BUDÍK, Lojza – malíř, ilustrátor, krajinář, Sokol
*8. 6. 1888 – Bučovice
+4. 12. 1945 – Třebíč
Životopis:
V 19 letech vystavoval ve Štramberku. Za svými náměty podnikl cesty do ciziny. Navštívil Rusko, Itálii, Francii, Španělsko, Portugalsko, Alžír, Tunisko. V r. 1921 byl pozván znojemskou městskou radou do Znojma. Zakladatel a člen Sdružení umělců jihomoravského a západomoravského kraje. V r. 1938 odešel do Třebíče.
Zdroj:
STEHLÍK, J.R. Malíř Podyjí. Znojemsko. 1988, roč. 28, č. 32, s. 4.
CASPARIDES, Jan Jiří Václav – varhanář
*1670 – Tišnov
+16. 12. 1735 – Pulkau
Zdroj:
Casparides Jan Jiří Václav [online]. c2002-2018 [cit. 2021-02-04]. Dostupné na: http://www.varhany.net/zivotopis.php?idv=104306
COUFAL, Marek – kaplan
*11. 12. 1975
Životopis:
Od roku 2015 slouží jako duchovní přímětickém farním týmu.
Zdroj:
Výročí. Život farností Znojma. Č. 3 (2020), s. 10.
DAUM, Matthias – houslař
*24. 2. 1789 – Havraníky
+10. 12. 1855 – Wiener Neustadt
Životopis:
Vyučil se u znojemského houslaře Josepha Wassermanna. Po vyučení v letech 1809-1811 pracoval jako tovaryš u vídeňského houslaře Johanna Ertla a v letech 1812-1813 u Michaela Stadlmanna ve Vídni. V roce 1813 mu přenechal dílnu houslař Magnus Eberle. 14. 12. 1814 získal Daum vídeňské měšťanské právo. V roce 1821 se oženil s Annou Pflieger a měl s ní šest dětí. Ve své době patřil k nejlepším vídeňským houslařům.
Zdroj:
Matthias Daum [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na:
http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=1000237
DIVÍŠEK, Václav – vynálezce, hudební mechanik, převor, farář
*26. 3. 1698 – Helvíkovice
+21. 12. 1765 – Znojmo
Životopis:
Absolvent znojemské jezuitské latinské školy (1716-1719). Koncem r. 1720 složil v klášteře v Louce profesní slib a o tři roky později se stal podjáhnem, za rok jáhnem a v r. 1726 byl vysvěcen na kněze. V letech 1726-1735 vyučoval v klášteře v Louce filozofickým předmětům a teologii. Jmenován univerzitou v Salzburku doktorem teologie (1733). V témže roce se stal podpřevorem v klášteře v Louce. O tři roky později ho opat odvolal z funkce podpřevora a jmenoval správcem fary v Příměticích. Po teologických disputacích v r. 1741 zastával funkci převora v klášteře v Louce. Nebylo mu však přáno v ní dlouho setrvat. V červenci odešel podruhé jako farář do Přímětic, kde působil až do své smrti. V postatě celý svůj život řeholního kanovníka prožil na jižní Moravě.
Zdroj:
KALNÝ, Jan. Prokop Diviš stále živý. Znojemsko. 2005, roč. 15, č. 51, s. 5.
DWORSCHAK, Rudolf – malíř keramiky
*28. 12. 1895 – Znojmo
Životopis:
Byl umělecký malíř a pracoval hlavně s temperou. V malbě na keramiku používal glazurní techniku. Ve Znojmě zachycoval obrazy mnoha starých koutů města.
Zdroj:
ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. S. 10-29. Znojmo: Státní okresní archiv, 1999.
FENDRYCH, Jan – partyzán
*10. 12. 1925
+30. 4. 1945
Životopis:
Padl jako partyzán pro vlast.
Zdroj:
Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. In: Spolek pro vojenská pietní místa, ©2014 [cit. 2025-07-23]. Dostupné na: https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/284-horni-kounice/
FILIP, Ivan – fotograf
*5. 12. 1955
Životopis:
Fotografoval od dětství. V 15 letech, kdy se rodiče přestěhovali do Znojma, neměl možnost fotografovat a ani fotografie zpracovávat. K fotografii se znovu vrátil v roce 1985, kdy se stal členem znojemského fotokroužku. Tvorbu ovlivnilo absolvování krajské školy výtvarné fotografie v Brně.
