Buchmayer, Augustin Anton – lesník, pedagog, redaktor, spisovatel
*25. 7. 1835 – Bítov
+8. 2. 1909 – Olomouc
Životopis:
Pocházel z rodiny Johanna Buchmayera, vrchního panského myslivce či nadlovčího u hraběte Dauna a později učitele. Vychodil obecnou a hlavní školu a absolvoval necelých pět ročníků na gymnáziu ve Znojmě. Po předepsané lesnické praxi se zapsal na německou techniku v Brně. Po třech letech studia přešel na lesnický ústav v Mariabrunnu u Vídně, který 1856 absolvoval. Na krátkou dobu nastoupil jako lesní kandidát na lesní úřady velkostatku Budíškovice u Jemnice velkostatkáře hraběte Wallise a v Zell am See. Odtud se vrátil do Čech, poněvadž obdržel místo asistenta či pomocného učitele lesnictví na prestižní lesnické spolkové škole v Bělé pod Bezdězem, kde působil 1857-58. Ve Vídni složil státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře a odešel do služby k vévodovi z Gothy. Pracoval jako adjunkt na lesním úřadě v tehdejším hornouherském Merény (dnes Nálepkovo) v župě Gemer. Později přijal místo lesmistra královského horního města Revúca (Horní Uhry, dnes Slovensko). Po návratu na Moravu působil nejprve jako nadlesní na velkostatku Náměšť na Hané u hraběte Kinského a od 1. září 1865 jako druhý profesor lesnictví a správce svěřených lesů na věhlasné lesnické spolkové škole v Úsově na severní Moravě. S tímto ústavem přesídlil do Sovince a stal se jeho ředitelem (1873 až 1896). Odešel do výslužby a přestěhoval se do Olomouce, kde jako vdovec dožil. Byl pohřben 10. února 1909.
Zdroj:
Biografický slovník českých zemí. [VIII. sešit], Brun-By. Vyd. 1. Praha: Libri, 2007, s. 225-368.
Cibulková, Klára – herečka
*24. 7. 1975 – Znojmo
Životopis:
Studovala na gymnáziu, poté šla studovat na DAMU, vyučovala ji zde i známá herečka Věra Galatíková. Po absolutoriu nastoupila do souboru CD 94, od roku 2002 působí ve Švandově divadle na Smíchově. Je známá ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 jako MUDr. Andrea Blechová, později Hanáková, dále je známá ze seriálu Kriminálka Anděl jako Alena Olšanská. S manželem a hereckým kolegou Tomášem Pavelkou mají dvě děti – syna Matyáše a dceru Magdalenu.
Zdroj:
Klára Cibulková [online]. edit. 7. 6. 2020 [cit. 2020-08-05]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1ra_Cibulkov%C3%A1
Collalto, Manfréd Eduard – majitel panství
*18. 1. 1870 – Vídeň
+22. 7. 1945 – Uherčice
Životopis:
Příslušník starého šlechtického rodu Collalto et San Salvatore, který měl významné statky na Moravě. Manfréd Eduard Collalto byl jedním z posledních majitelů panství Uherčice, jež bylo v držení rodu od 17. století. V období jeho správy došlo ke správním a hospodářským změnám, avšak po druhé světové válce byla šlechta zbavena majetků v rámci konfiskací podle Benešových dekretů. Zemřel v roce 1945 přímo na svém panství v Uherčicích.
Zdroj:
Dějiny Korolup / Fideikomisní panství a velkostatek Uherčice [online]. edit. 22. 1. 2019 [cit. 2020-03-16]. Dostupné na:
Dietrichštejna, Ester z – majitelka panství
*4. 7. 1525
+20. 2. 1597
Životopis:
Teta pozdějšího moravského místodržícího kardinála Františka, která se panství Vranov ujala v roce 1570. Nechala dokončit renesanční budovy na prvním nádvoří, upravit palác, založila ale také doly na železnou rudu a hamry s několika tavicími pecemi, hospodářství posílila o rybníky, mlýny, pivovary.
Zdroj:
DAVID, Petr. Jižní Morava známá i neznámá. Znojemsko a Pálava. Vydání první. Praha: Euromedia Group, 2024. 231 stran. ISBN 978-80-242-9621-0.
Dichtl, Erich – malíř, ilustrátor
*13. 12. 1890 – Moravský Krumlov
+24. 7. 1955 – Vídeň
Životopis:
Jeho otec byl profesionálním učitelem a mimořádným přítelem přírody. Po střední škole se rozhodl stát se malířem. Pak studoval na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Zde se dověděl o různých uměleckých formách a stylech. Poté odešel do Vídně. Absolvoval Akademii umění. Během studií často jezdil na výlety třeba do Beskyd, Karpat, Alp, Šumavu a do Švýcarska. Vystavoval v Mnichově, Lipsku, Vídni, Bruselu, Curychu.
