V prosinci letošního roku si připomeneme 70. výročí úmrtí Karla Čapka.

O životě
9.1.1890 - 25.12. 1938
Karel Čapek se narodil v Malých Svatoňovicích, ale brzy na to se přestěhoval s rodiči do Úpice. Měl bratra Josefa a sestru Helenku. Studoval gymnázium v Hradci Králové, ale potom musel přestoupit do Brna. Ukončil svá studia na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a odcestoval studovat do Paříže. Oženil se s Olgou Scheinpflugovou.
Pracoval jako vychovatel v šlechtické rodině a také jako redaktor v Lidových novinách.
Byl literárním a výtvarným kritikem Národních listů a působil také jako dramaturg a režisér v divadle na Vinohradech. Zemřel v Praze roku 1938.


Dětská tvorba
Psal také knihy pro děti, z nichž nejznámějším dílem Karla Čapka je nám dobře známá Dášeňka, čili život štěněte. V knize autor popisuje příběhy foxteriéra, pejska, který opravdu existoval. A protože měl Karel Čapek velikou zálibu ve fotografování, doplnil knihu fotografiemi štěněte. Na konci knihy vypráví autor Dášeňce pohádky.
Další knihou pro děti je Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka (dílo obsahuje pohádku kočičí, psí, ptačí, loupežnickou, vodnickou, tuláckou, policejní, pošťáckou a doktorskou).
Literatuře se věnoval společně s jeho bratrem Josefem, který napsal a zároveň ilustroval dílo pro děti Povídání o pejskovi a kočičce.
Všechny pohádky bratří Čapků jsou nejen vtipné, ale i chytré a moudré.

Díla Karla Čapka
Trapné povídky, Továrna na absolutno, Krakatit, Povídky z jedné a druhé kapsy, Zahradníkův rok, Apokryfy, Hordubal, Válka s mloky, R.U.R., Bílá nemoc, Hovory s T.G. Masarykem, Boží muka, O nejbližších věcech, Zářivé hlubiny, Kritika slov, Krakonošova zahrada, Francouzská poezie nové doby, Loupežník, Ze života hmyzu, Věc Makropulos, Adam Stvořitel,  Povětroň, Výlet do Španěl, První parta, Jak se co dělá, Život a dílo skladatele Foltýna, Anglické listy.

Památník Karla Čapka v Dobříši
Expozice byla otevřená v roce 1997, je věnována osobnosti a dílu Karla Čapka a jeho manželky, herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové.

Ze života
19.11. 1923 - 4.4. 2005
Studovala na soukromé Ukrajinské akademii Grigorie Musatova, později studovala na Rotterově škole kresbu a grafiku. Po dokončení studií pracovala ateliéru Melantrich a nakonec se stala ilustrátorkou v nakladatelství Albatros. Její knihy byly přeloženy do moha jazyků. Pracovala i na animovaném filmu, příběhy Kocoura Modroočka.
Helena Zmatlíková byla dvakrát vdaná a měla jednoho syna, který pracuje jako režisér.
Získala řadu ocenění, například cenu Marie Majerové, zlatou medaili za spoluúčast na Světové výstavě Brusel, cenu Zorničky, a další.





Neznámější díla
Honzíkova Cesta (kniha Bohumila Říhy)
Děti z Bullerbynu (od Astrid Lindgrenové)





Ilustrace v knihách
Dětem, Moje písničky, Vařila myška kašičku, Naše holčička, Hrajeme si celý den, Moje pohádky, Martínkova čítanka, Pohádky pro zvířátka, Pučálkovic Amina, Karkulín je nejlepší, Pohádky Šaška Povídálka, O letadélku Káněti,Paví očko, dobrý den!, Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku, Míček Flíček, Šiju boty do roboty, O jabloňce, Náš chlapeček, Naše holčička, Alenčina čítanka, Štuclinka a Zachumlánek, Slabikář a mnohé další krásné knihy pro děti.