Zdroj:
Nahlédnutí do tvorby znojemských fotografů. Znojmo : Okresní kulturní středisko, 1989.
GRUNA, Karel – voják, legionář
*30. 12. 1915
+? – Rusko
Životopis:
Zemřel na ruském bojišti.
Zdroj:
ECKL, Petr. První světová válka. Jezeřany-Maršovice: kapitoly ze starších dějin obce. Jezeřany-Maršovice: Obec Jezeřany-Maršovice, 2006, s. 55-59.
HAYEK, Heinrich Wenzel – hejtman
*14. 10. 1841 – Znojmo
+16. 12. 1885 – Vídeň
Životopis:
C. k. hejtman. Jeho otec byl Heinrich Franz Xaver Hayek.
Zdroj:
Heinrich Wenzel Hayek [online]. [cit. 2014-06-11]. Dostupné na:
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=13929
HNILIČKA, Josef – pedagog, ředitel
*26. 9. 1884 – Vinaře
+31. 12. 1935 – Znojmo
Životopis:
Ředitel Obchodní školy ve Znojmě (1919-1935). Uplatňoval ve vyučování nové metody a nejnovější pomůcky (gramofonové desky, školní rozhlas – hlášeny burzovní zprávy). Člen obecního zastupitelstva a finanční komise. Podporoval rozvoj turistického ruchu. Dal podnět k zakoupení turistického autobusu pro dopravu turistů od nádraží v Šumné do Vranova nad Dyjí. Byl to první autobus na znojemském okrese. Navštívil Cařihrad (1930) a severní Afriku (1931).
Zdroj:
LÁTOVÁ, Milada. Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1997, roč. 6, č. 49, s. 1, příl. Kaleidoskop vážně i nevážně.
HORÁKOVÁ, Milada – spisovatelka
*20. 12. 1935 – Slatina
+4. 1. 2019 – Třebíč
Životopis:
Gymnázium Znojmo, 1950-1953. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity Brno, 1953-1958. Titul RNDr. 1958-1962 Geologický prieskum Tručianske Teplice; 1962-1965 Pedagogický inštitút Martin; 1965-1974 Turčianske múzeum Andrea Kmeťa Martin (okresní přírodovědné muzeum); 1974-1975 prozatímní zástupné zaměstnání vZápadomoravském muzeu v Třebíči a ve školství; 1975-1990 Geoindustria n.p. Praha, závod Jihlava, šlichové středisko.
Zdroj:
RED. Čas jahodových vůní. Znojemské listy. 1998, roč. 7, č. 5, s. 3.
KAMMEL von Hardegger, Dominik – přírodovědec, cestovatel, lékař
*4. 5. 1844 – Hrušovany nad Jevišovkou
+8. 12. 1915 – Vídeň
Životopis:
Syn Anny Kammelové, hraběnky z Hardegga. Byl lékařem, medicínu studoval ve Vídni, byl vášnivým myslivcem a zabýval se egyptologií. V roce 1875 se zúčastnil se svým přítelem archeologem Filipem Paulitschkem výzkumné cesty do Egypta. Trofeje, které z této, na tehdejší dobu velmi nákladné a riskantní cesty přivezl, byly uloženy v jeho domě v Hrušovanech. Větší a cennější část jeho badatelských výsledků byla věnována Přírodně historickému muzeu ve Vídni, kde jsou dodnes všechny k vidění. Jako dědictví obdržel sídlo Kammelů ve Stronsdorfu, Dolní Rakousy. Nemohl se ale odloučit od rodných Hrušovan, proto získal stavební místo a postavil v roce 1885 pro sebe a svou rodinu v Hrušovanech dům v té době nazývaný Kammelův dům. Roku 1885 financoval obnovu sousoší Nejsvětější Trojice.
Zdroj:
FOUSEK, Miroslav. Hrušovany nad Jevišovkou: (od dávné minulosti po současnost): sestaveno z materiálů sesbíraných v letech 1981-2019. Vydání první. Břeclav: Petr Brázda – vydavatelství ve spolupráci s městem Hrušovany nad Jevišovkou, 2020. 241 stran. ISBN 978-80-87387-68-9.
