BRUNNER, Philipp - pedagog (120. výročí úmrtí)
* 03.11.1839 Pohořelice
† 25.01.1904
Životopis:
Učitel v Pohořelicích, Miroslavi. Ve Znojmě v letech 1858/59 absolvoval pedagogický kurz Diesterweg.
Zdroj:
- HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart: biografisches Lexicon [online]. Brünn: Hermann Heller, 1890
[cit. 2019-09-23]. Dostupné z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/12673981
HILLITZER, Othmar – sochař (60. výročí úmrtí)
* 23.05.1901 Znojmo
† 16.01.1964 Gmunden
Životopis:
Znojemský rodák a syn malíře keramiky absolvoval zdejší Odbornou keramickou školu u R. Obsiegera. Po studiu na vídeňské Akademii u profesora Andriho se vrátil do Znojma. Dílo: Pro kostel sv. Klementa Hofbauera v Tasovicích u Znojma vytvořil rozsáhlý reliéf v presbytáři, představující Život sv. Klementa Hofbauera.
Zdroj:
- ŠTURC, Libor. Významní absolventi Odborné keramické školy ve Znojmě v letech 1872-1922.
- Odborná keramická škola ve Znojmě: 1872-1922. Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1997, s. 15-16.
VON KADICH, Hans – přírodovědec, spisovatel, cestovatel (160. výročí narození)
* 12.01.1864 Brno
† 07.09.1909 Hamburk
Životopis:
První dvě třídy gymnázia studoval ve Znojmě, poté přešel na gymnázium do Vídně. Vystudoval lékařství a filozofii, získal doktorát filozofie a věnoval se zoologii. Proslavil se jako přírodovědec, cestoval po Asii, Balkánu a Kavkaze. Zemřel během cesty z Aljašky. Byl také spisovatel a psal pod pseudonymem Hans Waldlieb. Roku 1898 emigroval do USA.
Zdroj:
- Hans Kadich von [online]. [cit. 2013-08-19]. Dostupné na: http://de.wikipedia.org/wiki/Hans_Kadich_von_Pferd
KAPLAN, Alois – historik, pedagog (110. výročí úmrtí)
* 21.05.1832 Říčky
† 31.01.1914 Olomouc
Životopis:
Po získání aprobace k výkonu praxe se okamžitě stal suplujícím učitelem na Státním gymnáziu ve Znojmě, kde strávil školní rok 1859/60.
Zdroj:
- Citace: HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart: biografisches Lexicon [online]. Brünn: Hermann Heller, 1890 [cit. 2019-09-23].
- https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:8bcb52b0-f1a8-11dc-882a-000d606f5dc6
KAŠPÁREK, Antonín - stolařský mistr, starosta (80. výročí úmrtí)
* 1879 Přešovice
† 28.01.1944 Ivančice
Životopis:
Stolařský mistr, od roku 1919 člen správní komise a následně člen zastupitelstva a městské rady za stranu lidovou. V létech 1923-1938 starosta Moravského Krumlova. Za jeho úřadování došlo k uklidnění situace na radnici a k usmíření konkurenčních táborů politických i národnostních, jakož i k hospodářskému a stavebnímu rozvoji města.
Citace: Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
KAVALEC, Arnošt - pilot (110. výročí narození)
* 09.01.1914 Rakšice
† 22.11.1938 Praha
Životopis:
Pilot Vojenského technického a leteckého ústavu v Praze. Ještě před mnichovskou krizí byl 1. září 1938 určen k nočnímu létání a při letu s prototypem letounu B-35 havaroval u Kyjí nedaleko Prahy a smrtelně se zranil.
Zdroj:
Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
KOLMÝ, Miroslav – malíř (100. výročí narození a 10. výročí úmrtí)
* 29.01.1924 Užhorod
† 03.01.2014 Znojmo
Životopis:
Narodil se v Užhorodu na Podkarpatské Rusi jako syn legionáře. Tam žil až do svých patnácti let. Na počátku války musela rodina uprchnout a nejdříve žila ve vagonech na nádraží v Šumné. Později bydleli v Třebíči a nakonec ve Znojmě.
