Jste zde:  
  1. Kalendárium
  2. Rok 2022
  3. Srpen

Pro veřejnost

Pro školy

Kalendárium

Zobrazení: 357

Srpen

AUTRATA, František Václav – spisovatel (150. výročí narození)

*10. 8. 1872 - Křižanov u Velkého Meziříčí

†28. 8. 1966 - Brno

Zdroj:

  • Biografický slovník českých zemí. Vyd. 1. Praha: Libri, 2004, 153 s.

BARTONÍČEK, Václav – lékař (70. výročí úmrtí)

*11. 2. 1866 - Kutná Hora

†14. 8. 1952 - Brno

Životopis:

1876–1884 gymnázium v tehdejším Německém Brodě. 1884–1893 lékařská fakulta na univerzitě v Praze. 1896–1897 subalterní lékař v zemské nemocnici u sv. Anny u internisty prim. Dr. Františka Brennera a chirurga Dr. Karla Katholického a v dětské nemocnici na tehdejší Giskrově ulici. Od roku 1897 působil jako první český lékař ve Znojmě. 1901–1912 a 1919–1937 jednatel lékařské župy brněnské. Odborné a zájmové organizace: Sokol v Praze (od 1884), pražský studentský spolek Sázavan, Sokol Brno (od 1893), Sokol Znojmo (tři roky starosta jednoty).   

Zdroj:

BERCHTOLD, František Antonín – hrabě (300. výročí úmrtí)

*1691

†29. 8. 1722

Zdroj:

  • JINDRÁČEK, Efrém. Dominikánský klášter ve Znojmě: dějiny - památky - současnost. Vyd. 1. Znojmo: Klášter dominikánů, 2001. 80 s.

BORNEMANN, Karl – spisovatel (170. výročí narození)

*10. 8. 1852 - Hohnstein an der Saale

†29. 12. 1923 - Znojmo

Životopis:

Zakladatel a vydavatel Znaimer Tagblatt od r. 1896, majitel knihkupectví Fournier & Haberler s tradicí od roku 1829 na Horním náměstí, od roku 1896 i vlastník tiskárny, organizátor a iniciátor četných společenských aktivit znojemských Němců. Bez něho by veřejný život ve Znojmě na přelomu století vypadal jinak. Představitel četných spolků, činný v protestantské obci a jeden z hlavních mecenášů stavby evangelického kostela ve znojemské nové čtvrti. Přesto však jako říšský Němec nabyl rakouské občanství teprve krátce před první světovou válkou. Jeho byt na Kernekerově třídě se stal jedním z významných míst společenského setkávání německy mluvící honorace Znojma počátku 20. století, stejně jako jeho obchod a vydavatelství jednou z kulturních a vzdělanostních stálic města. Se svojí manželkou Leopoldou, rozenou Steinerovou, se Karl Bornemann dočkal bohatého potomstva. Jeho ve Znojmě narození synové šli převážně v rodinných šlépějích. Nejstarší Hans se stal majitelem tiskárny, Richard byl nejen zemědělským inženýrem se zaměřením na lesnictví, ale i redaktorem znojemských periodik a úspěšným spisovatelem.   

Zdroj:

  • TOMAN, Jan. Osudové vize rodu Bornemannů - příspěvek k dějinám zmizelého města. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 37, s. 4.

BUCHBERGER, Anton – starosta (230. výročí narození)

*16. 8. 1792 - Znojmo

†11. 1. 1880 - Znojmo

Životopis:

Narozen v rodině jircháře, původně určen na dráhu duchovního (na národní škole spolužák Karla Postla), studium na znojemském gymnáziu, po smrti otce musel převzít koželužskou živnost, 1839 člen obecního výboru, 1845 ve funkci 1.  reprezentanta obecního výboru, 1848 představitel Znojma v prozatímním zastoupení královských měst v moravském stavovském sněmu, 1848-1849 poslanec moravského zemského sněmu, 1850 1. starostou, 1857 složil funkci. Čestný občan města Znojma (1879).   

Zdroj:

  • MARKEL, Martin. Občané a moc - komunální politika ve Znojmě za Františka Josefa I. Sborník Státního okresního archivu. 2005, s. 10-33. ISBN 80-86931-06-4.

FOERSTER, Josef - hudební skladatel (130. výročí úmrtí)

*31. 12. 1804 - Mladé

†28. 8. 1892 - Moravské Budějovice

Životopis:

Absolvent gymnázia v Mladé Boleslavi a Vzorné školy v Praze, kde r. 1826 složil učitelské zkoušky. Školní pomocník v Mladé Boleslavi a pedagog v Osenicích u Jičína (1827-1877). V r. 1877 se přestěhoval do Prahy za synem, vynikajícím kapelníkem v chrámu sv. Víta, profesorem na pražské konzervatoři a otcem hudebního skladatele J. B. Foerstra. V r. 1879 se přestěhoval do Znojma k druhému synovi a s ním pak v r. 1883 do Moravských Budějovic, kde ve věku 88. let zemřel.   

