ALTHANNU, Michal Josef z – hrabě
*10. 1. 1756 – Vídeň
+8. 2. 1800 – Vranov nad Dyjí
Životopis:
Svobodný pan z Goldburgu a Murstettenu, dědičný číšník Svaté Říše římské národa německého, španělský grand první třídy, c. k. skutečný komoří, se narodil jako nejstarší syn Michala Jana IV. a Josefy Marie Fernemont. Jaroslavické a vranovské panství, které získal jako dědictví po Michalu Antonínovi v roce 1774, bylo již v té době neúnosně zadlužené. O dva roky později se oženil s Marií Filipou Nimptschovou. Po smrti svého otce roku 1778 získal i dominia Svojšice a Čakovec. Tím se vylepšila jeho finanční situace. Michal Josef však nevyužil žádné výhody, která plynula z úzkého vztahu althannského rodu s císařským dvorem. Nevěnoval se vojenství a úřednictví, ale nastoupil dráhu šlechtického velkostatkáře. Jeho zájmem bylo budování nových statků a rezidencí. To ovšem opět zhoršilo jeho finanční situaci a Michal Josef se zadlužil. Snažil se o zavádění nových podniků a půjčoval si peníze. Nic z toho nepomohlo. Navíc si liboval v hazardních hrách a neustále žil v přepychu. Nakonec byl nucen začít rozprodávat rodinný majetek. Posledním pokusem o záchranu se stal pronájem jeho panských sídel. Vranov a Jaroslavice se tak dostali na dvanáct let do rukou Karla Wetzlara z Plantensteina. Roku 1788 prodal Jaroslavice definitivně svému tchánovi hraběti Janu Jindřichovi Nimptschovi. V neutěšené situaci se musel roku 1793 vzdát i Vranova. Novým majitelem se stal advokát Josef Hilgartner z Lilienbornu. Michal Josef je pochován v rodinné hrobce na zámku ve Vranově nad Dyjí.
Zdroj:
BRYCHTOVÁ, Květa. Erby rodu Althannů na architektonických, sochařských a vybraných movitých památkách na Znojemsku: bakalářská práce. Znojmo, 2008, 38 s. Vedoucí práce: Doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc.
BALTAZZI, Hector – jezdec
*21. 9. 1851
+2. 1. 1916 – Vídeň (Rakousko)
Životopis:
Nejslavnější jezdec monarchie. V mládí absolvoval klasickou anglickou výchovu na ragbyové škole v Caistor v Lincolnshire a podobně jako jeho bratři propadl na ostrovech koním a dostihovému sportu. Už jako dvanáctiletý vyhrál v Anglii dostih poníků a v šestnácti letech se poprvé v regulérním dostihu představil na bratislavském závodišti. Následujících šestadvacet let závodil po celé monarchii. Bezdětné manželství hraběnky Anny s Hectorem bylo rozvedeno 12. ledna 1891. Hector s ohromnými dluhy odjel – pravděpodobně spíše utekl před svými věřiteli – do Paříže, aby v tamních dostihových stájích barona Hirsche (bankéře zemřelého následníka trůnu) zahájil novou kariéru. Do Vídně se pak vracel jen občas. Jeho druhou ženou se zde údajně stala mladičká operní pěvkyně Clementina Kraussová (1876-1938). S ní se stal i otcem nemanželského syna Clemense Krausse (1893-1954) – budoucího slavného rakouského dirigenta a skladatele. Hectorův plán však už tentokrát nevyšel. Zcela na mizině se musel krátce před první světovou válkou vrátit do Vídně. Ve válečných letech by mu ve Francii ostatně hrozila i internace. Roku 1916 se Hector Baltazzi zastřelil ve vídeňském Jockey Clubu.
Zdroj:
TOMAN, Jan. Hector Baltazzi, trojnásobný vítěz Velké pardubické. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2012, roč. 12, č. 46, s. 13. ISSN 1213-5585.
BARTENSTEIN, Alžběta – hraběnka
*29. 1. 1776
+9. 6. 1844 – Jindřichov
Životopis:
Dne 3. září 1798 se provdala za Emanuela Bartensteina, s nímž měla nejméně dvě děti. Zemřela jako vdova na svém zámku v Jindřichově. Její ostatky byly převezeny do Knínic, kde byly 13. června 1844 pohřbeny na místním hřbitově. Její náhrobek se dochoval dodnes.
Zdroj:
HODEČEK, Dalibor. Miroslavské Knínice 1262-2012. Vyd. 1. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost pro obec Miroslavské Knínice, 2012. 306 s. ISBN 978-80-7275-093-1.
BEJLEK, Sára – tenistka
*31. 1. 2006 – Hrušovany nad Jevišovkou
Životopis:
Je talentovanou hráčkou, která se pravidelně účastní tenisových turnajů doma i v zahraničí a dosahu výborných výsledků. Je dvojnásobnou mistryní Evropy ve své věkové kategorii.
Zdroj:
FOUSEK, Miroslav. Hrušovany nad Jevišovkou: (od dávné minulosti po současnost): sestaveno z materiálů sesbíraných v letech 1981-2019. Vydání první. Břeclav: Petr Brázda - vydavatelství ve spolupráci s městem Hrušovany nad Jevišovkou, 2020. 241 stran. ISBN 978-80-87387-68-9.
BOSKOVIC, Markéta z – šlechtična
*?
+1. 1. 1516
Životopis:
Vdala se za Jana z Lomnice. Byla pohřbena v kostele sv. Jana Křtitele ve Velké Bíteši.
