Zástěra, Jaroslav (1921-2001)

Vytisknout

PhDr. Jaroslav Zástěra, Eq.M. 

PhDr. Jaroslav Zástěra, Eq.M.

PhDr. Jaroslav Zástěra, Eq.M. se narodil 21. března 1921 v Crikvenici v Chorvatsku moravským rodičům.

Maminka pocházela ze Ždánic a tatínek z Kralic nad Oslavou. Od svých pěti let ovšem již žil na jižní Moravě. Základní školu navštěvoval v Židlochovicích a v Pohořelicích a gymnázium absolvoval v Hustopečích.

Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně dokončil až po II. světové válce. V r. 1941 se svými spolužáky založil "Hnutí slovanské domoviny". Rozšiřovali protiněmecké letáky a v okolí Náměště nad Oslavou vybudovali sklad zbraní. Když se jeden z členů organizace na zábavě pochlubil svou činností, následovalo udání německého přisluhovače a dne 30. června 1943 byl gestapem zatčen i Jaroslav Zástěra. Odsouzen byl na devět let. Vězněn byl v Brně v Kounicových kolejích, ve Vratislavi (Wroclavi), v Berlíně a v Bayrouthu, kde ho před popravou osvobodila americká armáda. Na rodnou Moravu se vrátil v polovině května 1945.

V roce 1946 se oženil s Věrou rozenou Kratochvílovou, jejíž rod pocházel z Vlkova u Velké Bíteše. Paní Věra mu byla následně po celý život i v těch nejtěžších životních chvílích vždy oporou.

Dne 7. listopadu 1947 obdržel od prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše Československou vojenskou medaili za zásluhy I. stupně. Dne 17. listopadu 1947 obdržel od ministra vnitra ČSR Pamětní odznak 2. národního odboje za účast v národním odboji proti fašismu, dne 12. března 1948 obdržel Pamětní odznak za účast v národním boji za osvobození ČSR v letech 1939-1945 a dne 29. května 1948 mu byl udělen Čs. válečný kříž z roku 1939.

Dne 23. dubna 1952 byl v Brně v Pisárkách opět zatčen, ovšem tentokrát československou Státní tajnou bezpečností (StB). Osmnáct měsíců byl držen v Brně na Příční ulici v samotce. Ve vykonstruovaném procesu se ho snažili obvinit z přípravy útěku za hranice republiky. Soud probíhal bez účasti veřejnosti a s vyloučením přítomnosti rodiny. Jeho žena nevěděla po celých devět měsíců kde je a zda vůbec žije. Nakonec byl odsouzen na šest let nepodmíněně. Ihned se odvolal a ku podivu mu byl trest snížen na tři roky nepodmíněně. Strávil ho v pracovních táborech na Jáchymovsku. Nakonec zjistil, že jeho jediným proviněním byla skutečnost, že se svým rodičům narodil v tehdejší Jugoslávii, a to, po politické roztržce Jugoslávie se Sovětským svazem, bylo důvodem k jeho zatčení. Po uplynutí poloviny trestu žádala jeho žena o podmínečné propuštění. Žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že se ve vězení stýká s duchovními. Propuštěn byl až 23. dubna 1955, kde si ho v Ostrově u Karlových Varů přijela osobně vyzvednout manželka Věra. Celé hodiny musela čekat, než byl propuštěn. Nakonec se ho v odpoledních hodinách dočkala a spolu odjeli domů do Brna na Moravu.

Jako bývalý politický vězeň nemohl pracovat jako právník. Prošel řadu zaměstnání. Byl účetním, vychovatelem i novinářem.

V letech 1960-1965 dálkově absolvoval pětileté studium Filosofické fakulty tehdejší UJEP v Brně, obor dějiny pedagogiky. Když byl v roce 1968 rehabilitován, stal se dokonce šéfredaktorem Brněnského večerníku, který přivedl k nebývalému rozkvětu, když dokázal zajistit jeho distribuci do řady okresních měst jižní Moravy.

V tzv. normalizaci, která následovala po „pražském jaru 1968“ byl z Brněnského večerníku propuštěn a vyloučen ze Svazu novinářů, protože nechal otisknout článek, ve kterém poukazoval, jak se stranické špičky tehdejšího režimu obohacují na majetku emigrantů, kteří utekli před okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Teprve po odchodu do důchodu (1976) se mohl plně věnovat své zálibě, historii Moravy.

Byl jedním ze zakládajících členů Klubu přátel znojemské rotundy, stál rovněž u zrodu Moravského národního kongresu, kde v počátcích zastával funkci místopředsedy. Za svou propagandistickou činnost v oblasti obhajoby nových pohledů na moravskou historii mu bylo uděleno čestné členství v Moravském národním kongresu a také ve Společnosti Moravských rytířů sv. Rostislava, kde obdržel osobní znak, jehož výjimečným heraldickým znamením se stala právě znojemská rotunda sv. Kateřiny, které věnoval svůj vědecký zájem. I město Znojmo ho následně poctilo čestným občanstvím.

PhDr. Jaroslav Zástěra zemřel 21. listopadu 2001 v Brně a byl pochován na Ústředním hřbitově v Brně do rodinného hrobu.

Znojemská rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě

Znojemská rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě

DÍLO:

Do podvědomí širší veřejnosti vstoupil PhDr. Jaroslav Zástěra v roce 1983 svým článkem „Co ukrývá znojemská rotunda“ v Zápisníku, kde uveřejnil svou hypotézu o velkomoravském původu znojemské rotundy sv. Kateřiny a římském původu bývalé ortogonální hlásky Znojemského hradu. Nové pohledy a nová interpretace historických skutečností a souvislostí vyvolaly obrovskou polemiku v různých masmédiích, které ne vždy objektivně informovaly o výsledcích jeho bádání.

Své názory Zástěra následně publikoval v r. 1986, kdy pod hlavičkou Jihomoravského muzea ve Znojmě vydal svou práci pod názvem "Původ péřové koruny - Postavy panovníků na českých a moravských denárech". Publikace tehdy směla vyjít pouze v nákladu 150 kusů.

V r. 1990 vyšla jeho kniha "Znojemská rotunda a Velká Morava", kterou vydal vlastním nákladem a v níž shrnul své dosavadní výzkumy, názory a hypotézy. Oficiální věda ji sice odmítla, ale zdá se, že PhDr. Jaroslav Zástěra měl v mnoha aspektech pravdu.

Přispíval také do Moravského historického sborníku.

Díla v Městské knihovně Znojmo:

Knihy:

Články:

LITERATURA:


Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.