KAPS, Engelbert – akademický sochař
*19. 2. 1888 – Jeseník
+20. 12. 1975 – Řezno (Německo)
Životopis:
V letech 1903-1906 studoval na zemské škole pro mramorový průmysl v Supíkovicích. Poté se v letech 1907-1914 věnoval studiu sochařství na vídeňské akademii u profesora Bitterlicha, Müllnera a Hellmera. Během studií se živil jako kamenosochař. Po ukončení studií odolal nabídkám působit v centru rakouského mocnářství a vrátil se zpět do Jeseníku, kde měl roku 1921 u svého tchána ateliér. Po roce 1921 se stěhuje do Supíkovic, kde působí až do svého odsunu v roce 1946. V letech 1938-1941 byl dokonce supíkovickým starostou. Po odsunu se usazuje v Regensburgu, kde nadále působí jako sochař. Zde také umírá.
Zdroj:
ČEP, Marian. Madona z Božic a akademický sochař Engelbert Kaps. Noviny Niva. 2008, roč. 9, č. 5, s. 6.
KUSÝ, Emanuel – lékař
*22. 3. 1844 – Mohelnice
+20. 12. 1905 – Vídeň
Životopis:
Vystudoval gymnázium v Olomouci a lékařsko-chirurgickou fakultu josefínské vojenské akademie ve Vídni. V roce 1869 promoval a stal se vojenským lékařem. Roku 1876 odešel z armády do státní služby. Stal se okresním lékařem, pořádal přednášky a publikoval populární spisy. Vynikal přitom svými organizátorskými schopnostmi. Roku 1879 byl jmenován zdravotním referentem v Brně (Landessanitätsreferent – zřejmě na úrovni krajského hygienika) a místodržitelským radou. V prvním roce svého působení vydal ilustrovanou zprávu o zdravotních problémech země, která se stala vzorem pro další části monarchie. Roku 1884 prosadil zákon o zdravotní službě na Moravě. Od roku 1886 působil na ministerstvu vnitra ve Vídni, které bylo v té době odpovědné i za zdravotnictví. Zaměřil se na boj proti epidemiím. Zřídil závody na výrobu vakcín proti neštovicím, záškrtu a vzteklině ve Vídni, Jindřichově Hradci a Krakově. Roku 1899 se jeho zásluhou zvýšil status zdravotního oddělení ministerstva a Kusý se stal sekčním šéfem a členem hlavní hygienické rady. V témže roce založil Das Österreichische Sanitätswesen, nejvyšší zdravotní úřad v Rakousku do roku 1918.
Zdroj:
HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart: biografisches Lexicon [online]. Brünn: Hermann Heller, 1890 [cit. 2019-09-20]. Dostupné z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/12673981
LIBÁČEK, Antonín – varhaník
*4. 12. 1905 – Miroslavské Knínice
+5. 11. 1969 – Miroslavské Knínice
Životopis:
Varhaník. Hrával v Miroslavských Knínicích, v Suchohrdlech a občas v Jiřicích.
Zdroj:
MUZEJNÍ A VLASTIVĚDNÁ SPOLEČNOST. Miroslav: město odhalených tajemství. Vydání první. Miroslav: město Miroslav, [2022] ©2022. 482 stran. ISBN 978-80-11-01154-3.
LICHTENŠTEJN, Karel II. Jan – kníže
*1. 3. 1765 – Vídeň
+24. 12. 1795 – Vídeň
Životopis:
Na přání matky se nevěnoval vojenské kariéře, studoval incognito na univerzitě v Göttingenu a praktikoval na místodržitelství v Nizozemí. Působil poté ve Vídni, kde byl ředitelem císařské tajné kabinetní kanceláře. Byl také přítelem a důvěrníkem císaře Leopolda II. Dožil se však jen 30 let a jako mladý měl být zabit v souboji. Oženil se s Marií Annou hraběnkou Khevenhüllerovou, s níž měl dva syny, staršího Karla III. Františka a mladšího Leopolda, zemřelého v dětském věku. Jeho vlastnictví města a panství bylo velmi krátké, pouhých šest let.
