BĚLÍKOVÁ,Anna - malířka, učitelka
* 23.03.1910 - Blanné
Životopis:
Po absolvování Učitelského ústavu ve Znojmě (1930) učila v Raškovicích a na Těšínsku (do r. 1942). Navštěvovala soukromou školu Mánes v Praze (prof. V. Sychr a Titelbach), věnovala se převážně portrétu a figurální kresbě. Pracovnice Filmových ateliérů ve Zlíně (trikové oddělení).
Dílo:
Obrazy - válečné motivy.
Výstavy: Zlín, Znojmo.
Literatura: Znojemsko, 16.5.1990.
BRUKL,Bedřich - rytec, grafik, řezbář, topograf
Jinak: Bruckl,Bedřich; Bruckel,Bedřich
* 21.03.1820 - Znojmo,Malá Františkánská 7
+ 27.01.1873 - Vídeň
Literatura: Podyjí, 1992, č.10., Šturc,L.: Od tužky k rydlu. Znojmo 1994.
Dílo:
Vztah ke Znojmu: Litografie Znojmo, vytištěná ve Dvorní tiskárně ve Vídni, akvarelové portrétní studie dvou znojemských měšťanů (1844), veduta městyse Hostim u Znojma.
Grafika: Reprodukce Rafaelovy Sixtinské madony (1843-1844) a Madony s dítětem, Litografie Znojmo, vytištěná ve Dvorním tiskárně ve Vídni zachycuje s topografickým citem město, které důvěrně znal. Vytvořil celou řadu grafik, ale větší část se bohužel nedochovala anebo není dnes známo, kde se nachází. Mapy: V letech 1869-1886 spoluautor speciálních vojenským map. Preciznost a dokonalost vytvořených map umožnila jejich užívání ještě počátkem 20. století. Ve sbírkách Jihomoravského muzea ve Znojmě se nachází řada kreseb, které muzeu věnovala v r. 1925 W. Pasavcová, sestřenice tehdejšího hejtmana J. Brukla (synovec Bedřicha Brukla).
Životopis:
Velký vliv na rozvoj jeho talentu měl jeho otec Bedřich Brukl, znojemský řezbář. Pod jeho dohledem se připravoval vídeňsko na Akademii, kde byl přijat v r. 1834. Po absolvování Akademie ve Vídni (mědirytecká speciálka) se věnoval především tvorbě grafiky.Pracoval ve své dílně. Od r. 1851 pracoval u c. k. Vojenského geografického institutu ve Vídni jako mědirytecký čekatel. O dva a půl roku později se stal mědirytcem III. třídy, v lednu 1855 technickým oficiálem II. třídy a konečně dne l. května 1871 byl povýšen do hodnosti technického důstojníka I. třídy.
DITMAR,Rudolf - Dr., podnikatel
Jinak: Ditmar,Karl Rudolf
* 03.05.1818 - Prenzlau bei Stettin (Polsko)
+ 22.03.1895 - Vídeň
Životopis:
V roce 1878 Dr. Rudolf Ditmar založil Keramickou továrnu R. Ditmara. O dva roky později zahájil (1880) podnik provoz. Laciné strojní výrobě nestačila konkurovat většina keramických živností ve Znojmě a okolí a proto postupně některé zanikly nebo se sloučily s novou továrnou, např. firma Franz Keller, Franz Steidel, která od roku 1852 produkovala užitkovou keramiku v dílně ve Znojmě-Leskách. V počátcích výroby byla produkce zaměřena na výrobu nádobí a selskou majoliku, po roce 1884 na keramiku užitkovou a zdravotní. Po smrti zakladatele Dr. R. Ditmara v roce 1895 se majiteli továrny stali bratři Richard a Oskar Lichtensternovi. Název firmy s důvodů obchodních byl zachován. Nový výrobní program nalezl odbytiště v celé Evropě. Byl zaměřen zejména na užitkovou a zdravotní keramiku. V té době měla firma přes 600 spolupracovníků. Svoje pobočky měla v Bombaji, Hamburku, Miláně, Curychu, ve Vídni i v Praze. Po roce 1920 se firma sloučila se společností "Bratři Urbachové" z Teplic a v roce 1924 byla vytvořena společnost Ditmar-Urbach. Po období okupace nesl závod název "Ostmark-Keramik A. G.". V roce 1945 byla továrna znárodněna a stala se jedním z nejmodernějších podniků na okrese Znojmo. V současné době nese název Keramické závody a.s. Znojmo.
Literatura: Pátý,P.: Keramické řemeslo na Znojemsku. Znojmo: Jihomoravské muzeum 1983.
DRLÍK,Vratislav - botanik, geolog, pedagog
* 17.09.1886 - Hrabová
+ 01.03.1955 - Znojmo
Životopis:
Absolvent gymnázia v Zábřehu. Účastník l. světové války, legionář. Pedagog ve Vikýřovicích (od r.1920) a v Šumperku. Ředitel školy v Louce (1933-1938). Na podzim r. 1938 odešel s rodinou do Vrahovic u Prostějova. Od prosince působil jako ředitel školy v Brně. Dne l. dubna 1941 byl předčasně penzionován a pracovně přidělen do závodu Svět v Brně-Židenicích. V době 2. světové války za ilegální činnost vězněn. Do Znojma se vrátil dne 15. května 1945. Pracoval jako vedoucí zemědělského referátu Městského výboru ve Znojmě. Po odchodu do důchodu v r. 1946 byl jmenován ředitelem městského muzea ve Znojmě, kde založil vlastivědné oddělení (1946-1951).
Dílo:
Květena Znojemska (rukopis). Uspořádal přes 1500 herbářů, které jsou majetkem oddělení botaniky Jihomoravského muzea Znojmo. Pořádal přednášky a výstavy. Odborně pracoval v oboru geologie a botaniky.
Literatura: Muzejní listy, 1990, č.1., Kronika města Znojma 1938- 1945., Kronika města Znojma 1946.,
FÜGERL,Josef - skladatel, pedagog
* 03.03.1775 - Hnanice
+ 1858 - ?
Literatura: Kalendárium osobností Moravy pro období 1996 - 2000. Brno 1995.
HAVLÍK,Lubomír Emil Vilém - historik, mediavelista, vědecký pracovník, Doc., PhDr., DrSc.
* 30.08.1925 - Znojmo
+ 05.03.2000 - Brno
Životopis:
Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (1950). Rok pracoval jako středoškolský profesor, ale v roce 1951 byl propuštěn pro ztrátu důvěry. Poté pracoval jako vedoucí knihovny Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Od r. 1956 byl aspirantem, později vědeckým pracovníkem Slovanského ústavu Československé akademie věd. V letech 1963-1985 externě přednášel na UJEP v Brně. Člen ústředního výboru nově zakládaného Svazu vědeckých pracovníků (1968). V r. 1978 se habilitoval a od r. 1987 doktor historických věd. Vědecký pracovník Ústavu dějin východní Evropy (1990), vědní obor: dějiny střední, jihovýchodní a východní Evropy ve středověku, včetně dějin Velké Moravy. Spolupracovník Čs. rozhlasu a Čs. televize (film Moravská země). Člen balkanistické komise, redakce rad odborných zahraničních časopisů, Společnosti pro Moravu a Slezsko, Moravského národního kongresu, Vlastivědné a muzejní společnosti. Člen komise pro územně správní a státoprávní uspořádání státu při Úřadu vlády České republiky (1990-1991) a člen komise pro národnosti Parlamentu České republiky a rady Moravskoslezské akademie pro vědu a kulturu (od r. 1994). Účastník řady mezinárodních a světových kongresů a sympozií. Držitel Řádu sv. Metoděje, stříbrné plakety Františka Palackého ČSAV (1988) a apoštolského požehnání uděleného písemně ad personam (1993).
Dílo:
Staří Slované v rakouském Podunají v 6.- 12. století (1963), Velká Morava a středoevropští Slované (1963), Dukljanská kronika a Dalmatská legenda (1976), Morava v 9. až 10. století (1978), Přehledné dějiny Byzance (1979), Dějiny středověké Gruzie (1980), Slovanské státní útvary raného středověku (1987), Kronika o Velké Moravě (1987), Moravské letopisy (1993), Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů (1994) aj.. Redaktor a spoluautor edice Magnae Moraviae fontes historica, sv. I.- V. (1967-1977). Autor 53 studií ve vědeckých časopisech doma i v zahraničí (Polsko, Rakousko, Rusko, Bulharsko, Německo, Anglie, Řecko, Itálie). Publikace a články o Znojmě: Znojmo, z minulosti města a jeho památek (1956), první samostatná knižně vydaná práce. Počátky historického Znojemska, K otázce znojemského spiknutí a jeho předpokladům v roce 1338, Znojemské hradiště sv. Hypolita aj.
Literatura: Ročenka Okresního archivu ve Znojmě. Znojmo 1986., Kdo je kdo v České republice 94/95. Praha 1994., Vlastivědný věstník moravský. Roč.37, 1985, č.3.
HOFBAUER,Klement Maria - řeholník, poustevník, kněz, apoštol Varšavy a Vídně
Jinak : Dvořák,Jan; Sv.Clemens Maria Hofbauer
* 26.12.1751 - Tasovice
+ 15.03.1820 - Vídeň
Životopis:
Otec K. M. Hofbauera se jmenoval Petr Pavel Dvořák, pocházel z Moravských Budějovic. Jako sedmnáctiletý přišel do německých Tasovic. Zde se oženil s Marií Steerovou a usadil se tu natrvalo. V matrice jsou zapsáni pod Dvořákovým poněmčeným jménem Hofbauer. Když je Janovi 7 let, otec umírá. Jan si přeje studovat na kněze, ale matka není schopna udržovat syna na studiích, proto ho posílá do Znojma. Dne 31.3.1767 nastoupil jako pekařský učeň u Františka Dobše, v pekárně, která stála na dnešním Václavském náměstí č. 3. Pracoval nějakou dobu v klášteře v Louce jako pekař a zároveň ukončil s podporou tamního opata Lambecka středoškolská studia. V teologických studiích by mohl pokračovat jen tehdy, pokud by vstoupil jako novic do řádu, ale premonstrátský klášter už žádné novice nesměl přibírat. Nějaký čas pobýval v rodišti svého otce, poté ve Vídni, v Itálii. Dvakrát se stal poustevníkem, z toho jednou složil i řeholní sliby a přijal nové poustevnické jméno Clemens. Odešel opět do Itálie, kde se stal členem kongregace redemptoristů. Tato kongregace mu umožnila ukončit studia a dala jeho životu pevná pravidla a cíle. Pokoušel se založit kongregaci ve vlasti, ale tehdejší osvícenské Rakousko s nepřátelským postojem vůči řeholím jeho snahám nepřálo. Polský král Stanislav August požádal redemptoristy, aby přišli do Varšavy. Zde Klement Maria Hofbauer spolu s Tadeášem Hüblem působil dvacet let. Působil především v kostele sv. Bennona, zakládal sirotčince, školy pro chlapce i dívky, založil knihtiskárnu. V roce 1808 je řád redemptoristů francouzskými vojáky vyhnán z Varšavy. Hofbauer odchází do Vídně, kde r. 1813 získal místo jako duchovní správce v kostele sv. Voršily. Poslední léta prožil ve Vídni a snažil se uskutečnit své dávné přání uvést redemptoristy do vlasti. Vídeňský dvůr však nebyl myšlence nakloněn. Posledním Hofbauerovým dílem bylo vypracování pravidel řádu redemptoristů. Císař František podepsal dekret o připuštění kongregace redemptoristů v rakouských zemích dne 19.4.1820. Toho se však Hofbauer nedožil. Umírá 15.3.1820 ve Vídni a byl pohřben na hřbitově v Maria-Enzersdorf. Roku 1862 byly jeho ostatky přeneseny do kostela Maria am Gestade ve Vídni. Dne 29.ledna 1888 byl papežem Lvem XIII. blahořečen a 20.května 1909 svatořečen papežem Piem X. Roku 1914 se stává patronem Varšavy i Vídně. 20.3 2004 byla jeho bronzová pamětní deska, která byla odhalena r. 2001 ve foyer znojemské radnice při příležitosti 250. narození světce, přemístěna na dům, ve kterém se Hofbauer vyučil pekařem - na Václavské náměstí č. 3.
Literatura:
Bohemia sancta : životopisy českých světců a přátel božích. 2. vyd. Praha : Česká katolická charita, 1989. 293 s. PIŤHA,Petr. Čechy a jejich svatí. Praha : Aved, 1992. 240 s. Kostel sv. Klementa M. Hofbauera v Tasovicích. Südmährischer Landschafsrat, 1999. 19 s. ISBN 3-972498-26-2.
KREJČÍ,Jaroslav - Ing., vlativědný pracovník, ochranář, ekolog
* 13.03.1935 - Hluboké Mašůvky
+ 27.02.1999 - Znojmo
Životopis:
Po základní škole se v padesátých letech vyučil v lesnickém oboru. Následovala středoškolská studia na gymnáziu ve Znojmě, krátká lesnická praxe a studia na lesnické fakultě VŠZ v Brně, kterou absolvoval v roce 1964. Poznávání přírody, její dokumentace a praktická ochrana, to byly patrně hlavní zájmy, které jej přivedly do přírodovědeckého oddělení Jihomoravského muzea ve Znojmě, kde působil v letech 1964-1980 jako odborný pracovník a poté jako vedoucí oddělení. V tomto období se též věnoval praktické ochraně přírody. Pracoval jako okresní konzervátor státní ochrany přírody a koordinoval činnost dobrovolných spolupracovníků v tomto oboru. Známá byla jeho odborná a poradenská činnost v oboru mykologie, byl členem Čs. Vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV. Soustavné poznávání, inventarizace a dokumentace přírodních hodnot okresu Znojmo nerozšiřovalo jen soubor herbářových položek JMM, ale vyústilo i v řadu návrhů k zajištění územní ochrany lokalit, z nichž většina byla či je realizována vyhlášením maloplošných chráněných území. Během sedmdesátých let byl Krejčí jedním z hlavních iniciátorů návrhu a pozdějšího vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Podyjí. Správa tohoto území vznikla v r.1980 a Krejčí se stal jejím vedoucím. Stál u zrodu klidových oblastí Jevišovka a Rokytná. Výrazně se angažoval v tehdejším ČSOP. Příprava Národního parku Podyjí v letech 1989-1991 byla i jeho dílem, stejně jako po roce 1989 rozvíjející se spolupráce s rakouskými ochranářskými organizacemi.
Dílo:
V letech 1975-1980 zpracoval v rámci resortního úkolu "Záchranný výzkum a dokumentace květeny a vegetace vybraných území ČSR" rozsáhlejší materiál "Dokumentace lokalit chráněných druhů rostlin na Znojemsku se zřetelem k jejich ohrožení rekultivací zemědělské půdy". Tato práce není jen pouhým souborem dat o aktuálním výskytu ohrožených druhů, ale především odborným podkladem pro zajištění jejich ochrany. Neméně důležitý význam měla práce "Botanický průzkum a dokumentace plánované přehrady u Výrovic".
Literatura: Ochrana přírody, 2/2000, s.60-61, "Vzpomínky na ing. Jaroslava Krejčího"
KULDA,Beneš Metod - spisovatel, básník, překladatel, sběratel lid. pohádek, vydavatel, kněz
Pseudonym: Skalkovič,B.
* 16.03.1820 - Ivančice
+ 06.05.1903 - Praha
Životopis:
Narodil se v Ivančicích, kde jeho otec provozoval kožešnické řemeslo. Po absolvování gymnázia v Jihlavě (1839) studoval filozofii a bohosloví v Brně (1841-1845). Poté působil jako kaplan v Židlochovicích a v Loděnicích u Pohořelic. V letech 1850-1858 zastával funkci duchovního správce v ústavu pro zanedbanou mládež v Brně. Zde byl vůdčí osobností a organizátorem katolického vlasteneckého hnutí. V roce 1859 odešel do Čech, působil jako kanovník a školní dozor na Vyšehradě v Praze, kde pobýval až do své smrti. Pohřben je na vyšehradském hřbitově.
Dílo:
Kuldovo působení na Moravě je spojeno s jeho didaktickou tvorbou pro mládež i dospělé. Psal kázání i jinou nábožensko-osvětovou prózu i poezii, v nichž polemicky hodnotil různé dobové otázky. Redigoval katolické kalendáře (Moravan, Posvátná kazatelna aj.). Vydával a z části sám psal knížky lidové četby. Přispíval do řady časopisů (Česká včela, Časopis Matice moravské, Moravské noviny aj.). Trvalou cenu si z jeho díla zachovaly knihy vzniklé ze sběratelské činnosti. Zabýval se jí na doporučení folkloristy Františka Sušila, svého přítele. Báchorky a pověsti sbíral mezi lidmi z Rožnova pod Radhoštěm a blízkého okolí, kde se v letech 1853-1854 léčil. Vyhledával dobré vypravěče, jejichž povídání si přesně zapisoval. Získal též pomocníky v písmácích, kteří mu posílali sebrané texty. Takto shromážděný materiál zpracoval i vydal v originálním literárním díle Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského (1854). Později práci rozšířil o slovesný materiál z jiných moravských krajů a spolu se studií o národních pověrách a obyčejích publikoval ve dvou svazcích Moravských národních pohádek, pověstí, obyčejů a pověr (1874). Z bohatého materiálu o lidových obyčejích sestavil spis Svatba v národě českoslovanském (1858).
Další díla: Krásné večery, Písně a básně pro školy národní, Záhuba z pověry, Pravda a blud, Deklamovánky, Rady a výstrahy časové, Ježíšek, Mojžíš, Štědrovečerní dar a další.
Literatura: Lexikon české literatury. Praha 1993., Pernica,B.: Písemnictví na západní Moravě. Přerov b.r.., Chmel,Z.: Galerie brněnských osobností. Brno, Ante 1999.
LEPKA,Antonín - teolog, filozof, překladatel
* 09.06.1905 - Kunštát
+ 13.03.1990 - Znojmo-Hradiště
Literatura: Slovník českých filozofů. Brno 1998.
Dílo:
Překládal z francouzštiny, italštiny např. Martini: Vyjdi lide z Egympra (1996) a z němčiny.
MACOUN,Josef - JUDr., pedagog, hudebník
* 04.03.1910 - Znojmo
+ 31.01.1981 - Znojmo
Životopis:
Absolvent hudební školy ve Znojmě (housle, prof. J. Kratochvíl a A. Pek, konzervatoře (prof. Kudláček) a Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze (1929-1934). Do r. 1938 zaměstnán na Okresním soudu ve Znojmě. V době okupace odešel do Moravské Ostravy, kde působil jako klavírista v hudebním souboru a profesor hudby na Konzervatoři v Katovicích (1938-1945). Pedagog na LŠU ve Znojmě (od 1950, klavír). Sólista Jihomoravského kvarteta.
Literatura: Osobnosti Znojemska. Hudebníci. Znojmo 1989.
ROZMAHEL,Jakub - spisovatel, homiletik, pedagog, překladatel, publicista, farář
* 27.03.1885 - Vedrovice
+ 13.05.1962 - Martínkov
Literatura: Vedrovický zpravodaj, 12/1994.
Životopis:
Po studiích s výborným prospěchem jak na gymnáziu, tak v alumnátě (vysvěcen na kněze v r. 1909) působil na několika místech Moravy jako kaplan. Od r. 1922-1950 žil a pracoval v Adamově, odkud na zásah tehdejšího akčního výboru byl nucen odejít. Odstěhoval se na faru do Kosmákova rodiště Martínkova, tam také zemřel a je pochován.
Dílo:
Vzpomínky z cest po Evropě, Do vlasti Kristovy, Světský oltář v Adamově aj.. Jako prostý venkovský farář odebíral přední anglické, francouzské a italské noviny. Publikoval v novinách a časopisech: Lidové listy, Našinci aj.. Překládal z francouzštiny a angličtiny.
ŘÍMAŘ,Jakub Josef - cestovatel, kněz, misionář
* 30.08.1682 - Kroměříž
+ 05.03.1755 - Brno
Životopis:
Studoval v piaristickém gymnáziu v Kroměříži a bohosloví v Olomouci. Roku 1706 se stal knězem a jako představitel řádu františkánů přijal jméno Jakub. Krátce působil v dačickém a později bechyňském klášteře. V prosinci 1710 mu bylo doručeno povolení k odchodu do misií. Cestou do Říma navštívil známé v Brně a ve Znojmě 10.2.1711 odjel do Říma, v únoru 1712 byl vybrán do misie v Habeši. Po příjezdu do Alexandrie (30.6.1712) se vydal do Káhiry. roku 1714 odplul na Kypr, poté do Saidy (Sidonu) a do Jeruzaléma. Z Jeruzaléma pak opět cestoval do Káhiry. Roku 1715 se vypravil ještě se dvěma františkány P.Apolinářem de Conjola z Tridentu a Theodorichem Wolfem do Habeše a na Sokotru. Roku 1713 dorazili misionáři do Jemenu, kde působili v Hodejdě a Mokce. Pak pokračovali v cestě na Sokotru, do sousedství Habeše a potom do Indie. Samotnou Habeš tehdy Římař nenavštívil. Cestoval po východní Africe, odkud se pak vydal přes východní Indii a přes Ameriku do Evropy, do Ostende a do Říma. Tyto jeho cesty trvaly od 7.9.1715 do 8.4.1721. Po návratu do Evropy byl pověřen na další tři roky misijní činností. Byl navržen pro své velké jazykové znalosti za biskupa smyrenského, ale k volbě nedošlo. Také se měl stát v Římě generálním lektorem arabského jazyka na misijním ústavu. Koncem roku 1722 odjel z Říma do Káhiry v hodnosti prefekta egyptských misií a apoštolského pronotáře. V roce 1723 se usadil v hornoegyptském Achmimu. V r. 1726 byl jmenován představeným hornoegyptské misie se sídlem v Girge. V roce 1729 se vrátil na Moravu, v letech 1732-1735 pobýval ve Znojmě , kde byl zpovědníkem řeholnic, v r. 1737 odcestoval znovu do Egypta. V hodnosti apoštolského vikáře tam zůstal až do roku 1752. Z Káhiry podnikal vizitační cesty do Horního Egypta. Po roce 1752 odmítl již třetí obnovení prefektury a vrátil se do Evropy. Zemřel ve františkánském klášteře v Brně.
Dílo:
Římař si psal latinský deník Itinerarium, který má 630 stran kvartového formátu. Líčí zde svoje cesty v letech 1711-1726. Na konci druhé části je cizí rukou připsána poznámka, která zaznamenává Římařův pobyt na Moravě v letech 1730-1736 a pobyt v Egyptě 1737-1752. Ve svých denících podal topografický popis míst ležících při Nilu z Alexandrie až do Garbe na hranicích Senáru na Modrém Nilu.
Literatura: Kdo byl kdo : Naši cestovatelé a geografové. Praha : Libri, 1998. 509 s. kdo byl kdo : Čeští a slovenští orientalisté,afrikanisté a iberoamerikanisté. Praha : Libri, 1999. 620 s.
VALOUCH,František - spisovatel, farář, překladatel, básník
* 24.04.1810 - Litomyšl
+ 08.03.1875 - Hostim
Literatura: Ottův slovník naučný. Praha 1905., Hýsek,M.: Literární Morava v letech 1849-1885. Praha 1911.
Dílo:
Deklamovánky pro mládež (Znojmo, nakl. Fournier 1851), Netryzniž zvířátek (1856), Zbožné básničky (1856), Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, Životopis sv. Jana Kapistrana (1858), Katechismus v příkladech (1867). Napsal několik drobných sbírek básní a překládal náboženskou literaturu z němčiny.
Životopis:
Vystudoval teologii v Brně. Působil v Domamile a Pavlicích, od r. 1861 v Hostimi u Moravských Budějovic. s101
Kalendárium pro Vás sestavila Šrámková