradec

 † 05.04.1723 Vídeň

Životopis:

Narozen v rodině sochaře, zprvu se věnoval témuž oboru. Mnohá léta učení a plodné práce strávil v Římě a v Neapoli, což poskytlo obsáhlý a rozmanitý základ jeho tvůrčímu rozmachu. Ve službách pro architekta Pavla Schora se přiučil stavitelství, prakticky i z teoretických spisů. Měl přístup i mezi archeology, antikváře a do soukromých sbírek starožitností, které hojně kreslil. Svou mnohostrannost projevil i jako kreslíř a teoretik umění. Od roku 1687 pracoval v císařských službách, v roce 1696 následovalo povýšení do šlechtického stavu s přídomkem z Erlachu a roku 1705 se stal vrchním inspektorem dvorních budov. Byl uznáván jako medailér, dekoratér i sochař. Největší jeho význam však spočívá v přínosu architektonickém. Dílo: Dostalo se mu hojné příležitosti k uplatnění tvůrčích myšlenek, neboť v době hospodářského rozkvětu země byl zahrnován velkými zakázkami tří rakouských císařů a vysoké šlechty. Do městského organismu Salcburku zasáhl výrazně svými čtyřmi kostely a dalšími stavbami pro arcibiskupa Thuna. A Vídeň s okolím, zpustošená za vpádu Turků, poskytla rozsáhlé plochy k novým velkolepě architektonicky řešeným celkům. Navrhoval pro panovníka zámek Schönbrunn se zahradami a nádvořími, rozměrné císařské konírny, budovu dvorní knihovny, k oslavě Karla IV. řešil projekt kostela sv. Karla. Velká je zejména řada městských paláců, venkovských zámků i letohrádků, provedených nebo jenom načrtnutých, které se pak staly vzorem jeho následovníků.

Zdroj:

  • KUBÁTOVÁ, Taťána. Jan Bernard Fischer z Erlachu. Státní zámek Vranov nad Dyjí. S. 12-14.

GEORGIEVICS, Georg von - chemik

 *18.08.1859 Weisskirchen

 † 26.04.1933 Znojmo

Životopis:

Prošel školami v Karlovaci, Zadaru a Lublani, od roku 1877 studoval chemii na vídeňské technice. Do praxe nastoupil v textilce v Marienthalu, zároveň pokračoval ve studiích na vídeňské univerzitě. Doktorát získal v Giessenu. Působil jako asistent na zemědělské škole ve Vídni, od roku 1890 učil jako provizorní učitel na státní hospodářské škole ve slezském Bílsku, 1891 získal definitivu, 1893 titul profesora. Jako zkušený praktik byl 1904 povolán na německou techniku v Praze, kde přednášel organickou chemii a technologii až do odchodu do důchodu 1927. V akademickém roce 1908/09 byl rektorem školy.

Zdroj:

  • Biografický slovník českých zemí. [19. sešit], Fu-Gn. Vyd. 1. Praha: Academia: Historický ústav AV ČR, 2016. S. 471-658. ISBN 978-80-200-2625-5.

HAŠEK, Jaroslav - spisovatel

 *30.04.1883 Praha

 † 03.01.1923 Lipnice nad Sázavou

Životopis:

Novinář, prozaik, humorista, satirik, autor kabaretních her a publicista. V roce 1911 pobyl krátce ve Znojmě.

Zdroj:

  • Nejslavnější spisovatel český, Jaroslav Hašek, ve Znojmě. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2003, č. 20, s. 5, 6.

HRUDIČKA, Alois - okresní školní inspektor

 *24.04.1843 Třešť

 † 02.08.1912 Želiv

Životopis:

Gymnázium absolvoval A. Hrudička v letech 1856-61 v Jihlavě, v letech 1861-64 v Brně. Na kněze byl vysvěcen 22. 7. 1868. Jako kooperátor působil v Břeclavi, Podivíně a Hovoranech. R. 1872 byl jmenován katechetou na Nižším gymnáziu v Třebíči, od r. 1883 byl profesorem na Vyšší české reálce v Brně. Na faru do Telče nastoupil 20. 7. 1890. Zároveň byl ustaven děkanem a biskupským komisařem nad vyučováním náboženství na Zemské vyšší reálce v Telči. 1. srpna 1911 se odebral na odpočinek do želivského kláštera, kde také zemřel. Pohřben je v Třešti. Roku 1888 jmenován okresním školním inspektorem pro znojemský okres.

