Čas je pro člověka vzácná věc. Často se ho nedostává.
V dějinách lidstva najdete mnoho názorů na to, jak je třeba trávit čas. Někteří po celý svůj čas chválili Boha za to, že jim ho poskytl. Jiní strávili život prací za lepší lidstvo, řešením záhad a otevíráním nových cest. Jiní vlastní názor neměli. Mnohým nebyla dopřána svobodná volba.
Jsou lidé, kteří tvrdí, že je jejich čas vzácný. Drahý. Pro jiné čas nemá žádnou hodnotu. Čas je pro ně utrpením. Přítěží.
Můj čas mi nikdy nebyl drahý. Nudil jsem se. Měl dlouhou chvíli. Nikdy jsem neměl nic ani nikoho, komu bych chtěl svůj čas věnovat.
Až jsem nakonec narazil na knihy.
Byly překrásné; pouhé hmotné věci, ale obsahovaly ty nejúžasnější poklady ducha, plné fantazie a kouzel. Okamžitě jsem jim propadl. Trávil s nimi každou volnou chvíli. Skutečnost sama pro mě přestala být důležitá. Záleželo mi pouze na těch příbězích.
Když jsem se konečně vrátil do života, bylo to jako probuzení se po noci plné těch nejzvláštnějších snů. Skutečnost byla krásná. Byl to příběh, nový příběh, který jsem mohl ovlivňovat, mohl jsem změnit, jak dopadne. Mohl jsem s ním dělat cokoliv; mohl jsem být cokoliv.
Jak chabě působily ve srovnání s ní i ty nejlepší a nejpromyšlenější z příběhů; protože bez ohledu na to, jaké byly, zůstávaly omezené myslí svého autora. Žádný člověk nedokáže obsáhnout všechno. Každý člověk občas zachybuje. A to dělá z příběhů, byť napsaných sebelíp, pouhé hračky ve srovnání s nekonečností a nesmírností Vesmíru.
Neboť kdo by dal přednost svíci, když venku svítí slunce?
Prožil jsem tisíce příběhů. Některé byly sebevědomé a přímé, jiné zmatené a bez cíle; ale příběh, kterým žiji teď, je můj vlastní. A já se postarám, abych nikdy nelitoval cesty, po níž jsem ho nechal kráčet.
Můj čas s knihami skončil.
Josef Lezna
15 let
3.B
Gymnázium dr. Karla Polesného, Znojmo, nám. Komenského 945