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 52, s. 11.

HANEL, Antonius – učitel (290. výročí úmrtí)

*17. 1. 1670 - Praha

†26. 8. 1732 - Olomouc

Životopis:

1702 profesor na Koleji jezuitů ve Znojmě.   

Zdroj:

  • WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.

HAWELKA, Eduard – učitel (160. výročí narození)

*28. 8. 1862

†1. 1. 1926 - Znojmo

Životopis:

Učitel na reálné škole ve Znojmě v letech 1904-1923 a básník.   

Zdroj:

HEINDL, Hans - operní pěvec (120. výročí úmrtí)

*10. 12. 1870 - Znojmo

†16. 8. 1902 - Mussbach   

Zdroj:

HOFFMANN, Emil – kreslíř (90. výročí narození)

*17. 8. 1932 - Znojmo

†11. 3. 2019 - Brno

Životopis:

Při osobním setkání kreslil populární sportovce, umělce i známé novináře. Spolupracoval s domácím i zahraničním tiskem.   

Zdroj:

HOŠEK, František - učitel hudby (50. výročí úmrtí)

*29. 9. 1879 - Dobřínsko

†13. 8. 1972 - Miroslav

Životopis:

Narodil se v Dobřínsku, odkud asi pocházela jeho maminka. Žili pak ve Skalici, rodina se živila knoflíkářstvím. Dědeček byl učitelem ve Skalici 1852-1874 a byl známý vlasteneckým cítěnín, bránil germanizaci. Učitelování a neláska k poněmčování se tedy v rodině dědí. Část života strávil Hošek v Mikulově. Asi patnáct let zde vedl kůrovouhudbu a zpěv ve velkém chrámu. 1903-1906 absolvoval Varhanickou školu Leoše Janáčka v Brně v oborech klavír, varhyn, housle. Vysvědčení ze 7. června 1906 nese Janáčkův podpis závěrečný i podpisy za zkouškami dílčími. Asi před narukováním utekl do Švýcarska v roce 1915. Po válce vedl hudební školu v Blansku. Jako majitel hudební školy se zde 6. září 1921 oženil, a asi z nouze odjel ředitelovat hudební školu do Kralovce v Jugoslávii. K 1. lednu 1926 se vrátil učit do nově založené hudební školy v Miroslavi. Prožil klidnější dobu v rodině, absolvoval učitelskou školu sborového zpěvu 1928 a hry na flétnu 1932. Dlouho hrával v židovské synagoze. Vždy v pátek večer, po západu slunce, kdy začínal židovský svátek Sabat. Těždé doby začaly opět s Němci a válkou. Nejprve oplakal krásné a dokonalé varhany, které rozbili brzy po obsazení Miroslavi (září 1938) a ze synagogy se stala sušárna arizované židovské továrny. Posledním vlakem k Brnu z Ivančic odvezl 30. září 1938 šestnáctiletou dceru Zlatu do bezpečí. Od 23. října 1941 do 23. dubna 1944 byl vězněn. Polovinu času ve Znojmě v "krajzáku", zbytek ve vězení ve Straubingu. Nebyl to ničivý koncentrák, ale pro pětašedesátiletého člověka s bezmocnou osamocenou manželkou doma to byla jistě muka. Brzy po ukončení války, ale už zase učil, prožil se školou všechny bolesti znovu zakládání a stěhování školy. Do důchodu odešel v roce 1954, ale působil ještě dále. Je pochován na katolickém hřbitově v Miroslavi.   

Zdroj:

  • RYŠAVÝ, Tomáš. Hudba a hudební výchova v Miroslavi. Miroslavský zpravodaj. 1993, č. 5, s. 9.

HRUDIČKA, Alois - okresní školní inspektor (110. výročí úmrtí)

*24. 4. 1843 - Třešť

†2. 8. 1912 - Želiv

Životopis:

Gymnázium absolvoval A. Hrudička v letech 1856-61 v Jihlavě, v letech 1861-64 v Brně. Na kněze byl vysvěcen 22. 7. 1868. Jako kooperátor působil v Břeclavi, Podivíně a Hovoranech. R. 1872 byl jmenován katechetou na Nižším gymnáziu v Třebíči, od r. 1883 byl profesorem na Vyšší české reálce v Brně. Na faru do Telče nastoupil 20. 7. 1890. Zároveň byl ustaven děkanem a biskupským komisařem nad vyučováním náboženství na Zemské vyšší reálce v Telči. 1. srpna 1911 se odebral na odpočinek do želivského kláštera, kde také zemřel. Pohřben je v Třešti. Roku 1888 jmenován okresním školním inspektorem pro znojemský okres.  