Zdroj:

HÜBNER, Viktor - politik

 *13.03.1838 Brno

 † 27.04.1903 Znojmo

Životopis:

Narozen v Brně, syn známého místního historika Antonína Hübnera, navštěvoval střední školu v Jihlavě a Znojmě, studoval právo na univerzitě ve Vídni. Po absolvování nastoupil k Okresnímu soudu ve Znojmě. Zkoušky na soudce odložil na později a mezitím působil ve znojemské advokátní kanceláři. Roku 1869 se vzdal v zájmu rodiny práce soudce a odešel do Starého Šaldorfa, kde se věnoval dědictví, které mu zanechal otec. Ten mu zanechal velký mlýn spolu se souvisejícími pozemky. Roku 1879 byl zvolen jako zástupce venkovských komunit okresu Znojmo v Moravském sněmu a mandát si udržel do roku 1897. Od roku 1882 až do své smrti patřil Hübner k rakouskému Říšskému sněmu, nejprve jako zástupce venkovských obcí Znojemska, později jako zástupce městské skupiny Znojmo, Dačice, Jemnice, Slavonice, Krumlov, Ivančice a Moravské Budějovice. Od roku 1879 působil nepřetržitě v Obecním výboru a roku 1900 byl jmenován do obecní rady. Kromě toho byl také ředitelem spořitelny. Byl členem v několika klubech - Hospodářský spolek, který mnoho let řídil, Německé sdružení pro město a zemi, Německá federace jižní Moravy, kde působil jako člen rady, Spolek německých občanů, kde působil jako správní rada. Roku 1898 Hübner vystavěl most mezi Louckým klášterem a Sedlešovicemi, ve Starém Šaldorfě postavil kamenný kříž u domu č. 45. Viktor Hübner zemřel ve Znojmě a je pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Louce.

Zdroj:

  • LANG, Johann. Ehrenbürger der Gemeinde Altschallersdorf. Heimatbuch Altschallersdorf. S. l.: J. Lang, 1998, s. 35.

JAROŠ, Jiří – voják, generál, redaktor, publicista

 *16.01.1896 Velké Meziříčí

 † 06.04.1943 Stuttgart

Životopis:

Absolvent státní průmyslové školy v Brně. V r. 1914 absolvoval v Jihlavě základní vojenský kurz.  Účastník 1. světové války, legionář. V r. 1920 se vrátil domů v hodnosti majora. Absolvent Válečné školy v Praze.  Jako důstojník sloužil v posádkách v Brně, Olomouci, Českém Těšíně a v Praze. Posledním působištěm bylo Znojmo, kde byl velitelem 24. pěšího pluku a velitelem posádky. Hned v počátcích okupace se zapojil do vojenské odbojové organizace Obrana národa, v níž mu byl svěřen úsek celé jihozápadní Moravy. V listopadu 1939 moravské ústředí vojenské odbojové organizace Obrana národa bylo prozrazeno a mnoho členů brněnským gestapem pozatýkáno. Byl zatčen 1. prosince 1939 a vyšetřován v Brně na Špilberku, v Sušilových a Kounicových kolejích, ve Vratislavi, v Ludwigsburgu (zde byl léčen na TBC) a nakonec ve Stuttgartu. Kam byl koncem listopadu odvezen k lidovému soudu. Dne 14. prosince 1942 se zde konalo hlavní přelíčení, na kterém byl pro velezradu a napomáhání nepříteli odsouzen k trestu smrti. Žádal, aby jako voják mohl být zastřelen. Dne 6. dubna 1943 v pět hodin ráno byl popraven gilotinou. Rozkazem č. 101 ze dne 26. 10. 1946 povýšen do hodnosti brigádního generála in memoriam - s účinností od 28. února 1942 a vyznamenán Válečným křížem 1939. Od r. 1946 jedna z hlavních ulic města Znojma nese jeho jméno. Dne 20. ledna 1996 odhalena u vchodu do Žižkových kasáren pamětní deska ke stému výročí jeho narození.

Dílo: Ve svých povídkách zachytil příběhy z I. světové války týkající se vojenského života. Publikoval v novinách a časopisech: Důstojnické listy, Lidové noviny aj. Redaktor vojenských periodik Vojenské výchovy a Vojenského světa.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2008, roč. 8, č. 14, s. 11.