Zdroj:
HODEČEK, Dalibor. Miroslavské Knínice 1262-2012. Vyd. 1. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost pro obec Miroslavské Knínice, 2012. 306 s. ISBN 978-80-7275-093-1.
BRANDL, Georg – keramik
*28. 1. 1906 – Vranov nad Dyjí
+28. 7. 1990 – Lienz (Rakousko)
Životopis:
Absolvent Odborné keramické školy ve Znojmě a UMPRUM ve Vídni (1922-1926, prof. M. Powolný, V. Schufinský). V letech 1931-1933 působil v Berlíně a od roku 1934 ve Znojmě, kde si otevřel dílnu na výrobu figurální keramiky. Po roce 1945 pracoval ve vlastní dílně v Lienzi.
Zdroj:
ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. S. 10-29. Znojmo: Státní okresní archiv, 1999.
BREDT, Christianus – hudební prefekt
*30. 1. 1680 – Nisa (zaniklé město)
+24. 1. 1756 – Znojmo
Zdroj:
HOLUBOVÁ, Markéta. Biografický slovník hudebních prefektů jezuitského řádu působících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1556-1773. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2009, 238 s. ISBN 978-80-87112-19-9.
BÜCHINGER, Josef – děkan
*16. 3. 1803 – Oleksovice
+18. 1. 1886
Životopis:
Děkan ve Štýrském Hradci.
Zdroj:
PEŘINKA, František Václav. Znojemský okres. II. 1. vyd. Brno: GARN, 2008. S. 357-551. ISBN 978-80-86347-82-0.
CZAKER, Engelbert – voják
*28. 2. 1883 – Milíčovice
+22. 1. 1916 – Lipník nad Bečvou
Životopis:
Sloužil v pěším pluku č. 99.
Zdroj:
PEIKER, Otto. Kronika Milíčovice. [S.l.] : [s.n.], 1983.
ČERNÝ, Karel Václav – spisovatel
*22. 7. 1912 – Znojmo
+29. 1. 1996 – Znojmo
Životopis:
V r. 1938 odešel ze Znojma do Prahy. Po válce se vrátil a začal se blíže zajímat o osobnost Prokopa Diviše. Iniciátor a organizátor znojemských oslav 250 let Divišova narození a autor reprezentační a jubilejní publikace k této události (1948). Spolupracovník Jihomoravského muzea ve Znojmě, jednatel Spolku přátel muzea. V r. 1964 za pomoci ředitele muzea K. Winklera a přímětického faráře V. Kračmera vytvořil expozici Prokopa Diviše v reprezentační místnosti fary v Příměticích. Působil zde až do r. 1975 jako správce a (trojjazyčný) průvodce. Jako výraz uznání dlouholeté spolupráce s muzeem byl jmenován v r. 1990 čestným členem předsednictva Sdružení přátel Jihomoravského muzea ve Znojmě. Poslední léta svého života strávil v pečovatelském domě na Vančurově ulici ve Znojmě.
Zdroj:
FRECER, Jaroslav, KACETL, Jiří. Karel Václav Černý: 22. 7. 1912 – 29. 1. 1996. 5 x 100. Ve Znojmě: Jihomoravské muzeum, 2014, s. 9-21.
ELIÁŠ, Adolf – voják, betonář
*12. 1. 1886 – Jevišovice
Životopis:
Před válkou žil v Rozkoši, o. Moravské Budějovice. Po vyhlášení mobilizace narukoval k 25. praporu polních myslivců a do ruského zajetí se dostal 16. května 1915 u Opatova. Jako zajatec pracoval dva roky v Kupjansku v Charkovské gubernii. Dne 6. listopadu 1917 byl zařazen do 8. roty 8. střeleckého pluku "Slezského" čs. legií. Již 8. ledna 1918 byl však denním rozkazem označen za zběha. Jeho další osud zůstal neznámý.
Zdroj:
BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. 2002, s. 75-86.
FÁČEK, František – právník, politik
*29. 1. 1826 – Počátky
+20. 1. 1889 – Praha
Životopis:
Pocházel z rodiny mlynáře. Gymnázium studoval ve Znojmě, absolvoval v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, 1846 se zapsal na Právnickou fakultu pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. Od roku 1873 byl notářem v Jindřichově Hradci, 1866-1889 zemským poslancem za staročechy, 1873-1879 říšským poslancem.
Zdroj:
Biografický slovník českých zemí. [XVI. sešit], Ep-Fe. Vyd. 1. Praha: Academia: Historický ústav AV ČR, 2013. 136 s. ISBN 978-80-200-2292-9.
FISSÉ, Jan Michael – malíř
*9. 1. 1686 – Znojmo
+9. 1. 1732 – Znojmo
Životopis:
Žák svého otce, znojemského malíře Mikuláše Fissého. Další malířské vzdělání získal v Itálii, kde asi studoval u Andrea Pozza.
Zdroj:
Biografický slovník českých zemí. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014, s. 240. ISBN 978-80-200-2424-4.
FUKAČ, Jiří – muzikolog, vysokoškolský profesor
*15. 1. 1936 – Znojmo
+22. 11. 2002 – Brno
Životopis:
Absolvent jedenáctiletky ve Znojmě (maturita 1954) a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (hudební věda, 1961). Jeho diplomová práce nesla název Inventář pražských křížovníků. Na fakultě pracoval jako asistent (1964). V r. 1990 získal titul docent a stal se vedoucím katedry věd o umění a estetiku. Působil krátce na Univerzitě v Bostonu. V současné době docent na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Přednáší na mnoha muzikologických sympóziích v Evropě i zámoří. Člen výboru České společnosti pro hudební vědu v Praze, místopředseda České hudební rady, místopředseda správní rady Fondu L. a Zd. Janáčkových, člen výboru Mezinárodních hudebně-vědních kolokvií v Brně.