Zdroj:
JUŘÍK, Pavel. Sekundogenitura rodu – mladší linie v Moravském Krumlově. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009, s. 81-87.
MAYER-Wallerstein-Ahrdorff, Maxmilián – prelát, baron, farář
*3. 12. 1845 – Kroměříž
+7. 7. 1928 – Božice
Životopis:
Absolvent kroměřížského gymnázia. V letech 1864-1867 studoval teologii na biskupském učilišti v Brně. Na kněze byl vysvěcen 6. 6. 1868. Šest let působil jako kaplan v Brně. V listopadu 1874 odjel do Říma, aby si rozšířil své vzdělání. Získal doktorát teologie. V roce 1880 se stal apoštolským pronotářem. O rok později onemocněl a vrátil se zpět na Moravu. Tři roky působil v Černé Hoře a poté v Křídlovicích-Božicích na Znojemsku. V roce 1899 byl jmenován sídelním kanovníkem metropolitní kapituly v Olomouci. Dne 18. 7. 1901 mu bylo přiznáno právo používat predikátu rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu. O patnáct let později získal císařským diplomem ze dne 14. 6. 1916 titul barona. Ale do Božic se stále vracel, měl tu postavený domek. Při příležitosti oslav 60. výročí svého vysvěcení na kněze v Božicích zemřel.
Zdroj:
Max Mayer z Ahrdorffu a Wallersteinu. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2004, č. 16, s. 6.
MILDORFER, Josef – malíř
*13. 10. 1719 – Innsbruck (Rakousko)
+8. 12. 1775 – Vídeň (Rakousko)
Životopis:
Rakouský malíř studoval u svého otce Michaela Ignáce a později u Paula Trogera. Nejdříve se zabýval olejomalbou, ale již roku 1743 zhotovil fresku v kopulipoutního kostela v Hafnerbergu. Roku 1751 se stal dvorním malířem a profesoremna vídeňské Akademii výtvarných umění. Kvůli daňovým přestupkům však odsud musel odejít a poté působil na Moravě a v Uhrách. Přestože byl později znovu povolánna Akademii, umírá v bídě.
Zdroj:
LÍBAL, Dobroslav. Znojmo: Městská památková rezervace a památky v okolí. 1. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakl., 1961, 85 s.
MIRZIK, Jacobus – hudební prefekt
*24. 7. 1724 – Příbram
+22. 12. 1765 – Znojmo
Zdroj:
HOLUBOVÁ, Markéta. Biografický slovník hudebních prefektů jezuitského řádu působících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1556-1773. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2009, 238 s. ISBN 978-80-87112-19-9.
MITTNER, Emanuel Just – spisovatel, filolog, kněz
*10. 12. 1815 – Moravské Budějovice
+13. 11. 1894 – Znojmo
Životopis:
Studoval ve Znojmě a v Brně. V r. 1839 vysvěcen na kněze. Kaplanoval v Letovicích (1843), Sulíkově (1844), v Budči a v Horní Slatině (1851) a Šaraticích (1852). Byl farářem v Litohoři a v Budči (1855). V r. 1891 odešel do Znojma na odpočinek. Zabýval se historií, botanikou a studoval staroslovanské jazyky. V r. 1899 jmenován radou brněnské konsistoře.
Zdroj:
ZEJDA, Radovan. Spisovatelé, publicisté a překladatelé. Moravskobudějovicko; Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, s. 473-491.
MUCK, Johann – městský rada
*4. 12. 1845 – Slup
+12. 1. 1935 – Znojmo
Životopis:
Původně účetní, potom majitel keramické továrny na užitkové nádobí. Keramička byla založena ve Znojmě – Lesce v roce 1860 Karlem Moestem. Jeho továrnu převzal roku 1878 Johan Muck. Vlastnil ji do roku 1908. V obecním zastupitelstvu pracoval v letech 1882-1924, působil zde i jako městský rada a v dalších orgánech města. Ve volbách roku 1920 zvolen jako zástupce města ve výboru německého zemědělského spolku. Od roku 1921 (dále v letech 1922-?) poslední německý předseda Zalesňovacího a okrašlovacího spolku. Byla po něm pojmenovaná cesta spojující Gránice a Karolininy sady pod Znojmem (Muck-Weg 1922).