Zdroj:

KŘEHLÍK, František – duchovní (40. výročí úmrtí)

*23. 11. 1907 - Olší u Velkého Meziříčí

†13. 8. 1982 - Moravec u Nového Města

Životopis:

Absolvoval zemskou vyšší reálku ve Velkém Meziříčí, na I. českém státním gymnáziu v Brně složil doplňovací zkoušku z latiny, poté studoval bohosloví v biskupském alumnátu v Brně. Po vysvěcení r. 1932 byl ustanoven kooperátorem ve Velkých Pavlovicích a zde působil od 1. dubna 1932 do 30. listopadu 1932. Od 1. prosince 1932 byl kooperátorem v Mrákotíně a to do 30. srpna 1933. Od tohoto data působil v Líšni při kostele sv. Jiljí jako kooperátor. Přitom v roce 1937 vyučoval náboženství v obci Sedlejov u Telče. Roku 1936 vykonal zkoušku farního konkurzu. V Líšni byl od 1. ledna 1939 ustaven administrátorem. Po rezignaci dosavadního líšeňského faráře Metoděje Hoška začátkem tohoto roku mu bylo uděleno brněnskou konzistoří zdejší beneficium. Kapitulní konzistoř pověřuje Františka Křehlíka administrátorem v Pavlicích s účinností od 15. září 1958. V říjnu 1968 je František Křehlík ustaven děkanem jevišovického děkanství. V roce 1977 je kvůli zhoršujícímu se zdraví vyvázán z úřadu v Pavlicích a v roce 1979 i z úřadu děkana.   

Zdroj:

KUNDEROVÁ, Radka – teatroložka (40. výročí narození)

*10. 8. 1982 – Znojmo

Životopis:

Autorka divadelních programů a odborných prací o současném divadle.   

Zdroj:

LEITNER, Johann Franz – učitel (160. výročí narození)

*11. 8. 1862 – Strachotice

†?

Životopis:

Syn strachotického rektora. 1886-1901 učitel v Hrušovanech nad Jevišovkou. 1891 sbormistr Männergesangverein Hrušovany nad Jevišovkou. 

Zdroj:

  • HLAVÁČEK, Petr. Proměny jihomoravských kantorů v 2. polovině 19. století. Část II. osoby. Jižní Morava 2016. S. 259-289. V Brně : Moravský zemský archiv, 2016.

LENZ, Matěj – rukavičník (190. výročí úmrtí)

*?

†9. 8. 1832 – Znojmo

Životopis:

Roku 1800 koupil zchátralou budovu tzv. starého lazaretu, kterou opravil a daroval chudinské nadaci královského města Znojma.   

Zdroj:

  • KACETL, Jiří. Znojemská nemocnice na Vídeňce. Vydání první. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2020. 136 stran. ISBN 978-80-907979-0-1.

z LICHTENŠTEJNA, Eleonora Markéta – kněžna (320. výročí úmrtí)

*28. 5. 1655 - Lissberg

†16. 8. 1702 - Vídeň

Životopis:

Rozená vévodkyně ze Schleswig-Holstein-Sonderburg-Wiesenburgu. Byla první majitelkou břežanského panství z rodu Lichtenštejnů. V roce 1674 se provdala za ovdovělého knížete Maxmiliána II. Jakuba Mořice z Lichtenštejna, s nímž měla syna Karla Ludvíka a dceru Marii Janu. Dne 18. června 1692 výhodně koupila břežanské panství od Michala Adolfa II. z Althannu. V roce 1699 nabyla ještě panství Bohunice s dalšími vesnicemi (Kyjovice, Bantice, Práče, Stošíkovice a opuštěné Hostěrádky). Protože obě její děti zemřely ve věku asi čtyř let, ve své poslední vůli z 15. srpna 1702 jmenovala dědicem svých statků svého manžela Maxmiliána II. Jakuba Mořice. Den poté zemřela. Pochována byla v loretánské kapli klášterního kostela sv. Bartoloměje v Moravském Krumlově.   

Zdroj:

  • SÜSENBEKOVÁ, S. Marie Františka. Osobnosti z rodu Lichtenštejnů. Střípky z dějin břežanského zámku. V Brně: Jiří Brauner - Kartuziánské nakl., 2019. S. 16-20. ISBN 978-80-88325-08-6.

MATTANOVICH, Erwin von – generál (80. výročí úmrtí)

*19. 2. 1861 - Telč

†17. 8. 1942 - Znojmo

Životopis:

Generál pěchoty ve výslužbě (červen 1919); generál III. hodnostní třídy ve výslužbě (1. říjen 1919); armádní generál ve výslužbě (16. prosinec 1927).   

