Jste zde:  
  1. Kalendárium
  2. Rok 2022
  3. Červen

Pro veřejnost

Pro školy

Kalendárium

Zobrazení: 298

Červen

ADAM, František – voják (80. výročí úmrtí)

*2. 2. 1891 - Horní Kounice

†22. 6. 1942 - Brno

Životopis:

Popraven. Zaměstnán jako inspektor pojišťovny. V rakousko-uherské armádě desátník 8. pěšího pluku. Dne 18.5.1915 zajat v Klementově. Do legií se přihlásil v Borispolu. Do čs. legie v Rusku zařazen dne 22.6.1917, 6. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 14.4.1920, poslední útvar: 6. střelecký pluk, poslední hodnost: desátník. Demobilizován. Za nacistické okupace gestapem zatčen 12.3.1942, vězněn v Brně v Kounicových kolejích, kde byl také popraven.

Zdroj:

AULICUS, Georgius - hudební prefekt (390. výročí úmrtí)

*1582 - Drahotice

†10. 6. 1632 - Znojmo

Zdroj:

  • HOLUBOVÁ, Markéta. Biografický slovník hudebních prefektů jezuitského řádu působících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1556-1773. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2009, 238 s. ISBN 978-80-87112-19-9.

BĚLÍK, František – učitel (250. výročí úmrtí)

*1715

†18. 6. 1772 - Hostěradice (Znojmo, Česko)

Životopis:

Od února 1757 do své smrti rektor v Hostěradicích, byl i zdejším měšťanem.   

Zdroj:

BORNEMANN, Otto Friedrich Ferdinand – redaktor (140. výročí narození)

*8. 6. 1882 - Znojmo

†10. 11. 1960 - Vídeň

Životopis:

Pocházel z evangelické rodiny Karla B. (1852-1923), knihkupce a nakladatele, který se na Moravu přistěhoval ze saského Hohnsteinu. Pod vedením svého otce se vyučil knihkupcem a žurnalistickou praxi získal v redakcích několika deníků v Čechách a v Tyrolsku. Své dosavadní vědomosti a znalosti si doplnil studiem dějepisu na filozofické fakultě vídeňské univerzity. Oženil se s Antonií a spolu měli tři děti. Všichni nabyli 26. června 1923 domovské právo v Brně. Tam Bornemann pracoval jako redaktor listu Tagesbote, šéfredaktor Brünner Tagblatt a korespondent vídeňského Neue Wiener Tagblatt. Věnoval svůj zřetel komunální politice, ekonomice a vlastivědě Moravy. Přispíval do několika česko-německých odborných časopisů a deníků, psal i pojednání z dějin Moravy, jež však jsou dnes nedostupná. 1945 byl z Brna odsunut, usadil se ve Vídni a od roku 1953 vedl odborný časopis s názvem Das österreichische graphische Gewerbe.   

Zdroj:

BOUZAR, Antonín – obět nacismu (80. výročí úmrtí)

*17. 5. 1879 - Blížkovice

†24. 6. 1942 - Brno   

Zdroj:

BOUZAR, Jan – obět nacismu (80. výročí úmrtí)

*22. 8. 1908 - Blížkovice

†24. 6. 1942 - Brno   

Zdroj:

BOUZAR, Štěpán - protifašistický bojovník (80. výročí úmrtí)

*1. 9. 1914 - Blížkovice

†24. 6. 1942 - Mauthausen

Životopis:

Narodil se jako třetí a nejmladší syn středního zemědělce. Do obecné školy chodil v Blížkovicích, do gymnázia v Moravských Budějovicích. Po maturitě nastoupil jako dobrovolník vojenskou prezenční službu, protože měl v úmyslu stát se vojákem z povolání. Později se vrátil do civilu a byl zaměstnán jako berní úředník v Hrotovicích. Byl nadšeným členem a cvičitelem Sokola v Blížkovicích i Hrotovicích. Zapojil se do odbojového hnutí Obrana národa. V noci 21. října 1939 se účastnil první protiněmecké akce v Hrotovicích. Byly zabarveny všechny orientační tabule a německé nápisy, domy německých fašistů a vrata nově zřízené německé školy byly popsány protinacistickými a protifašistickými hesly. Před 28. říjnem zavlály na nejvyšších místech státní vlajky. Štěpán Bouzar spolu s doktorem Leopoldem Lehnickým z Hrotovic byli spojkami ON. Rozšiřovali letáky Český kurýr pražského redaktora Korčáka a v sokolské jednotě usilovali o organizační a branně výcvikové podchycení většího počtu mužů. Začátkem léta 1941 došlo v Hrotovicích k zatýkání. Když 26. června byl gestapem zatčen v advokátní kanceláři dr. Kellera, starosty Sokola v Hrotovicích, L. Lohnický, Štěpán Bouzar se uchýlil do ilegality jako kovářský pomocník Karel Havliš. Odešel do jižních Čech. Začátkem července se objevil ve Vřesné, kde byl jeho bratr Antonín Bouzar správcem lihovaru. Zde a v bydlišti svého bratra v Kardašově Řečici se volně pohyboval do té doby, než četníci upozornili Antonína Bouzara, že se na Štěpána ptalo gestapo. Odjel tedy ke švagrovi svého bratra do Lišova, který mu pomocí svých známých našel místo a obstaral pracovní knížku. Po vyhlášení stanného práva v říjnu 1941 odešel z obavy před prozrazením do Prahy a tam vstoupil do zaměstnání ve výrobně umělých podlah. Zde pracoval až do svého zatčení. V Praze navázal styky s Leopoldem Lohniským, který při transportu utekl, a obstaral mu zaměstnání ve výrobně podlah na Žižkově. Společně pak spolupracovali s odbojem. Jejich hlavní činností bylo obstarávání nepravých dokladů pro odbojové pracovníky, kteří se museli skrývat před gestapem. V Praze se Štěpán Bouzar setkal s mnoha Blížkováky. Do Prahy za Štěpánem přijel jeho bratranec Karel Novák. Když začátkem května udavačka Rašková udala, že se Štěpán skrývá v Praze, gestapo po něm začalo usilovně pátrat. PO atentátu na Heydricha 27. května 1942 byli v Blížkovicích 29. května zatčeni příslušníci rodiny Bouzarovy a Novákovy. Štěpán Bouzar byl zatčen 1. června na hlavním nádraží v Praze, když jel za prací. Společně s ním byl po dramatické honičce zatčen Leopold Lohniský.   

Zdroj:

  • KOUKAL, Ladislav. Blížkovice: Od historické minulosti k socialistickému dnešku. 1. vyd. Blížkovice: JZD Družba, 1982, 55 s.

BOUZAROVÁ, Anežka – oběť nacismu (80. výročí úmrtí)

*18. 1. 1878 - Blížkovice

†24. 6. 1942 - Brno   

Zdroj:

BOUZAROVÁ, Emilie – oběť nacismu (80. výročí úmrtí)

*29. 4. 1921 - Blížkovice

†24. 6. 1942 - Brno 

Zdroj:

BOUZAROVÁ, Marie – oběť nacismu (80. výročí úmrtí)

*12. 12. 1911 - Blížkovice

†24. 6. 1942 - Brno   

Zdroj:

BRYCHTA, Antonín – legionář (80. výročí úmrtí)

*14. 8. 1893 - Jaroměřice nad Rokytnou

†21. 6. 1942 - Brno

Zdroj:

 

ČERMÁK, Josef - oběť nacismu (80. výročí úmrtí)

*?

†29. 6. 1942 - Brno

Životopis:

Popraven v Kounicových kolejích v Brně.   

Zdroj:

  • BÍNA, Zdeněk. Kuchařovice: 780 let. Znojmo: Zdeněk Bína, 2000. S. 32. ISBN 80-902864-0-2.

DLAPKA, Amand – kazatel (130. výročí narození)

*23. 6. 1892 - Znojmo

†25. 5. 1955 - Retz

Životopis:

Sliby složil 11. září 1912 v Olomouci, ordinován byl 5. července 1915 v Olomouci. Působil jako submagistr noviců, kazatel v Olomouci a Litoměřicích. Byl převorem v Ústí nad Labem a Chebu. Po skončení 2. světové války byl jako občan německé národnosti odsunut do Rakouska. Pohřben je v Retzu.   

Zdroj:

DREXLER, Josef – architekt (100. výročí úmrtí)

*8. 2. 1850 - Vídeň

†1. 6. 1922 - Vídeň

Zdroj:

  • MARKEL, Martin. Dějiny Jaroslavic. 1. [S.l.]: M. Markel, 2006. 277 s. ISBN 80-239-7702-4.

DUNGEL, Adalbert – kněz (180. výročí narození)

*20. 6. 1842 - Lukov

†10. 7. 1923 - Göttweig

Životopis:

Po absolvování gymnázia ve Znojmě v roce 1861 vstoupil do benediktinského kláštera v Göttweigu a složil slib v roce 1865. V roce 1866 byl vysvěcen na kněze. V roce 1886 zvolen opatem. 1897-1907 členem říšské rady.   

Zdroj:                                       

FEIFALIK, Julius - literární historik (160. výročí úmrtí)

*15. 2. 1833 - Znojmo

†30. 6. 1862 - Vídeň

Životopis:

Pocházel z moravské německé rodiny ve Znojmě. Po maturitě na gymnáziu v Brně (1850), odešel do Vídně na práva, ale brzy se orientoval na německou a slovanskou filologii a literaturu. Stipendista rakouského Ministerstva vyučování v Německu (Berlín, 1855-1857), kde se věnoval studiu německé literární mediavalistiky za vedení bratří Grimmů. Zaměstnán krátce jako nejnižší úředník Univerzitní knihovny ve Vídni a od září r. 1861 - už těžce nemocen tuberkulózou - jako pomocný pracovník Dvorní knihovny v Vídni.   

Zdroj:

  • Historik české středověké literatury Julius Fejfalík. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2005, roč. 5, č. 7, s. 5.

FEUCHTENEGG, Ernst Seidler von – právník (160. výročí narození)

*5. 6. 1862 - Schwechat (Dolní Rakousko)

†23. 1. 1931 - Vídeň

Životopis:

Seidler, syn právníka, a od roku 1914 řádný univerzitní profesor na Zemědělské univerzitě ve Vídni se v letech 1907 a 1917 aktivně podílel na jednáních s Uhry za ministerstvo zemědělství. Roku 1917 se stal nakrátko ministestrem zemědělství v Clam-Martinicově vládě, po jejímž pádu sestavil 23. června 1917 nový kabinet, původně zamýšlený jako přechodný. Pokusil se dosáhnout rovnoprávnost a autonomii pro jednotlivé národy, vstřícným aktem v tomto směru byla například amnestie pro odsouzené české politiky (mj. Karla Kramáře a Aloise Rašína). Vzhledem k vývoji válečné situace v neprospěch Rakouska však jeho návrhy nenašly odezvu. Naopak jeho pokus o vytvoření národnostně jednotných okresů v rámci Čech vyvolal ostré protesty českých poslanců, kteří ho vinili z pokusu o rozdělení země. Neúspěchy v národnostní politice a nedostek základních životních potřeb mezi obyvatelstvem vedly k jeho demisi 25. července 1918. Poté až do pádu monarchie vedl kabinet císaře Karla. Po válce zůstal ve Vídni, byl aktivní podnikatelem. Do politiky však již nezasahoval. Byl autorem několika nepříliš úspěšných dramat. Jeho dcerou byla herečka Alma Seidler (1899–1977). Čestný občan města Znojma (1918).

Zdroj:

FRÁŇA, Ludvík – stolař (80. výročí úmrtí)

*29. 7. 1883 - Jezeřany-Maršovice

†3. 6. 1942 - Jezeřany   

Zdroj:

FRÁŇA, Ludvík – stolař (80. výročí úmrtí)

*29. 7. 1910 - Vídeň

†3. 6. 1942 - Jezeřany   

Zdroj:

FRÖHLICH, Anton – botanik (140. výročí narození)

*1. 6. 1882 - Uherské Hradiště

†18. 2. 1969 - Znojmo

Zdroj:

  • Biografický slovník českých zemí. [18. sešit], Fo-Fr. Vyd. 1. Praha: Academia; Historický ústav AV ČR, 2015, s. 451. ISBN 978-80-200-2517-3.

GABRIEL, Miroslav – geolog (90. výročí narození)

*22. 6. 1932 - Brno

†2. 10. 2001 - Praha

Životopis:

Mládí prožil v Čáslavi, kde maturoval na gymnáziu. 1951 nastoupil do Ústředního ústavu geologického v Praze, v jeho technické složce sledoval vrtné práce, řídil laboratoř mechanicky zemin. Po reorganizaci koncem padesátých let byl převeden do oddělení mesezoika a terciéru, kde se seznámil s oborem nerudních surovin. Při zaměstnání vystudoval 1960-1965 geologii na Přírodovědecké fakultě UK. Díky svým organizačním schopnostem v sedmdesátých letech vedl ložiskové oddělení, 1978 byl krátce vedoucím sekretariátu ředitele, později vedoucím knihovny a vydavatelství. Zároveň řešil výzkumné úkoly zaměřené na keramické a netradiční suroviny. Účastnil se expedic v Turecku, Jordánsku a Sýrii, jako člen oficiální československé delegace 1984 mezinárodního geologického kongresu v Moskvě a 1989 ve Washingtonu, kde uspořádal prezentaci československé geologie. Zabýval se geologickým mapováním a sedimentologií převážně v terciérních pánvích a nerudními surovinami. Podílel se na objevu a popisu kaolinických surovin v okolí Znojma (Únanov). 

Zdroj:

  • Biografický slovník českých zemí. [19. sešit], Fu-Gn. Vyd. 1. Praha: Academia: Historický ústav AV ČR, 2016. S. 471-658. ISBN 978-80-200-2625-5.

GESCHOWSKOVÁ, Anna Klára – jeptiška (290. výročí úmrtí)

*?

†3. 6. 1732

Zdroj:

  • VALEŠ, Tomáš. V kápi a sutaně - umělci v klášterech a v řadách duchovních. Příběhy slávy a zapomnění: znojemští umělci, jejich díla a osudy na sklonku baroka. Brno: Barrister & Principal, 2014, s. 73-78.

HAMMERL, Benedikt – archivář (160. výročí narození)

*8. 6. 1862 - Hrádek

†25. 4. 1927 - Zwettl

Životopis:

Archivář cisterciáckého kláštera Zwettl.    

Zdroj:

HERZOG, Jakob – novinář (180. výročí narození)

*17. 6. 1842 - Miroslav

†10. 4. 1915 - Vídeň

Životopis:

Skoro dva roky byl tajemníkem židovské komunity ve Vídni.

Zdroj:

HOLÍK, Josef – zámečník (80. výročí úmrtí)

*5. 3. 1913 - Blížkovice

†24. 6. 1942 - Brno

Životopis:

Zde chodil do obecné školy, do měšťanské v Moravským Budějovicích. Vyučil se zámečníkem u Jana Gestingera v Blížkovicích, kde také několik let pracoval. Potom pracoval dva roky u firmy LUTIN-ZIKMUND, jako soustružník Škodových závodů v Dubnici nad Váhom, nakonec v továrně na letadla Letov v Praze. Zatčen byl 8. června 1942, když byl doma na dovolené. Konfidentka Rašková se dozvěděla, že Josef Holík se několikrát setkal se Štěpánem Bouzarem v Praze. Hlásila to na gestapo do Jihlavy, které dalo příkaz četnické stanici v Blížkovicích k jeho zatčení. Po zatčení byl předán do vězení v Moravských Budějovicích, kam si pro něho gestapo za tři dni přijelo. Když ho gestapáci převáželi ještě s jinými do Jihlavy, stavili se v Želetavě a opili se. Všechny převážené delikventy pustili na svobodu. Josef se vydal pěšky zpátky do Blížkovic. U Martínkova ho zastavil četník a zjišťoval jeho totožnost. Když vypověděl, kde byl a že byl propuštěn, byl vyzván, aby šel na četnickou stanici do Lesonic. Odtud volali četníci do Jihlavy a dostali z gestapa příkaz, aby byl zadržen. Byl převezen a vyslýchán na gestapu v Jihlavě, odeslán do Brna, obviněn, že nehlásil, že se Štěpán Bouzar skrývá v Praze pod cizím jménem. To stačilo podle stanného práva okupantům k tomu, aby byl odsouzen k trestu smrti. Byl společně s Bouzarovými, Novákovými a Jiřím Láníkem popraven v Brně.   

Zdroj:

  • KOUKAL, Ladislav. Blížkovice: Od historické minulosti k socialistickému dnešku. 1. vyd. Blížkovice: JZD Družba, 1982, 55 s.

HORÁK, Jaroslav – kněz (70. výročí narození)

*28. 6. 1952 - Kroměříž

†3. 4. 2007 - Brno

Životopis:

Narodil se 28. 6. 1952 v Kroměříži, na kněze byl vysvěcen 29. 9. 1994 v Praze. Kněžskou službu vykonával převážně na území olomoucké arcidiecéze (Uherský Brod, Olomouc), v brněnské diecézi působil rok jako jáhen ve Znojmě u sv. Kříže a v letech 2001 až 2003 jako farní vikář v Brně u sv. Janů. Zemřel 3. 4. 2007 v hospicu sv. Alžběty v Brně, pohřben 10. 4. 2007 v Kyselovicích.   

Zdroj:

HRDLIČKOVÁ, Marie – učitelka (80. výročí úmrtí)

*6. 3. 1911 - Šatov

†26. 6. 1942 - Brno

Životopis:

Odborná učitelka, pokusná škola měšťanská v Otrokovicích, okr. Zlín. Zpopelněna v Krematoriu města Brna dne 27.6.1942. Odborná učitelka Marie Hrdličková, nar. 6. 3. 1911, byla popravena za heydrichiády v brněnských Kaunicových kolejích 26. 6. 1942. Po válce – 27. 10. 1946 byla in memoriam jmenována ředitelkou školy.

Zdroj:

CHALABALA, Jan – voják (80. výročí úmrtí)

*30. 10. 1904 - Znojmo

†18. 6. 1942 - Brno

Životopis:

Byl obětí okupace, byl popraven v Brně (Kounicovy koleje).   

Zdroj:

KOUKAL, Miloš – nadporučík (100. výročí narození)

*5. 6. 1922

†?

Zdroj:

  • VANĚK, Pavel. Vojenská kronika 4. znojemské pohraniční brigády 1945-1955. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2009. 286 s. ISBN 978-80-87211-37-3.

KŘIVÁNEK, Bedřich - oběť nacismu (80. výročí úmrtí)

*?

†29. 6. 1942 - Brno

Životopis:

Popraven v Kounicových kolejích v Brně.   

Zdroj:

  • BÍNA, Zdeněk. Kuchařovice: 780 let. Znojmo: Zdeněk Bína, 2000. S. 32. ISBN 80-902864-0-2.

KUBIŠ, Jan – plukovník (80. výročí úmrtí)

*24. 6. 1913 - Dolní Vilémovice

†18. 6. 1942 - Praha

Životopis:

Narodil se 24. června 1913 v Dolních Vilémovicích č. p. 79 v okrese Třebíč v rodině Františka Kubiše a Kristýny rozené Mikyskové. Jeho otec, chudý obuvník šijící pro třebíčskou továrnu, pocházel z Horních Radslavic č. p. 14, kde později v rodném domě žila jeho sestra Aloisie Lišková. Jan Kubiš se narodil jako druhé ze 4 dětí, matka mu zemřela, když mu bylo šest let. Vdovec František se v roce 1920 znovu oženil s vdovou Marií Dusíkovou rozenou Čechovou, která měla již čtyři děti. Z nového manželství vzešly další čtyři a žili pak ve Vilémovicích v domě č.p. 71. Po absolvování povinné školní docházky pracoval jako čeledín v Rudíkově, kde byl aktivním členem Orla a topič v cihelně. 1. října 1935 byl povolán k výkonu základní vojenské služby. Nastoupil k 31. pěšímu pluku "Arco" do Jihlavy. Jako absolvent poddůstojnické školy dosáhl hodnosti desátníka a byl převelen do Znojma. Poté, již jako délesloužící, byl převelen do 34. pěšího pluku "Střelce Jana Čapka" v Opavě, službu vykonával u podřízeného strážního praporu v Jakartovicích. Zde byl povýšen do hodnosti četaře. Při mobilizaci sloužil jako zástupce velitele čety v lehkých opevněních na Opavsku. Po demobilizaci byl 19. října 1938 z armády propuštěn a vrátil se zpět do Vilémovic, kde pracoval opět jako topič v cihelně. 16. června 1939 ilegálně přešel státní hranice do Polska, kde se připojil ke vznikající československé vojenské jednotce v Krakově. Po krátkém pobytu v táboře Malých Bronovicích byl 28. července 1939 přepraven s transportem na lodi Chrobry do francouzského Alžíru, kde 2. srpna vstoupil s pětiletým závazkem do Francouzské cizinecké legie a byl přiřazen k výcvikové jednotce 1. pluku v Colomb Bechár a Sidi Bel Abbes. Po vypuknutí 2. světové války byl závazku v legii zbaven a byl prezentován v Agde a zařazen k 2. pěšímu pluku. V jeho řadách se účastnil bojů na Loiře, za které dostal francouzský válečný kříž. 22. prosince 1939 byl povýšen na rotného. Po porážce Francie byl 13. července 1940 egyptskou lodí Rod el Farag evakuován do Anglie. Zařazen byl k 1. pěšímu praporu čsl. smíšené brigády. V únoru 1941 absolvoval kurz pro rotmistry pěchoty a březnu 1941 byl povýšen do hodnosti rotmistra. V prosinci 1940 se přihlásil do výcviku pro speciální úkoly. Od 15. srpna do 27. prosince 1941 absolvoval parakurz, kurz střelby, kurz pro práci s výbušninami a kurzy sebeobrany a řízení motorových vozidel. Mezitím byl na žádost rtm. Gabčíka zařazen do výsadku Anthropoid, kde nahradil zraněného rtn. Svobodu. Dne 29. prosince 1941 byl Kubiš pod krycí identitou Otto Strnad společně s Gabčíkem vysazen v protektorátu. Vinou navigační chyby to bylo u obce Nehvizdy ve středních Čechách, přičemž plánované místo seskoku byly 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně. Přesunuli se na Plzeňsko, kde se dočkali pomoci na záchytných adresách. Poté byli s pomocí domácího odboje přesunuti do Prahy. Společně s dalšími parašutisty se zúčastnil operace Cannonburry, při které se britské letectvo pokusilo bombardovat plzeňskou Škodovku a která skončila fiaskem. Kontaktoval se i se svou rodinou. Jeho bratr mu ušil oblek, ve kterém se účastnil i atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27.května 1942. Heydrich měl být podle původního plánu zabit Gabčíkem střelbou ze samopalu Sten Gun MK FF 209. Zbraň se však zasekla, a proto Kubiš použil modifikovaný protitankový granát vzor 73. Při explozi granátu byl Kubiš zraněn nad levým okem. Heydrich později zemřel na následky vážných zranění a otravu krve (celkovou sepsi organismu) v libeňské nemocnici Na Bulovce. Spolu s dalšími atentátníky se poté skryl v podzemních prostorách pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Nacisté je však s pomocí Čurdy vypátrali a 18.června 1942 na kostel zaútočili. Během tohoto útoku společně s dalšími dvěma výsadkáři, A. Opálkou a J. Bublíkem, bojoval na kůru. Po výbuchu granátu upadl do bezvědomí, proto na rozdíl od Opálky a Bublíka nebyl schopen spáchat sebevraždu a na následky vykrvácení zemřel v lazaretu SS v Podolí. Jeho tělo, stejně jako těla ostatních výsadkářů, bylo později dopraveno do německého ústavu soudního lékařství pro účely identifikace a pitvy. Poté skončilo v hromadném hrobě na hřbitově v Ďáblicích. V roce 1945 byl in memoriam povýšen na nadporučíka pěchoty. Jeho jméno nese ulice v městské části Praha 8, nedaleko od místa atentátu, dále jeho jméno nesou též ulice v několika dalších městech, vesměs spjatých s atentátem, v Třebíči, Pardubicích, atd. Pamětní deska s jeho jménem je umístěna na Orlovně v Rudíkově jeho jméno se nachází na pamětní desce na pravoslavném kostele v Resslově ulici a je též na pomníku obětem války v Dolních Vilémovicích. V rodné obci má také na obecním úřadě pamětní desku, pamětní síň a usiluje o opravu rodného domu č.p. 79 pro nové umístění expozice. 30. června 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.

Zdroj:

  • TOMAN, Jan. Hrdina plk. i.m. Jan Kubiš, desátník ze Znojma. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2012, roč. 12, č. 25, s. 13.

LÁNÍK, Jiří – zámečník (80. výročí úmrtí)

*3. 3. 1913 - Vídeň

†24. 6. 1942 - Brno

Životopis:

Obecnou školu navštěvoval v Blížkovicích, měšťanskou v Šumné, dva ročníky obchodní školy v Moravských Budějovicích. Vyučil se zámečníkem u frimy Gestinger v Blížkovicích, kde také až do nastoupení vojenské služby pracoval. V armádě zůstal jako délesloužící. Po obsazení republiky okupanty pracoval nějakou dobu jako cestář, pak v Praze jako kancelářský pracovník u Statistického úřadu až do svého zatčení. Se Štěpánem Bouzarem byli velcí kamarádi a přátelé. Proto mu pomohl obstarat v Praze zaměstnání, falešné doklady a spojení s rodičí a příbuznými. Několik dní po zatčení Bouzarových a Novákových přijel domů na návštěvu a když se od bratra Karla dozvěděl, co se stalo, šel ještě večer pěšky do Mor. Budějovic na rychlík, aby se co nejdříve vrátil do Prahy a Štěpána varoval. V Jihlavě byl ale gestapáky očekáván na nádraží a zatčen. Byl vyslýchán a vězněn na gestapu v Jihlavě, převezen do Brna, obviněn z napomáhání lidem nepřátelským Říši. Stanným soudem byl odsouzen k trestu smrti a spolu s Bouzarovými a Novákovými dne 24. června 1942 v Brně popraven.   

Zdroj:

  • KOUKAL, Ladislav. Blížkovice: Od historické minulosti k socialistickému dnešku. 1. vyd. Blížkovice: JZD Družba, 1982, 55 s.

z LICHTENŠTEJNA, Jan Adam I. – kníže (310. výročí úmrtí)

*30. 11. 1657 - Brno

†16. 6. 1712 - Vídeň

Životopis:

Některé prameny jej uvádí jako zakladatele břežanského zámku a s jeho jménem je také spojováno založení obrazové galerie v Břežanech. V roce 1681 se z upřímné lásky oženil s hraběnkou Edmundou Marií Terezií z Ditrichštejna a Mikulova, se kterou měl dvanáct dětí. Přežilo jej ovšem pouze pět dcer. Po smrti jeho otce Karla Eusebia se stal třetím lichtenštejnským knížetem, tedy hlavou celého lichtenštejnského rodu. Po svém otci zdědil velký počet panství, ale s nimi také vysoké dluhy, které díky zavedení hospodářských reforem a výraznému snížení počtu knížecích úředníků a služebnictva dokázal postupně splatit. Byl císařským komorníkem, později tajným radou. V letech 1703-1705 byl prezidentem první rakouské státní banky - Girobanky. V roce 1694 získal za zásluhy Řád zlatého rouna. Kníže Jan Adam I. zemřel na zástavu srdce ve věku 55 let. Pohřben byl v rodové hrobce Lichtenštejnů na Vranově u Brna.   

Zdroj:

  • SÜSENBEKOVÁ, S. Marie Františka. Osobnosti z rodu Lichtenštejnů. Střípky z dějin břežanského zámku. V Brně: Jiří Brauner - Kartuziánské nakl., 2019. S. 16-20. ISBN 978-80-88325-08-6. R-3584.

MALÍK, Zdeněk – architekt (100. výročí narození)

*14. 6. 1922 - Znojmo

†prosinec 2014

Životopis:

Studoval architekturu a pozemní stavitelství na VŠT v Brně (1949). Působil jako stavbyvedoucí Závodu pre priemyselné stavby v Košicích (1949-1951). Člen Útvaru stavebního dozoru ČKD v Martině (1951-1952). Projektant v Keramoprojektu Brno (1952-1953). Útvar technické kontroly v Potravinoprojektu v Brně (1954-1959). Ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury - na urbanistickém pracovišti v Brně (1959-1985). Od roku 1964 byl samostatným vědeckým pracovníkem, v letech 1966-1973 vedoucím výzkumného oddělení, 1973-1975 vedoucím výzkumu. Působil také jako externí pedagog na VUT v Brně (1961-1969), 1969 docent. Po roce 1969 mu byla znemožněna pedagogická činnost.   

Zdroj:

  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. VII., L-Mal. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2001. 343 s. ISBN 80-86171-12-4.

MAN, Bohumil – obchodník (80. výročí úmrtí)

*21. 9. 1906 - Znojmo

†13. 6. 1942 - Brno

Životopis:

V roce 1942 popraven v Brně, Kounicovy koleje.  

Zdroj:

MATĚJŮ, Adolf – legionář (80. výročí úmrtí)

*31. 1. 1893 - Ubušín

†21. 6. 1942 - Brno

Životopis:

Maturoval v roce 1912. V roce 1914 byl odveden do Bystřice pod Perštýnem. Po absolvování poddůstojnické školy nastoupil na ruské bojiště, kde byl dne 10. května 1915 zajat. O rok později 16. listopadu 1916 se přihlásil do Československé legie (velitel čety v hodnosti poddůstojníka). Po návratu do vlasti působil v Praze, Piešťanech, Zvolenu a Mukačevu. V roce 1932 převelen ke 24. pěšímu pluku ve Znojmě jako zástupce velitele praporu "Stráže obrany státu" a současně působil jako vojensko-technický referent Okresního úřadu ve Znojmě až do 31. července 1939. V civilním zaměstnání působil jako pedagog v Ostravě, Bohdalově a Jimramově. Za 2. světové války se zúčastnil protifašistického odboje a v době stanného práva 21. června 1942 byl v Brně popraven.  

Zdroj:

  • PLÍŠEK, Libor. Legionář Adolf Matějů. 1997, roč. 7, č. 12, s. 1, 5.

MRAS, Ambros Ritter von – voják (120. výročí úmrtí)

*7. 12. 1844 - Šatov

†6. 6. 1902 - Rokycany

Životopis:

Ačkoli byl synem obuvníka, dokončil střední školu ve Znojmě s vynikajícím prospěchem. V rakousko-pruské válce se vyznamenal v bitvě u Hradce Králové. Poté byl povýšen na nadporučíka. Po válce působil ve Vojenském policejním praporu č. 33 a v roce 1872 byl přidělen k vojenskému geografickému ústavu. V roce 1874 získal medaili a hodnost kapitána. 1885 byl povýšen na majora. V několika dalších letech se stal učitelem na vojenské škole. Stal se podplukovníkem a potí i plukovníkem. V květnu 1897 byl povýšen na hodnost generálmajor. 11. dubna 1901 byl povýšen na nadporučík-generál.   

Zdroj:

MÜLLER, Ernest Maria – kněz (200. výročí narození)

*30. 6. 1822 - Jiřice

†28. 9. 1888 - Linec

Životopis:

Syn učitelky základní školy. Školu navštěvoval v Mikulově, poté studoval teologii ve Vídni (1843-1846). Po vysvěcení 19. července 1846 pracoval rok jako kaplan v Pressbaum, 1847 a 1849 byl prefektem studií na vídeňské univerzitě. 1857 a 1858 byl jmenován mimořádným profesorem na morální teologii na teologické fakultě univerzity ve Vídni. V roce 1861 se stal děkanem, v roce 1863 profesorem.  

Zdroj:

  • TOMAN, Jan. Opomíjený rodák z Jiřic - Ernest Maria Müller. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2002, roč. 2, č. 28, s. 14.

NOVÁK, Jan – oběť nacismu (80. výročí úmrtí)

*26. 12. 1873 - Blížkovice

†24. 6. 1942 - Brno   

Zdroj:

NOVÁK, Jan – legionář (130. výročí narození)

*29. 6. 1892 - Horní Dubňany

†?

Životopis:

Absolvoval dva semestry strojního inženýrství na brněnské české technice. Poté ho povolali a jako jednoroční dobrovolník sloužil ve Znojmě, Uničově a v Olomouci. V roce 1915 byl odvelen v hodnosti rotmistra na ruskou frontu. V červenci 1916 se dostal do zajetí. Do legií se přihlásil v roce 1917, prošel borispolským táborem, kde se stal důstojníkem v záloze. V listopadu 1919 dorazil se svoji jednotkou do Vladivostoku, kde absolvoval námořnický kurz. Byl povýšen na kapitána pěchoty a obdržel Čs. válečný kříž. Do vlasti se vrátil 12. 7. 1920. V srpnu 1920 nastoupil řádnou vojenskou službu u pěšího pluku č. 48 v Čopu. V nedlouhých intervalech prošel jako důstojník pěších jednotek téměř celé území Československa. Po zániku naší státnosti musel opustit armádu. V červenci 1939 byl dán k dispozici Státnímu úřadu statistickému, kde působil na oddělení akciových společností a družstev. Od 1. dubna 1941 odešel na vlastní žádost do výslužby. V květnu 1945 se zúčastnil Pražského povstání. Podílel se na těžkých bojích, které byly vedeny v prostoru Smíchova. V dubnu 1947 byl převelen do služeb ministerstva národní obrany a stal se referentem, který měl za úkol udělovat osvědčení o činnosti v odboji. Po únoru 1948 byl dán do výslužby.

Zdroj:

  • Jan Novák. Neevidované materiály. Č. 203.

NOVÁK, Jan – oběť nacismu (80. výročí úmrtí)

*4. 2. 1909 - Blížkovice

†24. 6. 1942 - Brno   

Zdroj:

NOVÁK, Karel – oběť nacismu (80. výročí úmrtí)

*20. 10. 1910 - Blížkovice

†24. 6. 1942 - Brno   

Zdroj:

NOVÁKOVÁ, Františka – oběť nacismu (80. výročí úmrtí)

*9. 9. 1914 - Blížkovice

†24. 6. 1942 - Brno   

Zdroj:

OPÁLKA, Adolf - protifašistický bojovník (80. výročí úmrtí)

*4. 1. 1915 - Rešice

†18. 6. 1942 - Praha

Životopis:

Absolvent obchodní akademie. Dne 23. června 1936 se dobrovolně přihlásil k vojenské službě v čs. armádě. Dosáhl hodnosti četaře aspiranta. Dne 30. září započal studium na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě (hodnost poručík pěchoty). Dne 26. června 1939 odešel do Polska a později do Francie. Když hitlerovci napadli Francii, stal se velitelem čety 2. pěšího pluku 1. čs. pěší divize a s ní ustupuje po porážce Francie v r. 1940 do Velké Británie. Absolvent kursu útočného boje a vzdušného výcviku (1941). Velitel sabotážní skupiny OUT DISTANCE (1942, tříčlenná skupina parašutistů čs. zahraniční armády-Karel Čurda, Ivan Kolařík). Cílem skupiny bylo ohromit a narušit provoz plynárny v Praze - Michli. Letoun v noci z 27. na 28. března vysadil skupinu se značnou navigační chybou - dopadla u Ořechova u Telče. Opálka rozhodl, aby se parašutisté rozešli ke svým známým, s tím, že je svolá smluveným inzerátem v novinách, až se mu podaří navázat spojení s odbojem. Sám odešel do Rešic, kde se ukrýval u své tety. Po navázání spojení odešel do Prahy, kde se setkal s parašutisty, kteří měli za úkol provést atentát na Heydricha. Útoku se osobně nezúčastnil, ale sdílel s nimi osud až do 18. června 1942. Gestapo úkryt parašutistů v kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze vypátralo, obklíčilo. Po několika hodinovém nerovném boji nakonec ukončili vyčerpaní parašutisté svůj život vlastní rukou. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního kapitána, oceněn Řádem Bílého lva II. stupně a Řádem Milana Rastislava Štefánika.   

Zdroj:

  • Adolf Opálka. Znojemské listy. 1997, roč. 6, č. 20, s. 4.

OSWALD, Paul – sochař (240. výročí úmrtí)

*24. 1. 1718 - Jachenau (Bavorsko)

†30. 6. 1782 - Valtice

Zdroj:

  • VAŠEK, Leoš. Sochy dvou sv. řeholníků v Hrušovanech nad Jevišovkou a jejich tvůrce Paul Oswald. Vlastivědný věstník moravský. 2015, roč. 67, č. 3, s. 226-232.

PALUTKA, Ján – hostinský (80. výročí narození)

*16. 6. 1942 – Hlany

†?

Životopis:

Vyučil se kuchařem a cukrářem. Měl na starost výchovu učňů na zámku v Moravském Krumlově. Oženil se s Ludmilou z Rakšic a Vedrovice se staly jeho domovem. Vychoval 3 děti. Jeho hostinská činnost směřovala k velkému úspěchu. Hospoda v Kulturním domě byla brzy známá v celém okolí.   

Zdroj:

  • Vedrovice slovem i obrazem. Vydání první. [Brno]: pro obec Vedrovice vydalo vydavatelství F.R.Z. agency s.r.o., 2020. 204 stran. ISBN 978-80-88131-50-2.

PLAČEK, František - oběť nacismu (80. výročí úmrtí)

*?

†29. 6. 1942 - Brno

Životopis:

Popraven v Kounicových kolejích v Brně.   

Zdroj:

  • BÍNA, Zdeněk. Kuchařovice: 780 let. Znojmo: Zdeněk Bína, 2000. S. 32. ISBN 80-902864-0-2.

POIMON, František – spisovatel (120. výročí úmrtí)

*29. 1. 1817 - Polná

†1. 6. 1902 - Polná

Životopis:

Absolvent jihlavského gymnázia, filozofie a bohosloví v Brně. Po vysvěcení na kněze (1841) kaplanoval ve Žďáře a v Brně. V letech 1859 -1863 byl duchovním správcem v Hlubokých Mašůvkách. Dále působil jako ředitel a katecheta hlavní školy ve Slavkově, farář, později děkan a okresní školní dozorce v Želetavě, konsistorní rada brněnský, farář a čestný děkan v Dešné, kde pozbyl zraku a odešel do výslužby. Přestěhoval se do svého rodiště. V Polné vystavěl křížovou cestu na hoře Kalvárii.   

Zdroj:

  • PERNICA, Bohuslav. Písemnictví na západní Moravě: Kulturně-historický nástin. Přerov: Strojil, J., [19--?], s. 42-43.

POZZO, Ignaz – architekt (180. výročí úmrtí)

*29. 7. 1766 - Mannheim

†26. 6. 1842 - Dessau

Životopis:

Byl sběhlý v architektuře a malířství. Vytvořil nákres pro oltář dominikánského kostela v Brně a kostel ve Vranově nad Dyjí.  

Zdroj:

PROCHÁZKA, Alois – legionář (130. výročí narození)

*24. 6. 1892 – Mikulovice

†?

Zdroj:

ROETTIERS, František – malíř (280. výročí úmrtí)

*3. 11. 1685 - Londýn

†10. 6. 1742 - Vídeň

Životopis:

Narodil se v Londýně a pocházel z rozvětvené umělecké rodiny. Přes Paříž a Mnichov přišel do Vídně, kde se prý v roce 1718 stal ředitelem Akademie a o dva roky později byl Karlem VI. povýšen do šlechtického stavu. 1724 vytvořil nákres hlavního sloupového portálu v dominikánském kostele sv. Kříže ve Znojmě.   

Zdroj:

  • František Roettiers. Neevidované materiály. Č. 938.

SCHROTH, Johann Ignaz – učitel (120. výročí narození)

*25. 6. 1902 - Brno

†10. 7. 1983 - Vídeň

Životopis:

Roku 1921 absolvoval německý učitelský ústav v Brně. Působil jako učitel základní školy v Jaroslavicích.   

Zdroj:

  • Lebens- und Arbeitsbilder sudetendeutscher Lehrer. 1. Pohrlitz: Bezirklehrerverein, 1932.

SCHWARZOVÁ, Irena – malířka (90. výročí narození)

*8. 6. 1932 - Žerotice

†2017

Životopis:

Od mládí projevovala sklony a inklinovala k výtvarné tvorbě a literatuře. Neměla žádnou výtvarnou profesionální školu.

Zdroj:

  • ŠEFČÍKOVÁ, Alena. Dodatek. Toulky historií regionu naší školy: regionální učebnice vlastivědy. Kravsko: Základní škola a mateřská škola, Kravsko, příspěvková organizace, [2009?]. S. 81.

SMOLÍKOVÁ, Jana – herečka (40. výročí narození)

*10. 6. 1982 – Znojmo

Životopis:

Jana je od narození neslyšící. Od roku 1986 začala dojíždět do Ivančic, kde je Speciální škola pro sluchově postižené. Po ukončení v roce 1998 byla přijata na Střední pedagogickou školu v Hradci Králové. Po maturitě se stala studentkou JAMU v Brně, obor výchovná dramatika neslyšících. Výuka na této škole je zaměřena na pohybovou a výtvarnou kreativitu určenou k rozšíření komunikačních schopností a k rozvoji emocionální a racionální stránky osobnosti. Jana absolvovala tříleté bakalářské studium. Vede kurz znakové řeči ve Znojmě.   

Zdroj:

  • HEGEROVÁ, Hana. Obec Vrbovec v proměnách času. [Brno]: Pro obec Vrbovec vydalo F.R.Z. agency, [2011]. 119 s. ISBN 978-80-87332-22-1.

SMRČKA, Josef - oběť nacismu (80. výročí úmrtí)

*?

†29. 6. 1942 - Brno

Životopis:

Popraven v Kounicových kolejích v Brně.  

Zdroj:

  • BÍNA, Zdeněk. Kuchařovice: 780 let. Znojmo: Zdeněk Bína, 2000. S. 32. ISBN 80-902864-0-2.

SPITZEROVÁ, Louise - manželka podnikatele (180. výročí narození)

*6. 6. 1842 - Velké Meziříčí

†8. 3. 1914 - Znojmo

Životopis:

Za svobodna Louisa Blum. Za muže si vzala podnikatele a továrníka Adolfa Spitzera. Měli 6 dětí.   

Zdroj:

  • ČERNOŠEK, Lubomír a Karel JAKL. Mayrova - Spitzerova vila ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2019: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2020. S. 52-67.

STIWAR, Franciscus – rektor (350. výročí narození)

*24. 6. 1672 - Slavkov

†3. 1. 1742 - Brno

Životopis:

V letech 1726-1729 působil jako rektor ve Znojmě.   

Zdroj:

  • WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.

ŠABATA, Jaroslav – politik (10. výročí úmrtí)

*2. 11. 1927 - Dolenice

†14. 6. 2012 - Brno

Životopis:

Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat. V letech 1953-1964 přednášel na katedře marxismu-leninismu University Jana Evangelisty Purkyně v Brně, pak v období let 1964-1968 vedl katedru psychologie na Filozofické fakultě této školy. V 50. letech 20. století byl aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech 20. století byl jako funkcionář KSČ stoupencem jejího reformního křídla. V letech 1968-1969 zastával post tajemníka Krajského výboru KSČ pro Jihomoravský kraj. Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968 ho bezprostředně po okupaci zvolil i za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V roce 1969 byl zbaven všech funkcí a nastoupil jako betonář, později skladový dělník. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ. Poté se stal jedním z vedoucích představitelů opozice, za což byl pronásledován a dvakrát vězněn. Na počátku 70. let se okolo něj zformovala skupina nazvaná Komunisté v opozici. Byl zatčen 20. listopadu 1971 a v létě roku 1972 odsouzen na šest a půl roku. Podmínečně se na svobodu dostal v prosinci 1976. Podepsal Chartu 77 a v letech 1978 a 1981 byl jejím mluvčím. Opětovně byl ve vězení v období říjen 1978 - prosinec 1980. Společně s Rudolfem Battěkem v roce 1988 inicioval vznik Hnutí za občanskou svobodu. Profesně byl k roku 1989 uváděn jako důchodce, bytem Brno. Po sametové revoluci se vrátil do vrcholné politiky. Byl jedním z mluvčích Občanského fóra v Brně. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 109 – Žďár nad Sázavou-Jihlava, Jihomoravský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do svobodných voleb roku 1990. V parlamentu byl zvolen v lednu 1990 do předsednictva FS a předsedal zahraničnímu výboru Sněmovny lidu. Zastával i vládní post. V letech 1990-1992 působil jako ministr bez portfeje ve vládě Petra Pitharta, přičemž po rozpadu Občanského fóra roku 1991 byl významným členem Občanského hnutí. Od července do prosince 1992 zastával post poradce předsedy Federálního shromáždění Michala Kováče. Po rozkladu Občanského hnutí působil v 90. letech jako publicista a analytik. V letech 1991-1998 zastával post předsedy správní rady Nadace Bernarda Bolzana. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu jako nestraník za NK na Znojemsku. V roce 1997 vstoupil do ČSSD. Jeho dcera Anna Šabatová v letech 2001 až 2007 zastávala post zástupkyně veřejného ochránce práv a v současné době (2012) je předsedkyní Českého helsinského výboru, syn Jan založil nakladatelství Doplněk a stál i u zrodu nakladatelství Atlantis.   

Zdroj:

  • MRVA, Vlastimil. Jaroslav Šabata osmdesátiletý. Znojemsko. 2007, roč. 17, č. 45, s. 1.

ŠINDELKA, Emil – učitel (80. výročí úmrtí)

*7. 12. 1884 - Brno

†14. 6. 1942 - Brno

Zdroj:

TOMAN, Pavel – fotograf (80. výročí narození)

*27. 6. 1942

†15. 11. 2014 - Halifax

Zdroj:

  • LOBREISOVÁ, Jana. Zemřel fotograf Pavel Toman. Rovnost-Znojemský deník. 2014, roč. 25, č. 275, s. 10.

VAFEK, Cyril - protifašistický bojovník (80. výročí úmrtí)

*26. 6. 1901 - Vémyslice

†29. 6. 1942 - Brno

Životopis:

Zapojen ve vojensko-sokolském odboji. Pomáhal převádět přes Rakousko do Jugoslávie muže do československé zahraniční armády. Po příjezdu do Rajhradu je Vafek ukrýval ve svém zahradním domku až do doby, než je organizace vybavila padělanými doklady a valutami. Po vyzrazení odbojové práce přešel Vafek do ilegality, žil dočasně v Pardubicích, ve svém rodišti a nakonec v lesním krytu u Mohelna. Zatčen gestapem za použití lsti, dobrovolně ukončil život při výslechu na brněnském gestapu (skočil z okna budovy gestapa).    

Zdroj:

WAMBOLT z Umstadtu, Ludovika – baronka (80. výročí úmrtí)

*1. 10. 1876 - Aschach nad Dunajem

†1. 6. 1942 - Brno

Životopis:

Narodila se na zámku Harrachů v Aschachu nad Dunajem. Byla dcerou Rudolfovy nejmladší sestry Anny Marie Terezie a hraběte Alfreda Karla z Harrachu na Rohrau a Tannhausenu. Se svou rodinou vyrůstala v Břežanech. Ve svých téměř devětadvaceti letech se hraběnka Ludovika 19. září 1905 ve Vídni provdala za barona Filipa Huga Wambolta z Umstadtu. V prvních letech manželství se Ludovice a Filipu Hugovi narodily čtyři dcery - Anna, Leopoldina, Antoinetta a Marie. V následujících letech přivedla na svět dva syny - Klementa a Filipa. Jako poslední se narodila dcera Alžběta. Baronka Ludovikaj zemřela v Brně po operaci žlučových kamenů. Dne 4. června ve tři hodiny odpoledne byla pochována jako jediná z majitelů břežanského zámku na obecním hřbitově v Břežanech.   

Zdroj:

  • SÜSENBEKOVÁ, S. Marie Františka. Wamboltové z Umstadtu: poslední šlechtická rodina na břežanském zámku. Střípky z dějin břežanského zámku. V Brně: Jiří Brauner - Kartuziánské nakl., 2019. S. 47-53. ISBN 978-80-88325-08-6.

ZEMÁNEK, Jan – kněz (10. výročí úmrtí)

*23. 1. 1925 - Drslavice

†8. 6. 2012 - Stará Boleslav

Zdroj:

  • V Hodonicích si připomenou kněze, kterého vyznamenal prezident. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2015, roč. 15, č. 5, s. 3.

ZITA, Heinrich – medailér (140. výročí narození)

*29. 6. 1882 - Nesechleby

†1951

Životopis:

Narodil se v Nesechlebech u Znojma. V 15 letech odešel do Rakouska a stal se významným sochařem, i když bylo jeho jméno zapomenuto. Vedle umělecké činnosti byl také ředitelem tzv. Vídeňské Frauenakademie - umělecká škola pro ženy, která byla zrušena ve 2. světové válce a dnes existuje jen jedna třída - módní třída. Také jeho otec Johann Zita byl významnou osobností. Byl městským zahradníkem Znojma a vynálezcem tzv. Znaimer Gurkels - Znojemské okurky.   

Zdroj:

  • ŠTURC, Libor. Významní absolventi Odborné keramické školy ve Znojmě v letech 1872-1922. Odborná keramická škola ve Znojmě : 1872-1922. Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1997, s. 15-16.
Kalendárium pro Vás sestavila Martina Goldová