Zdroj:
BOUDA, Otto, Lubomír ČERNOŠEK a Karel JAKL. 20 let trvání obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě i jeho dřívější historie. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2012: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2013, s. 137-174.
NADHERNY, Ernst Julius Johann Franz – divadelní ředitel, režisér, herec, zpěvák
*28. 12. 1885 – Vídeň
+24. 2. 1966 – Vídeň
Životopis:
Někdy se uvádí datum narození 28. prosince 1889. 1923-1925 Jihlava, Znojmo.
Zdroj:
HAVLÍČKOVÁ, Margita. Rejstřík ředitelů. Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, s. 166. ISBN 978-80-244-2891-8.
PÁNEK, Pavel – pedagog, sklářský výtvarník
*2. 12. 1945 – Znojmo
+8. 8. 2008
Životopis:
Absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě v r. 1965. Po dvou letech působení jako učitel odborných předmětů na sklářském učilišti Skláren Bohemia ve Světlé nad Sázavou, nastoupil v r. 1969 jako sklářský výtvarník na podnikovém ředitelství oborového podniku SKLO UNION v Teplicích. Pánek se v r. 1971 stal vedoucím výtvarného střediska o. p. Sklo Union Teplice. Po r. 1989 přešel Pánek na závod Rudolfova huť Dubí a pak do a.s. AVIRUNION, kde pracoval do jara roku 1995. Od r. 1995 tvořil samostatně. Pavel Pánek získal řadu významných ocenění a účastnil se množství výstav u nás i v zahraničí. S jeho dílem se měli možnost seznámit návštěvníci galerií v USA, Španělsku, Francii, Belgii, Itálii, SRN a dalších zemí.
Zdroj:
Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, 985 s. ISBN 80-200-1209-5.
PODZIMEK, Josef – profesor, Sokol
*5. 12. 1905
+?
Životopis:
Profesor. Od roku 1937 člen Sokola ve Znojmě.
Zdroj:
MACOUN, Eman. 100 let znojemské sokolovny. Vydání: první. [Znojmo] : Tělocvičná jednota Sokol Znojmo, 2025. 221 stran. ISBN 978-80-11-06808-0.
RICHTER, Antonín – varhanář
*4. 2. 1688 – Linec
+11. 12. 1765 – Brno
Životopis:
Pocházel z truhlářské rodiny v Linci. Během vandrovních let se seznámil s varhanářstvím. V roce 1706 odešel do Brna, kde pracoval v dílně slavného varhanáře Jana Davida Siebra. Po roce 1719 odešel Richter do Brixenu v Jižním Tyrolsku, kde pracoval již samostatně. Roku 1723 se vrátil do Brna, kde se 7. února 1724 oženil se Siebrovou vdovou Dorotou. Po svém sňatku s Dorotou Siebrovou dokončil Richter varhany na Svatém Kopečku u Olomouce a postavil nové varhany v Jevišovicích. Kolem roku 1740 zhotovil varhany do kostela sv. Petra a Pavla v Miroslavi. 1725 varhany v poutním kostele Navštívení Panny Marie v Lechovicích.
Zdroj:
Antonín Richter [online]. Varhany na Znojemsku, c2012 [cit. 2021-08-23]. Dostupné na: https://varhanynaznojemsku.webnode.cz/varhanari-ve-znojme/
ROSENZWEIG von Schwannau, Vinzenz – diplomat, orientalista
*1791 – Znojmo
+8. 12. 1865 – Vídeň
Zdroj:
Vinzenz Rosenzweig von Schannau [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: <http://de.wikipedia.org/wiki/Vinzenz_Rosenzweig_von_Schwannau>.
ŘEZNIK, Mirek – výtvarník, kreslíř, karikaturista
*1954
+15. 12. 2015
Životopis:
Proslul karikaturami, kreslenými vtipy, propracovanými komiksy, ovládl netradiční techniku takzvané americké retuše a nezaskočila ho ani elektronizace výtvarnického řemesla.
Zdroj:
ROJ. Zemřel veselý kreslíř Maik. Znojemský týden. 2015, roč. 15, č. 52-53, s. 4.
SCHARF, Ludwig – správce železnice
*29. 12. 1875 – Vídeň (Rakousko)
+1960
Životopis:
Správce železnice v Miroslavi.
