Referáty

• cestovatel po Africe, konzul v Súdánu

Martin Ludvík Hansal se narodil v Dyjákovicích jako chalupníkův syn dne 17. října 1823. Svoji kariéru začal jako učitelský pomocník na různých vyšších školách na jižní Moravě a Dolním Rakousku.  Pravděpodobně požár, který zničil 15. srpna 1848 v Dyjákovicích mnoho domů, byl důvodem, proč odešel mladý Hansal do Vídně. Učitelské místo získal ve farní škole při kostele Narození Panny Marie ve vídeňském Renwegu.

Již na konci čtyřicátých let a počátku padesátých let 19. století vznikl v Rakousku Mariánský spolek pro podporu katolický misií v centrální Africe. Jeho členové přispívali pravidelnými splátkami na to, aby bylo možno vyslat misii, která by se na delší dobu mohla usadit v Súdánu. Když pak celý projekt získal podporu Vatikánu  a papež na audienci jmenoval provikáře, pověřeného vedením celé misie, mohli se první kněží roku 1851 vydat nejprve do Káhiry a odtud potom dále na jih. Po Bílém Nilu se dostala výprava až do oblasti Bari do osady Gondokoro, kde výměnou za skleněné perly získala pozemek ke stavbě kaple. Poté část výpravy odešla do Chartúmu, kde bylo zřejmě sídlo provikáře. Po této první cestě několika málo kněží chystal Mariánský spolek větší výpravu, v níž by vedle osob církevních měli místo i obchodníci, řemeslníci a učitelé.

Nejpozději v roce 1853 bylo M. Hansalovi nabídnuto místo učitele v katolické misii v Chartúmu. Nejenže místo přijal, ale s vervou se začal věnovat studiu italštiny a arabštiny  a zároveň se učil tiskařskému řemeslu, aby mohl v Africe tisknout vlastní knihy. Na konci roku 1853 je již Hansal v Chartúmu a stává se sekretářem provikáře Ignaze Knoblechera a učitelem na tamní misijní škole. Vedle svých pracovních povinností se v krátké době naučil technice preparování, takže se v dalších letech stal pravidelným zasílatelem zoologických exponátů do různých vídeňských sbírek.

Dva roky po svém příchodu do Afriky podnikl Hansal první větší cestu, když provázel anglického cestovatele A. Percyho. Výprava prozkoumala oblasti kolem Modrého Nilu až k pohoří Mandera. Rok poté se Hansal vydává jako průvodce provikáře Knoblechera po Bílém Nilu. Této cesty využívá hlavně k přírodovědeckým a etnografickým studiím. Cílem výpravy byla osada Gondokoro, kde Hansal vyučoval barijskou mládež. Vzhledem k tomu, že znal místní jazyk, mu učení nečinilo velké problémy. Pro jednodušší výuku vytvořil barijskou abecedu, do které pak přepisoval některé učební texty. Z této doby také pochází zpěvník náboženských písní, jejichž text a hudba jsou původním Hansalovým dílem.

Roku 1857 si Hansal těžce poranil ruku a musel se vrátit do Vídně, aby se tam podrobil operaci. Když se dovídá o smrti provikáře Knoblechera, rozhoduje se, že se již do Súdánu nevrátí. Přijímá velmi prestižní zaměstnání, stává se sekretářem arcikněžny Sofie, matky císaře Františka Josefa.

Když v roce 1861 připravuje cestovatel Eduard Vogel expedici do Súdánu, přijímá Hansal nabídku, aby se stal osobním sekretářem a tlumočníkem vedoucího expedice Theodora Heulinga, s nímž se znal z dřívější doby.

Po ukončení celého podniku se Hansal usazuje v Chartúmu jako obchodník a za krátký čas je pověřen provizorním vedením tamního rakouského konzulátu. Tehdy se rozhodne, že zůstane v Súdánu natrvalo. Ožení se s domorodou dívkou, svou bývalou žákyní. Když je mu úřad konzula v roce 1871 nabídnut jako definitivní, požaduje, aby byl jmenován horonárním konzulem, tedy konzulem, který by tuto funkci vykonával čestně, bez nároků na odměnu. Brzy se stává známým a jeho konzulární služby využívá také Německo, Francie, Itálie, Řecko a Rusko.

Roku 1884 vypuklo v Súdánu povstání Mahdistů. Muhamed Achmet el Mahdí, vydávající se za přímého potomka Mohamedova, spojil čtyři různé muslimské sekty a vyhlásil svatou válku proti nevěřícím a proti koloniální nadvládě Anglie. Jedním z podnětů pro vznik povstání byl také anglickými místodržícími vydaný zákaz obchodu s otroky. V Chartúmu byl guvernérem generál Georg Charles Gordon (narozen 1833 ve Woolwichi). Když povstání vypuklo, vyzbrojil několik parníků a udržoval s nimi spojení po Nilu. Záhy byl Chartúm zcela obležen a zůstával bez pomoci a podpory anglické vlády. Zradou Farag-paši byl Chartúm 26. 1. 1885 vydán Mahdistům a nastalo pronásledování jinověrců a cizinců. Zahynul i generál Gorgon a ostatní bílí obyvatelé Chartúmu.

Martin Ludvík Hansal umírá tragicky dne 26. ledna 1885 za povstání Mahdistů.

Očitý svědek událostí vypráví: “Rakouský konzul Martin Hansal, veterán evropské kolonie v Chartúmu, byl živ ještě ve dvě hodiny odpoledne. Pak pronikla rota Arabů z Bari pod vedením muže, který byl vůči Hansalovi osobně zaujat, do dvora domu, právě když scházel ze schodů. Byl sťat u nohou domorodého velitele. Současně s ním byla zabita i mulatka Sandra Tischlerová, která žila v Hansalově domácnosti. Hansalova mrtvola byla vyvlečena ze dvora, poté byl zabit jeho pes a papoušek, pak bylo vše polito lihem a zapáleno. Nakonec byla Hansalova napůl zuhelnatělá mrtvola vhozena do řeky.“

Hansalova činnost byla mnohostranná. Vedle vlastního obchodu, konzulárních povinností, výzkumných výprav a práce pedagogické, slouží jeho dopisy a deníkové poznámky ke studiu dějin Súdánu 19. století. K základním pracím, které Hansal napsal patří: Briefe aus Chartum in Zentralafrika (1856) a články o mahdistickém hnutí v Osterrechisches Monatschricht für den Orient.

LITERATURA:

• Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopedie obecních vědomostí. 10.díl. Gens-Hedwigia. Praha : J. Otto, 1896. 1025 s.
  

• pl. Kdo to byl Martin Ludvik Hansal. Znojemské listy, 26.7.1994, roč. 3, č. 28, s-6.
  

• IROVSKÝ,Bohuslav. Dyjákovice – historie lidského osudu. Znojemský zpravodaj, květen 1984, s. 8-10.
  

• http://www.war-art.com/inkerman.htm [citováno 26.5.2003]

 

Referátek pro Vás vypracovala Eva Šrámková.