Zdroj:
Erich Dichtl [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: https://www.suedmaehren.at/persoenlichkeit/erich-dichtl/
Fischer, Walter – syn podnikatele
*20. 7. 1905 – Znojmo
+1942 – Treblinka
Životopis:
Syn majitele konzervárny na Dobšické ulici ve Znojmě. Zahynula v koncentračním táboře Treblinka v Polsku.
Zdroj:
BOUDA, Otto. Osudy znojemských židovských konzervářů po roce 1938. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2023: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv ve Znojmě, 2024. S. 90-101.
Fossek, Wilhelm – chemik
*3. 7. 1855 – Znojmo
+5. 5. 1928 – Vídeň
Životopis:
Fossek se narodil ve Znojmě, kde získal své základní vzdělání. Později se přestěhoval do Vídně, kde se věnoval chemickému výzkumu. Jeho práce se zaměřovala na studium organických sloučenin, zejména aldehydů.
Zdroj:
Wilhelm Fossek [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_F/Fossek_Wilhelm_1855_1928.xml
Geissler, Johann Nepomuk – náměstek kancléře
*8. 7. 1755 – Znojmo
+25. 5. 1837
Životopis:
Pocházel z rodiny úředníky, jeho otec působil jako správní komisař v Bavorsku. V průběhu své kariéry se vypracoval až na náměstka kancléře.
Zdroj:
Johann Nepomuk Geissler [online]. [cit. 2012-03-08]. Dostupné na: https://www.suedmaehren.at/persoenlichkeit/johann-nepomuk-frh-von-geissler/
Hain, Jakub – rektor, písař
*15. 7. 1735 – Rouchovany
+20. 7. 1781 – Olbramovice
Životopis:
Rolnický syn. V roce 1759 se v Olbramovicích oženil, nejspíš už tehdy zastával službu rektora, ve které setrval až do své smrti. Byl současně i obecním písařem.
Zdroj:
Jakub Hain [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné na: http://cantores.wz.cz/jmen/h/hain_jak.html
Heber, Alex František – kreslíř, topograf
*19. 7. 1815 – Jarov
+29. 7. 1849 – Náchod
Životopis:
Narodil se v Třebekovské hájovně jako jediný syn německého hajného Jana Hebera. Ten však zanedlouho zemřel a vdova se s Františkem Alexandrem přestěhovala do Mýta. Po ukončení obecné školy Heber navštěvoval hlavní školu v Plzni, ale finanční situace ho donutila školu opustit. V letech 1836-1837 se v Praze učil obchodu a následujícího roku se vrátil na Rokycansko do Zbirohu. V roce 1839 se oženil a vedl obchod v centru. Při explozi střelného prachu v obchodě si zmrzačil levou ruku a obchod předal manželce. Odstěhoval se do Prahy a začal pracovat na svém životním díle. Věnoval mu však přílišné úsilí, což mu podlomilo jeho nevalné zdraví. Po zápalu plic se opět ze všech sil vrhl do práce, možná ještě intenzivněji poháněn strachem ze smrti a obavami, že dílo nedokončí. V červnu 1849 došel do Náchoda, aby zde popsal hrad. Trápil se předtuchou tragédie a opravdu v hostinci, kde pobýval, dostal chrlení krve a na konci července ve věku 34 let zemřel. V Náchodě je též pochován.
Zdroj:
Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. svazek, Biografická část. Vyd. 1. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007, 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4.
Hörmann, Theodor – malíř
*13. 12. 1840 – Imst
+1. 7. 1895 – Štýrský Hradec
Životopis:
Své dětství prožil v Innsbrucku a po absolvování gymnázia zvolil vojenské povolán. Absolvent Ženijní školy v Kremži a Akademie ve Vídni (1875). Se svým regimentem byl r. 1859 nasazen v Itálii a r. 1866 prodělal celé polní tažení proti Prusům. Po skončení války pobýval v různých posádkách a ve volných chvílích kreslil a maloval. Pedagog kreslení na Vojenské škole v St. Pöltnu (1875-1883). V r. 1883 se oženil a přesídlil do Vídně. Člen Künstlerhausu (od r. 1884). V r. 1891 spolu s manželkou se přestěhoval do Znojma. Navázal kontakty s vídeňskými malíři, mezi nimiž byl i Gustav Klimt, oficiální zakladatel Vídeňské secese. Za svého života se neprosadil, jeho výstavy neměly ohlas. Pět let po jeho smrti H. Bahr v knize Secese oceňuje jeho zásluhy mezi prvními secesionisty. Patřil k průkopníkům moderního malířství.