Zdroj:
Ludwig Scharf [online]. [cit. 2025-08-19]. Dostupné na: https://gedbas.de/person/show/1447287142
SCHUSTLER, Mořic – lékař
*5. 12. 1855 – Nový Jičín
+1. 6. 1920 – Nový Jičín
Životopis:
Medicínu studoval na univerzitách ve Štýrském Hradci a ve Vídni, kde v roce 1880 absolvoval. Poté pracoval na prosektuře Rudolfovy nemocnice a na II. chirurgickém oddělení Univerzitní kliniky. Stal se asistentem Leopolda von Dittela a v roce 1891 se habilitoval v oboru chirurgie. Specializoval se na urologii, zejména na cystoskopii. Po Dittelově smrti v roce 1898 se stáhl do ústraní a žil převážně na venkově, zejména v Knínicích.
Zdroj:
HODEČEK, Dalibor. Dějiny zámku v Miroslavských Knínicích. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. Znojmo: Státní okresní archiv, 2002, s. 12-33.
SOURAL, Josef – básník
*19. 12. 1905 – Kasárna
+20. 6. 1926 – Kasárna
Životopis:
Absolvent Státního reálného gymnázia ve Znojmě. Student Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Činný ve spolcích katolického studentstva a v Orlu. Léčil se na tuberkulózu v sanatoriu v Prosečnici a v Rožnově. Zemřel ve věku 21 let.
Zdroj:
BÁRTA, Josef. Zasloužili se o Znojemsko: Vzpomínka na znojemské osobnosti při jejich výročí. Moravské noviny Rovnost. 1995, roč. 5, č. 297, s. 7.
SRDÍNKOVÁ, Zdeňka – učitelka, profesorka, Sokol
*12. 3. 1908 – Olomouc
+27. 12. 1995 – Praha
Životopis:
Narodila se v Olomouci, kde také v roce 1926 maturovala na tamním Slovanském gymnáziu. Po studiích tělesné výchovy a jazyka francouzského na Masarykově univerzitě v Brně a Karlově univerzitě v Praze působila krátce na reálném gymnáziu v Ivančicích. Roku 1932 byla přeložena na znojemské reálné gymnázium, zde již působil její budoucí manžel prof. Jaroslav Srdínko. Spojovala je nejen láska k francouzskému jazyku, ale také zájem o sport a tělovýchovu: oba pracovali aktivně v místním Sokole. Paní profesorka Srdínková má spolu s prof. Jahodou největší zásluhu na tom, že se znojemské gymnázium stalo vítězem IV. středoškolských her v Praze v roce 1937. V posledních dnech před okupací se manželé Srdínkovi stěhují se svým dvouletým synem do vnitrozemí. Profesorka Srdínková dostává místo na gymnáziu v Třebíči, její manžel v Benešově. Po válce se usazují v Praze, kde oba vyučují až do svého odchodu do důchodu. Paní profesorka Srdínková se celý život aktivně věnovala tělovýchově, v posledních letech života se zapojila do obnovy Sokola.
Zdroj:
Za prof. Zdeňkou Srdínkovou. Výroční zpráva Gymnázia Dr. Karla Polesného ve Znojmě za školní rok 1995/1996: II. (XXII.). Znojmo: Gymnázium Dr. K. Polesného, 1997. S. 82.
STRÖBINGER, Rudolf – spisovatel, publicista, redaktor
*5. 3. 1930 – Milíčovice
+1. 12. 2005 – Hage
Životopis:
Spolupráce s rozhlasem a televizí; od roku 1950 jako redaktor, od roku 1968 jako zástupce šéfredaktora deníku Lidová demokracie; po roce 1968 v Německu; byl ředitelem redakce Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem; spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa v Mnichově; byl předsedou exilového PEN klubu pro německé jazykové oblasti; po roce 1989 pracoval pro Český rozhlas 6 a rádio Impuls.
Zdroj:
KUBIČKO, Radko. Zemřel Rudolf Ströbinger. Mladá fronta dnes. 2005, roč. 16, č. 283, s. 7.