Zdroj:
- NOVÁK, Pavel Kryštof. Na Miroslava Kolmého zapomenout nelze. Znojemsko. 2014, roč. 24, č. 8, s. 1, 8.
KOPŘIVA, Miloslav – architekt (130. výročí narození)
* 30.01.1894 Tučapy
† 11.03.1968 Brno
Životopis:
Projekt a provedení sokolovny ve Znojmě.
Zdoj:
- Citace: VINICKÁ, Věroslava. Osobnosti Znojemska: malíři. 1. vyd. Znojmo: Okresní knihovna, 1991, s. 7. - TOMAN,
- Prokop Hugo. Kopřiva, Miloslav. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1. Praha: Ivo Železný, 2000. S. 526.
KOREJZL, Emil – vikář (150. výročí narození)
* 15.01.1874 Bystřice nad Pernštejnem
† ?
Životopis:
V letech 1897-1899 vyučoval náboženství v Miroslavských Knínicích. Přišel sem ze Slavonic, kde byl tři roky kooperátorem. Po roce 1899 byl krátce učitelem v Miroslavi a od roku 1901 zastával funkci druhé vikáře v Mikulově.
Zdoj:
- HODEČEK, Dalibor. Miroslavské Knínice 1262-2012. Vyd. 1. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost pro obec
KOŠŤÁL, Josef - protifašistický bojovník, letec (110. výročí narození)
* 09.01.1914 Znojmo
† 29.10.1945 Helmsdale (Skotsko)
Životopis:
Svou válečnou Odysseu zahájil hned v roce 1939. Tehdy přešel 2. srpna o půlnoci hranice a přihlásil se na našem konzulátu v Krakově. Jako voják zažil ruské zajetí a zakusil hned dvakrát všechny nepříjemnosti ruské zimy. Stejně tak zažil pekelná vedra na jihu, kde ho již coby velitele čety čekaly těžké boje v první linii. Palestina - Egypt - Alexandrie - Tobruk. Košťál prodělal letecký výcvik na Bahamách a osvědčil se jako výborný letec. Přihlásil se jako dobrovolník k doplnění stavu našich letců v československé bombardovací peruti v Anglii. Byl uznán schopným a převelen na základnu letounů proti ponorkám, která měla své stanoviště v jednom úzkém údolí v severním Skotsku. Několikrát se vyznamenal, zvláště při útocích na německé ponorky. Jednoho dne se však jeho Liberator zvedal těžce a pomalu od země. Krátce po startu se ozval prudký náraz a praskot. Ocelový pták se řítil k zemi! Vzňal se a celá posádka uhořela. Takto tragicky skončila nad Skotskem válečná Odyssea. Za své bojové zásluhy byl povýšen na poručíka letectva in memoriam.
Zdroj:
- LÁTOVÁ, Milada. Oldskauti a trempové v Podyjí: Josef Košťál. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 20, s. 5.
KOVANDA, Josef – obuvník, voják (130. výročí narození)
* 01.01.1894 Jevišovice
† ?
Životopis:
K 99. pěšímu pluku ve Znojmě narukoval 21. června 1915 a do ruského zajetí upadl o rok později, 3. srpna poblíž Kovelu. K legiím se hlásil 26. června 1917 a dostal se k 10. rotě 3. střeleckého pluku "Jana Žižky z Trocnova". O dalším průběhu jeho služby ani o návratu do vlasti nejsou záznamy. Zřejmě však odplul z Vladivostoku spolu s 3. střeleckým plukem v jednom z jeho dvou transportů. Demobilizoval v Kroměříži v srpnu 1920 a vrátil se do Jevišovic.
