(rozená Čápová)
- spisovatelka, autorka lyrických a společenských próz o ženských osudech
Narodila se 10. července 1868 v Mikulovicích u Znojma, v rodině správce klášterního panství, v šesti letech se přestěhovala do Prahy.
Vzdělání, které získala v klášterní škole u Svatého srdce, rozšiřovala intenzivním studiem, zejména světové a české literatury. Po otcově smrti se nějaký čas živila jako společnice a domácí učitelka. Brzy po sňatku se spisovatelem Františkem Xaverem Šaldou (r.1890) začala publikovat první prózy. Na její tvorbu měl značný vliv blízký přítel František Xaver Šalda. Do svého literárního salonu soustředila řadu významných osobností, např. H. Kvapilová, B. Benešová, M. Limanová, F. Skácelík).
Náměty nebo motivy pro literární tvorbu čerpala z návštěv cizích zemí (Itálie, Jugoslávie, Francie), stejně tak i z pobytů na moravském venkově (Beskydy). V době 1. světové války se R. Svobodová věnovala dobročinné činnosti (České srdce-spolek na podporu hladovějících dětí).
Celý svůj život zasvětila literární tvorbě a to převážně povídkám a románům. Ve svých dílech pronikala hluboko do lidských duší a hlavní její zaujetí patřilo povahám a postavení žen. Její ženy jsou bytosti jemné a citlivé, citově opravdové a toužící i klamané, duševně krásné – a zas naopak energicky přímé v boji za opravdovost životního boje.
Již první práce - např. Ztroskotáno (1896, přepracováno pod titulem Jíva, 1917), Přetížený klas (1896), Zamotaná vlákna (1899, přepracováno s názvem Přítelkyně) – jsou založeny na pečlivém popisu prostředí a impresím zachycením vnitřního světa. V dalších prózách se těžiště přesouvá do ideové koncepce díla, do osudových podobenství, do modelů vztahů člověka a nadosobních hodnot (Milenky, 1902, přepracováno 1914; rozsáhlý nedokončený román Zahrada irémská, 1921). Tendenci k přílišné intelektuální konstruovanosti, příznačná pro tato díla, se vymykají např. baladický román Černí myslivci (1908) a několik knih, v nichž autorka evokuje svět dítěte (nedokončená vzpomínková kniha Ráj, 1920; Hrdinné a bezmocné dětství, 1920).
Založila časopis Zvěstování (1919), pro všechny otázky ženské a humánní. Vedle toho založila časopis Lípa (1918-1919), souběžně se Šaldovým Kmenem, v němž zaujímá stanovisko k uměleckým i všeobecně kulturním snahám a otázkám doby.
DALŠÍ DÍLA:
Na písčité půdě (1895, přepracováno s názvem Písčitá půda, 1917), Pěšinkami srdce (1902), Marné lásky (1096), Posvátné jaro (1912), Po svatební hostině (1916), Jarní záhony (1916), Pokojný dům (1917), Povídky (1896), V odlehlé dědině (1898), V říši tulipánků (1903), Plameny a plaménky (1905), Pokání Blaženčino (1908), Dětská srdce (1913)
Růžena Svobodová zemřela dne 1. ledna 1920 uprostřed činorodé práce.
V roce 1923 její přátelé a obdivovatelé umístili a slavnostně odhalili na jejím rodném domě (čp.144) v Mikulovicích pamětní desku od akademického sochaře prof. Poláka z Hodonína.
Celá desetiletí pracovala R. Svobodová na rozsáhlém šestidílném románě Zahrada iremská. V letech 1898-1899 vyšla v Lumíru část pojatá později do 3. dílu, ale psána bez zřetele k celkové osnově, r. 1907 vydány díly 1., 2. a 4. v Květech, r.1912-1913 díl 5. a 6. v České kultuře. Poté přistoupila k revizi pro sebrané spisy, ale uskutečnila ji pouze v necelém 1. díle. Knižně vyšlo celé dílo posmrtně v úpravě jen náčrtkové roku 1921. Na osudech čtyř urozených sester, Mariany, Agaty, Isidy a Magdaly, se autorka pokusila psychologicky vyložit a srdcem rozsoudit čtverý typ moderní ženy ze zestárlé civilizace, kde stará aristokracie podléhá kletbě kapitálu, a kde ušlechtilé duše hledají východisko z tohoto labyrintu v náboženství, v umění. Celá skladba je prosycena kulturní i mravní touhou, básnířky po zušlechtění a osvobození lidské duše hlavně erotikou a společenským apoštolstvím z okovů smyslnosti, sobectví a utilitarismu.
Řekli o Růženě Svobodové
„Růžena Svobodová jest velikým hledatelem kladů citových a myšlenkových. Všechny strasti a myšlenky, které poselstvím němých pramateří došly do nových srdcí a přetvořily trpné pracovnice či neodpovědné poživačky, trpělivé mučednice lásky či neuvědomělé její ničitelky v tento radostný a radost nesoucí typ nové ženy, jsou uloženy v jejím díle s jedinečnou výrazností.“ (Božena Benešová)
„Dílo Růženy Svobodové opsala již dnes vývojovou dráhu neobyčejnou v české literatuře. Rozvoj její vyšel z naturalismu a dospěl syntézy a stylu, vyšel ze svěží, impresionistické skicy a došel architektonické formy citové, vyšel z nálady a barevné hry životní a dopjal se světa zákonných hodnot uměleckých i duchovních.“ (F. X. Šalda)
„Růžena Svobodová byla lidský zázrak, bytost kolikerá a neopakovatelná, jaké už nepotkáme na této zemi v podobě ani přibližné. Její schopnost poznávat a zmocňovat se nového člověka a nové krajiny, její neotřelá nervnost vnímání, dravá i jemná zároveň, její jemné myšlení a názorné slovo, na místo pojmů myslila v obrazech a obrazy jí vyletovaly za řeči z úst se spontánností, jaké jste u nikoho nepoznali.“ (Marie Pujmanová)
LITERATURA:
- Slovník českých spisovatelů. 1. vyd. Praha : Libri, 2000. 743 s. ISBN 80-7277-007-1.
- Slovník českých spisovatelů. 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1964. 625 s.
- Konečná,Růžena. Vzpomínáme na Růženu Svobodovou a její rodné Mikulovice. Podyjí, 1956. s.30-31. R-206.
- Novák,Jan V.;Novák,Arne. Přehledné dějiny literatury české. 5.vyd. Brno : Atlantis, 1995. 1084 s. ISBN 80-7108-105-1.
Referátek pro Vás vypracovala Eva Šrámková.