Zdroj:

MEDUNA, Ludvík – archeolog (120. výročí narození)

*18. 8. 1902 - Rozkoš

†11. 8. 1993 - Nové Syrovice

Životopis:

Absolvent obchodní školy. Původním povolání byl poštovní úředník, později dosáhl hodnosti vrchního poštmistra. V 51 letech přijal místo odborného pracovníka v Krajském muzeu v Jihlavě pro odbor archeologie. Od mládí se zajímal o archeologii. Velký vliv na něj měly práce Palliardiho a Vildomce. Od r. 1950 vedoucí archeologického oddělení tehdejšího Krajského muzea Vysočiny v Jihlavě. Po odchodu do důchodu žil v Polici, kde vedl obecní kroniku. Později se přestěhoval do Nových Syrovic, ale oční choroba mu znemožnila další práci.   

Zdroj:

  • Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 33, s. 11.

MRÁČEK, Maxmilian – rektor (190. výročí úmrtí)

*11. 10. 1753

†15. 8. 1832 - Moravský Krumlov

Životopis:

Plných 30 let (1771-1801) adstant svého otce Antonína, pak do začátku roku 1831 rektor. Poslední léta byl handicapován nemocemi, takže v roce 1829 zažádal o svolení odstoupit svému pomocníkovi Františku Zelníčkovi, ale jednání se vleklo, ještě v únoru 1831 žádal Zelníček vrchnost o definitivní potvrzení.   

Zdroj:

  • Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.

MUSÍLEK, Ignác – kamnář (180. výročí narození)

*2. 8. 1842 - Německý Brod

†27. 3. 1901 - Pavlice

Životopis:

Byl kamnář a hrnčířský mistr. Až do své smrti zaměstnával několik dělníků. Po jeho smrti pro nedostatek odborných sil k vedení závod zanikl.   

Zdroj:

NEUHAUS, Jan – farář (190. výročí úmrtí)

*?

†10. 8. 1832

Životopis:

Od prosince roku 1816 byl farářem u sv. Kříže. Zemřel na choleru.   

Zdroj:

  • KLEMPOVÁ, Jana. Výčep piva v dominikánském klášteře ve Znojmě (1825-1838). Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2002. S. 24-28.

PEROUT, Miroslav – farář (100. výročí narození)

*18. 8. 1922 - Rájec nad Svitavou

†22. 5. 2016 - Nové Město na Moravě

Životopis:

Vystudoval gymnázium v Boskovicích a bohoslovecký seminář v Brně. Dne 5. července 1946 byl v Brně vysvěcen na kněze. Službu Pánu nastoupil v roce 1946 v Dolních Bojanovicích, dále působil ve farnostech Otnice, Třebíč-zámek a Horní Újezd, kam nastoupil v těžké době po babických událostech. Pro důslednou pastoraci a vřelý vztah k lidem a k mládeži mu byl na čas odebrán státní souhlas, ale opět se ke svému povolání vrátil. Nastoupil do farností Lechovice, Znojmo-sv. Mikuláš, Horní Břečkov, Lukov u Znojma. Posledním místem jeho aktivního působení byla farnost v Jevišovicích. Tam všude sloužil Pánu Bohu i farníkům celou svou duší i srdcem a ze všech svých sil. Ztráta zraku mu později nedovolila působit ve službě farnosti a v roce 1989 odešel na odpočinek do Charitního domova pro kněze na Moravec. Zde podle možností vypomáhal v okolních farnostech ve spolupráci s duchovním správcem Mons. Josefem Valeriánem.

Zdroj:

  • JANÍČEK, Karel. Farní kostel sv. Jiljí v Lukově u Znojma v širších souvislostech. Brno: Teagarden, 2019. 87 stran. ISBN 978-80-904654-2-8.

PITTINGER, Franz – politik (50. výročí úmrtí)

*11. 4. 1887 - Horní Břečkov

†24. 8. 1972 - Německo

Životopis:

Po střední škole ve Znojmě začal studovat ve Vídni. V první světové válce bojoval na frontě, v roce 1918 se vrátil z Ukrajiny domů. Od roku 1920 byl členem parlamentu v Praze a bojoval za sudetské Němce. Byl předsedou zemědělského Okresního sdružení ve Vranově. Byl členem správní rady německého kulturního sdružení v Praze a Národní komise pro děti a mládež. Za druhé světové války byl 16 měsíců v koncentračním táboře a to jej hluboce poznamenalo. V srpnu 1946 našel svou ženu se čtyřmi dětmi.  I přes tělesné postižení musel pracovat jako lesní dělník a tím získal ještě více vážných škod na zdraví. Roku 1949 se stal předsedou výboru Moravanů.   

Zdroj:

PLECHATÝ, František - předseda Národního výboru

*20. 8. 1912 - Německé Knínice

†19. 3. 1990 - Miroslav

Životopis:

Narodil se v Německých Knínicích rodičům Františku Plechatému a Františce Plechaté, rozené Grossové. Byl nejmladším ze čtyř dětí. Otce nikdy nepoznal, ten padl na začátku 1. světové války roku 1914. Matka Františeka měla nelehký osud s výchovou čtyř dětí. V roce 1930 vstoupil se svým bratrem Josefem do Sokola a společně se významně zapsali do budování obce Sokolské v Miroslavi. V období výkonu vojenské služby se připojil k bratrovi a vstoupil do pilotní školy v Prostějově. V roce 1934 opouští vojenskou službu u 2. leteckého pluku v Olomouci a hlásí se v roce 1935 k četnictvu. Válečná léta slouží na četnické stanici v Olšovci, okres Hranice. Na podzim roku 1944 se aktivně zapojuje do odbojové činnosti v partyzánské skupině "Pro vlast", jejímž velitelem byl kpt. letectva Alois Havlík. V těžkých letech války se Františkovi a jeho manželce Arnoště, rozené Nohavové, narodily dcey - Eva, Věra a do osvobozené vlasti přichází na svět syn Přemysl. Po skončení 2. světové války přechází ze složek SNB k pohraniční stráží a s hodností velitele roty na útvaru v Jemnici odchází v roce 1950 do civilu. V témže roce se vrací s celou rodinou do své rodné Miroslavi. V nelehké poválečné době zde nachází zaměstnání ve Státní traktorové stanici. V roce 1956 je jmenován předsedou NV a v této funkci setrvává do roku 1971. Pod vedením Františka Plechatého se začíná budovat celé vodní hospodářství města, kanalizace, budují se komunikace, chodníky a veřejné osvětlení.   

Zdroj:

  • KUDLÁČEK, Jan. Vzpomenutí na Františka Plechatého: 20.8.1912-19.3.1990. Miroslavský zpravodaj. 2012, roč. 55, č. 4, s. 29-31.

ŘÍMAŘ, Jakub Josef – cestovatel (340. výročí narození)

*30. 8. 1682 - Kroměříž

†5. 3. 1755 - Brno

Životopis:

Studoval v piaristickém gymnáziu v Kroměříži a bohosloví v Olomouci. Roku 1706 se stal knězem a jako představitel řádu františkánů přijal jméno Jakub. Krátce působil v dačickém a později v bechyňském klášteře. V prosinci 1710 mu bylo doručeno povolení k odchodu do misií. Cestou do Říma navštívil známé v Brně a ve Znojmě a 10.2.1711 odjel do Říma, v únoru 1712 byl vybrán do misie v Habeši. Po příjezdu do Alexandrie (30.6.1712) se vydal do Káhiry. Roku 1714 odplul na Kypr, poté do Saidy (Sidonu) a do Jeruzaléma. Z Jeruzaléma pak opět cestoval do Káhiry. Roku 1715 se vypravil ještě se dvěma františkány P.Apolinářem de Conjola z Tridentu a Theodorichem Wolfem do Habeše a na Sokotru. Roku 1713 dorazili misionáři do Jemenu, kde působili v Hodejdě a Mokce. Pak pokračovali v cestě na Sokotru, do sousedství Habeše a potom do Indie. Samotnou Habeš tehdy Římař nenavštívil. Cestoval po východní Africe, odkud se pak vydal přes východní Indii a přes Ameriku do Evropy, do Ostende a do Říma. Tyto jeho cesty trvaly od 7.9.1715 do 28.4.1721. Po návratu do Evropy byl pověřen na další tři roky misijní činností. Byl navržen pro své velké jazykové znalosti za biskupa smyrenského, ale k volbě nedošlo. Také se měl stát v Římě generálním lektorem arabského jazyka na misijním ústavu. Koncem roku 1722 odjel z Říma do Káhiry v hodnosti prefekta egyptských misií a apoštolského pronotáře. V roce 1723 se usadil v hornoegyptském Achmimu. V r. 1726 byl jmenován představeným hornoegyptské misie se sídlem v Girge. V roce 1729 se vrátil na Moravu, v letech 1732-1735 pobýval ve Znojmě, kde byl zpovědníkem řeholnic, v r. 1737 odcestoval znovu do Egypta. V hodnosti apoštolského vikáře tam zůstal až do roku 1752. Z Káhiry podnikal vizitační cesty do Horního Egypta. Po roce 1752 odmítl již třetí obnovení prefektury a vrátil se do Evropy. Zemřel ve františkánském klášteře v Brně.

Zdroj:

  • Jakub Josef Římař. Neevidované materiály. Č. 476.

SCHÖNBRUNN, Hugo – advokát (90. výročí úmrtí)

*29. 11. 1874 - Vídeň

†17. 8. 1932 - Edlach an der Rax (Rakousko)

Životopis:

Studoval na Gymnáziu ve Znojmě.   

Zdroj:

SOUCHES, Jean Louis Raduit de - polní maršál (340. výročí úmrtí)

*16. 8. 1608 - La Rochelle

†12. 8. 1682 - Jevišovice

Životopis:

Jako dvacetiletý vstoupil do služby u švédského vojska a prošel s ním mnoha evropskými zeměmi. V roce 1639 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Časté neshody s nadřízenými přivedly tohoto nadaného, ale povahou prudkého vojáka až před vyšetřující komisi. Proto opustil svůj dragounský pluk a roku 1642, po složitějších peripetiích, vstoupil do služeb císaře Ferdinanda III. V císařském vojsku se proslavil nevšedním hrdinstvím při obléhání Olomouce na přelomu let 1644 - 1645. Statečným vystoupením si získal nejen bezmeznou důvěru generála Ladislava Buriana z Valdštejna, ale především důvěru samotného císaře. Proto získal vojenské vedení nad městem Brnem a pevností Špilberk. Od 5. 5. 1645 až do 15. 8. 1645 čelilo necelých 1 500 obránců Brna pod jeho velením náporu téměř dvacetinásobné přesile Torstenssonova vojska, čítajícího bezmála 28 tisíc vojáků. Za úspěšné obhájení města byl Jean Louis Raduit de Souches v roce 1645 povýšen do hodnosti generála. Obdržel odměnu v podobě 30 tisíc zlatých a o rok později byl přijat do stavu svobodných pánů. Na konci války měl už hodnost polního maršála. V roce 1646 získal inkolát v českých zemích (právo obyvatelské - obdoba dnešního státního občanství). V roce 1663 byl povýšen do hraběcího stavu. O tři roky později (1649) zakoupil dům v Brně, dva domy ve Vídni, dům ve Znojmě a jevišovické panství, které postupně rozšiřoval o statek Plaveč (1650), Hostim (1665) a Boskovštejn (1679). V dalších letech měl za úkol sestavovat mužstva pro boj s Francií, zabýval se opevňováním Olomouce, Uničova, Brna a Uherského Hradiště. Až do roku 1674 velel císařským vojskům v Uhrách a v boji proti Turkům a na západě proti vojskům francouzského krále Ludvíka XIV. Neshody s nadřízenými začaly ohrožovat jeho kariéru, a proto odešel do ústraní na jeden ze svých statků - do Hlubokých Mašůvek. Po složitých jednáních se mu zde podařilo prosadit stavbu menší kaple a lázeňský hostinec s koupelemi u léčivého pramene. Velkou vděčností jsou maršálovi zavázány i Jevišovice, kde dal přestavět starý zámek, opravit kapli a postavit farní budovu. Klidného stáří si Raduit de Souches příliš neužil. Zemřel slepý na blíže neznámou nemoc.   

Zdroj:

  • TRMAČ, Miloslav. Maršál J.L.Raduit de Souches a Znojemsko. Znojmo: Okresní archiv, 1992, 36 s.

SOUCHES, Karel Josef de – šlechtic (340. výročí narození)

*10. 8. 1682

†22. 12. 1736

Životopis:

Poslední držitel Jevišovic z rodu de Souches odkázal v r. 1736 panství svým dvěma dcerám a v r. 1743 je opět sjednotil jeho zeť hrabě Jan Ugarte.   

Zdroj:

  • KLEMPA, Aleš. Nový zámek v Jevišovicích: od Villy Ugarte k pozdně romantické rezidenci v arkádovém stylu podle znovuobjeveného vídeňského projektu. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2011: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. ISBN 978-80-86931-67-8. S. 50-87. R-3115.

STANDTHARTNER, Josef – lékař (130. výročí úmrtí)

*4. 2. 1818 - Opava

†29. 8. 1892 - Vídeň

Životopis:

Navštěvoval Gymnázium ve Znojmě, v roce 1834 odešel do Vídně, kde v roce 1835 začal studovat lékařskou univerzitu.   

Zdroj:

STERZ, Adolf – profesor (180. výročí narození)

*9. 8. 1842 - Vídeň 

†?

Životopis:

Od roku 1870 ve Znojmě jako profesor gymnázia, roku 1872 pověřen řízením školy, učitel kreslení a modelování. 28. června 1887 definitivně jmenován ředitelem školy. Roku 1888 předseda poroty pro keramiku, kameninu apod. na Moravské jubilejní výstavě v Brně. Konzervátor Centrální památkové komise.   

Zdroj:

  • ŠTURC, Libor. Učitelé odborných předmětů Odborné keramické školy ve Znojmě (1872-1922). Odborná keramická škola ve Znojmě: 1872-1922. Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1997, s. 13-14.

SVOBODA, Květoslav – sportovec (40. výročí narození)

*25. 8. 1982 – Znojmo

Životopis:

Bývalý český plavec, mnohonásobný mistr České republiky, dvojnásobný juniorský mistr Evropy, druhý na ME 2002 v krátkém bazénu na 200 metrů volný způsob a druhý na MS 2002 na 400 metrů volný způsob taktéž v krátkém bazénu.   

Zdroj:

ŠEVČÍK, František – voják (130. výročí narození)

*3. 8. 1892 - Petrovice

†23. 1. 1915 - Halič (Polsko a Ukrajina)

Životopis:

Jako vojín zeměbraneckého 24. pěšího pluku padl v boji u Gorlice v Haliči.   

Zdroj:

  • GRUNA, Bronislav. Pohledy do minulosti : spěte tiše padlí bratři.... Zpravodaj obce Petrovice. Roč. 11, č. 3 (2018), s. 21-30.

ŠTURSA, František – pedagog (140. výročí narození)

*5. 8. 1882 - Horní Libochová

†17. 6. 1943 - Kassel (koncentrační tábor)

Životopis:

Byl také starostou Jevišovic. Ředitel školy, měšťanská škola v Jevišovicích. Odborné a zájmové organizace - Sokol (náčelník v Jevišovicích), Sbor dobrovolných hasičů (náčelník v Jevišovicích). Na budově školy v Jevišovicích mu byla odhalena pamětní deska.

Zdroj:

  • SVOBODA, Jaroslav. Mé životní a sokolské vzory. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 41, s. 6.

VÍTEK, Augustin - malíř pokojů (130. výročí narození)

*21. 8. 1892 – Jevišovice

†?

Životopis:

Na východní frontu odjel v roce 1914 s 99. pěším plukem ze Znojma. Během bojů u Rovna byl 13. září 1915 zajat. V zajateckém táboře Darnica nedaleko Kyjeva se 26. června 1917 přihlásil do legií a o dva dny později byl na sběrné stanici v Borispolu zapsán k 1. rotě II. záložního praporu, jenž byl měsíc nato přetvořen na 6. střelecký pluk "Hanácký". A. Vítek se stal příslušníkem 3. roty a vzápětí odešel na čtyřměsíční kurz do poddůstojnické školy, po jehož dokončení 1. října 1917 získal hodnost svobodníka, později desátníka. V listopadu se vrátil do poddůstojnické školy jako instruktor. V červenci 1918 se vrátil ke 3. rotě, ale již na začátku února 1919 byl převelen ke strářní rotě tzv. výchovného tábora pro Slováky v Irkutsku. V dubnu téhož roku musel s těžkým kašlem a bolestmi na prsou odejít do irkutské vojenské nemocnice. Po šesti týdnech léčení předstoupil před lékařskou komisi, která u něj konstatovala "dočasný katarh hrotů plícních" a také chudokrevnost. Na základě zdravotního nálezu byl určen k evakuaci do vlasti. Z Vladivostoku odplul lodí Liverpool Maru 9.  července 1919. Do Jevišovic se již nevrátil, v příštích letech vystřídal různá úřednická místa: od května 1920 pracoval v invalidním referátu záložní nemocnice v Praze-Karlíně, koncem 30. let bydlel až v Košicích, kde působil jako hospodářský kontrolor.   

Zdroj:

  • BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. 2002, s. 75-86.

VLADISLAV Jindřich – markrabě (800. výročí úmrtí)

*1160 - Praha

†12. 8. 1222 - Znojmo

Životopis:

Vladislav Jindřich prožil své mládí v době rozepří uvnitř přemyslovského rodu. Poprvé se připomíná ve svědečné řadě knížecího privilegia v roce 1187. V roce 1191 se účastnil povstání svého staršího bratra Přemysla proti knížeti Václavovi II. Skutečným režisérem událostí byl ve skutečnosti pražský biskup Jindřich Břetislav, který roku 1192 zajistil u římského císaře, aby Vladislav Jindřich obdržel do správy Moravu, kdežto jeho starší bratr Přemysl vrchní knížecí vládu v Čechách. V roce 1192 Vladislav Jindřich pobýval ve Frankfurtu nad Mohanem již jako moravský markrabě. Kontroloval však zřejmě jen Znojemské a možná i Brněnské údělné knížectví. O rok později se ocitl kníže Přemysl v potížích, ve kterých mu ale jeho bratr patrně nijak nepomohl. Po odchodu Přemysla do vyhnanství roku 1193 se novým knížetem stal dosavadní pražský biskup Jindřich Břetislav. V roce 1194 kníže Vladislava Jindřicha při svém tažení na Moravu zbavil úřadu a moci nad Moravou. Vladislav Jindřich byl odveden na Pražský hrad, kde ho měl kníže pod kontrolou. Příští léta tedy žil pod dozorem v Praze a po nezdařeném pochodu Přemysla na Prahu se ocitl v roce 1197 ve vězení. Když 15. června 1197 Jindřich Břetislav zemřel, česká šlechta osvobodila Vladislava Jindřicha a 23. června 1197 si jej zvolila za knížete. Knížecí titul si samozřejmě nárokoval také Vladislavův starší bratr Přemysl Otakar I., který v prosinci roku 1197 znovu vtrhl do Čech. Schylovalo se k válce mezi bratry, když se jejich vojska 6. prosince 1197 setkala. Tehdy Vladislav Jindřich po poradě s biskupem Danielem a velmoži, aby zabránil bratrovražednému boji, se večer před bitvou sešel se svým bratrem. Tímto smírem se ukončilo čtvrtstoletí bojů o český knížecí trůn a zemi nastaly konečně klidnější časy. Vladislav Jindřich se stal znovu po rodinné dohodě z 6. prosince 1197 moravským markrabětem. Zatímco jeho panování v Čechách bylo jen epizodní, na Moravě vládl dohromady (s přestávkou) 27 let. Z počátku však opět ovládal jen Znojemsko a možná i Brněnsko. Znojmo bylo také jeho sídelním městem, respektive zdejší hrad. Zde si vydržoval dvůr, na kterém měl podobné úředníky, jako tehdejší knížata. Olomoucko se ocitlo po smrti zdejších údělníků ve správě Přemysla Otakara I. Teprve mezi lety 1209 až 1213 pak byla vláda na celé Moravě sjednocena pod Vladislavem Jindřichem. Dle Zlaté buly sicilské z roku 1212 byla zřejmě Vladislavovi Jindřichovi Morava svěřena jako říšské léno do dědičného držení. Dle jiných Vladislav Jindřich obdržel od císaře symbolicky část Saska, aby se nadále mohl řadit mezi říšská knížata. Titul markraběte však znamenal rovnocennou úroveň s tituly říšských knížat. Roku 1204 nebo 1205 založil markrabě s olomouckým biskupem Robertem cisterciácký klášter na Velehradě. Chtěl tímto naznačit spojitost s Velkou Moravou a klášter se měl současně stát hrobkou moravských markrabat. Politicky Vladislav Jindřich zpravidla spolupracoval se svým bratrem, knížetem a později králem českým. Jsou však známá jeho vlastní samostatná rozhodnutí. Například obsadil vojensky zlaté doly v oblasti dnešních Zlatých Hor, které patřily vratislavským biskupům. To vyvolalo i stížnosti samotného papeže. Roku 1213 založil nejstarší královské město na Moravě Uničov a zřejmě ještě před tím Bruntál (tehdy také na Moravě). Markrabě také podporoval těžbu a rýžování zlata. Roku 1216 vyhlásili s bratrem dokument, ve kterém byl stanoven princip primogenitury (prvorozeného) pro nástupce trůnu. Tím měly být odstraněny spory a intriky, k nimž docházelo během volby panovníka. Přemysl zřejmě bratrovi přislíbil, že na Moravě budou panovat Vladislavovi potomci, zatímco českými králi budou potomci Přemyslovi. Až do svého skonu prokazoval loajalitu vůči svému bratrovi a na základě jejich dohody ho podporoval proti císaři. To, zda byl král Přemysl vrchní autoritou i na Moravě, je ovšem sporné. Vladislav Jindřich potvrdil některé Přemyslovy listiny v Čechách, ale Přemysl více Vladislavových Jindřichových pro Moravu. Jeho největším ziskem pro Moravu byla vnitropolitická stabilita. Za Vladislava Jindřicha se Morava stala také druhým centrem přemyslovských držav. Tyto državy se tak změnily de facto na diarchii, v zahraničí však vystupující jako jeden celek. Původní údělná Morava se proměnila v markrabskou Moravu a konstituovala se jako země. Vladislav Jindřich se oženil s Heilwidou, snad z rodu rakouských pánů z Trnavy. Zemřel bez potomků a nástupnictví v markrabství tak spadlo do rukou krále Přemysla Otakara I. (respektive do budoucna druhorozeným synům českého krále). Vladislav Jindřich byl pochován ve velehradském cisterciáckém klášteře. Jeho ostatky však byly později zničeny, snad v době husitské.   

Zdroj:

  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3. dopl. vyd. Praha: Libri, 1996, 571 s. ISBN 80-85983-06-0.

WILLMANN, Laurenz – farář (120. výročí narození)

*10. 8. 1902 – Dyjákovice

†?

Životopis:

V roce 1935 působil v Lechovicích.   

Zdroj:

  • POLÁKOVÁ, Květoslava. Lechovice: 1287-2007. Vyd. 1. [S.l.]: Mondo, [2007?]. 92 s. 80-86597-03-2.
Kalendárium pro Vás sestavila Martina Goldová