ŠVANDA, Josef – farář
*1. 8. 1830 – Prosetín
+19. 12. 1895 – Miroslav
Životopis:
Působení třetího miroslavského faráře Josefa Švandy, narozeného 1. srpna 1830 v Prosetíně, bylo také těžce poznamenáno bídou. Služba ve sboru po dobu 35 let je zatím v historii miroslavských evangelických farářů nejdelší. Není vyloučeno, že farář Švanda zakotvil ve sboru natrvalo i proto, že jeho předkové z tohoto sboru pocházeli. Jsou zapsáni mezi tolerančními evangelíky z miroslavského Václavova. Farář Švanda studoval v Uhrách a do svého zvolení v Miroslavi tam byl i rektorem. Sbor se za působení faráře Švandy stabilizoval. Stal se centrem, kam stálo zato přistěhovat se. Za faráře Švandy bylo na stávající faru přistavěno patro. Josef Švanda zemřel 19. prosince 1895 a je na zdejším hřbitově pochován.
Zdroj:
Josef Švanda [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupné na: http://fscce.oryon.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=15
UNGER, Carl – architekt, profesor
*24. 8. 1915 – Olbramkostel
+21. 12. 1995 – Vídeň
Životopis:
Díky svému otci se rozhodl stát se architektem a tak studoval v letech 1935-1939 na Akademii výtvarného umění ve Vídni. Tam se také seznámil s dcerou učitele, Mary, kterou si nakonec v roce 1943 vzal. Akademii musel dokončovat během vojenské služby. Když přišla válka, usadil se v Korutanech a v roce 1949 se přestěhoval do Purkersdorfu blízko Vídně. Zde byl profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a zůstal zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1985. Učil malbu, grafiku a malbu na sklo, v letech 1971-1975 byl zvolen rektorem. Unger je považován za velkého mistra moderního umění.
Zdroj:
BÍNA, Zdeněk. Tři významný rodáci. Městys Olbramkostel: střípky z historie. Znojmo: Pro Městys Olbramkostel vydal Zdeněk Bína, 2014, s. 93-98.
WERTHEIMER, Leo – podnikatel
*24. 3. 1891 – Znojmo
+31. 12. 1945 – Polsko
Životopis:
Majitel konzervárny na Tovární ulici ve Znojmě. Vojín cizinecké legie, padl v Polsku.
Zdroj:
BOUDA, Otto. Osudy znojemských židovských konzervářů po roce 1938. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2023: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv ve Znojmě, 2024. S. 90-101.
WIDMANN, Vojtěch – majitel panství
*1869
+11. 12. 1945 – Plaveč
Životopis:
Roku 1888 zdědil po svém otci panství Plaveč. Byl sekretářem v ministerstvu spravedlnosti ve Vídni, ministrem orby v rakouské vládě a až do roku 1919 slezským místodržitelem v Opavě. Žil osaměle – neměl rodinu, skromně – odmítal přídavky, na které měl v době protektorátu právo. V roce 1945 byl jeho majetek konfiskován. Zemřel v zámku ve vykázaném pokoji na gangrénu (operaci odmítal), opuštěn a mnohými pohrdán. Pohřben byl jako sedmý člen rodiny do hrobky v rotundě.
Zdroj:
POLÁKOVÁ, Milada a Jaromír VYSTRČIL. Plaveč očima kronikářů. Znojmo: Z. Bína, 1998. 123 s.
ZÁBLATSKÝ z Tulešic, Matouš Isidor – majitel panství, prokurátor
*1620 – Vimperk
+31. 12. 1695
Životopis:
Prokurátor na Moravě, byl v roce 1677 povýšen do rytířského stavu s predikátem „z Tulešic“, podle statku Tulešice, který od roku 1668 vlastnil spolu s Horními Dubňany na Znojemsku. Později držel Čermákovice. Měl tři syny, z nichž Anton Rafael (zemřel před rokem 1748) byl v roce 1719 povýšen do starého českého rytířského stavu a obdržel český inkolát. Jeho bratrem byl pravděpodobně Paul, farář v Ratkově a Vizovicích.
Zdroj:
JAN, Libor. Tulešice 1239-2009: z dějin vesnice na Moravskokrumlovsku. 1. vyd. Tulešice: Obecní úřad v Tulešicích, 2008. 94 s. ISBN 978-80-254-2299-1.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová.