Referáty

Zobrazení: 1500

Schmitt, Eugen Heinrich (1851-1916)

  • filozof, spisovatel, publicista, anarchista

Eugen Heinrich Schmitt, jeden z nejvýznamnějších teoretiků evropského pacifismu a křesťanského anarchismu přelomu 19. a 20. století, se narodil dne 5. 11. 1851 ve Znojmě v rodině vojenského kapitána. Moc vzpomínek mu ovšem na jeho rodný kraj nezůstalo. Ve věku 4 let (1855) se po smrti svého otce, který je pochován na dnes již neexistujícím vojenském hřbitově u dnešní Přímětické ulice, stěhuje se svou matkou do jejího rodiště v jižních Uhrách – Zomboru (nacházejícím se v uherském komitátu Bácz-Bodrog, v současné době známé jako Sombor – součást srbské provincie Vojvodina). Z malého Eugena Heinricha se stává Jenö Henrik.

Předpokládaná vojenská kariéra bere ze zdravotních důvodů za své, takže po maturitě v Subotci (tehdejší Szabadka) začíná S. pracovat r. 1870 jako kancléřský písař v Zomboru.

V té době se v reakci na další rozvoj průmyslové společnosti hlásily o slovo a vliv různá politická a sociální hnutí, mezi nimi i ideologie anarchismu. Jeho filozofie v sobě zahrnovala široké spektrum směrů při jednotícím prvku svobody jedince a odporu vůči zažitým autoritám státu a církve. Tyto směry se ale rozcházely v přístupu k otázce násilí. Zatímco některé – tvrdě potlačované – se profilovaly propagandou činem a terorismem proti státním reprezentantům, náboženské anarchistické směry se orientovaly na nenásilí v odkazu na učení jihočeského zemana Petra Chelčického.

S mnohými z jeho učení se ve svých dílech ztotožňoval i velký ruský myslitel Lev Nikolajevič Tolstoj, považovaný za hlavního a svébytného představitele tzv. křesťanského anarchismu, odmítajícího jakékoliv násilí a jakékoliv státní zřízení. Právě s tímto velkým učencem měla filozofie Eugena Heinricha Schmitta mnoho společného.

Své první články začíná S. publikovat pod pseudonymem Eugen Bulla v r. 1880 ve sborníku Die neue Gesellschaft. Ruku 1887 obdržel za svoji práci, zabývající se aspekty Hegelovy dialektiky, cenu Berlínské filozofické společnosti. Z iniciativy uherského ministra školství Augusta von Trefort obdržel státní stipendium na budapešťské univerzitě a r. 1888 zde obhajuje doktorát filozofie (Dr. phil.). 1888/89 pokračuje ve studiu filozofie v Berlíně. Roku 1890 získává prestižní místo knihovníka uherského ministerstva spravedlnosti v Budapešti. Působí zde ovšem jen do roku 1896, kdy se v otevřeném dopise ministrovi spravedlnosti své pozice i penze vzdává, aby si zachoval nezávislost myšlení i projevu. Od té doby žije v Budapešti, kde se živí jako soukromý učitel, od r. 1908 v liberálnějším Berlíně. Během této doby pracoval také na svých filozofických pracích, které vyšly povětšinou v německých vydavatelstvích. Tyto práce jsou v současnosti vydávané a vyhledávané i prostřednictvím internetových antikvariátů.

V roce 1897 začal v Budapešti vydávat anarchistický sborník „Ohne Staat“ (Bez státu), s podtitulem „Orgán idealistických anarchistů“. Vydávání přerušuje přibližně po dvou letech.

Pro své radikální veřejně projevované anarchistické a antiklerikální názory byl několikrát postaven před soud, což vyvolalo kolem jeho osobnosti značný rozruch. Procesy skončily Schmittovým zproštěním viny a jeho osvobozením. Od r. 1903 byl členem berlínského Spolku Giordana Bruna.

Filosoficko-anarchistické myšlenky Eugena Heinricha Schmitta, který byl v písemném kontaktu s Tolstým, si v uherském a německém prostředí získaly řadu ohlasů. Původně čerpal z myšlenek Hegelových a Feuerbachových. Časem dokázal ve svém uceleném filozoficko-historickém výkladu světa skloubit idealistický panteismus a anarchistický individualismus s obsahem křesťanství a představením tzv. „nové gnose“ se přiklonil k mysticismu. Jím inspirované gnostické kroužky poskytly řadě uherských anarchistů a anarchosyndikalistů útočiště ještě i v období revoluce a bílého teroru po r. 1918. Božská podstata člověka je podle Schmitta zjevena v jeho intelektuální intuici. Umělecká díla považoval za symbol celého lidského bytí projektovaného dále myšlenkou.

Schmittovy práce a názory ovlivnily významné aktivisty a teoretiky německého anarchismu – například Pierra Ramuse (alias Rudolfa Großmanna) nebo Roberta Bodanzkého.

Eugen Heinrich Schmitt zemřel 14. 9. 1916 v Berlíně-Schmargendorfu.

DÍLO:

Das Geheimnis der Hagelschen Dialektik (1888)
Die Religion des Geistes (1894-96)
F. Nietzsche an der Grenzscheide zweier Weltalter (1898, 2. vyd. 1902 )
L. Tolstoi und seine Bedeutung für unsere Kultur (1901)
Die Gnosis. Grundlagen der Weltanschauung einer edleren Kultur (1903 – 1907)
Der Idealstaat (1904)
Kritik der Philosophie vom Standpunkt der intuitiven Erkenntnis (1908)
Ibsen als Prophet. Grundgedanken zu einer neuen Ästhetik (1908)

LITERATURA:


Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.