Zdroj:
FRIND, Pavel. Vzpomínka na rodáka (a přítele) Jiřího Fukače. Znojemsko. 2004, roč. 14, č. 3, s. 9.
GAILLY, Ignác – lékař
*1830 – Vídeň
+8. 1. 1916 – Hrušovany nad Jevišovkou
Životopis:
Narodil se ve Vídni. Jeho otec byl zahradníkem v Schönbrunnu. Po ukončení studií medicíny na vídeňské universitě – promoval v roce 1856 – začíná praxi v Hevlíně, kde se v roce 1858 žení s dcerou místního učitele Cecilií. Po příchodu do Hrušovan se stává rodinným lékařem zdejších majitelů panství Kammel z Hardegger a současně vykonává funkci okrskového lékaře pro Hrušovany, Hrabětice, Šanov a Pravice. V roce 1861 se jim narodila první dcera, která záhy po narození umírá a stejně tak i druhá dcera v roce 1862. V dalších letech přichází na svět pět dcer a dva synové (do roku 1875). Všichni se dožili dospělosti. Po vybudování železnice Vídeň-Brno přes Hrušovany (roku 1870) vykonává Dr. Gailly též funkci lékaře u státní železniční společnosti (StEG). V roce 1878 nechala zdejší vrchnost postavit nemocnici a Dr. Gailly se stává prvním lékařem, byť jen na krátkou dobu. Praxi jako okrskový lékař i lékař u StEG vykonává asi do roku 1896, kdy jeho obě funkce přejímá Dr. Littmann.
Zdroj:
VÁLEK, Bohuslav. Zpravodaj pohledem dokumentaristy a fotodokumentaristy: Pomník. Hrušovanský zpravodaj. 2013, roč. 35, č. 2, s. 31.
GUTWIRTH, Melchior – prefekt, učitel
*6. 1. 1626 – České Budějovice
+1. 6. 1705 – Jindřichův Hradec
Životopis:
1674 prefekt ve Znojmě.
Zdroj:
WISNAR, Julius. I. Periode: Das Gymnasium der Jesuiten 1624/5-1773. Über einige hervorrandere Persönlichkeiten, welche am Znaimer Gymnasium: In der Zeit von 1624 bis 1850 wirkten oder mit der Anstalt im Zusammenhange standen. Znaim: J. Wisnar, 1913, s. 4-19.
HAUER, Jan Jiří – probošt
*23. 4. 1691 – Cheb
+14. 1. 1766 – Hradiště sv. Hipolyta
Životopis:
Stal se proboštem na Hradišti 25. března 1754. Roku 1765 se mu podařilo zahájení přebudování klášterního kostela. Narodil se v Chebu, řeholní sliby složil 5. listopadu 1710 a svou primici slavil 20. července 1713. Duchovní kariéru zahájil v Královci, potom zde na Hradišti, odkud přišel do řádového domu jako vestiariář. Za nějakou dobu se mu dostalo cti, že byl povolán ke dvoru Jeho Jasnosti vévody Mořice Adolfa Sasko-Žíčského, titulárního arcibiskupa farsalského, který po biskupství královéhradeckém nastoupil jako biskup litoměřický. Tento Mořic Adolf Sasko-Žíčský jmenoval Jana Jiřího Hauera svým poradcem pro církevní záležitosti a přísedícím konsistoře a nakonec pro něj vymohl hodnost apoštolského protonotáře. Roku 1738 jej císař Karel VI. po presentaci generálem velmistrem Matyášem Böhmbem jmenoval komendátorem u sv. Karla ve Vídni; odtud po 16 letech nastoupil na proboštství na Hradišti.
Zdroj:
SMEJKALOVÁ, Eva. K obuvi z kostela sv.Hypolita ve Znojmě-Hradišti [online]. Brno, 2008 [cit. 2021-10-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/tc3p3/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Bohuslav KLÍMA.
HAWELKA, Eduard – učitel, básník
*28. 8. 1862
+1. 1. 1926 – Znojmo
Životopis:
Učitel na reálné škole ve Znojmě v letech 1904-1923 a básník.
Zdroj:
Eduard Hawelka [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné na:
http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Eduard_Hawelka
HEIN, Karel III. Bernard – probošt
*29. 1. 1726 – Karlovy Vary
+31. 7. 1811 – Hradiště
Životopis:
Narodil se v Karlových Varech, do řádu vstoupil a řeholní profesi složil 30. listopadu 1749 a Bohu přinesl oběť mše svaté 1. června 1752. Od roku 1754 byl kaplanem v Královci, od roku 1756 v Chlumu sv. Máří a od roku 1760 v Chebu. V roce 1775 přišel na Hradiště, odkud administroval současně faru v Popicích. Roku 1780 dostal na starost faru v Hodonicích.
Zdroj:
KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011, 245 s.
