Mendel, Johann Gregor (1822-1884)

Johann Gregor Mendel
  • genetik, přírodovědec, biolog, opat, meteorolog, pedagog
Jak už to ve střední Evropě bývá, Mendela si přivlastňují jak Rakušané, tak Češi. Johann Mendel se narodil 22. července 1822 ve Slezsku v Hynčicích a pokřtěn byl na Moravě v Dolní Vražné. Jenže tehdy to byly Heizendorf a Gross Petersdorf a v obou dědinách se mluvilo výhradně německy. To byla i rodná řeč Mendela.

Po absolvování vesnické školy se dostal na německé gymnázium v Opavě, po něm na filosofický institut v Olomouci. Roku 1843 z finančních důvodů vstoupil do kláštera augustiniánů sv. Tomáše, který byl tehdy význačným střediskem vzdělanosti. Jako mnich řádu sv. Augustina přijal řádové jméno Gregor. V klášteře našel mimořádně příznivé podmínky pro svůj rozvoj. Bylo to zvláště zásluhou tehdejšího představeného kláštera opata Cyrila Nappa, který podporoval Mendelův zájem o přírodní vědy. Měl zde možnost zabývat se botanikou, meteorologií a astronomií.

Kromě filozofické fakulty, na které se v té době studovaly i přírodovědné obory, vystudoval Mendel také teologii, zemědělství a ovocnářství.

I Když byl Mendel vysvěcen na kněze (v roce 1847), pro tuto činnost se příliš nehodil. Odešel jako učitel-praktikant na gymnázium do Znojma, kde mu bylo doporučeno udělat si státnice, aby mohl být jmenován profesorem.  U státnic na Vídeňské univerzitě na aprobaci fyzika-přírodopis paradoxně pohořel na přírodopisu. Na univerzitě tedy ve svých 28 letech zůstal, aby si prohloubil znalosti, ale ani po dalším dvouletém studiu zkoušky za dost nejasných okolností nesložil. Jeden z největších přírodovědných géniů tedy nikdy nezískal titul ani gymnaziálního profesora. Potom vyučoval jako suplent na Vyšší reálné škole v Brně.

V klášteře ve Starém Brně byla vynikající intelektuální atmosféra, proto se mohl Mendel věnovat přírodovědným výzkumům, aniž by ho někdo omezoval. Mezi roky 1856-1863 se zabýval především ovocnářstvím a botanikou. Bohatě zásobená klášterní knihovna mu umožňovala studium nejnovějších děl.

Mendel si objednával všechny Darwinovy spisy, zabýval se i Lamarckovou hypotézou o vzniku druhů vlivem vnějšího prostředí. S Lamarckem nesouhlasil, s Darwinem ano, ale něco mu tam chybělo. Na rozdíl od Darwina, který byl výhradně přírodovědec, znal Mendel i matematiku a statistiku. Byl prvním vědcem na světě, který použil tyto vědy ke studiu botaniky a biologie. Založil tak kromě genetiky i další vědní podobor – biostatistiku.

Základní zákony dědičnosti formuloval Mendel ve své přednášce na schůzi Přírodovědného spolku brněnského v roce 1865. Mendel na rozdíl od všech svých předchůdců nehodnotil organismus jako celek, ale rozložil ho na jednotlivé znaky, které chápal protikladně.

V jeho pojetí se u potomka neslévaly výchozí mateřská a otcovská buňka, jak se předpokládalo doposud, ale sjednotily se vlohy pro jednotlivé znaky mateřské i otcovské rostliny. I to byla naprosto revoluční diagnostická metoda. Přestože jeho práce byla tenkrát rozeslána většině významných přírodovědců, zapadla. Citována byla zřídkakdy a naprostého uznání se jí dostalo až čtyřicet let po Mendelově smrti.

V roce 1868 byl Mendel zvolen opatem a většinu svého času musel věnovat administrativě a hospodářství kláštera. Geniální vědec se utápěl v handrkování s finančním úřadem o výši daní z klášterních pozemků a v každodenním úřadování.

Johann Gregor Mendel zemřel 6. ledna 1884 v Brně.

Meteorolog:
Dnes hodnotíme Mendela především jako genetika navzdory tomu, že většina prací, které publikoval, se zabývá meteorologií. Mendel publikoval úplně první dlouhodobou meteorologickou předpověď v našich zemích, zabýval se vznikem větrných smrští. Organizoval meteorologické pozorování na Moravě a byl až do své smrti pozorovatelem Ústředního meteorologického ústavu monarchie.

Mendel také založil pokusný včelín, kde křížil některé včelí rasy, zabýval se chovem matek a pokoušel se kontrolovat jejich páření (neúspěšně). Byl to ve skutečnosti první výzkumný ústav včelařský v Evropě.

Mendelův pobyt ve Znojmě:
Je poměrně málo známo, že Mendel strávil rok svého života jako suplující profesor na c.k. vyšším gymnáziu ve školním roce 1949/1950, ve Znojmě. Toto období mělo pro jeho život i myšlenkový rozvoj velkou důležitost, neboť usměrnilo jeho zaměření k pedagogické činnosti.

Jak se vlastně stalo, že se Mendel dostal do Znojma? Vídeňské ministerstvo kultury a vyučování dalo zvláštním výnosem městu Znojmu z 29. srpna 1849 č. 3626 svolení, aby na nižším gymnáziu, založeném jezuity roku 1624 a sídlícím od roku 1827 v bývalém klášteře klarisek, zřídilo v nejbližším školním roce 7. třídu a stalo se gymnáziem vyšším. Podmínkou bylo, že obec ponese úhrady na zřízení vyššího gymnázia z vlastních prostředků.

Obecní rada města Znojma s touto podmínkou souhlasila a požádala Vysoké zemské prezidium prostřednictvím Krajského úřadu o suplenta pro výuku nejdůležitějších předmětů nově zřízené 7. třídy. Jelikož opat a prelát starobrněnského kláštera Cyril Napp byl vlivnou osobností v moravském školství – požádala jej obecní rada města Znojma o podporu své žádosti a o vyslání vhodného učitele. Na základě této intervence se Cyril Napp rozhodl poslat do Znojma mladého příslušníka svého kláštera Mendela, kterého po skončení teologického studia přidělil do duchovní služby kláštera.

Koncem září nebo začátkem října 1849 obdržel Mendel dopis s výzvou, aby nastoupil místo suplenta na gymnáziu ve Znojmě. Byl informován, že bude vyučovat v 5. třídě latinskou, řeckou a německou literaturu a v 5. a 6. třídě matematiku. Nakonec byl pověřen výukou aritmetiky v prvních čtyřech třídách a výukou řečtiny ve třetí a čtvrté třídě.

Podle úředních dokumentů se jeví Mendelova činnost učitele velmi kladně. Jeho přednes byl oceněn jako jasný a dokonalý; měl vynikající vlastnosti příkladného a vzorného učitele mládeže. Jako kněz se choval bezvadně, stýkal se jedině s kolegy, jeho vystupování bylo skromné, navštěvoval pouze místní čtenářský spolek a ve společnosti svých kolegů navštěvoval divadelní představení.

Dílo:
Svoji badatelskou činnost zaměřil na křížení rostlin a dospěl k objevu, který znamenal počátek nové éry biologie. Výsledky svých pokusů s hrachem uveřejnil v časopise brněnského přírodovědeckého spolku (1865). Práce tehdy nevzbudila žádnou pozornost. Až 16 let po jeho smrti a 35 let po prvním zveřejnění, ji ocenili současně tři badatelé v otázkách genetiky, kteří ve svých pokusech dospěli nezávisle ke stejným výsledkům a uznali Mendelovo prvenství. Tři genetické zákony, nazvané později jeho jménem, určují hlavní principy přenosu dědičných vlastností z rodičů na potomstvo. Tyto zákony o uniformitě míšenců, o štěpení znaků, o volné kombinovatelnosti vloh - se staly základním kamenem moderní nauky o dědičnosti. Uplatnily se nejen při šlechtění rostlin a živočichů, ale i významnou součástí řady vědních oborů, především medicíny. Od roku 1856 prováděl meteorologická pozorování a v roce 1862 vydal přehled patnáctileté práce.

Literatura:
  • Encyklopedie osobností Evropy : Od starověku do současnosti. 1. vyd. Praha : Nakl. dům OP, 1993. 711 s. ISBN 80-85841-00-2.
  • CHMEL, Zdeněk. Galerie brněnských osobností. 2, K-P. Vyd. 1. Brno : Ante, 1999. 155 s.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3. dopl. vyd. Praha : Libri, 1996. 571 s.

Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.