Erdös, Stefan (1906-1956)

Vytisknout
Stefan Erdös se narodil 13. února 1906 ve Znojmě.

Ve svých patnácti letech se stal žákem na Státní odborné keramické škole ve Znojmě. Po jejím přemístění do Karlových Varů v roce 1922 zde o dva roky později dokončil svá středoškolská studia.

V letech 1925-1929 navštěvoval vídeňskou Umělecko-průmyslovou školu, kde získal další vzdělávání v oboru u profesora Michaela Powolného, který stejně jako Stefan Erdös navštěvoval znojemskou keramickou školu a který byl v té době jedním z nejvýraznějších osobností uměleckých ateliérů, známých dodnes pod označením „Wiener Werkstätte“.

Stefan Erdös po dokončení školy pracoval až do roku 1934 po boku Powolného jako jeho asistent. Ve vídeňském uměleckém prostředí se seznámil se svojí budoucí ženou, Idou Meisingerovou, absolventkou tamní Vysoké školy umělecko-průmyslové. Ta se stejně jako Erdös zabývala keramickou tvorbou a koncem dvacátých let působila jako návrhářka v jedné z vídeňských fajánsových dílen.

V roce 1934 přicházejí oba do Znojma a společně zde na Dolní České ulici budují vlastní keramickou dílnu. Stefan Erdös se stává profesorem výtvarné výchovy na znojemském německém gymnáziu, se svojí ženou se v té době často účastní domácích a mezinárodních výtvarných soutěží a výstav.

Po skončení světové války sdíleli osud většiny sudetských Němců. Svůj nový domov našli v Tittmoningu v Horním Bavorsku, kde si brzy po odsunu zařídili nový keramický ateliér v prostorách tamního hradu. Roku 1953 je Stefan Erdös jmenován ředitelem Státní odborné školy pro sklářský průmysl v Zwieselu, v roce 1956 se stává profesorem na Akademii výtvarných umění ve Stuttgartu.

Těsně po jmenování profesorem Stefan Erdös 22. března 1956 umírá.

Během svého života tento významný znojemský výtvarník obdržel řadu ocenění, například v roce 1942 cenu J. Leischinga, 1952 Hessenskou státní cenu a v roce 1955 Zlatou medaili v italské Faenze.  
            

Dáma, keramika


DÍLO:

Od roku 1934 se spolu se svou manželkou účastnil řady českých a světových soutěží a výstav. Ve Znojmě se dochovalo torzo předválečné keramické tvorby obou manželů, díky rodině Fischerových. Základní orientace jejich výtvarného žánru byla především figurální keramika. Jednoduché a částečně stylizované tvary zvířat a lidských postav zvýrazňuje úprava povrchu s odvážnou barevnou kombinací glazur nebo syrovost neglazované modelérské hlíny. Zachovaly se vázy a mísy zpracované technologií tradiční japonské keramiky "raku".

LITERATURA:

Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.