HLAVÁČEK, Libor – houslista, dirigent, pedagog
*9. 1. 1926 – Znojmo
+27. 2. 1990 – Praha
Životopis:
Absolvent znojemské hudební školy a Konzervatoře v Brně. Koncertní mistr Janáčkovy opery v Brně. Vedl Hlaváčkovo kvarteto a komorní sdružení Janáčkovy akademie múzických umění. V Praze byl prvním primáriem Novákova kvarteta, založeného v r. 1955. Už v 11 letech vystupoval v Městském divadle ve Znojmě a jako třináctiletý účinkoval poprvé v rozhlase, kde obvykle hrával virtuózní skladby. Pedagog hry na housle, komorní hry a dirigování na Konzervatoři v Praze (1966-1975). Působil v řadě komorních ansámblů (Hlaváčkovo kvarteto, Novákovo kvarteto). V letech 1964-1966 byl primátorem Českého noneta. Koncertní mistr opery Státního divadla v Brně (1945-1952), opery Národního divadla (1952-1959), Symfonického orchestru Čs. rozhlasu v Praze (1959-1964). Vedl Komorní orchestr, později Symfonický orchestr konzervatoře v Praze a byl šéfdirigentem Středočeského státního komorního orchestru Poděbrady (1975-1987), šéfdirigent Východočeského státního komorního orchestru Pardubice (1977-1987). Člen hudebního tělesa Virtuosi Pragenses, které slavilo mnohé úspěchy nejen u nás, ale i v zahraničí.
Zdroj:
IB. Znojemský rodák Libor Hlaváček. Znojemsko. 1989, roč. 29, č. 6, s. 4.
HORÁKOVÁ, Dagmar – učitelka
*20. 1. 1926
+20. 9. 1993
Zdroj:
KLEJDUSOVÁ, V. Galerie osobností: Dagmar Horáková. Miroslavský zpravodaj. 2010, roč. 53, č. 1, s. 16-17.
ILKOVÁ, Miluše – pedagožka, výtvarnice
*16. 2. 1959 – Čáslav
+14. 1. 2016 – Citonice
Životopis:
Narozena v Čáslavi. Studia: 1978–1979 soukromé studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, 1979 – 1984 studium na Pedagogické fakultě MU v Brně, obor výtvarná výchova a český jazyk a literatura, 1984–1986 doktorské studium na Masarykově univerzitě v Brně. Pravidelně vystavuje od roku 1986, účastní se souborných výstav (Znojmo, Vyškov, Nové Město n. M., Žďár nad Sázavou, Vamberk, Rakousko) i autorských (Retz, Znojmo). Miluše Ilková se věnuje malbě akrylem, olejem, akvarelem, textilní tvorbě – klasickým i netradičním technikám, ilustrační činnosti a grafickému designu. Byla učitelkou výtvarné výchovy na Gymnáziu a SPgŠ ve Znojmě.
Zdroj:
PAULENKOVÁ, Alena a ČERNÝ, Pavel. Zemřela znojemská pedagožka a výtvarnice. Znojemský týden. 2016, roč. 16, č. 3, s. 3.
JAROŠ, Jiří – voják, generál, redaktor, publicista, plukovník, Sokol
*16. 1. 1896 – Velké Meziříčí
+6. 4. 1943 – Stuttgart (Německo)
Životopis:
Absolvent státní průmyslové školy v Brně. V r. 1914 absolvoval v Jihlavě základní vojenský kurz. Účastník 1. světové války, legionář. V r. 1920 se vrátil domů v hodnosti majora. Absolvent Válečné školy v Praze. Jako důstojník sloužil v posádkách v Brně, Olomouci, Českém Těšíně a v Praze. Posledním působištěm bylo Znojmo, kde byl velitelem 24. pěšího pluku a velitelem posádky. Hned v počátcích okupace se zapojil do vojenské odbojové organizace Obrana národa, v níž mu byl svěřen úsek celé jihozápadní Moravy. V listopadu 1939 moravské ústředí vojenské odbojové organizace Obrana národa bylo prozrazeno a mnoho členů brněnským gestapem pozatýkáno. Byl zatčen 1. prosince 1939 a vyšetřován v Brně na Špilberku, v Sušilových a Kounicových kolejích, ve Vratislavi, v Ludwigsburgu (zde byl léčen na TBC) a nakonec ve Stuttgartu. Kam byl koncem listopadu odvezen k lidovému soudu. Dne 14. prosince 1942 se zde konalo hlavní přelíčení, na kterém byl pro velezradu a napomáhání nepříteli odsouzen k trestu smrti. Žádal, aby jako voják mohl být zastřelen. Dne 6. dubna 1943 v pět hodin ráno byl popraven gilotinou. Rozkazem č. 101 ze dne 26. 10. 1946 povýšen do hodnosti brigádního generála in memoriam – s účinností od 28. února 1942 a vyznamenán Válečným křížem 1939. Od r. 1946 jedna z hlavních ulic města Znojma nese jeho jméno. Dne 20. ledna 1996 odhalena u vchodu do Žižkových kasáren pamětní deska ke stému výročí jeho narození.
Zdroj:
STLBA. Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2008, roč. 8, č. 14, s. 11.
KLEMPA, František – sportovec, oštěpař, profesor, Sokol
*20. 12. 1911 – Znojmo
+19. 1. 2006 – Brno
Životopis:
Předválečný výborný oštěpař, který od roku 1939 do roku 1946 vedl úspěšné družstvo dorostu Moravské Slavie. Byl účastníkem dvouměsíčního kurzu ve Finsku. Vedl přípravu čs. atletů jako instruktor kurzů, dlouholetý trenér a ústřední rozhodčí. Vydal celou řadu odborných publikací o hodu oštěpem. Do svých 88 let se zúčastňoval veteránského mistrovství Evropy a světa. Působil ve Znojmě a Brně jako středoškolský profesor a na vysoké škole (MU v Brně) jako odborný asistent. Členem Sokola Znojmo jako závodník a trenér (1927-32), pak v Moravské Slavii (1932-48). Mnohaletou bohatou a obětavou činnost F. Klempy, která svou kvalitou daleko přesahuje rámec našeho města a má pro ně vysoký společenský význam, ocenilo Zastupitelstvo města Brna udělením Ceny města Brna pro rok 1997 v oboru sport. Jeho syn MUDr. Ivan Klempa v mládí provozoval aktivně námořní jachtink, později emigroval do Rakouska.