KLEMPA, František - kněz

 *18.04.1913 Únanov

 † 13.08.1984 Brno

Životopis:

Narodil se v Únanově, kde čtyři roky navštěvoval místní obecnou školu. Poté přestoupil na osmileté gymnázium ve Znojmě. Mezi jeho zájmy patřilo herectví, proto se stal členem únanovského ochotnického spolku. Svoji zálibu a zkušenosti s hraním divadla pak mohl později uplatnit při práci s dětmi ve farnostech, kde působil. Inspiraci pro pastoraci mezi dětmi a mládeží Klempa získával mimo jiné určitě i od znojemských dominikánů, se kterými se přátelil a rád je navštěvoval. Po úspěšném složení maturity byl přijat ke studiu teologie na biskupském alumnátu v Brně, na kněze byl vysvěcen roku 1936. Prvním působištěm F. Klempy se staly Šlapanice u Brna, kde jako horlivý kaplan získal své první zkušenosti s prací s dětmi a mládeží. V roce 1940 začal docházet do Podolí, aby vypomáhal nemocnému P. Blažkovi, a po jeho smrti zde byl ustanoven novým duchovním správcem. Pro Podolské se během druhé světové války stal velkou oporou. Po konci války patřil k lidem, kteří nechtěli novou situaci beze slov přijmout a smířit se s nastolenými poměry. Nehodlal jednat proti vlastnímu přesvědčení a v Podolí měl na lidi značný vliv, což se mu v novém režimu stalo osudným. Odmítání jakékoliv spolupráce s režimem vyústilo roku 1950 v zatčení a obvinění z velezrady. V dubnu následujícího roku byl odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku, který trávil ve věznicích Mladá Boleslav, Plzeň-Bory, Mírov a Valdice u Jičína. Po prominutí poloviny trestu byl Klempa v lednu 1953 propuštěn a zaměstnán zprvu jako dělník v kaolinových závodech v Únanově, posléze jako administrátor a nakonec opět jako dělník v Keramických závodech Znojmo. Až od června 1965 mohl oficiálně vypomáhat při duchovní správě v Únanově a Hlubokých Mašůvkách. Posledním působištěm Klempy se stal Bohuňov na Svitavsku, kde působil od roku 1971 až do své smrti v roce 1984. Do rodné vesnice se vracel jen zřídka, přesto si přál být pochován do hrobu svých rodičů v Únanově. Zemřel v Brně cestou na Petrov v Biskupské ulici u domu číslo pět - místo dlouho označoval černý křížek na omítce.

Zdroj:

  • OBŮRKOVÁ, Eva. František Klempa. Únanov : slovem i obrazem. S. 62. Brno : F.R.Z. agency s.r.o., 2017. R-3382.

KNITTL, Václav  - farář, probošt

*29.04.1913 Kutná Hora

† 2000 Hradiště sv. Hipolyta

Životopis:

Do řádu vstoupil 7. října 1933 a sliby složil 21. října 1937. Svou první mši sloužil v kostele sv. Františka v Praze roku 1938. Od 1. září 1939 působil jako kaplan ve Střížově u Českých Budějovic. Dne 1. října 1943 byl jmenován páter Václav Knittl knězem v Nakří. V roce 1947 byl jmenován administrátorem v Mašovicích. Od 13. září 1950 byl nejprve internován v Žilině a Hájku, poté zařazen do oddílů PTP, kde vykonal základní vojenskou službu. V roce 1954 soužil jako kaplan v Břeclavi a od roku 1959 ve Slavkově u Brna. 1. dubna 1963 se páter Václav Knittl stal administrátorem v Petrovicích. V roce 1995 byl na Hradišti zvolen proboštem po interregnu v letech 1960 - 1995. V roce 2000 zde také zemřel a byl uložen v kryptě kostela, čímž byla obnovena tradice ukládání hradišťských proboštů v kostele sv. Hippolyta.

Zdroj:

  • LAZÁREK, Ondřej. Byli pronásledováni pro víru. Život farností Znojma. Č. 5 (2019), s. 2-5.
  • SMEJKALOVÁ, K obuvi z kostela sv.Hypolita ve Znojmě-Hradišti [online]. Brno, 2008 [cit. 2021-10-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/tc3p3/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Bohuslav KLÍMA.

LINTNER, Jan - voják

 *11.04.1923 Hluboké Mašůvky

 † 08.05.1945 Přímětice

Životopis:

Člen I. oddílu Horácké skupiny, padl dne 8. května 1945 hrdinnou smrt blízko křižovatky státní silnice s okresní silnicí Přímětice-Citonice.

Zdroj:

  • Po stopách historie, života a pověstí Hlubokých Mašůvek: 1220-1995. Znojmo: Bína, 1995. 99 s.

LOUCKÝ, Ferdinand - učitel

*1857 Jaroměřice

† 27.04.1923 Moravské Budějovice

Životopis:

V únoru 1881 přijal místo prozatímního učitele v Ctidružicích, dne 26. června 1882 byl jmenován skutečným učitelem. 13. října 1919 odešel na vlastní žádost na trvalý odpočinek.