Zdroj:
SLOVÁK, Libor. Započato ve Fontainebleau, dovršeno ve Znojmě. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 9, s. 6.
Houska, Miroslav – herec, moderátor, tanečník, zpěvák
*21. 7. 1945 – Praha
+10. 10. 2020 – Znojmo
Životopis:
Narodil se v Praze na Letné a po přestěhování na Moravu vystudoval Střední zemědělsko- technickou školu v oboru pěstitel – chovatel. Byl moderátorem boxu a hlasatelem zápasů domácí boxerské ligy nebo při soubojích na mezinárodní úrovni. V 60. letech minulého století působil jako moderátor, tanečník a zpěvák folklorního souboru Znojemčan a pod vedením Františka Koukala se stal při obnovovaném Znojemském vinobraní a následně při Znojemských hodokvasech Albrechtem Habsburským nebo Jindřichem Míšeňským.
Zdroj:
RUBEŠ, Daniel. Uzavřené osudy České a Slovenské republiky r. 2020 v kontextu znojemského okresu. Díl 3. Znojemský týden. 8.2.2021, roč. 21, č. 6, s. 6-7.
Chalupa, Karel – voják
*2. 1. 1895 – Petrovice
+16. 7. 1915 – Rusko
Životopis:
Narukoval na ruskou frontu jako vojín znojemského 99. pěšího pluku 8. setniny. Padl za letního tažení při postupu na Lublin v tzv. druhé bitvě u Krasniku.
Zdroj:
GRUNA, Bronislav. Pohledy do minulosti: spěte tiše padlí bratři…. Zpravodaj obce Petrovice. Roč. 11, č. 3 (2018), s. 21-30.
Chvátal, Prokop – partyzán, protifašistický bojovník
*1. 6. 1917 – Dobřínsko
+15. 7. 1975 – Zlatníky u Prahy
Životopis:
Vyučen řezník – uzenář. Člen Svazu mladých a od roku 1945 KSČ. Vězněn 1941-1942 v Kounicových kolejích pro bitku s ordnery a sabotáž. Po propuštění žil v ilegalitě. Patřil k prvním aktivním členům Partyzánské družiny Josefa Hybeše. Velel několika akcím. Po válce pracoval jako vedoucí řeznictví ve Znojmě a v pohostinství.
Zdroj:
LYSÁK, Jiří. Životopisy. Z dějin Partyzánské družiny Josefa Hybeše. Třebíč: J. Lysák ve spolupráci s vydavatelstvím Akcent, 2011, s. 205-218.
Kindler, Jan – řezník, voják
*5. 7. 1895 – Jevišovice
+?
Životopis:
Svoji válečnou pouť zahájil v únoru 1915 u 9. dragounského pluku. Do ruského zajetí se dostal 3. září 1915 v Lucku. Poté pracoval dva roky v cukrovaru ve městě Korukovka v Černigovské gubernii. V ukrajinském městečku Žitomir se 13. prosince 1917 přihlásil k čs. legiím a stal se příslušníkem 4. střeleckého pluku "Prokopa Holého" – nejdříve u dělostřeleckého oddílu, od 4. dubna 1918 u 8. roty. Po celý rok se v řadách 4. pluku zúčastnil bojů s bolševiky u Penzy, Syzraně, Samary, Buzuluku a Nikolajevska. Ještě během služby v legiích obdržel Čs. revoluční medaili a mezispojeneckou Čs. medaili vítězství. Z blíže neurčených příčin byl od 1. března 1919 hospitalizován v čs. vojenské nemocnici ve Vladivostoku. Po propuštění z léčení již v přístavu zůstal a byl zařazen k 3. rotě vladivostocké posádky. Ke své domovské jednotce, 8. rotě 4. pluku, se vrátil až 19. března 1920. S ní se také 23. dubna vydal na lodi Amerika na cestu do vlasti, která vedla přes Singapur a Suez do přístavu Terst. Historické hranice českých zemí překročil 4. pluk slavnostně 13. června 1920. V prosinci téhož roku J. Kindler ve Znojmě demobilizoval a vrátil se do Jevišovic.
Zdroj:
BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. 2002, s. 75-86.
Kotík, Metoděj – kněz, kaplan, farář, duchovní
*18. 7. 1915 – Dolní Bory u Velkého Meziříčí
+19. 7. 2010 – Mostiště
Životopis:
Narodil se v Dolních Borech u Velkého Meziříčí, na kněze byl vysvěcen 5. července 1940 v Brně. Kněžské působení započal v Jemnici jako kaplan, později administrátor a farář, pak byl administrátorem v Novém Městě na Moravě, později v Mikulovicích u Znojma a Horních Dunajovicích. Od roku 1966 až do své smrti působil v Křižanově, nejprve jako administrátor, později jako farář, deset let současně spravoval farnost Heřmanov u Velké Bíteše. Posledních pět let života působil v Křižanově jako výpomocný duchovní. Zemřel v nemocnici v Mostištích. 14. července 2005 mu při příležitosti 90. narozenin biskup brněnský Mons. Vojtěch Cikrle udělil za dlouholetou obětavou kněžskou službu medaili sv. Jana Sarkandra. 6. prosince 2006 ho papež Benedikt XVI. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti s právem užívat titul Monsignore.
Zdroj:
Metoděj Kotík [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2022, edit. 29. 11. 2022 [cit. 2025-06-02]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Metod%C4%9Bj_Kot%C3%ADk
Krumlovský, František Xaver – dramatik, činoherní herec
*12. 11. 1817 – Praha
+30. 7. 1875 – Prostějov
Životopis:
V letech 1842-1844 člen Divadla v Růžové ulici v Praze, v letech 1849-1851 představitel Stavovského divadla. Často střídal angažmá, působil i ve Vídni (koncem 30. let a v letech 1844-1845). Představitel romantického tragického herectví. Vystupoval proti nešvarům měšťáctví. Představitel zvláště postav milovníků a hrdinů.
Zdroj:
LUDVÍK, Břetislav. František Krumlovský. 1. vyd. Praha: Orbis, 1946, 38 s.
Lichtenštejna, Marie Eleonora z – dvorní dáma
*7. 7. 1745 – Oettingen
+26. 11. 1812 – Vídeň
Životopis:
Manželka knížete Karla Boromejského, během manželství se narodilo pět synů a dcer doživších se dospělosti. Po své tetě Marii Eleonoře vévodkyni z Quastally a Sabionetty zdědila panství Velké Meziříčí. Byla dvorní dámou císařovny Marie Terezie. Podílela se na úpravách zámku v Moravském Krumlově, když dala zasypat příkopy, překlenout cestu k pivovaru a oboře a zřídit zámecký park. Upravila také zámeckou kapli a zpřístupnila ji veřejnosti. Patřila do okruhu příznivkyň císaře Josefa II., se kterým si korespondovala a jenž ji v roce 1760 v Moravském Krumlově navštívil.
Zdroj:
Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
Lichtenštejna, Mořic Josef Jan Křtitel z – kníže
*21. 7. 1775 – Vídeň
+24. 3. 1819 – Vídeň
Životopis:
Byl čtvrtým synem majitele moravskokrumlovského panství a zakladatele mladší krumlovské linie rodu, polního maršála knížete Karla I. Boromejského Josefa z Lichtenštejna a jeho manželky Marie Eleonory. Mladý princ Mořic se stejně jako jeho otec a bratři vydal na vojenskou dráhu. Správu břežanského panství dočasně převzala jeho matka Marie Eleonora. 13. dubna 1806 se oženil s nadanou a vzdělanou princeznou Marií Leopoldinou. V dubnu 1807 se knížecímu páru narodil prvorozený syn Mikuláš, který však brzy po narození zemřel. Jejich druhým synem byl Mořic, který také zemřel ještě jako batole. Po něm už se kníže mužských potomků nedočkal. Narodily se jim ještě tři dcery. Začátkem jara 1818 kníže Mořic zahájil přestavbu břežanského zámku. Zámek v Břežanech, který byl pravděpodobně po dlouhá desetiletí neobýván, se rozhodl upravit a zařídit v nejnovějším stylu, aby mohl znovu sloužit jako obytné šlechtické sídlo. Zemřel po pětiměsíční bolestné nemoci ve Vídni. Jeho tělesné ostatky byly převezeny do Břežan a následně do Moravského Krumlova. Tam byl kníže Mořic pohřben do rodinné hrobky, kterou v roce 1789 nechala vystavět jeho matka Marie Eleonora a v níž byli pohřbeni oba jeho rodiče.
Zdroj:
SÜSENBEKOVÁ, S. Marie Františka. Mořic z Lichtenštejna a klasicistní přestavba zámku. Střípky z dějin břežanského zámku. V Brně: Jiří Brauner - Kartuziánské nakl., 2019. S. 34-38. ISBN 978-80-88325-08-6. R-3584.
Machain, Jan – toufar, zemědělec
*7. 12. 1869
+13. 7. 1925 – Pavlice
Životopis:
Převzal živnost po svém otci, ale byl nucen dílnu uzavřít v r. 1914 v důsledku válečných událostí, nedostatku surovin a silné konkurence továrny Dittmar ze Znojma. Začal se věnovat zemědělství.
Zdroj:
Jan Machain [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://pavlice-historie.wz.cz/toufari_pavlice.html
Molín, Josef – pedagog, politik
*16. 7. 1945
+5. 1. 2021
Životopis:
Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně. Do roku 1990 pracoval jako učitel na základní škole. V letech 1990-2007 vyučoval na Gymnáziu Dr. Karla Polesného ve Znojmě, z toho v prvních sedmi letech jako ředitel tohoto ústavu. Dlouhodobě byl aktivní v komunální politice. V letech 2003-2006 zastával funkci místostarosty Znojma. Byl ženatý, dvě děti.
Zdroj:
Josef Molín [online]. edit. 3. 8. 2021 [cit. 2021-08-05]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Mol%C3%ADn
Novák, Alexander – duchovní, kněz
*18. 5. 1934 – Tábor
+10. 7. 2015
Životopis:
Narodil se v rodině pravoslavného kněze. V dětství se rodina odstěhovala do vesnice Červená Lhota. V roce 1942 byla po známých událostech církev Němci zakázána a postavena mimo zákon. Z této doby si otec Alexander pamatuje deportaci svého otce do Německa na nucené práce, kde zůstal až do skončení války. Potom se přestěhovali do Olomouce a následně do Prahy, kam bylo přemístěno i ústředí pravoslavné církve. Otec Alexander vystudoval v Praze gymnázium v roce 1952. Každou neděli zpíval ve sboru katedrálního chrámu sv. Cyrila a sv. Metoděje, kde byl nakonec po nějakou dobu i starostou. Začal pracovat ve Zdravotním ústavu v laboratoři pro hygienickou službu. V té době se i oženil a stal se otcem dcery Ljuby. Po vážných zdravotních potížích zatoužil zasvětit se službě Bohu. Po složení zkoušek byl otec Alexander roku 1986 vysvěcen v Olomouci na kněze a začal sloužit ve Znojmě. Po převratu pokračuje otec v opravách pravoslavné kaple sv. Josefa v Jaroslavicích, která byla zbudována v r. 1947 Volyňskými Čechy, kteří přežili dukelskou operaci. Opravy byly dokončeny v r. 1993. Kromě konání bohoslužeb ve Znojmě a v Jaroslavicích jezdil Alexander sloužit ještě do Olbramovic (přibližně do r. 1995).
Zdroj:
BAUDIŠ, Jan. Na věčnost se odebral otec Alexander Novák ze Znojma [online]. [cit. 2025-04-15]. Dostupné na: https://www.orthodoxia.cz/dejiny/alexander-novak.htm
Pekař, Augustin – pedagog
*31. 7. 1895 – Brno
+4. 5. 1944 – Brieg
Životopis:
V letech 1936-1938 byl ředitelem obchodní akademie ve Znojmě a po roce 1938 do roku 1941 v Moravských Budějovicích, kam se škola po okupaci nacisty přestěhovala. Byl členem Obrany národa, kde zastával funkci hospodáře okresu a měl za úkol zajistit motorová vozidla a pohonné hmoty pro mobilizaci. Dne 3. března 1941 byl zatčen a poté vězněn v Brně a Breslau. Po odsouzení ke čtyřem letům káznice byl převezen do Wohlau, později Brieg. Dne 4. května 1944 zemřel na podvýživu a celkové vyčerpání. Nositel Čs. válečného kříže in memoriam.
Zdroj:
KALANDROVÁ, Jitka. K hrdinství netřeba pomníků. Znojemsko. 1998, roč. 8, č. 3, s. 2.
Pevny, Wenzel – oběť náletu
*7. 7. 1895 – Bítov
+20. 4. 1945 – Znojmo
Životopis:
Zaměstnanec říšských drah. Zemřel na nádraží ve Znojmě.
Zdroj:
KOC, Karel. Válečné škody způsobené leteckými nálety na město Znojmo a jeho poválečná obnova (1. část). Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2018: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2019. S. 7-65. R-3629.
