Pláč dětského čtenáře

Ve výloze knihkupectví jsem uviděl krásnou knihu. Vešel jsem dovnitř, abych si ji prohlédl. Opatrně jsem v ní listoval. Chtěl bych si ji koupit a doma v klidu přečíst. Ale bohužel toto přání je pro mě nesplnitelné. Cena knihy přesahuje moje finanční možnosti. Půl roku bych musel na ni šetřit. Chvíli jsem se s knihou ještě laskal a potom ji opatrně vrátil na pult.
Druhý den ve škole jsem se svěřil Víťovi. „Žádný problém,“ odvětil Víťa. „Po škole zajdeme do knihovny a tam si ji vypůjčíš“. Vyučování se šíleně vleklo. Ještě štěstí, že nám odpadla poslední hodina. Rychle jsem se naobědval a před jednou hodinou jsem už přešlapoval před knihovnou. Ale jaké bylo moje zklamání, když jsem vyslovil své přání. „Jo, hochu nejsou prachy. Dostávám jen 20 000 korun na rok a tak si spočítej - kolik knih lze za to koupit. Kolem 200. Je to žalostně málo pro 1100 čtenářů. Mohu ti nabídnout jinou knížku. „Třeba“ … pokračovala v monologu paní knihovnice. Ale dál jsem už neposlouchal, naštvaně jsem opustil knihovnu, už tam víckrát nepůjdu.