Zdroj:

  • HOLÍK, Karel. Z dějin a vlastivědy Ctidružic. Vyd. 1. Brno: F.R.Z. agency, 2011. 135 s. ISBN 978-80-87332-37-5.

MÍČA, Bohumil – voják, poručík pěchoty

 *28.04.1913 Pulkov

Životopis:

Studoval na Gymnáziu Dr. Karla Polesného ve Znojmě. Mluvil francouzsky, anglicky a německy. Za 2. světové války prošel pouze para výcvikem v Anglii, nebyl nasazen do žádné výsadkové operace.

 Zdroj:

MIKULÁŠEK, František – redaktor, duchovní, dělník, teolog

*24.04.1913 Šošůvka

† 12.11.1993 Hradiště

Životopis:

Začal studovat na Církevním gymnáziu na Velehradě, kde vstoupil v sedmnácti letech do jezuitského Řádu tovaryšstva Ježíšova. Po dvouletém noviciátu dokončil středoškolská studia v Praze - Bubenči. Filosofii studoval v bavorském Pullachu u Mnichova. Po ukončení filosofie byl jeden rok prefektem v gymnáziu Praze - Bubenči. Nastoupil na studia teologie v Insbruku, kde zažil začátky 2. svět. války. Pokračoval ve studiích v holandském Valkenburgu. Odtud musel skrze válečné události odejít na výjimečné povolení do Lovaně v Belgii. Po napadení Belgie německými vojsky roku 1940 byl vězněn, jako příslušník Československa, které bylo v té době nepřátelské. Jeho studia přerušila 2. svět. válka. Po velkých útrapách byl přesunut přes Francii s jinými cizinci do tábora v Perpignanu u Středozemního moře pod Pyrenejemi. Nakonec se vrátil do Belgie a tam dostudoval teologii za skromných podmínek. Na kněze byl vysvěcen 22. září 1940. Kněžské působení započal jako kaplan na Velehradě. Po dvou letech odešel do Prahy, do farnosti sv. Ignáce. Byl ředitelem akademické družiny a válečným profesorem teologie. Po skončení války vedl Sdružení katolické mládeže, redigoval časopis Dorost. 14. března 1950 byl spolu s dalšími knězi zatčen. Byla to součást razie proti řádům. Byl obžalován z kvalifikované velezrady a odsouzen na devět let vězení a ke ztrátě občanských práv na pět let. Plných devět let byl vězněn ve Valdicích, na Mírově, v Mladé Boleslavi, ve Rtyni. Po návratu z vězení dostal místo dělníka v kamenolomu, v rodné obci Šošůvka. Po zdravotních obtížích pracoval v Metře  Blansko. V roce 1968 se vrátil do duchovní zprávy v Jihlavě, kde byl krátce jako druhý kaplan. Brzy byl povolán k vedení týdeníku Katolické noviny. Začátkem listopadu 1970 převzal farnost v Praze - Podolí, kde působil jako farář 20 roků. V polovině této služby (r. 1980) jej stihla mozková mrtvice, která jej v jeho činnosti značně omezila. V květnu 1990 přešel k jezuitské komunitě u sv. Ignáce v Praze na Karlově náměstí. Krátce před svou smrtí plnil kněžské poslání v Hradišti u Znojma.

Zdroj:

  • LAZÁREK, Ondřej. Byli pronásledováni pro víru. Život farností Znojma. Č. 5 (2019), s. 2-5.

NECHVÁTAL, Josef – dirigent, pedagog, hudební skladatel, varhaník

*19.04.1923 Medlice

† 26.12.2001 Znojmo

Životopis:

Absolvent Konzervatoře v Brně (1939 - 1946, varhanní oddělení ve třídě prof. J. Blatného, kompozice u prof. PhDr Zd. Blažka a prof. V. Kaprála, dirigování u prof. B. Lišky). V letech 1940-1944 hrál na varhany v kapli nemocnice u sv. Anny v Brně. Pedagogická činnost: Učitel Hudební školy Otakara Ševčíka v Písku (1948 - leden 1958), ředitel Hudební školy ve Strakonicích (únor 1958 - srpen 1958), učitel na Hudební škole ve Vranově nad Dyjí (září 1958 - září 1959), učitel na LŠU, nyní ZUŠ, ve Znojmě (říjen 1959 - leden 1980), ředitel LŠU v Miroslavi (únor 1980 - srpen 1984). Umělecká činnost: Ředitel kůru kapucínského kostela v Brně (1945 - 1946), dirigent pěveckého sboru aspirantů důstojnické školy v Klatovech (1946 - 1947), zakladatel a dirigent ženského pěveckého sboru ve Stříbře (1947 - 1948), ředitel kůru kostela Povýšení sv. Kříže v Písku (1950-1958), dirigent pěveckého sboru Hlahol v Písku (1948 - 1958), sbormistr dětského pěveckého sboru LŠU ve Znojmě (1958 - 1964), korepetitor a klavírní doprovázeč Pěveckého sdružení Vítězslav Novák ve Znojmě (1958 - 1959), dirigent Pěveckého sdružení V. Novák ve Znojmě (1959). Jako ředitel kůru v Písku nastudoval a provedl s chrámovým sborem 6 mší, 22 ostatních církevních sborů, přes 200 sólových písní a zpěvů. Jako dirigent Pěveckého sdružení V. Novák ve Znojmě uvedl od roku 1959 - 1992 786 sborů, koncertů a vystoupení. S Pěveckým sdružením V. Novák uskutečnil několik koncertních zájezdů - Bulharsko (1967, 1984), Jugoslávie (1969), Rakousko (1969, 1990, 1992). V r. 1981 uskutečnilo PSVN se svým dirigentem natáčení sborů českých hudebních skladatelů v nahrávacím studiu Čs. rozhlasu v Brně. Úzce spolupracuje a společně koncertuje s pěveckým sborem Einklang z rakouského Hollabrunnu. Veřejná činnost: varhaník v obřadní síni na znojemské radnici (1960), člen Krajského poradního sboru pro sborový zpěv v Brně (1961 - 1981), předseda Okresního poradenského sboru pro sborový zpěv ve Znojmě (1961 - 1991). V r. 1962 spolu s B. Vaštou iniciátore Pěveckých slavností jihozápadní Moravy, které se v r. 1968 rozrostly do Pěveckých slavností Jihomoravského kraje za účasti více než šedesáti sborů všech kategorií. Člen hlavního výboru Unie českých pěveckých sborů v Praze (1969 - 1974), předseda místní pobočky Společnosti Vítězslava Nováka (1989) a od r. 1990 člen Mezinárodního muzea hudby v Londýně.

Dílo: Skladatelská činnost: Drobné klavírní skladby pro sólový zpěv a varhany, sborová tvorba pro ženský a smíšený sbor. Z církevní tvorby je to především Missa Brevis pro smíšený sbor, varhany a tři trubky a drobné církevní skladby. Pro dětské, ženské, studentské a smíšené sbory upravil nesčetné množství lidových písní. V roce 1975 Krajské kulturní středisko v Brně vydalo tiskem ve čtyřhlasé úpravě pro ženský sbor slováckou píseň Studená rosenka. Publikační činnost: Odborné články v novinách, časopisech, sbornících. Přispěl odbornou statí "K otázce sborového zpěvu" do sborníku, který vydalo KKS v Brně roku 1964.

Zdroj:

  • Pan muzikant. Znojemsko. 1998, roč. 8, č. 16, s. 5.

PILOUS, Jiří - novinář

*07.04.1943 Jevišovice

† 09.10.2001 Praha 6

Životopis:

Narodil se 7.4.1943 Josefu Katrnoškovi a Heleně Vámošové. V letech 1957-1960 vystudoval Gymnázium ve Znojmě, poté Filosofickou fakultu J.E. Purkyně, obor dějepis-čeština, kterou ukončil v r. 1965. V roce 1964 se oženil se Zdeňkou Pilousovou, se kterou se rozvedl v r. 1983. Poté se oženil s Barbarou Sierszulou. Od roku 1964-1965 působil jako učitel II. stupně ZDŠ Strachotice, v letech 1965-1966 jako historik v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. V letech 1967-1969 byl vedoucím podnikového archivu v Keramických závodech, v letech 1971-1981 pracoval jako dělník, nejdříve v Zemědělském nákupním a zásobovacím závodě, poté v cihelně v Dyji u Znojma a v Cihelnách Gustava Klimta v Brně (1974-1981). V dubnu 1981 odešel ze Znojma, kde nemohl najít žádnou práci, která by odpovídala jeho vzdělání, do Prahy, kde začal pracovat jako korektor v deníku Práce. Pracoval jako redaktor týdeníku Ahoj na sobotu, kde publikoval pod pseudonymem. V roce 1984 se vystěhoval do Polska, kde pracoval v redakci časopisu Život, určeném pro české krajany. V roce 1986 strávil několik měsíců v západním Berlíně, na jaře 1987 se vrátil do tehdejšího Československa, kde nastoupil opět jako korektor do deníku Práce. Po roce 1989 stál u zrodu obnovených Lidových novin. V dubnu 1990 se stal redaktorem, později vedoucím domácí rubriky Občanského deníku (deníku Občanského fóra) a šéfredaktorem Zemědělských novin. V r. 1992 založil a až do jeho vzniku i vedl týdeník Monitor. V polovině 90. let přispíval do Necenzurovaných novin a později i do zahraničních periodik v Polsku a Německu. Až do své smrti působil jako nezávislý novinář a publicista. Zemřel 9.10.2001 na rakovinu tlustého střeva.

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 40, s. 2, Inzert.

PROMBER, Adolf – právník, říšský rada, politik

 *17.04.1843 Uherské Hradiště

 † 03.02.1899 Brno

Životopis:

Čestný občan města Znojma (1884).

Zdroj:

  • VRBKA, Anton. Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926: Kulturhistorische Bilder aus dieser Zeit. Nikolsburg: A. Bartosch, 1927, 592 s.

SEETHALER, Wilhelm - redaktor, žurnalista

*24.04.1843 Brno

† 25.12.1906 Olomouc

Životopis:

Studoval gymnázium ve Znojmě.

Zdroj:

  • HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart: biografisches Lexicon. Brünn: Hermann Heller, 1890.

SCHERKA, Georg – skladatel, varhaník, učitel

*03.04.1833 Horní Břečkov

† 29.01.1915 Hatzfeld

Životopis:

Narodil se sedláckým rodičům jako jedno z mnoha jejich dětí. Ačkoli rodič nebyli zrovna bohatí, snažili se dát svým mnoha dětem maximum. Malý Georg rozhodně nebyl duší sedlák jako jeho rodiče a neměl k tomuto řemeslu pražádný vztah. Ačkoli mu bylo líto, že nemůže potěšit své rodiče zájmem o hospodaření na rodinné hroudě, tak odhodlání jít si svou cestou bylo silnější než on. Na tehdejší dobu se rodiče zachovali docela pokrokově a rozhodli se podporovat svého syna ve všem, co si vysnil. On totiž měl obrovskou touhu být společnosti prospěšný tím, že bude dál předávat veřejnosti své schopnosti a poznatky. Stal se žákem Unterrealschule (nižší reálná škola) ve Znojmě, kterou absolvoval s vyznamenáním. Ve školním roce 1851-1852 navštěvoval Vyšší pedagogický kurz ve Vídni, kde se stal učitelem pro 2. stupně základních škol. Během této doby navštěvoval pravidelně Vysokou školu technickou ve Vídni, kde se věnoval matematice, fyzice, mechanice a chemii. Už se mohl stát řádně zapsaným ve vyšším semináři, když hospodářská situace jeho rodičů zhatila jeho úkoly a ambiciózní plány. Uhájil si však své místo, v roce 1853 přijal v dolnorakouské obci Grossharras místo nižšího učitele, a po roce dostal místo na znojemské reálné škole. Na jeho znojemskou činnost dohlížela mimo jiné Biskupská konzistoř v Brně. Plat sice nebyl nijak zářivý, ale mladý Georg se snažil vyžít a prohlubovat si kvalifikaci i z toho mála, co vydělal. Když v roce 1856 dosáhl 23 let, byl přijat jako učitel v Tullnu a brzy na to v St. Pölten v Dolním Rakousku. Přišel rok 1857 a mladý učitel dostal nabídku slibného povolání za větší peníz v Lippě v Banátu a ten se velice brzy stal jeho druhým domovem. V Lippě měl v rámci svého kantorského místa na starosti varhaníky. Ale ani tady nepobyl dlouho, už 1. srpna 1858 zakotvil v Hatzfeldu, kde se podílel také na tvorbě pohřebních písní. V Hatzfeldu byl považován za předního učitele a varhaníka. V roce 1876 se stal dokonce ředitelem obecné školy, kde vychoval velmi duchaplně a svědomitě mnoho hatzfeldských pokolení a 1. července 1901 odešel na zasloužený odpočinek. Byl 49 let činný v učitelském úřadě a tomuto povolání zasvětil celý svůj život. Tehdejší ministr kultury a školství Julius Wlassics mu nechal prostřednictvím tehdejšího školního inspektora Dr. Michaela Szaboa udělit pochvalu. Udělené uznání bylo ve formě řádu, který bylo málokdy udělováno německým učitelům. Byl také poctěn oceněním školního výboru obce  Hatzfeld za vysoké zásluhy jedinečných učitelů a vychovatelů. 28. září 1904 zasedala Jihomaďarská učitelská jednota v Temešváru a udělila mu na hlavním shromáždění čestné členství. Georg se i přes jeho pokročilý věk naučil maďarsky, aby mohl na tomto shromáždění komunikovat s ostatními členy. Byl také členem školní inspekce, viceprezident jihomaďarské učitelské jednoty a dlouhý čas také předseda Hatzfelder Zweigvereins. Varhaníci byli vyučování Georgem Scherkem do 31. března 1914, takže až do úctyhodných 81 let věku. Celkem strávil v Hatzfeldu 56 let jako varhaník. Mimo všechnu zmíněnou činnost dával ještě soukromé hodiny. Během jeho činnosti vyškolil zhruba stovku učitelů, jeho životní dráha byla zasvěcena soukromé výchově. A jak už bylo zmíněno, jeho celý život tvořila práce, za čež mu náleželo uznání. Při vzpomínce na něj by neměly být zapomenuty ani další jeho činnosti, jako bylo například skládání a sbírání písní. Díky tomu vzniklo v roce 1882 na 96 stranách 112 Preludií pro varhany, 1884 v nakladatelství Hatzfeldského knihkupectví Franze Kermmera jeden církevní zpěvník. Mimo jiné byla Johanem Kremmerem vydána v roce 1866 sbírka jeho písní "Kirchengesänge für katolische Christen". Georg Scherka podlehl záludné třídenní plicní chorobě. Dožil se 82 let a byl pochován na hřbitově v Hatzfeldu v jednom z čestných obecních hrobů.

Zdroj:

  • Georg Scherka. Zpravodaj obce Horní Břečkov a Čížov. 2009, č. 2, s. 10-12.

SLEZINA, Georgius  - teolog, jezuita, pedagog, rektor

 *06.04.1663 Stará Plesná

 † 17.12.1744 Jičín

Životopis:

V letech 1697-1700 byl profesorem postupných ročníků jednotlivých fakult, akademický kazatel, správce knihovny. Do roku 1705 přednášel na olomoucké teologické fakultě morální a polemickou teologii. Působil v jezuitských kolejích na různých místech, mj. jako děkan Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1706), jako rektor koleje v Uherském Hradišti (1714-1717), děkan teologické fakulty v Praze, stál v čele jezuitské koleje ve Znojmě (1724-1726) a Brně. V letech 1730-1733 byl rektorem jezuitské univerzity v Olomouci.

Zdroj:

  • WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.

ŠEVČÍK, Jindřich - Ing., vinař, technik, sklepmistr

 *21.05.1947 Znojmo

 † 10.04.2003 Znojmo

Životopis:

Narodil se ve Znojmě, kde navštěvoval základní devítiletou školu i gymnázium. Po absolvování gymnázia studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně, Zahradnickém oboru v Lednici na Moravě. V r. 1970 ukončil vysokoškolské studium diplomovou prací v oblasti sklepní technologie. Po skončení vysoké školy nastoupil jako technik ve vinicích Státního statku ve Znojmě, na hospodářství Vrbovec. V roce 1971 byl přijat na Šlechtitelskou stanici ve Znojmě jako sklepmistr, kde později zajišťoval i agronomické práce ve vinicích, spolupodílel se na šlechtitelské práci. V roce 1982 po smrti vedoucího stanice M. Goldhamera byl jmenován do funkce vedoucího Šlechtitelské stanice, která tehdy spadala do působnosti podniku Oseva, Šlechtitelský a semenářský podnik Brno. Po roce 1989 se podílel na privatizaci Šlechtitelské stanice vinařské ve Vrbovci do dnešní podoby - Ampelos, Šlechtitelská stanice vinařská, a. s. Znojmo. Zde zakládal prostorový izolát révy vinné. V roce 1993 nastoupil na ÚKZÚZ v Brně, zkušební stanici ve Znojmě jako hlavní referent pro révu vinnou. V rámci zkušební stanice zajišťoval referát zkoušení, povolování a zapsání odrůd révy vinné do Listiny povolených odrůd ČR a od roku 1996, kdy vstoupil v platnost nový zákon 92/1996 Sb. O odrůdě, osivu a sadbě, zajišťoval státní odrůdové pokusy a zapsání révy vinné do Státní odrůdové knihy. Udržoval aktivní vztahy s podobnými institucemi na Slovensku, v Německu, Rakousku a Itálii. Vedle plnění svých pracovních povinností byl Ševčík velmi aktivní v různých profesních svazech a komisích v rámci celé ČR. Byl členem Šlechtitelské rady pro révu vinnou až do jejího zániku r. 1990, členem Českomoravského svazu šlechtitelů v sekci réva vinná. V letech 1990-1993 člen vědecké rady Komplexního výzkumného ústavu vinohradnického a vinařského v Bratislavě. V letech 1992-1999 byl řádným členem redakční rady znovu obnoveného časopisu Vinařský obzor. Aktivně pracoval v předsednictvu Českomoravské vinohradnické a vinařské unie ve Velkých Bílovicích a také v předsednictvu Sdružení znojemských vinařů ve Znojmě. Byl členem výboru Svazu moravských vinařů - Moravín. Zemřel tragicky při dopravní nehodě. Dílo: Ing. Jindřich Ševčík byl aktivní v publikování odborných článků, organizoval semináře a výstavy vína, absolvoval nespočet odborných přednášek v oblasti odrůd révy vinné. Neustále se snažil přispět ke zvyšování úrovně ochutnávání vína i odborné úrovně vlastních výstav vína, v maximální možné míře propagoval znojemské, moravské a i celé vinařství ČR nejen u nás, ale i při svých cestách do zahraničí. Je spoluautorem metodiky Klasifikátor odrůd révy vinné v ČR a je také spoluautorem odborné publikace Přehled odrůd révy vinné, vydané ČMVVU v letech 1999 a 2001. Podílel se rovněž na odborné knize Velký atlas odrůd ovoce a révy vydané v roce 2002.