O životě
21.10.1833 - 10.12.1896
Alfred Nobel se narodil 21. října roku 1833. Pocházel z velmi bohaté stockholmské podnikatelské rodiny. Byl synem Immanuela Nobela a měl dva bratry. Dostavilo se mu velmi dobrého soukromého vzdělání a již v sedmnácti letech ovládal kolem pěti cizích jazyků - uměl mluvit švédsky, rusky, francouzsky, anglicky a německy. Co ví o Alfredu Nobelovi téměř každý člověk je, že byl vynálezcem dynamitu, ne však každý ale ví, že Alfred Nobel napsal divadelní hru, kterou pojmenoval Nemesis.
Věnoval se tedy literatuře, přírodním vědám a chemii. Alfred Nobel se setkal s významným chemikem Ascaniou Sorborem, který se zabýval studiem nitroglycerinu. V továrně, ve které pracoval mladší bratr Alfreda Nobela došlo k explozi, při které jeho bratr zahynul. Alfred Nobel začal tedy studovat výbušniny, jejich bezpečnou výrobu a bezpečnou manipulaci s nitroglycerinem.
V roce 1867 si nechal patentovat svůj vynález - dynamit. Podařilo se mu sestrojit také rozbušku a trhavou želatinu. Před svoji smrtí měl patentovaných neuvěřitelných 355 vynálezů.
Alfred Nobel byl jeden z nejvýznamnějších  chemiků. Byl po něm pojmenován i chemický prvek známý jako nobelium a Alfred se stal zakladatelem Nobelovy ceny.
 

Cena Alfreda Nobela (Nobelova cena)
Alfred Nobel se ve své závěti rozhodl, že jeho majetek bude vložen do fondu, ze kterého bude každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě. Tato cena (resp. finanční odměna k ní) je vyplácena pouze z peněz ze závěti, kterou spravuje švédská Akademie věd a Alfréd Nobel ji obdařil částkou 32 miliónů švédských korun. Dnes je Nobelova cena obecně považována za nejvyšší ocenění, jakého může umělec, vědec nebo státník dosáhnout.

Požité zdroje a odkazy, na kterých zjistíte nositele Nobelovy ceny
http://www.converter.cz/nobel/mir.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:AlfredNobel.jpg

John Ronald Reuel Tolkien

O životě
3.1.1892 - 2.9.1973
John Ronald Reuel Tolkien byl anglickým spisovatelem, lingvistou, filozofem a literárním historikem. Narodil se v jihoafrickém Bloemfonteinu. Tam také absolvoval svá studia na univerzitě. Rodina J.R.R.Tolkiena pocházela ze Saska, ale žila v Anglii. Měl jednoho bratra. Oženil se s Edith Brattovou, se kterou měli čtyři děti - John Francis Reuel, Michael Hilary Reuel, Cristopher John Reuel a dcera jménem Proscilla Anne. Jeho synChristopher, připravil po otcově smrti k vydání autorův epos Silmarillion.V roce 1919 získal v Oxfordu diplom v oboru staroanglického jazyka a literatury a po pěti letech se stal ve stejném oboru profesorem. Tolkienova nejznámější díla doplňují řady odborných literárně historických studií a série drobnějších pohádkových příběhů.Tolkien zemřel roku 1973 v Bournemouth, kde byl na dovolené. Byl pohřeben v Oxfordu.

Tolkienova díla
Slovník střední angličtiny, Sir Gawain a Zelený rytíř, Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, Pán prstenů - Společenstvo Prstenu, Dvě věže, Návrat krále, Silmarillion, Húrinovy děti...

O knize Pán prstenů
Dílo Pán prstenů se skládá ze tří svazků. První svazek je nazván Společenstvo Prstenu, druhý svazek Dvě věže a třetí autor pojmenoval Návrat krále.

V díle popisuje autor příběh o kouzelném prstenu, který hraje klíčovou roli v urputném boji mezi silami dobra a zla v dávnověké Středozemi. Volně navazuje na populární dílo Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. V příběhu se vyskytují kouzelné bytosti, které mají dobré i špatné vlastnosti.

V prvním svazku Společenstvo Prstenu se vypráví o tom, jak Gandalf Šedý objevil prsten, který vlastnil hobit Frodo. Není to prsten obyčejný, jde o Jeden prsten, který vládne nad všemi Prsteny moci. V příběhu se líčí útěk Froda a jeho druhů z klidného domovského Kraje, kteří jsou pronásledování Černými jezdci.

Druhá část Dvě věže vypráví o to, jak se vedlo každému členu Společenstva Prstenu od jeho rozbití až do příchodu Velké tmy a propuknutí Války o Prsten.

Třetí a poslední část Návrat krále, vypráví o střetnutí Gandalfa a Saurona, až po konečnou katastrofu a konec Velké tmy.

 
Z knihy Pán prstenů
Díl první Společenstvo Prstenu

Prolog

Tři prsteny pro krále elfů pod nebem,
Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene,
Devět mužů: každý je k smrti odsouzen,
Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.
Jeden prten vládne všem, Jeden jim všem káže,
Jeden všechny přivede, do temnoty sváže
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.


Úryvek z knihy Pán prstenů
Díl 1.  - Společenstvo Prstenu, kapitola 4. -  O nalezení prstenu, rok vyd.1990
Jak se vypráví v „Hobitovi", jednoho dne přišel k Bilbovým dveřím velký čaroděj, Gandalf Šedý, a sním třináct trpaslíků: nikdo jiný než sám Thorin Pavéza, potomek králů, a jeho dvanáct ruků ve vyhnanství. S nimi vyrazil - k vlastnímu trvalému údivu - jednoho dubnového rána roku 1341 krajového letopočtu hledat velké bohatství, trpasličí poklad Králů pod Horou, pod Ereborem v Dolu, daleko na východě. Výprava byla úspěšná a drak, který poklad střežil, zahuben. A přece, ačkoli před dosažením vítězství byla vybojována Bitva pěti armád, Thorin padl a bylo vykonáno mnoho slavných činů, ta záležitost by stěží ovlivnila pozdější dějiny nebo dosáhla více než zmínky v letopisech Třetího věku, kdyby nebylo „náhody" po cestě. Když se společnost ubírala do Divočiny, byla napadena skřety ve vysokém průsmyku v Mlžných horách; a tak se stalo, že se Bilbo na chvíli ztratil v černých skřetích dolech hluboko pod horami a tam, zatímco marně tápal tmou, položil ruku na prsten ležící na podlaze chodby. Dal si jej do kapsy. V tu chvíli to vypadalo jako pouhé štěstí.

Alois Mikulka

Ze života
Alois Mikulka je známý spisovatel, grafik, sochař malíř, jevištní výtvarník, ale hlavně ilustrátor převážně knih pro děti a mládež. Narodil se  13. srpna roku 1933 v Brně, kde pracuje a žije do dnes. Vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě.
Dále studoval v Brně, v Praze, v Budapešti, Stockholmu, Helsinkách a v mnohých dalších cizích zemích. O Aloisi Mikulkovi víme, že ilustroval kolem čtyřiceti knih pro děti, mládež i pro dospělé. Napsal také několik divadelních her pro děti a autorem několika soch, které můžeme shlédnout na veřejných prostranstvích. Ve svých dílech vyniká svoji osobitou obrazností a jazykem. Alois Mikulka patří k výrazným osobnostem brněnské scény.

V roce 1997 byl zapsán do Zlatého fondu české literatury pro děti.
 
Díla
Ježibaby, Pacička a zajíci, Dvanáct usmívajících se ježibab, Zajímavosti o zvířatech, O jelenovi s kulometem, Karkulka v maskáčích, Lupiči a policajti, Zlatí slavíci a jiné pohádky, Letem světem, Cesta do podsvětí a jiné.


Úryvek z knihy Dvanáct usmívajících se ježibab

Z povídky Plaváček
Zlatovlásce, která si vzala za manžela dědu Vševěda, se narodil synáček. No, moje ústa! Aby jí ho všežravý děd nesnědl, vysmolila Zlatovláska raději košík, synáčka do něj položila a pustila dolů po řece. Plaváček plaval a plaval, až připlaval k lidojedům. Moc si nepolepšil, protože lidojedi hned Plaváčka vylovili a zaradovali se: „Jaký hezký zákusek! Je však ještě maličký! Kapánek ho pokrmíme a to bude pak mňa mňa!" A strčili Plaváčka do chlívku, kde už vykrmovali Červenou karkulku. Dostávali šlejšky s mákem a mléko a oba se velice skamarádili. 

O životě
(3.7.1883 - 3.6.1924)
Franz Kafka patří mezi nejznámější spisovatele dvacátého století. Narodil se 3. července 1883 v pražské židovské rodině a po celý život považoval Prahu za svůj domov. Otec pracoval jako velkoobchodních s galanterií. Rodina byla velmi početná. Měl dva bratry, kteří v brzkém věku zemřeli a měl také tři sestry. Ty později všechny zemřely v koncentračním táboře. Často se stěhovali. Ovládal několik jazyků, hovořil česky, německy, francouzsky a začal se učit i hebrejštinu. Studoval na německém gymnáziu a potom na právnické fakultě, navštěvoval přednášky germanistiky, dějin a umění. Kafkův vztah k ženám byl více než podivný. Dvakrát se zasnoubil s Felice, ale roku 1917 jejich vztah definitivně skončil. Později byly v jeho životě i jiné ženy, například Julie Vohryzková, Milena Jesenská a Dora Diamantová. Od dětství trpěl pocitem méněcennosti. Zemřel v Kierlingu roku 1924na tuberkulózu.

Díla
Rozjímání, Ortel, Topič, Proměna, Venkovský lékař, Umělec v hladovění, V kárném táboře, Popis jednoho zápasu, Proces, Zámek, Amerika nebo Nezvěstný, Povídky, Před zákonem.

O knize
Proces
Román se skládá z deseti dokončených kapitol a pěti nedokončených kapitol.
Pojednává o příběhu Josefa K., který se v den svých třicátých narozenin probudí a zjistí, že do jeho bytu vnikli dva neznámí muži, aby jej zatkli. Nechápe co se stalo, za co byl zatčen a pokládá celou věc za nedorozumění. Jakmile se o procesu dozvídá Josefův strýček z venkova, ihned přijíždí do města, aby mu pomohl. Dovede ho ke svému příteli advokátovu Huldovi. Josef K. se během procesu setkává se čtyřmi ženami, z nichž tři mu nabízí pomoc v procesu. Jedna z žen je ošetřovatelkou advokáta Hulda. Josef K. se do ní zamiluje, ale po čase zjistí, že Lence se líbí všichni advokátovi klienti. Josef K. dává pro nedůvěru advokátovi výpověď. Vyhledá pomoc u malíře Titorelliho, kterého mu doporučil klient jejich banky. Ale, ani tomu Josef K. příliš nevěří. Snaží se prokázat, že je nevinen. O procesu se dozvídá stále více lidí a Josef K. zjišťuje, že případy tohoto soudu často uzavírá smrt obžalovaného. Proces je zahájen a končí přesně po roce, kdy je Josef K. popraven v opuštěném lomu za městem.

Citáty
„Člověk může všechno, jen sám před sebou neunikne."
„Němčina je mi mateřštinou, ale čeština je mému srdci bližší."
„Ti dobří mívají stejný krok. Ostatní, ale aniž to tuší, tancují kolem dobového tance.!
                                                                                                                Franz Kafka

Prameny
Kniha Kafka, Franz - Zámek, 1. vyd., Praha, 1989
http://referaty-seminarky.cz/franz-kafka-proces/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Franz_Kafka

O životě
Erich Maria Remarque, vlastním jménem Erich Paul Remark se narodil 22. června 1898 v Osnabrücku. Byl německý prozaik a dramatik. Měl dva bratry a dvě sestry. Jeho otec pracoval jako knihvazač. Studoval na učitele v Münsteru. Vystřídal řadu povolání jako byl například hudebník, malíř, učitel , obchodní cestující, agentem s hřbitovními náhrobky, varhaníkem, účetním, a také automobilový závodník. Pracoval i pro sportovní časopis a hodně cestoval. Oženil se s Ilse Juttou Zambonovou, jejichž manželství trvalo pouze sedm let. V letech 1933-1938 se stal jedním ze zakázaných autorů, byl zbaven německého občanství a jeho knihy byly veřejně páleny. Emigroval do Ameriky, kde získal i nové občanství. Poté se oženil s americkou filmovou hvězdou jménem Paulette Goddart. Zemřel 25. září 1970 ve švýcarském Locarnu.

Díla
Čas žít, čas umírat, Černý obelisk, Domov snů, Jiskra života, Miluj bližního svého, Na západní frontě klid, Noc v Lisabonu, Poslední stanice, Stanice na obzoru, Stíny v ráji, Tři kamarádi, Vítězný oblouk, Zaslíbená země.

O knihách
V knize Na západní frontě klid se autor pokouší podat zprávu o generaci, která byla zničená válkou. Erich Maria Remarque se sám jako dobrovolník německé armády první světové války zúčastnil Další jeho knihy zachycují život v Německu před nástupem Hitlera k moci i po něm, jak jsou například Cesta zpátky a Tři kamarádi.

Tři kamarádi
Hlavními hrdiny (kamarády) jsou Robert, Otto a Gottfried. Dohromady vlastní autodílnu, kde také mají společnou vášeň - automobil, kterému říkají Karel. Robert se po projížďce s Karlem setkává s dívkou jménem Pat, do které se posléze zamiluje. Při jejich společné dovolené Robert s hrůzou zjistí, že jeho milovaní Pat je těžce nemocná Tuberkulózou. Robert a jeho dva kamarádi se snaží Pat všemožně pomoc, jedinou řešitelnou záchranou však je pobyt v nákladném sanatoriu. Na tento pobyt nemají kamarádi dost finančních prostředků. Mezitím se Gottfried zapojuje do protifašistického hnutí, při kterém je zastřelen. Zbývající dva kamarádi pátrají po jeho vrahovi. Za pomoci přítele Alfonse se jim to podaří a poté věnují všechny své síly a peníze na léčbu Pat. Rozprodávají všechny své věci, mezi které patří i jejich milovaný závodní automobil Karel. Patricii se jim však zachránit nepodaří.

Na západní frontě klid
V knize vystupuje osmnáctiletý Pavel Bräumer, který bojoval společně se svými přáteli a bývalými spolužáky na západní frontě v 1. světové válce. V knize dopodrobna vylíčil své zážitky z války. První z jeho přátel, které postihlo neštěstí byl František Kemmerich, který dostal ránu do nohy a tu mu museli amputovat. Na několik dní poté zemřel. Pavel a Albert měli nohu také poraněnou. U cesty je naložilo auto, které je svezlo do nemocnice. V nemocnici jim dali nohy do sádry a odtamtud pokračovali naši dva přátelé vlakem do Německa. Albertovi se však cestou přitížilo, a tak je museli v příští stanici vyložit. Oba se dostali do klášterní nemocnice, kde se setkali s dalšími hrůzami, které zapříčinila válka. Albertovy se přitížilo natolik, že i jemu museli nohu amputovat. Pavlovi sundali sádru. Pavel začal přemýšlet o tom, zda zvládne po válce normálně žít. Roku 1918 nakonec zemřel.

Použité zdroje
http://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Maria_Remarque
http://www.ctenarsky-denik.cz/285-Erich-Maria-Remarque-Na-zapadni-fronte-klid
http://sakrasarka.blog.cz/0510/remarque-zivotopis

Květen věnujeme někomu zcela jedinečnému, krásnému a netradičnímu...

Pár slov na úvod
Tentokrát jsem si nevybrala žádné výročí významného spisovatele, ilustrátora ani hudebníka. Věnovala sem se někomu, o kom každý z nás jistě nejednou slyšel z různých medií. Je to Tatu. Testy DNA spolehlivě určily, že jde o malého gorilího samečka. Jeho sestřičku Moju zná téměř každý návštěvník pražské ZOO i diváci televizních večerníčků, kteří se do Prahy z různých důvodů nedostanou.

Tatu a jeho rodina
Gorilí sameček Tatu se narodil 30 května 2007 v pražské ZOO. Má tříletou sestřičku Moju, která se narodila 13. prosince 2004. Rodiči obou gorilek je matka Kijivu a otec Richard. Obě gorilky mají také tetu jménem Shindu.
Na gorilího chlapečka se zoologická zahrada těšila, už před třemi lety, kdy se narodila Tatuova sestřička Moja. Moja byla dlouho považována ze kluka, až později se přišlo na to, že je vlastně dívka. Pohlaví mláďat u goril nelze určit prostým pohledem. Nyní není Moja již nejmladší obyvatelkou pavilonu goril nížinných, ale je to sameček Tatu.

O gorilách nížinných - obecně
Tento druh je rozšířen v oblasti Kamerunu, Nigérii až po Ghanu. Gorily nížinné žijí ve skupinách obvykle o 30 až 40 členech. Ale i tři nebo čtyři už se považují za skupinu. Mezi jejich potravu patří hlavně rostliny. Samci váží kolem 180 kg a samice kolem 75 kg. Mláďata po narození neváží ani 1 kg.  Gorily se dožívají věku 30-40 let, z nich za nejstarší se považuje Nigra, která se dožila 41 let. Bývají často loveny pro maso, tudíž jim hrozí vyhynutí. Mezi další lidoopy patří například šimpanz a orangutan.

Sameček Tatu je velice fotogenický


Knihy věnované Moji a Tatuovi
Napínavé i humorné příběhy slavné gorilky Moji a jejího mladšího brášky Tatua najdete v knize Moja, Tatu a tiplíci. Nebo také Moja a páv. Doplněno mnoha fotografiemi.
Spoustu příběhu o zvířatech, ať již gorilách nížinných, tygrech či slonech a spoustě jiných naleznete v knize Nové příběhy z pražské ZOO.


 
Použité zdroje
Felix, Jiří - Nové příběhy z pražské ZOO, vyd.1. 2007, nakladatelství Sun
http://bleskove.centrum.cz/udalosti/clanek.phtml?id=35604
http://www.novinky.cz/clanek/132384-testy-dna-potvrdily-ze-gorili-mlade-tatu-je-samecek.html

 
Eduard Štorch
(10.04.1878 - 25.06.1956)

O autorovi

Eduard Štorch se narodil v Ostroměři u Hořic.Jeho otec pracoval jako správce vodárny. Rodina se často stěhovala. Vzpomínal na romantiku u říčky Javorky, kde jako malý chlapec chytával raky. V Hradci Králové absolvoval. Své učitelské povolání vykonával na řadě škol ve východních a severních Čechách (v Třebechovicích, Malově Lhotě, Dolní Dobré Vodě u Hořic, Hostomicích u Duchcova a v Mostě).Jeho zájmy byly všestranné, např. zájem o archeologie, činnost pedagogická, spisovatelská a novinářská. Při působení na Mostecku napsal studii o dětech v severočeském uhelném revíru, kterou otiskoval T.G.Masaryk v Naší době. Vodil pražské děti o nedělích do přírody okolo Prahy, vedl kursy plavání, bruslení a skautský tábornický oddíl. O prázdninách pro ně pořádal laciné zájezdy k moři do Jugoslávie a v zimě lyžařské zájezdy do hor. Organizoval a vedl také četné lyžařské kurzy pro učitele a mládež. Písemnou pozůstalost a knihovnu odkázal Štorch Městskému muzeu v Hořicích. Písemnosti byly v r.1977 předány do Literárního archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech, kde byly odborně zpracovány. Sbírky ze svého pražského bytu odkázal Národnímu muzeu. Eduard Štorch zemřel 25. června 1956 v Praze.


Díla naučná, odborná

Vznik vlastnictví, Počátky života pozemského, První lidé v Čechách, Původ náboženství, Praha v době kamenné, Vývoj tvorstva a vznik člověka , Život v pravěku, Praha v pravěku, Praha v době prehistorické.

Díla dobrodružná pro mládež, pro dospělé

Čarodějův učedník, Bohatýr Vratislav, Lovci mamutů, Libuše a Přemysl, V šeru dávných věků, Osada havranů, Bronzový poklad, U veliké řeky, Zlomený meč, Junáckou stezkou, Hrdina Nik, Volání rodu, Zastavený příval, Meč proti meči Minehava. 


O knize

Lovci mamutů

Tato dobrodružná kniha je rozdělena do pěti dílů. Každý díl je dále rozdělen na kapitoly. Příběh vypráví o kmeni pravěkých lidí tzv. Lovců mamutů.
Udál se asi před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tehdy žila na Bílé skále tlupa pravěkých lidí. Pravěcí lidé ovládali jednoduchou řeč a doplňovali ji posunky a mimikou v obličeji. Věděli, že je oheň nejen zahřeje, ale dokáže upéct maso a chránit před divokou zvěří. Oheň využívali i jinak, často hořel lidem před vchodem do jeskyně, aby dovnitř nemohli šelmy. Tehdy ho ještě neuměli rozdělat,tak spoléhali na přírodu a oheň donášeli.

Příběh vypráví o tom,jak lovili pravěcí lidé zvěř, kterou dokázali zužitkovat. Převážnou část času věnovali lovem zubrů, lišek, ryb, ale také a mamuty.

Učili se také vyrábět si nástroje, jako je například kámen opracovaný do tvaru slzy (pazourek). Díky pazourku,který poté použili na rozbíjení kamenů, dokázali vykřesat oheň.

Později se jim podařilo dokonce rozdělat oheň za pomoci kousku dřeva. V knize se také dovídáme o cizích tlupách, Při lovu nebo boji o území zahynula velká spousta pravěkých lidí.

Knihu Eduarda Štorcha, Lovci mamutů doplnil svými kresbami známý ilustrátor Zdeněk Burian, který se také zajímal o dobu pravěkou.


Zdroje, ze kterých bylo čerpáno

Kniha Lovci mamutů, Štorch Eduard, vydáno r. 1983

http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/eduard-storch.html

http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/127888-eduard-storch

http://www.ctenarsky-denik.cz/616-Eduard-Storch-Lovci-mamutu

O životě

Ota Pavel vlastním jménem Ota Popper se narodil 2.7.1930 a zemřel 31.3.1973. Byl synem obchodního cestujícího Lea Poppera. Otec byl Žid a matka Češka. Ota Pavel nám byl znám především jako vypravěč, básník řeky, tichých večerů a zlatých ryb, ale také moudrý a laskavý znalec lidských duší. Ve svých dílech často používal témata, jako byly: příroda, řeky, lesy, ryby, sport, autorova rodná země.Po válce absolvoval obchodní a jazykovou školu v Praze, obchodu se však nevěnoval. Jeho láska ke sportu ho přivedla k práci sportovního redaktora. Jako sportovní redaktor doprovázel fotbalisty pražské Dukly.Hodně cestoval, poté onemocněl, ale i přesto se dále věnoval psaní.

 
Povídky se sportovní tematikou

- prostředí, kde se usiluje o rekordy, úspěch, dovednosti,...

Dukla mezi mrakodrapy
Plná bedna šampaňského
Pohár od Pánaboha
Syn celerového krále
Pohádka o Raškovi
Výstup na Eiger

 
Příběhy ze života autorovy rodiny a jeho známých

Smrt krásných srnců
Jak jsem potkal ryby
Tato dvě díla vyšla r. 1977 společně pod názvem Fialový poustevník
Veliký vodní tulák
Zlatí úhoři

 
Povídkám Oty Pavla  dominuje postava Pavlova tatínka, člověka plného ztřeštěných nápadů, osobního šarmu, aktivity, i milovníka a znalce krásných žen a dobrého jídla a pití.Oproti postavě otce stojí něžná, citlivá matka a třetím hlavním hrdinou, kromě vypravěče samotného, je otcův přítel pan Prošek - převozník, pytlák, ale hlavně člověk se zlatým srdcem.

Patrně nejzdařilejší povídkou, která byla i zfilmována je Smrt krásných srnců.


Jedna z mých oblíbených povídek, Ze sbírky Zlatí úhoři

Koncert

Pro každého rybáře je vůbec nejlepší začít si něco s rybami už jako holka nebo kluk. Když ho zasvětí do tajů rybařiny táta, strejda nebo nějaký převozník. U nás to byl převozník Karel Prošek, který se postupně stal naším strejdou.Ten učil chytat nejen bratry Huga, Jirku a mě, ale také našeho povedeného tatínka. Strejda Prošek se v Berounce asi narodil jako vodníci. Měl krásný knír a zvučný hlas.

Dovedl všechno na světě. A taky věděl, jak na ryby. Napichoval je z lodi za měsíčních nocí na vidlice zvané grondle, stavěl jim do cesty vrše, nahazoval šňůry a navenek lovil na prut jako pán. To bylo ještě ta kníže pána.

Prošek jako nejlepší rybář v kraji měl od něho povoleno chytat všemi způsoby po celé řece. Jenom úhoře musel odnášet na hrad. Vysypal úhoře do vysmolené kádě a občas dostal peníz ze zlata. Poté co odjel kníže, zakázali Proškovi chytat všemi způsoby a řekli mu, že mu stačí způsob jeden a to prut.Prošek měl dlouhý, žlutý bambusový prut. Šel proti tekoucí vodě, aby ho ryby neviděly, a občas práskal bičem, a proto se tomuto způsobu říkalo „na práskandu". V té době jsme také přijeli vozem my Otec Leo, matka Herma, bratři Hugo a Jiří a Já.To byla celá naše rodina. Pozorovali jsme Proška od olší z druhé strany řeky.Pohyboval se na kluzkých kamenech jako lovící vydra.A ryby? Ty jako by samy vyskakovaly z vody. Stříbrní tloušti s červeným kormidlem ploutve u prdelky a elegantní parmy s vousama. Klouzali do síťky, svoboda končila, přišel jejich pán, král pytláků. Tatínek nadšeně volal: „ Hermo! To je koncert! Jako Kubelík."

Prošek chytil do přeplněné síťky poslední rybu, zapálil si retku a uklonil se. Rázem se s tatínkem měli rádi, protože tatínek byl taky pěkný kos.Dovedl dát hlupákům přes hubu jako Prošek. A co nedovedl, to ho Prošek naučil.