Referáty

• stavební inženýr, politik

Karel Marušák se narodil 20. ledna 1884 v malozemědělské rodině v Horní Lhotě u Luhačovic.

Pocházel ze sedmi sourozenců. Po maturitě na Zemské vyšší reálce v Uherském Brodě studoval stavební inženýrství na české Vysoké škole technické v Brně. Podobně jako na reálce, se i zde živil kondicemi. Od počátku se ovšem účastnil veřejného života v akademických spolcích a přednáškami na venkově. Spolu s ing. Nečasem, pozdějším ministrem sociální péče, se během dvou let stal vedoucím pokrokového studentstva.

Za 1. světové války sloužil v hodnosti nadporučíka převážně u pevnostního dělostřelectva v Pulji. Na jaře 1919 se stal správcem oddělení Zemského stavebního úřadu ve Znojmě, kde jako člen strany národně socialistické již trvale pokračoval v politické činnosti. Hned po příchodu do Znojma ho tato strana jmenovala do správní komise města, kde pak byl dlouhá léta voleným členem městské rady.

Jeho jméno figuruje mezi zakladateli konzumního družstva Bratrství či stavebních družstev Domovina a Bratrství, kde se stal předsedou. Roku 1929 byl Marušák zvolen senátorem Národního shromáždění a v listopadu 1938 se stal členem jeho stálého výboru. Ve funkcích setrval do 15. března 1939, kdy na rozkaz nacistů byly obě sněmovny rozpuštěny.

Jejich vilu na Dyjské ulici zabral důstojník wehrmachtu. Němci nemohli zapomenout, že v době ohrožení republiky organizoval řadu veřejných projevů, kde rovněž řečnil a povzbuzoval ohrožené občany. Ani po vzniku protektorátu však nesložil ruce do klína. Naopak, stal se významným členem odbojové skupiny Vojenská policie, což byla odbočka organizace Obrana národa. Využíval přitom skutečnosti, že nejprve jako místopředseda a později předseda Národohospodářského sboru pro jihozápadní Moravu jezdíval služebně do řady míst.

Pod pláštíkem Národohospodářského sboru vypracoval podrobný seznam německých podniků a vyhledal vhodné osoby, které by je převzaly, až nazraje čas. Z titulu své funkce jezdíval do Prahy na ministerstva, odkud zase odcházel se spolehlivými informacemi, potřebnými pro odboj. Zemský úřad rovněž poskytoval Národohospodářskému sboru vydatné subvence, z nichž byly podporovány rodiny zahraničních vojáků.

Bohužel, jak je v Čechách zvykem, udal Marušáka dřívější spolupracovník. Gestapo si pro něj přijelo 3. června 1942 v noci. Bývalému senátorovi pomohla před smrtí čirá náhoda. Při zápisu o jeho vojenské službě u dělostřelectva v Pulji se ho vyšetřovatel zeptal, nezná-li jeho přítele, jistého nadporučíka. Marušák ho naštěstí znal, rozpovídali se o něm a výsledkem bylo, že vídeňský auditor změnil návrh na smrt za koncentrák.

Dne 28. října byl K. Marušák převezen do Oranienburgu. Tam několikrát dostal zápal plic a coby nerentabilní pracovní síla byl navržen vedoucím revíru na transport do Lublinu, což ovšem znamenalo plynovou komoru. Nevyléčený vězeň rychle utekl z revíru na pracovní blok. Začátkem roku 1945 byl přemístěn do Buchenwaldu. Zde se seznámil s mnoha českými odbojáři, mimo jiné i s Ferdinandem Peroutkou.

Po válce se rodina vrátila do Znojma, kde se Marušák stal místopředsedou ONV. Na starost měl technické a národohospodářské agendy. Počátkem osmačtyřicátého ho sice ministr techniky jmenoval generálním zmocněncem pro stavební obnovu okresu, avšak už 25. února byl Marušák zbaven všech funkcí.

Rostoucí nespokojenost s vývojem událostí v ČSR ho přivedla k tomu, že v září 1957 napsal na stroji sedmistránkovou zprávu, určenou řediteli rozhlasové stanice Svobodné Československo v New Yorku F. Peroutkovi. Vylíčil nejen domácí útrapy, ale trpce vyčítal emigrovaným ministrům a poslancům, že neuváženým odchodem z vlády v únoru 1948 zavinili tyto poměry. Rovněž však vyzvedl poslání exilu, na němž spočívá mravní odpovědnost osvobodit národ z komunistického otroctví. Dopis podepsaný přezdívkou, kterou F. Peroutka znal z koncentráku, poslal z Brna do Vídně. Státní bezpečnost ho sice zadržela, ale pisatele nedokázala identifikovat.

Po více než třech letech potřebovali Marušákovi opravit psací stroj. Netušili, že Státní bezpečnost nechala kontrolovat všechny stroje, jež dají zákazníci do opravy. Následovala obžaloba z pokusu trestného činu velezrady. Krajský soud v Brně ho odsoudil na 13 let vězení a zabavení majetku. Marušákovi přitížila slova, jimiž oponoval prokurátorovu výroku, že u nás je největší demokracie a svoboda. Nejvyšší soud pak snížil trest na sedm let. V ilavské věznici ochrnul Marušák na obě nohy. I tady se na něj usmálo štěstí. Na základě amnestie byl v květnu 1962 propuštěn domů.

V osmašedesátém, po vydání zákona o soudní rehabilitaci, si ing. Karel Marušák podal žádost na přezkumné řízení. Zvláštní senát rozsudky z roku 1961 ve veřejném přelíčení zcela zrušil a trestní řízení proti němu zastavil.

Poslední předválečný znojemský senátor zemřel 25. června 1970.

LITERATURA:

• KEREMIDSKÝ, Marian. Senátor Ing. Karel Marušák-profil politika. Znojemské listy.  17.6.1995, roč. 4, č. 23, s. 6.
• MACOUN, Eman. Senátor Karel Marušák poznal lágry nacistické, ale také komunistické. Znojemsko. 20.1.2004, roč. 14, č. 3, s. 8.
• STŘECHA, František. Senátor Karel Marušák, pohnutý osud československého demokrata. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. 17.12.2007, roč. 7, č. 51/52, s. 10.
  

Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.