Zdroj:

  • ČEPIČKA, Jaromír; KOBYLKA, Josef. Ing. Jindřich Ševčík tragicky zahynul. Vinařský obzor. 2003, roč. 96, č. 5, s. 242.

VENUTO, Jan – kněz, kreslíř, výtvarník

 *24.05.1746 Jevišovice

 † 01.04.1833 Hradec Králové

Životopis:

Rodiče byli moravského původu. Základní školní vzdělání absolvoval ve Znojmě. Od roku 1763 studoval v Olomouci 2 roky filosofii a následně teologii, kterou zakončil v r. 1768, kdy byl vysvěcen na jáhna v Kroměříži. Na kněze byl vysvěcen ve svých 23 letech v r. 1769 v Kroměříži. Po vysvěcení působil ve farnosti Jimramov (u Bystřice pod Pernštejnem) v letech 1770-1772. Vzhledem k jeho dosaženému vzdělání a organizačním schopnostem, znalostem obou zemských jazyků byl povolán za ceremoniáře biskupa Karla Maxmiliána z Ditrichsteinu do Olomouce, kde přebýval do r. 1785. V tomto roce se stal sídelním kanovníkem královehradecké kapituly.

Dílo: Venuto, díky cestám po mnoha místech v Čechách a Lužici, byl tak uchvácen krajinou a bohatstvím historických památek, že vytvořil svými vedutami zcela mimořádné dokumentární dílo. Díky znalosti geodézie a architektury nakreslil r. 1784 mapu Markrabství moravského (exemplář je uložen v Národním muzeu v Praze) a mapu královehradecké diecéze r. 1790 (exemplář je uložen v Národním muzeu v Praze). Kanovník Venuto maloval nejraději veduty z Podkrkonoší. Mnoho je jich uloženo v Národní knihovně ve Vídni.

Zdroj:

  • AUEROVÁ, Renata. Antonín Jan Venuto. Zpravodaj města Jevišovice. 2008, č. 1, s. 18. - TOMAN, Prokop Hugo.
  • Venuto, Jan. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 2. Praha: Ivo Železný, 2000. S. 645.

VLČEK, Václav - vynálezce

 *06.04.1833 Výrovice

 † 15.07.1909 Vídeň

Životopis:

Strojní zámečník vlastnící zámečnictví ve Štýrském Hradci (Rakousko), kde pracoval na svých vynálezech. Připisuje se mu vynález pancéřové rolety, která chránila výkladní skříně a vchody obchodů, sestrojil zvláštní výtah na potraviny, poštovní schránku, vynalezl záclony, které r. 1890 daroval škole ve Výrovicích. První mechanická schránka se objevila r. 1869 ve Stockholmu, o rok později ji zcela předělal štýrský zámečník Václav Vlček, výrovický rodák. Jeho poštovní schránka s mechanickým vyprazdňováním do připraveného vaku znamenala převrat v tomto oboru. Jeho nejznámější vynález o několik let později zdokonalil inženýr Paris a rozšířil se téměř do celého světa a podstatě se užívá dodnes.

Zdroj:

  • Polozapomenutý vynálezce Václav Vlček. Znojemské listy. 2000, roč. 9, č. 7, s. 5.
Kalendárium pro Vás sestavila Monika Mandátová