Zdroj:
MACOUN, Eman. 100 let znojemské sokolovny. Vydání: první. [Znojmo] : Tělocvičná jednota Sokol Znojmo, 2025. 221 stran. ISBN 978-80-11-06808-0.
KUBÍČEK, Ladislav – lékař
*3. 1. 1926 – Rachov (Ukrajina)
+11. 9. 2004 – Třebenice
Životopis:
Český katolický kněz a lékař, známá postava české katolické církve 20. století. V předlistopadové době byl šikanován komunistickým režimem a státním dozorem nad církvemi. Byl sídelním kanovníkem litoměřické katedrální kapituly a prezidentem litoměřické diecézní charity. Stal se obětí brutální loupežné vraždy.
Zdroj:
TIK. Zavražděnému lékaři Ladislavu Kubíčkovi bude ve Vratěníně odhalena pamětní deska. Znojemsko. 14.7.2025, roč. 35, č. 29, s. 1, 9.
LARISCH-Mönnich, Eduard – inženýr
*4. 1. 1916 – Solca (zaniklá obec)
+31. 7. 1987 – Palfau (Rakousko)
Životopis:
Se svojí první manželkou Miladou a synem Karlem pobýval střídavě v Jevišovicích a ve své pražské vile až do vynuceného rozvodu v roce 1942. Poté, co se podruhé oženil s hraběnkou Alix z Thun-Hohensteinu, žil spolu s ní a s jejími dvěma dětmi z předchozího manželství na zámku až do osvobození Jevišovic v dubnu roku 1945, kdy byl po obsazení budov sovětskou armádou za dramatických okolností přinucen uprchnout do Rakouska. Nový zámecký pán byl jevišovickými občany vcelku oblíben. Největší oblibu a obdiv si získal v době druhé světové války. Aby jako německý občan nemusel narukovat do fašistické armády, nechal si svým sluhou zlámat nohu.
Zdroj:
HORÁKOVÁ, Milada. Jak kráčel čas naším krajem. Třebíč, 2009, 137 s.
LICHTENŠTEJNA, Ferdinand Jan z – voják
*27. 12. 1622
+9. 1. 1666
Životopis:
V letech 1645 až 1660 se věnoval vojenské kariéře v císařské armádě.
Zdroj:
Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
LOMNICE, Oldřich z – šlechtic
*?
+1. 1. 1566
Zdroj:
HODEČEK, Dalibor. Miroslavské Knínice 1262-2012. Vyd. 1. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost pro obec Miroslavské Knínice, 2012. 306 s. ISBN 978-80-7275-093-1.
MAHR, Alexander – profesor
*31. 1. 1896 – Popice
+14. 4. 1972 – Vídeň
Životopis:
Profesor politické ekonomie na univerzitě ve Vídni. Po gymnáziu ve Vídni uzavírá v roce 1921 studium skandinávské filologie, germanistiky a filosofie promocí a doktorátem. Poté pod vlivem Friedricha von Wiesera (studoval ekonomii), přešel v březnu 1925 na univerzitu ve Vídni. V letech 1926-1928 studoval ekonomii v USA a Anglii. V roce 1930 habilitoval na vídeňské univerzitě. V letech 1930-1938 byl odborným asistentem Hanse Mayera. 1936 mu byl udělen titul docent, profesorem se stal v roce 1950 a nahradil tak Hanse Mayera. V roce 1963 se stal členem Akademie věd.
Zdroj:
Alexander Mahr [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: https://www.suedmaehren.at/persoenlichkeit/alexander-mahr/
MALÝ, František – muzikolog
*23. 1. 1956 – Bojanovice
Životopis:
Absolvent znojemského gymnázia a filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde získal doktorát. Působil na oddělení dějin hudby v Moravském zemském muzeu v Brně. Projevuje zájem o hudbu rodného kraje. Prostudoval již hudební fondy v Blížkovicích a Jevišovicích. Pozornost věnuje i duchovní písni na Znojemsku a Třebíčsku. Nadšený varhaník. V Hlubokých Mašůvkách vedl pěvecký sbor. V Jevišovicích jeden ze zakladatelů skupiny Stopaři.
Zdroj:
NOVÁK, Pavel Kryštof. Salve Regina: Pro poutníky a poutnice. Znojemsko. 27.1.1993, roč. 3, č. 4, s. 4.
MINKS, Jaroslav – dirigent, kontrabasista, hudební skladatel
*17. 1. 1896 – Slížany
+?
Životopis:
Učil se hudbě u Antonína Fritze v Kroměříži. Od roku 1911 byl elévem u hudby posádkového pluku č. 12 ve Znojmě. Po roce 1918 působil u posádkové hudby v Kroměříži a od roku 1934 byl dirigentem vojenské hudby v Prešově. Za okupace (1938) působil u vojenské hudby ve Vysokém Mýtě. Po roce 1945 dirigent vojenské hudby v Lipníku, Hranicích, Místku, Opavě a nakonec v Kroměříži, odkud odešel do výslužby (1949). Poté (1949-1950 působil jako kontrabasista u opery v Ostravě a působil také jako vedoucí hudby Závodního klubu Revolučního odborového hnutí ve Frýdlantu nad Ostravicí.