Plaschka, Richard Jiří – profesor, rektor
*8. 7. 1925 – Bítov
+27. 10. 2001 – Vídeň
Životopis:
Vystudoval školu na Bítově, následně přestoupil na gymnázium ve Znojmě. Během války bojoval od roku 1943 jako voják wehrmachtu a byl na Šumavě zatčen Američany. Ti jej předali Rusům a v ruském zajetí těžce onemocněl. Nakonec byl ještě v roce 1945 společně s rodiči odsunut do Rakouska. V letech 1946-1947 nastoupil ke studiu na vídeňské univerzitě. Později se stal na stejné univerzitě profesorem pro oblast východoevropských dějin a specialistou na střední a východní Evropu. Tomuto oboru se věnoval v letech 1967-1993. V roce 1981-1982 se stal rektorem vídeňské univerzity. Kromě toho byl v letech 1958-1988 ředitelem Rakouského ústavu pro východní a jihovýchodní Evropu a po celou dobu velkým bojovníkem za zrušení železné opony. Napsal několik publikací o českých dějinách. Byl držitelem mnoha akademických titulů – Hc. Dr. Univ. Profesor Richard Jiří Plaschka. Zemřel jako významná a všeobecné uznávaná osobnost. Od roku 2004 je na jeho počest pod jeho jménem vyhlašována Cena Rakouské akademie věd za mimořádné vědecké úspěchy a byl po něm pojmenován jeden z největších grantů určených pro studenty zabývající se vědeckou činností, tzv. Plaschkův grant.
Zdroj:
JAŠA, Luděk. Kapitola X.: Jiří Julius Augustýn Haas a Josef Plaschka. Jiří Haas von Hasenfels: porcelánový baron. Sokolov: Fornica Graphics, 2013, s. 72-81.
Raynoschek, Eugen – hejtman
*8. 7. 1845 – Uherské Hradiště
+?
Životopis:
V roce 1885 byl jmenován do čela Okresního hejtmanství v Moravském Krumlově. Byl synem advokáta Carla Raynoschka. Absolvoval gymnázium v Brně, dva roky soudnictví v Praze a ve Vídni, zkoušky složil v roce 1870.
Zdroj:
HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart: biographisches Lexicon. Brünn: H. Heller, 1890.
Rosenberg, Leopold – farář
*20. 4. 1878 – Brno
+9. 7. 1945
Životopis:
V letech 1911-1924 byl farářem v Želešicích, 1924-1927 v Trstěnicích, v letech 1927-1945 ve Střelicích.
Zdroj:
Trstěnice: historie ve fotografiích. Vyd. 1. Brno: Pro obec Trstěnice vydalo F.R.Z. agency, 2012, 102 s. ISBN 978-80-87332-50-4.
Saint-Ignon, Carl – hrabě, voják, generál
*25. 7. 1685 – Belleville, Francie
+4. 8. 1750 – Lechovice
Životopis:
Voják, velící generál na Moravě se sídlem v Brně 1746–1750. Za jeho velení v Brně a nad špilberskou pevností byl zde uvězněn a zemřel plukovník pandurů baron Franz Trenck. 1736 jmenován císařským komořím. Do rakouských císařských služeb vstoupil jako rytmistr kyrysníků, důstojnický patent získal roku 1710; v r. 1723 podplukovník kyrysnického pluku "Mercy", 1726 plukovník, 1734 generál – polní strážmistr; bojoval proti Turkům pod Evženem Savojským; r. 1738 velitelem jízdy při tažení císařské armády proti Turkům; r. 1739 povýšen na polního podmaršála; od 1737 majitelem kyrysnického pluku. Za válek proti Prusku povýšen 1745 na generála jízdy a jmenován nejvyšším velitelem (velícím generálem) pro Moravu a Slezsko. Tuto funkci zastával až do své nenadálé smrti v polním výcvikovém táboře u Prosiměřic a Lechovic na Znojemsku 4. 8. 1750. Jeho vojenská dráha se do značné míry prolínala s dráhou jeho bratra Franze (1688–1745), který podlehl smrtelným zraněním po bitvě u Hohenfriedenbergu 4. 6. 1745 v hodnosti polního podmaršála.
Zdroj:
POLÁKOVÁ, Květoslava. Lechovice: 1287-2007. Vyd. 1. [S.l.]: Mondo, [2007?]. 92 s. 80-86597-03-2.
Seeberg, Karl – učitel, školní inspektor
*31. 7. 1835 – Znojmo
+1904 – Znojmo
Životopis:
Vykonal zkoušky učitelské způsobilosti z matematiky, přírodopisu a francouzského jazyka. Stal se pak suplentem a následně profesorem na gymnáziu ve Vinkovci (Slavonie) a poté na gymnáziu v chorvatském Senji. Od roku 1867 působil na gymnáziu ve Znojmě, kde byl v roce 1870 jmenován ředitelem zemské reálky. Současně vykonával funkci okresního školního inspektora.
Zdroj:
Karl Seeberg [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: http://www.math.muni.cz/math/biografie/karl_seeberg.html
Smolík, Alois – učitel
*16. 4. 1897 – Býšovec
+28. 7. 1945
Životopis:
Po Mnichovu odešel Smolík do Brna, kde vyučoval ve škole na Křenové ulici. V roce 1942 v době heydrichiády byl zatčen a uvězněn v Kounicových kolejích, potom byl převezen do koncentračního tábora v Bernau am Chiemsee a další jeho věznění pokračovalo v bavorském Haagu. Z koncentračních táborů se vrátil Smolík 20. května 1945 s podlomeným zdravím. Znovu se ujal budování školství v českém pohraničí – byl jmenován okresním školním inspektorem v Mikulově. Později byl přidělen k zemské školní radě jako zemský školní inspektor. V Loděnicích působil v letech 1921-1938.
Zdroj:
VAVŘÍK, Karel. Loděnice: jubilejní čtení nejen o škole. Vyd. 1. V Loděnicích: Obecní úřad, 2005. S. 3-4.
Ševčík, Jindřich – pedagog, žurnalista, fotograf, osvětový inspektor
*3. 6. 1900 – Polička
+26. 7. 1985 – Znojmo
Životopis:
1920 se mladý učitel Jidřich Ševčík začal věnovat ochotnickému divadlu v České Rybné u Žamberka. Na počátku 2. světové války přišel do Náměště nad Oslavou, kde 1941 založil Divadlo mladých (DeMe). Hrálo se v sokolovně. Z inscenací, které byly dělány s ochotnickým nadšením včetně malování kulis, stavění scény apod. největší ohlas sklidily 1941 Pampeliška (Kvapil), dále Nezbedný bakaláš, Čekanky. Měly manifestační ohlas u publika. Po osvobození se divadlo rozpadlo, řada herců se rozešla do všech koutů republiky. Jindřich Ševčík odešel po roce 1948 do pohraničí (do Znojma) jako okresní osvětový inspektor. V důchodu žil ve Znojmě, psal o divadle do mnoha časopisů, fotografoval. Pedagog v Žamberku, Břeclavsku a na Znojemsku.
Zdroj:
FN. Osvěta byla vždycky součástí jeho života. Znojemsko. 1970, roč. 11, č. 1, s. 4.
Teufel, Heinrich – průmyslník
*3. 7. 1845 – Seefeld
+?
Životopis:
Otec Oskara Teufela. Ve Znojmě měl známou továrnu na výrobu octa, potřebného ke zpracování okurek a dalších plodin. Továrna fungovala ještě v devadesátých letech 20. století.
Zdroj:
ČERNOŠEK, Lubomír. Vzestup a pád Oskara Teufela. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2017: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. S. 170-188. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2018.
Tichý, Edmund – okresní zemský soudce
*24. 7. 1825 – Valašské Meziříčí
+?
Životopis:
15. března 1851 byl na vlastní žádost přeložen na Okresní soud ve Znojmě.
Zdroj:
HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart: biografisches Lexicon [online]. Brünn: Hermann Heller, 1890 [cit. 2019-09-20]. Dostupné z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/12673981
Tichý, Hans – politik, poslanec, senátor, fotograf, starosta
*16. 5. 1881 – Moravský Krumlov
+22. 7. 1955 – Kulmbach
Životopis:
Československý politik německé národnosti, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Německou živnostenskou stranu. Později působil jako celostátní i komunální politik v Spolkové republice Německo.
Zdroj:
Hans Tichý [online]. edit. 16. 10. 2018 [cit. 2020-05-27]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hans_Tich%C3%BD
Vacek, Pavel – spisovatel
*8. 7. 1905 – Únanov
+březen 1973 – Prostějov
Životopis:
Absolvent čtyř ročníků znojemského gymnázia. Poté pracoval v keramickém závodě v Kravsku. Po vojenské službě působil nějaký čas na severu Čech (Hradec Králové), kde napsal a vydal řadu knih. Po obsazení pohraničí odešel do Prostějova.
Zdroj:
JS. Před čtvrtstoletím zemřel spisovatel Pavel Vacek. Znojemsko. 1998, roč. 8, č. 4, s. 3.
Vajčner, Jan – vinař
*14. 7. 1925 – Strážnice
+2. 2. 2013 – Hodonice
Životopis:
Po absolvování Vinařsko-ovocnářské školy v Bzenci začal pracovat ve Strážnici, když se vrátil z vojny, bylo toto místo již obsazené, a tak nastoupil ve Vinařském družstvu v Šatově, kam se i s rodinou v roce 1952 přestěhoval. Zde působil jako sklepmistr, později jako vedoucí výroby. V 50. a 60. letech se podílel se svými spolupracovníky na výsadbách vinic, na pěstování hroznů, stál v čele snahy první poválečné etapy obnovy vinic na Znojemsku. I po odchodu do důchodu zůstal ve vinařství aktivní. Stal se jedním ze zakládajících členů Sdružení znojemských vinařů. S manželkou Jiřinou vychovali tři syny. Vedle rodiny a vinařství měl ještě další lásky – muziku a fotbal. Byl aktivním muzikantem dechové a taneční hudby, jako propagátor folkloru patřil k zakládajícím členům známé cimbálové muziky Polajka, ve které hrál na basu až do svých 85 let.
Zdroj:
BE. Říkali mu Jano Strážnický. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2013, roč. 13, č. 7, s. 6.
Vyhnánek, Jindřich – pedagog
*3. 7. 1885 – Praha
+srpen 1963
Životopis:
Pedagog dívčí školy Vlasta ve Znojmě, kde vyučoval zpěvu a francouzštině (1917). Znamenitý hudebník, výtvarník. Byl spoluzakladatelem Městské hudební školy ve Znojmě, Znojemské filharmonie, Znojemského kvarteta (dnes Jihomoravského) a jedním z pořadatelů hudebního života ve Znojmě. Jako pedagog se specializoval na první třídu a byl výborným elementaristou. V době 2. světové války působil v Praze, kde byl ředitelem školy v Košířích. Po válce se vrací zpět do Znojma a pomáhal budovat poválečné školství. V posledních letech svého života se věnoval fotografii, vyznačoval se osobitým způsobem k tématu.
Zdroj:
JANDA, František; ŠEVČÍK, Jindřich. Za Jindřichem Vyhnánkem. Znojemsko. 1963, roč. 4, č. 34, s. 3.
Weinberger, Alfréd – podnikatel
*26. 8. 1860 – Ivančice
+5. 7. 1955 – New York
Životopis:
Alfréd Weinberger byl dvakrát ženat. Jeho první manželka Fanny, rozená Felixová, byla sestrou Bedřicha Felixe, znojemského okurkáře a sestrou Ireny Felixové, matky rakouského kancléře Bruna Kreiského. S první manželkou měl čtyři děti. Jeho druhá manželka se také jmenovala Fanny, rozená byla Bachrachová. S ní měl Alfréd dvě děti. Alfréd s druhou manželkou odešli 1938 do protektorátu, nejdříve do Velkého Meziříčí, dále do Prahy a Lugana ve Švýcarsku. Odtud emigrovali do Spojených států, kde v padesátých letech 20. století v New Yorku zemřeli.
Zdroj:
ČERNOŠEK, Lubomír a Karel JAKL. Vila Hanuše Weinbergera ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2011: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2012, s. 185-209.
Zlatohlávek, Jan – farář
*28. 6. 1911 – Vídeň
+10. 7. 2005 – Předhradí u Kolína
Životopis:
Jan Zlatohlávek, narozený 28. června 1911 ve Vídni, byl do miroslavského sboru povolán ještě za působení faráře Sochora s určením pro práci ve Znojmě. Po nuceném Sochorově odchodu se ujal práce v celém sboru a po záboru Sudet i v dalších místech odtržených od Protektorátu Čechy a Morava. Miroslavská evangelická kazatelna se tehdy stala jediným veřejným místem ve městě, kde se mluvilo česky. Možnost začlenit se k rakouské evangelické církvi staršovstvo odmítlo, pod vedením vikáře Zlatohlávka se však plně rozvinula spolupráce s českými evangelíky ve Vídni. Jan Zlatohlávek byl skromným a věrným pastýřem po celé složité válečné období, v němž on i svěřený sbor čestně obstáli. Po válce se ujal práce v nově ustaveném sboru ve Znojmě, působil v Hlinsku a poté ve Velimi. Nyní žije na odpočinku v Předhradí u Kolína.
Zdroj:
Jan Zlatohlávek [online]. [cit. 2021-06-09]. Dostupné na: http://velim.evangnet.cz/sites/velim.evangnet.cz/files/Zlatohlavek_Jan.pdf
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová.