Fischer, Jan Tomáš (1912-1957)

Vytisknout

Jan Tomáš Fischer
Jan Tomáš Fischer
 

Narodil se 25. listopadu 1912 ve Znojmě jako poslední z šesti dětí kočího Tomáše Fischera a Marie Pokorné z Pavlic. Po ukončení měšťanské školy vstoupil do učení firmy Peschak v uměleckém zámečnictví a kovotepectví. Mimo jiné odlévali drobné mosazné předměty a ozdoby, zde též poznal modelování a odlévání do sádry.

Díky svému talentu  a náhodě, kdy jeho dílka spatřil profesor Zemina, se dále seznámil s dějinami umění. V roce 1938 úspěšně složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze. Tam se stal žákem profesora a vynikajícího sochaře a zakladatele moderního československého medailérství, Otakara Španiela.

Kvůli válce a následnému uzavření vysokých škol navštěvoval mladý Jan ateliér Španiela soukromě. 6. července 1942 se Jan T. Fischer oženil s Květou Šulcovou, za svědka mu šel právě Otakar Španiel. V témže roce byl Otakar Španiel zatčen gestapem. Po válce - roku 1946 - Jan studia dokončil. Poté si ve Znojmě zřídil svůj ateliér, upravil si ho pro své potřeby a později rozšířil o keramickou dílnu.

Už v závěru svého studia se zaměřoval na drobnou reliéfní plastiku, ve které pak ve Znojmě pokračoval. Svými prvními pracemi, zaměřenými na historii města a osobnosti oslovil obyvatele i zástupce města, získal tak několik zakázek, např. Velká cena města Znojma ve vrhu koulí, pamětní deska obětem fašismu, pomník Prokopa Diviše, medaile Zborovských závodů (1947).  V roce 1948 vznikla medaile k 250. výročí narození vynálezce bleskosvodu, Prokopa Diviše, o rok později medaile věnovaná lékaři Jiřímu Procháskovi. Dalšími díly byly např. medaile radniční věže či rotundy. V r. 1949 vytvořil soukromou medaili rodiny Keyzlarovy s čtyřportrétem. V roce 1951 vznikla medaile k 10. výročí smrti dr. Vladimíra Groha, taktéž rodinná medaile B. Hoška. Další Fischerovy práce jsou věnovány životním jubileím Prokopa Tomana a Františka Vildomce. Po roce 1954 vznikly medaile s rekonstruovanými portréty Diviše, Mozarta, Puškina a Komenského. 

500. výročí stavby radniční věže ve Znojmě, ražená medaile, bronz, 1948 500. výročí stavby radniční věže ve Znojmě, ražená medaile, bronz, 1948
500. výročí stavby radniční věže ve Znojmě, ražená medaile, bronz, 1948

 V té době se začal věnovat i medailím litým. Vznikly téměř dvě desítky medailí, např. podobizna umělcovy ženy (1954) a dcery (1953), medaile ředitele Vlastivědného muzea ve Znojmě Vratislava Drlíka (1955), ředitele Národního muzea v Praze Gustava Skalského (1955). Španielův portrét začal Fischer připravovat pro plaketu v létě 1954, původní plaketa byla později změněna na medaili a vyražena až roku 1955. K posledním dílům patří medaile k úmrtí F. Kraumanna. Roku 1956 dokončený avers s podobiznou Jaroslava Seiferta zůstal torzem. Posledním dokončeným dílem je pak medaile k 250. výročí založení inženýrských škol v Praze.

Jiří Procháska, ražená medaile, bronz, 1949
Jiří Procháska, ražená medaile, bronz, 1949

Kromě medailérské tvorby vznikly i plné plastiky, kde převažují podobizny: např. portrét spisovatelky Pavly Moudré (1941), starý sklář (1943), dr. V. Charous (1944), portrét malíře Romana Havelky odlitý roku 1947 do bronzu, bronzová busta Prokopa Diviše (1948). Z volné figurální plastiky jmenujme Torso (1944), Odpočívající satyr (1945), Závodník (1947), náhrobek malíře a rytce Bohumila Heinze (1941). Fischer se též věnoval reliéfní tvorbě. Jedná se o jediné rozsáhlé dílo cyklus Život sv. Františka z Assisi (1944-1947).

Zemřel ve Znojmě 7. března 1957 po vážné nemoci.

LITERATURA:


Referátek pro Vás vypracovala Eva Šrámková , Znojmo, Únor 2007.