Zdroj:
Československý hudební slovník osob a institucí. 2. sv., M-Ž. 1. vyd. Praha: Stát. hudební vydavatelství, 1965, 1080 s.
MOZART, Wolfgang Amadeus – hudební skladatel
*27. 1. 1756 – Salzburg
+5. 12. 1791 – Vídeň
Životopis:
Mozart pobyl ve Znojmě tři dny. Jeho pobyt zde se váže k jeho památné pražské cestě roku 1787, kterou podnikl z Vídně se svou mladou chotí.
Zdroj:
MT. Ze Znojma do Prahy a do Olomouce a jiné zajímavosti z dějin města Znojma: Osudy knihovny louckého kláštera, hrob P. Diviše a pobyt A. Mozarta v Louce. Znojemský zpravodaj 1984. 1984, č. 10, s. 10.
NAVRÁTILOVÁ, Alexandra – etnografka
*17. 1. 1946 – Praha
Životopis:
Soustřeďovala se na výzkum lidového stavitelství a bydlení na Znojemsku, systematicky se orientovala na obyčejovou tradici, studovala etnické procesy v přesídleneckých obcích jihomoravského pohraničí a vzájemné vztahy lidové tradice a náboženství.
Zdroj:
Lidová kultura – Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezka. 1. svazek, Biografická část. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4.
NĚMEC, Herbert – voják, generálmajor
*15. 1. 1916 – Šanov
+7. 10. 2001
Životopis:
Navigátor proslulé britské 311. bombardovací perutě RAF za války a pracovník CIC (pozdější CIA) po únoru 1948 ve Vídni dožil v roce 2001 v USA.
Zdroj:
Herbert Němec: Ze Znojma do cizinecké legie. Znojemský region. Roč. 2, č. 11 (15.03.1996), s. 4.
PARMANN, Oskar – generál
*20. 6. 1844 – Mantova (Itálie)
+12. 1. 1916 – Vídeň
Životopis:
Studoval na Vojenské akademie ve Znojmě (Loucký klášter).
Zdroj:
Oskar Parmann [online]. [cit. 2012-03-23]. Dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl_7/327.pdf
PRELL, Walter – malíř
*1857 – Lipsko
+leden 1936 – Mnichov
Životopis:
Obchodník v Lipsku. Student Akademie v Düsseldorfu a později Julianovy Akademie v Paříži. V r. 1921 se přestěhoval za manželkou do Znojma.
Zdroj:
ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. 1999, s. 10-29.
RAŠKOVÁ, Julie – nacistka
*27. 4. 1890 – Blížkovice
+24. 1. 1946 – Znojmo
Životopis:
Vyrostla v českém prostředí a chodila do české obecné školy. Posléze žila v klášterním společenství v dolnorakouském Retzu. Před první světovou válkou byla zaměstnána ve Vídni. V době meziválečné Československé republiky se přes Bratislavu vrátila do Blížkovic. Za první Československé republiky měla být vyšetřována za špionáž proti Československu. Byla také odsouzena za urážku prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka k pokutě deset tisíc korun. To vše považovala za osobní pohanu, na kterou nikdy nezapomněla. Její nenávist ke všemu českému vzplanula po vzniku německé nacistického protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939. Stala se aktivní konfidentkou jihlavského gestapa. Svými udáními poslala na smrt nejméně dvanáct nevinných českých osob z Blížkovic, včetně šestnáctileté dívky. Prázdné domy popravených spoluobčanů bezostyšně vykrádala o cenné předměty a peníze. Po konci druhé světové války byla zatčena a odsouzena k trestu smrti oběšením 24. ledna 1946 u Mimořádného lidového soudu ve Znojmě, kde neprojevila žádnou lítost. Poprava byla veřejná a došlo k ní na vězeňském dvoře Krajského soudu ve Znojmě.
Zdroj:
KOZDAS, Jan. Dům č. p. 213 na náměstí městyse Blížkovice – zánik kulturně-historických hodnot a dramata související historie. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2019: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2020. S. 161-171.
SEDLÁK, Jan – architekt
*19. 7. 1933
+2. 1. 1996
Životopis:
Studia architektury zakončil ročním pobytem ve vězení za protistátní činnost (1958). Později pracoval v jihlavském Stavoprojektu, kde byl například vedoucím projektantem pro rekonstrukce znojemského historického jádra. Pro Znojmo navrhl administrativní budovu Agrocentra.
Zdroj:
HORA, Jan a MERTA, Dana OBERREITEROVÁ, Jana. Znojmo 1918-2020 : architektonické proměny. Ve Znojmě: Jihomoravské muzeum, 2021. 240 stran. ISBN 978-80-86974-34-7.
SEETHALER, Rudolf – malíř, kreslíř
*1906 – Znojmo
+6. 1. 1986 – Mönchengladbach (Německo)
Zdroj:
Rudolf Seethaler [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Rudolf_Seethaler
SCHIMMEL, Ivan Lohelius – kreslíř, kaplan
*11. 4. 1779 – Praha
+24. 1. 1806 – Mikulovice
Životopis:
Po absolvování teologické fakulty (1779-1803) nastoupil na kněžské místo do Mikulovic (1804). Už jako student se věnoval malířství. Patřil mezi první autory, kteří se u nás věnovali siluetové podobizně. Posléze pořídil siluetové podobizny některých členů premonstrátského řádu. Provedl také kolorované kresby tužkou klášterů v Teplé a v Doksanech z ptačí perspektivy a pohledy na kostel a klášter na Strahově. Je pravděpodobné, že byl požádán v roce 1804 o nakreslení celkového plánu kláštera v Louce. Zemřel v Mikulovicích, patrně šlo o infekční chorobu.
Zdroj:
ŠÍPEK, Zdeněk. Dva empiroví malíři na Znojemsku. Jižní Morava. 1996, roč. 32, č. 35, s. 315-320.
SCHOLZ, Mořic – majitel panství
*14. 1. 1856
+28. 11. 1895
Životopis:
Majitel panství v letech 1890-1895.
Zdroj:
HODEČEK, Dalibor. Miroslavské Knínice 1262-2012. Vyd. 1. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost pro obec Miroslavské Knínice, 2012. 306 s. ISBN 978-80-7275-093-1.
SLOWAK, Josef – architekt
*22. 2. 1840 – Znojmo
+27. 1. 1896 – Linec (Rakousko)
Životopis:
Byl synem Franze Slowaka a Johanny Machainové. Otec i matka pocházeli z rodin zabývající se výrobou keramiky. Po absolvování technických studií stavebního inženýrství působil Josef Slowak jako architekt-asistent na Polytechnickém institutu ve Vídni a v roce 1866 byl přijat do Spolku rakouských inženýrů a architektů. Ve Znojmě pobýval během výstavby železniční dráhy a je autorem nádražních budov z let 1870-1871. Poté působil v Karlových Varech. V roce 1872 spolu s Heinrichem Mattonim a dalšími podnikateli investuje do pozemků a spojuje se s pražským stavitelem Antonem Čerychem. Firma Slowak-Čerych se podílela na výstavbě luxusní karlovaské vilové čtvrti zvané Westend, která později hostila řadu významných osobností a zahájila tak zlatý věk rozvoje města. Na Zámeckém vrchu v roce 1876 začal Josef Slowak se stavbou anglikánského novogotického kostela svatého Lukáše pro potřeby lázeňských hostů, který byl vysvěcen v roce 1877. Z Karlových Varů se s rodinou odstěhoval do Lince, kde byl roku 1886 jmenován prozatímním vedoucím městského stavebního úřadu, roku 1887 byl jako vrchní inženýr ustanoven vedoucím stavebního úřadu definitivně. Znojemský Domeček: O stavbě spolkového domu rozhodl roku 1881 Německý měšťanský spolek a ze čtyř předložených návrhů byl vybrán stavební plán a rozpočet architekta Josefa Slowaka, který spolu se stavitelem Josefem Schweighoferem stavbu prováděl a kolaudoval. Náklady byly financovány pomocí veřejné sbírky a budova byla předána veřejnosti již 12. listopadu 1882.
Zdroj:
SLOVÁK, Libor. Josef Slowak: Architekt Domečku. Znojemsko. 5.8.2019, roč. 29, č. 32, s. 9.
SPILKA, Antonín – patolog, profesor
*16. 1. 1876 – Lukov (Moravské Budějovice)
+24. 5. 1948 – Znojmo
Životopis:
Od roku 1919 působil jako profesor patologie na univerzitě v Bratislavě.
Zdroj:
Osobnosti mikroregionu – leden. Moravskobudějovicko. Č. 1 (2015), s. 19.
TEUFEL, Oskar – továrník, hejtman, politik
*5. 10. 1880 – Znojmo
+26. 1. 1946 – Vídeň
Životopis:
Znojemský továrník, státní rada, byl zvolen krajským hejtmanem. Narodil se v rodině továrníka (výrobce octa) Heinricha Teufela, původem z dolnorakouského Seefeldu. Absolvoval reálku ve Znojmě a praxi v zahraničí. Byl předsedou jihomoravské župy Školského spolku. Z nacionálních důvodů konvertoval k evangelickému vyznání.
Zdroj:
ČERNOŠEK, Lubomír. Vzestup a pád Oskara Teufela. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2017 : historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. S. 170-188. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2018. R-3446.
TROLLER, Norbert – architekt
*12. 1. 1896 – Brno
+24. 12. 1984 – New York
Životopis:
Narodil se v židovské rodině Ludvíka Trollera a Cecilie Trollerové. V průběhu 1. světové války byl povolán do armády a bojoval na italské frontě, kde také padl do zajetí. V roce 1919 počal studovat architekturu na brněnské technice. Studium dokončil na akademii ve Vídni. Roku 1927 se vrátil do Brna, kde otevřel projekční kancelář. Navrhoval převážně interiéry a portály. Jediný známý a realizovaný návrh na přestavbu celého domu je vila Hanuše Weinerbergera ve Znojmě z roku 1927. V prosinci se oženil s Marií Goldmannovou. Dne 29. března 1942 byl deportován v transportu "Ae" do Terezína. Zde pracoval v kreslírně technické kanceláře, byl návrhářem interiérů provisorních ubytoven. Z této doby pochází i celá řada kreseb a akvarelů z terezínské reality. 17. července 1944 byl spolu s dalšími výtvarníky, kvůli tzv. "hanebné propagandě" zatčen a uvězněn v Malé pevnosti. Odtud byl deportován do Osvětimi, zde se dočkal osvobození. Po krátkém pobytu v Krakově, kde se živil jako portrétista, se vrátil pěšky do Brna a pokračoval v práci ve své kanceláři. V roce 1948 emigroval do USA. Projektoval celou řadu synagog a židovských center po celých Spojených státech.
Zdroj:
ČERNOŠEK, Lubomír; JAKL, Karel. Vila Hanuše Weinbergera ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2011. 2012, s. 185-209.
TRUČKA, Jan – kronikář
*16. 1. 1906
Životopis:
Dlouholetý tajemník MNV v Jezeřanech. Kronikář v Jezeřanech-Maršovicích.
Zdroj:
KOŠÍČEK, A. Kronika obce Jezeřany – Maršovice. Zpravodaj občanů Jezeřan a Maršovic. Č. 41 (2003), s. 3-8.
TYRPEKL, Jan – architekt
*5. 1. 1986
Životopis:
Absolvent Fakulty umění a architektury TUL v oboru Architektura a urbanismus se během posledních let věnuje kromě klasických zakázek také experimentální architektuře. Navrhuje projekty v krajině a společně se svými kolegy a kamarády z Primitive Studio tyto stavby realizuje v rámci workshopů. Do širšího povědomí veřejnosti se dostal díky přestavbě řopíku na turistickou útulnu ve Vratěníně na Znojemsku.
Zdroj:
HORA, Jan a MERTA, Dan a OBERREITEROVÁ, Jana. Znojmo 1918-2020 : architektonické proměny. Ve Znojmě: Jihomoravské muzeum, 2021. 240 stran. ISBN 978-80-86974-34-7.
VOŠTERA, Antonín – tajemník, účetní
*10. 1. 1906 – Zbýšov
+24. 10. 1956 – Brno
Životopis:
Po návštěvě měšťanské školy navštěvoval obchodní akademii v Třebíči. V Moravském Krumlově zastával funkci městského tajemníka od srpna 1925 do záboru v říjnu 1938. Za války byl městským tajemníkem v Tišnově. V letech 1953-1956 pracoval jako účetní v Brně.
Zdroj:
Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
VOTOUPAL, Karel – kněz
*15. 1. 1916 – Šeberov
+1. 6. 1999 – Brno
Životopis:
V letech 1960-66 působil jako administrátor ve farnosti sv. Kříže ve Znojmě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1940 v Brně. Do Znojma přišel z Mikulovic a následně působil v Brně-Tuřanech a Brně-Králově Poli.
Zdroj:
Výročí. Život farností Znojma. Č. 2 (2019), s. 11.
WEINBERGER, Fanni – manželka podnikatele
*1. 1. 1866 – Třebíč
+23. 3. 1898 – Znojmo
Životopis:
První manželka Alfréda Weinbergera. Za svobodna Felixová. Byla sestrou známého znojemského okurkáře Bedřicha Felixe. Alfréd s ní měl čtyři dcery a syna Bedřicha. Po jeho porodu ale Fanny v r. 1898 zemřela.
Zdroj:
BORGES, Martin. Znojemská židovská smuteční oznámení z let 1880-1938. Praha: Židovská obec, 2022. 38 stran.
WILIGUT, Karl Maria – voják
*10. 12. 1866 – Vídeň
+3. 1. 1946 – Arolsen (Německo)
Životopis:
Karl následoval rodinnou tradici a stal se vojákem. Ve 14 letech nastoupil do císařské vojenské kadetky v Breitensee a v prosinci 1884 byl vyřazen k 99. pěšímu pluku. S krátkými přestávkami působil ve Znojmě a louckých kasárnách po dobu 18 let. Wiligut se zajímal o různé tajné spolky, o okultismus. Byl členem např. tajného spolku Schlarafia-Thayana, kde si zvolil řádové jméno Lobesam. V roce 1903 se objevila jeho literární prvotina, sbírka lidových pověstí Seyfriedovy runy. V roce 1907 se oženil, o rok později se mu narodila první dcera. Ve Vídni se seznámil se Theodorem Czeplem, členem Řádu nových templářů, který jej uvedl do okultního kroužku. Za 1. světové války se účastnil tažení v Karpatech, byl povýšen na podplukovníka a převelen do týlových funkci v Grazu. Brzy na to byl odvelen do bojů na italské frontě. V srpnu 1917 byl povýšen na plukovníka. Po demobilizaci odešel i s rodinou do Salzburgu. V roce 1922 začal vydávat vlastní antisemitské noviny Der eiserne Besen. V roce 1924 byl umístěn v ústavu pro choromyslné s diagnózou schizofrenie. Propuštěn byl na základě soudu až v roce 1927. V roce 1932 se odstěhoval do Mnichova, kde byl představen Heinrichu Himmlerovi, který se stal brzy jeho osobním přítelem. V září 1933 vstoupil Wiligut pod pseudonymem Weisthor do SS a v listopadu 1934 se stal generálem. Právě on navrhl symboliku organizace SS – umrlčí lebku, starogermánské runy vítězství na vlajky a černé uniformy příslušníků a stříbrný prsten hodnostářů. V roce 1933 byl kvůli alkoholismu suspendován. Po válce byl krátce internován britskou armádou, ale záhy byl propuštěn. Po návratu do Německa onemocněl a na následky chřipky zemřel.
Zdroj:
TOMAN, Jan. Himmlerův Rasputin. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2003, č. 4, s. 11.
ZLÁMALOVÁ, Anna – učitelka, Sokol
*1. 1. 1916
+?
Životopis:
Učitelka. Od roku 1934 členka Sokola ve Znojmě.
Zdroj:
MACOUN, Eman. 100 let znojemské sokolovny. Vydání: první. [Znojmo] : Tělocvičná jednota Sokol Znojmo, 2025. 221 stran. ISBN 978-80-11-06808-0.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová.