• hudební skladatel, dirigent, sbormistr, aranžér, harfista, houslista, učitel

Vladimír Fuka

Vladimír Fuka se narodil 25. května 1920 v Dačicích do řemeslnické rodiny. U Fuků bylo známo štukatérství a kamnářství. Otec František byl jedním z prvních absolventů keramické školy v Bechyni. Přestože rodiče neměli hudební vzdělání, svého syna v tomto směru již od útlého věku podporovali. Už v 6 letech se Vladimír začal učit hře na housle u Františka Obsta v Dačicích – ředitele kůru a hudební školy. Ten ho později začal učit i hře na klavír a klapkový trombon a zároveň ho zasvěcoval do harmonie a hudebních forem. První písně začal skládat již ve čtrnácti letech.

Další vzdělání získal na Učitelském ústavu ve Znojmě, kde r. 1939 maturoval. V době studií se nadále učil hře na housle, komponoval skladby a současně hrálve znojemské filharmonii. Po maturitě nastoupil na brněnskou konzervatoř, kde studoval skladbu a řízení, avšak studium nedokončil. V letech 1942 – 1945 byl pracovně nasazen v Německu. Hrál ve Farkašově orchestru v Nordhausenu (v Německu vznikla r. 1943 jeho známá polka Dva šátečky). V září 1945 nastoupil jako učitel do obce Písečná nad Dyjí. Vojnu absolvoval v r. 1947 jako člen orchestru Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Od r. 1948 učil ve Slavonicích, kde se o rok později oženil s Ludmilou Bednaříkovou, která ho provázela celým životem nejen jako manželka, ale i jako zpěvačka jeho písniček ve všech jeho kapelách. V polovině září r. 1955 se vrátil do rodných Dačic, kde začal učit na jedenáctileté střední škole, později na devítileté základní škole.

K prvním skladbám využíval Vladimír Fuka texty dačického holiče, lidového muzikanta, redaktora Časopejska Karla Pfeifra. Do tohoto období patří i píseň Šlejferna, kterou zhudebnil v 16 letech jako waltz a upravil pro dačickou kapelu Jazz bratří Tománků Dva šátečky(sám hrál v této populární kapele od 14 let na housle a harmoniku). Byla to rovněž první skladba zábavné hudby, která mu vyšla tiskem v r. 1939 v brněnském nakladatelství Jaroslava Stožického. Se Stožickým spolupracoval až do znárodnění jeho nakladatelství v r. 1948. Kromě oblíbené Šlejferny zde vyšla např. Rodná hrouda, Študácká, Příchází noc, Přijďte kamarádi. Tehdy také vznikla dlouholetá autorova spolupráce s mnoha textaři, jako např. s M. Cinkem, spisovatelem dr. Fr. Kožíkem, L. Lacurou aj.

Vladimír Fuka se věnoval po celá desetiletí především lidové dechové hudbě a vzorem mu byl v tomto hudebním žánru již od mládí Karel Vacek. Jako dirigent se zároveň setkával na řadě autorských koncertů s dalšími známými skladateli lidové hudby: J. Vejvodou, J. Poncarem, K. Valdaufem aj. V jižních Čechách spolupracoval zejména s L. Kubešem, Á. Doškem a A. kubatou.

Fuka psal i hudbu k operetám. Spolupracoval s Karlem Kosinou, který jeho operety uváděl v brněnském divadle a na zájezdových scénách. Zároveň spolupracoval řadu let s rozhlasem (např. populární kabaret KO-KO v brněnském rozhlase), Gramofonovými závody a televizí, kde se účastnil řady pořadů o lidové dechové hudbě (Vlachovka v r. 1970, To je muzika aj.). Jeho písně jsou vydávány a interpretovány nejen u nás, ale i v zahraničí (Rakousko, Německo, Švýcarsko, Francie, Anglie a země Beneluxu).

Vladimír FukaVladimír Fuka však nepůsobil „pouze“ jako hudební skladatel a aranžér. Celý život se zároveň věnoval profesi učitele hudební výchovy, češtiny a němčiny. V rodných Dačicích byl dlouhá léta duší hudebního života. Od r. 1955 řídil celých 30 let Dačický dětský pěvecký sbor, který byl známý svými koncerty nejen v Dačicích, ale v celém kraji. Zároveň řídil soubor dačických učitelů a pěvecký sbor při OÚNZ Dačice.

Do povědomí obyvatel Dačicka, okresu i kraje se zapsal také Fukův estrádní soubor. Nejúspěšnějším pořadem byl program Padesát let písničce (70 repríz).

Založil a řídil kapelu osvětové besedy v Dačicích – Dačičanka. Stál u zrodu prvních Festivalů mládežnických dechových hudeb v Dačicích (od r. 1979), jejichž tradice pokračuje ve městě dodnes. Připravoval dále speciální aranžmá písní pro Dechový orchestr města Dačic, pro Dechovku bez fraku, Městský pěvecký sbor v Dačicích a pro hudební tělesa v okolí. Z jeho dílny vzešlo více jak 100 lidových písní, operety i hudba scénická, orchestrální skladby, znělky, hudba k dětským hrám aj.

Píseň Slavonická polka se stala jednou z nejhranějších a nejpopulárnějších polek vůbec (vedle Vejvodovy Škoda lásky) v zahraničí a má nespočet nahrávek.

Vladimír Fuka zemřel 22. listopadu 1996, avšak jeho písničky zůstávají v paměti nadále. Hrají se jak u nás, tak v zahraničí. Pravidelně je možné se s nimi setkat na dačickém Festbandu. Naposledy vyšly písně Vladimíra Fuky na CD v r. 2004 v podání Telčské dechovky.

Na jeho rodném domě v Dačicích (Antonínská ul. č. 10) mu byla 21. května 2000 odhalena pamětní deska.

 

Písně: (výběr)

  • Slavonická polka
  • Dačická polka
  • Hospůdka pod Landštejnem
  • Krajem zní trumpety
  • Budvarka
  • Ne, prosím Tě, ne
  • Bítovská romance
  • Rodná hrouda
  • Pod Kletí
  • Bludička
  • Jaro na Vysočině
  • Už se zase hrají staré písničky
  • Jihočeským krajem
  • Když kvete vřes
  • Tak znenadání
  • Stříbrný valčík
  • Podkovička
  • Děvče okatý
  • Význání Telči
  • Košíček
  • Študácká

 

Operety: (výběr)

  • Kolotoč lásky
  • Na slunném Jadranu
  • Zlatý strýček
  • Florida
  • Prospaná svatební noc
  • Jízda o velkou cenu
  • Slečna aspirin

 

ZDROJE:

Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.