Zdroj:
- BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. 2002, s. 75-86.
KÚN, František – farář, vikář, pedagog (130. výročí úmrtí)
* 30.08.1825 Javorník na Moravě
† 06.01.1894 USA
Životopis:
Pocházel ze zchudlého uherského šlechtického rodu z Kečkemetu. Studoval ve Strážnici, v Těšíně a v Debrecíně. Díky výborným studijním výsledkům byl vysvěcen na kněze už 26.8.1849. V letech 1849-1956 byl vikářem v Miroslavi. Na podzim roku 1856 odcestoval do Ameriky, aby tam sloužil česko-moravským evangelíkům. Usadil se na pozemku v Tampa Country ve státě Iowa začal farmařit. V roce 1859 se usadil v okolí Cedar Rapids, kde působil až do konce svého života. Vletech 1870-1872 profesor klasické literatury v koleji Western College. Ovládal řečtinu, latinu, němčinu, maďarštinu, angličtinu. Od roku 1872 se věnoval jen práci kazatele. Kázal v češtině, němčině a angličtině.
Dílo: V Americe vydával česky psaný evangelický časopis Hlas pravdy, Věstník, časopis věnovaný lidu evangelickému českého jazyka v U.S.A. Pro finanční potíže oba dva časopisy po několika číslech přestaly vycházet.
Zdroj:
- VÁVRA, Charles J. František Kun. Miroslavský zpravodaj. 1997, roč. 40, č. 4, s. 11.
MAREK, Jiří – sochař (110. výročí narození)
* 16.01.1914 Velké Meziříčí
† 16.02.1993 Brno
Životopis:
K sochařskému mistrovství se rodák z Velkého Meziříčí propracoval studiem na střední škole sochařsko-kamenické v Hořicích a na Akademii výtvarných umění v Praze (1934-1938) u profesora Bohumila Kafky. Z ovlivnění rodným krajem, hlubokým prožitkem víry, přátelstvím s Jakubem Demlem spolu s vlivem Bohumila Kafky a Josefa Wagnera se formovalo dílo, které rostlo stranou uměleckých směrů a skupin. Solitérem zůstal i sám tvůrce tohoto díla. Markovy první realizace patřily jeho rodnému městu - pamětní desky, busty, pomník, portál kostela sv. Mikuláše a sochy pro tento kostel. Od přelomu 40. a 50. let už vytvářel sochy i pro jiná města. Byla to díla se sakrální tematikou, ale i realistické skulptury zobrazující zástupce různých povolání. Tehdy začaly vznikat též jeho sochy pro Brno, jež po více než čtyři desetiletí dotvářely vzhled našeho města - od děl komorních, jako byly náhrobky (např. Jiřího Mahena, později skladatele Viléma Petrželky či sochařův vlastní) na Ústředním hřbitově, až po monumentální artefakty vytvářené ve spolupráci s architekty. Jejich společným znakem byla vždy sdělnost formy, bez ohledu na figurativnost či nefigurativnost díla; tyto přístupy ostatně u Marka nikdy nebyly v protikladu, nýbrž svorně pramenily z autorova hlubokého filozofického, duchovního a citového zázemí a vedly k jednotě jeho uměleckého sdělení.
Zdroj:
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, 985 s. - TOMAN, Prokop
- Marek, Jiří. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1. Praha: Ivo Železný, 2000. S. 89.
MARUŠÁK, Karel - stavební inženýr – politik (140. výročí narození)
* 20.01.1884 Horní Lhota
† 25.06.1970 Znojmo
Životopis:
Absolvent reálného gymnázia v Uherském Brodě (1903) a české vysoké školy technické v Brně (1903-1908). Po absolvování jednoroční vojenské služby pracoval v železničních stavbách v Brně. Od 1.7.1910 přešel do služeb moravského Zemského výboru v Brně. Účastník 1. světové války, dosáhl hodnosti kapitána v záloze. Na jaře roku 1919 byl jmenován správcem oddělení zemského stavebního úřadu ve Znojmě. V letech 1920-1929 člen městského zastupitelstva ve Znojmě a v roce 1929 byl zvolen senátorem Národního shromáždění ČSR. Tuto činnost vykonává až do roku 1939, kdy byly obě sněmovny parlamentu rozpuštěny. Založil konzumní družstvo Bratrství, stavební družstvo Domovina, podílel se na výstavbě nové sokolovny. Byl členem Sokola. Po okupaci se zapojil do odbojové činnosti, člen odbojové organizace Brno-sever. V roce 1942 byl zatčen, vězněn v Kounicových kolejích. Poté převezen do koncentračního tábora Oranienburg a v roce 1945 do Buchenwaldu, kde se seznámil s Ferdinandem Peroutkou (známý český literát). Po válce se vrátil do Znojma a zastával funkci prvního místopředsedy okresního národního výboru. Po roce 1948 byl zbaven všech veřejných funkcí. V roce 1961 dokonce zatčen a odsouzen k sedmi letům vězení za odeslání dopisu F. Peroutkovi do Ameriky. Na základě amnestie v roce 1962 propuštěn a za sedm let rehabilitován -došlo ke zrušení rozsudku.
Zdroj:
- STŘECHA, František. Senátor Karel Marušák, pohnutý osud československého demokrata. Znojemský týden:
- Noviny pro znojemský region. 2007, roč. 7, č. 51/52, s. 10. ISSN 1213-5585.
MENDEL, Johann Gregor – genetik, biolog, pedagog, opat, meteorolog (140. výročí úmrtí)
* 22.07.1822 Hynčice
† 06.01.1884 Brno
Životopis:
Absolvent gymnázia v Opavě a v Brně, Filozofického institutu v Olomouci. V r. 1843 vstoupil do augustiniánského kláštera svatého Tomáše, vystudoval bohosloví a v r. 1847 vysvěcen na kněze. Stal se mnichem řádu svatého Augustina a přijal řádové jméno Gregor. Byl suplentem fyziky a přírodovědy na znojemském gymnáziu (1849-1850). V letech 1851-1853 studoval ve Vídni na Filozofické fakultě přírodní vědy, ale nesložil státní zkoušku z přírodopisu. Poté vyučoval jako suplent na Vyšší reálné škole v Brně. V r. 1868 zvolen opatem augustiniánského kláštera. Je pochován v hrobce augustiniánů na Ústředním hřbitově v Brně. V r. 1910 postaven v Brně Mendlův pomník (sochař T. Charlemont).
Dílo: Svoji badatelskou činnost zaměřil na křížení rostlin a dospěl k objevu, který znamenal počátek nové éry biologie. Výsledky svých pokusů s hrachem uveřejnil v časopise brněnského přírodovědeckého spolku (1865). Práce tehdy nevzbudila žádnou pozornost. Až 16 let po jeho smrti a 35 let po prvním zveřejnění, ji ocenili současně tři badatelé v otázkách genetiky, kteří ve svých pokusech dospěli nezávisle ke stejným výsledkům a uznali Mendelovo prvenství. Tři genetické zákony, nazvané později jeho jménem, určují hlavní principy přenosu dědičných vlastností z rodičů na potomstvo. Tyto zákony o uniformitě míšenců, o štěpení znaků, o volné kombinovatelnosti vloh – se staly základním kamenem moderní nauky o dědičnosti. Uplatnily se nejen při šlechtění rostlin a živočichů, ale i významnou součástí řady vědních oborů, především medicíny. Zabýval se také meteorologií. Od r. 1856 prováděl meteorologická pozorování a v r. 1862 vydal přehled patnáctileté práce.
Zdroj:
- SAJNER, Josef. Mendelův pobyt ve Znojmě. Jižní Morava. 1971, s. 115-120.
NÁVESNÍK, Josef – pilot (110. výročí narození)
* 16.01.1914 Vídeň
†15.05.1942 Barentsovo moře
Životopis:
Na počátku okupace českých zemí v březnu 1939 byl posádkou na brněnském letišti, kde sloužil jako pilot bombardovací letky 76 Leteckého pluku č. 5. Dobrovolně se přihlásil k přeletům čs. letounů do Německa, ale jak ukázaly další události, tyto aktivity mu měly umožnit snadnější odchod do emigrace. Dne 26. dubna 1939 odlétal z letiště Hradec Králové s letounem B-71, ale místo na německé letiště zamířil na východ a přistál poblíž Gomelu v Sovětském svazu. Po přistání byl internován a vyšetřován až do 8. prosince 1939. Po vypuknutí války v červenci 1941 vstoupil do sovětských služeb a stal se pilotem zvláštní letky, která měla zajišťovat seskoky československých parašutistů na okupovaným Československem. Pro rychlý spád událostí na východní frontě k tomu ale nedošlo. V SSSR setrval až do roku 1942, kdy československá vojenská správa usoudila, že v tomto okamžiku se najde lepší uplatnění pro naše letce ve Velké Británii. Proto skupina pilotů odjela z Murmanska na palubě křižníku HMS Edinburgh, ten ale byl zasažen a potopen; letcům se přesto podařilo vrátit do sovětského přístavu. Při opakovaném plavbě Barentsovým mořem byl konvoj britských lodí znovu napaden a při potopení křižníku HMS Trininad Návesník společně s několika dalšími letci zahynul 200 km jihovýchodně od Medvědího ostrova.
Zdroj:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
NOVOTNÝ, Zdeněk – grafik, malíř, pedagog (50. výročí úmrtí)
* 21.06.1901 Havlíčkův Brod
† 08.01.1974 Velké Meziříčí
Životopis:
Studoval u prof. J. Bendy na UMPRUM v Praze (1924-1928) a grafiku u prof. T.F. Šimona na AVU tamtéž (1928-1930) a souběžně profesuru kreslení na ČVUT v Praze. Působil jako středoškolský profesor ve Strážnici, Znojmě, v Kyjově a v poslední části života ve Velkém Meziříčí. Ve volné tvorbě se zabýval malbou, především krajinou, a grafikou. Námětově čerpal nejčastěji z městských zákoutí, věnoval se žánrové malbě (zážiší, krajina Vysočiny). Samostatně vystavoval nejčastěji v Jihlavě, dále ve Strážnici, Brně, Znojmě, Kroměříži, Hodoníně a jinde. 1963 obdržel Cenu Antonína Procházky. Zastoupen ve sbírkách Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, Galerie Vysočiny v Jihlavě a Krajské galerie ve Zlíně.
Zdroj:
- Za profesorem Zdeňkem Novotným. Znojemsko. 1974, roč. 15, č. 4, s. 4.
PAVELKA, Ferdinand - protifašistický bojovník (110. výročí narození)
* 04.01.1914 Znojmo
† 15.04.1945 Dunkerque
Životopis:
Základní vojenskou službu vykonával v kasárnách Malá Louka u 11. kulometné roty 24. pěšího pluku ve Znojmě. V r. 1938 odešel do Francie. Přihlásil se do cizinecké legie, prodělal speciální výcvik. Poprvé se zúčastnil bitvy v květnu r. 1940 o norský Narvik. V r. 1941 přešel do československé jednotky v Haifě. Účastník bojů u Tobrúku. Poté, co byla jednotka přeorganizovaná na protiletadlový pluk, stal se střelcem z těžkého kulometu. V červenci r. 1943 byla jednotka přepravena do Velké Británie k ostatním československým oddílům. Vznikla samostatná československá obrněná brigáda. Od 8. října 1944 se zúčastňovala bojů při obléhání přístavu Dunkerque. Naše jednotky prováděly průzkumné akce a náhlé přepady jednotlivých objektů. Dne 15. dubna 1945 při útoku dostal jeho třítunový austin plný zásah. Propagační oddělení československé mise v Anglii vydalo známku Al Aden February 1942, na které je zobrazen s plnovousem a lulkou v zubech, jak s malou anglickou přilbou na hlavě zaměřuje těžký kulomet. Také se dostal jako charakteristická postava do filmových týdeníků z bojů o Tobrúk a tyto záběry byly použity v dokumentárním filmu Věrni zůstaneme.
Zdroj:
- IROVSKÝ, B. Ferda Pavelka. Znojemský zpravodaj. 1985, č. 9, s. 19-21.
PÍRINGER, Hroznata – premonstrát, stavitel, architekt (260. výročí úmrtí)
* 1706 Vratěnín
† 13.01.1764
Životopis:
Vedl stavbu kláštera v Louce.
Zdroj:
- PINTEROVÁ, Hana. Premonstráti Píringer a Schimmel. Znojemsko. 2006, roč. 16, č. 7, s. 5.
POWOLNY, Michael – keramik, pedagog (70. výročí úmrtí)
* 18.09.1871 Judenbrug
† 04.01.1954 Vídeň
Životopis:
Vyučen hrnčířem. V letech 1891-1894 studoval Odbornou keramickou školu ve Znojmě, 1894-1901 na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni sochařství u profesorů Königa a Strassera, pak ještě v letech 1903-1906 u F. Metznera. V roce 1906 založil s Bertholdem Löfflerem dílny Wiener Keramik, keramické plastiky na Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni. Tvůrce figurálních keramických plastik vytříbené barevnosti. Významný představitel vídeňské secese.
Zdroj:
- Almanach: 140 let Střední průmyslové školy keramické a sklářské v Karlových Varech.
- Karlovy Vary: Střední průmyslová škola keramická a sklářská Karlovy Vary, 2012, 94 s.
SCHLIMP, Carl - podnikatel – architekt (190. výročí narození)
* 13.01.1834 České Velenice
† 15.01.1901 Vídeň
Životopis:
Od roku 1888 byl vlastníkem továrny na šamotové zboží v Šatově.
Zdroj:
- ŠTURC, Libor. Odborná keramická škola ve Znojmě: 1872-1922. Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1997. 23 s. ISBN 80-902383-2-7.
SLOVÁK, Jan – učitel (200. výročí úmrtí)
* 02.06.1753 Blansko
† 28.01.1824 Hostěradice (Znojmo, Česko)
Životopis:
Byl synem učitele v Blansku. Studoval na (bývalém jezuitském) německém gymnaziu v Brně, ale studia nedokončil. Před nástupem do Vyškova roku 1782, učil dva roky ve svém rodišti, poté, co se 13.12.1779 neúspěšně ucházel o místo choralisty olomoucké katedrály.
Zdroj:
- TROJAN, Jan. Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17. -19. století: jejich sociální postavení, společenská funkce a význam ve vývoji národní hudební kultury. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2000, 671 s.
SOKOL-ELGART, Karel – spisovatel, dramatik, pedagog, kritik, novinář (150. výročí narození)
* 18.01.1874 Ivančice
† 21.07.1929 Potštejn nad Orlicí
Životopis:
Byl synem hostinského. Své literární jméno přijal po matce a zvláště pak po jejím bratru A.H.Sokolovi, prozaikovi a dramatikovi (1847-1889). Do obecné školy chodil v Neslovicích (1879-1880) a v Židlochovicích (1880-1884). Potom studoval na gymnáziu na Starém Brně (1884-1886) a na prvním českém gymnáziu v Brně (1886-1888), odkud přešel na učitelský ústav (1888-1892, kde byl žákem L. Janáčka. Jeho učitelská dráha začala v Jaroměřicích nad Rokytnou (1892-1897), kde organizoval místní kulturní život. Byl sbormistrem pěveckého spolku, jednatelem Sokola, založil dramatický kroužek, zřídil knihovnu. V roce 1897 složil zkoušku a stal se odborným učitelem na Vyšší dívčí škole Vesny. Absolvoval odborný kurz pro vzdělání učitelů v předmětech živnostenskoobchodních (1910). Poté byl jmenován správcem a později ředitelem ženské průmyslové školy Vesny a v roce 1919 ředitelem učitelských ústavů Vesny. V letech 1915-1916 působil jako učitel ortopedického tělocviku při vojenské pozorovací nemocnici v Kroměříži. Působil též jako funkcionář Družstva Českého národního divadla v Brně, Klubu přátel umění, Moravského kola spisovatelů a Sokola. Zemřel na záchvat mrtvice při koupání. Pohřben byl na ústředním hřbitově v Brně.
Dílo: Značnou část beletristického díla ovlivnili V. Mrštík a J. Merhaut, a to zvláště tvorbu před 1. světovou válkou (Děti, 1904, Slunce, 1908, Májová bouře, 1911). Zatímco první dvě knihy nedokončené pentalogie (Příval, 1917, líčící přeměnu tichého moravského městečka v průmyslové středisko, a Zlaté rouno, 1921, o moravských studentech v Praze) se řadí k románům generačním a těží z autorových vzpomínek, z dalších částí cyklu román Černý a bílý (1925) je romantickým obrazem hrůz sociální revoluce, v Sahaře (1929) pak jde o gigantickou kolonizaci pouště. Sklon k lyrice, krajinomalbě a poetickému podání uplatnil Elgart v povídkových knížkách z 1. pol. 20. let. Dramatické pokusy mají význam jen okrajový. Jako teoretik a kritik proklamoval realismus a vytvořil řadu portrétů moravských spisovatelů. Od r. 1918 se zaměřil na divadelní kritiku, uveřejňovanou hlavně v Lidových novinách.
Další díla: Kresby (1906), Proti proudu (1907), Drobečci a drobečky (1919), Tulákovy lásky (1919), Námluvy (1919), Moloch (1922), Milostné povídky (1923), Akord života (1923), Zázrak lásky (1924), Veselý silák (1925), Slunovrat (1928), Zaječí král (1928), Bohatýři (1929).Hry: Malí lidé (1907), Nesmrtelný (1920)Posmrtně vyšlo: Radhošťské meditace (1929), Zápas (1933)Pseudonymy: E. Čech, E. Sokol, Jan Veleba, J. Ještěrka, Pavel Dvořák, Quidam, Alfa
Zdroj:
- KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha: Orbis, 1946, 1004 s.
SPITZER, Arnold – podnikatel (80. výročí úmrtí)
* 11.11.1866 Znojmo
† 12.01.1944 Terezín
Životopis:
Syn podnikatele a továrníka Adolfa Spitzera. Po smrti otce se stal dědicem otcova lihovaru. Byl třikrát ženatý. V roce 1938 se těsně před záborem Znojemska nacisty přestěhoval do Velkého Meziříčí. Odtud ale musel jako židovský občan v transportu do Terezína, kde zemřel.
Zdroj:
- ČERNOŠEK, Lubomír a Karel JAKL. Mayrova - Spitzerova vila ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2019: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2020. S. 52-67.
STRAŽOVSKÝ, Vladimír – kněz (50. výročí úmrtí)
* 09.07.1920
† 04.01.1974
Životopis:
V letech 1956-57 působil jako kaplan ve farnosti sv. Kříže a v letech 1959-74 spravoval farnosti Mašovice, Citonice a od roku 1963 i Hradiště. Narodil se ve Šlapanicích, na kněze byl vysvěcen v roce 1947. V letech 1948-53 vězněn. Pohřben je na hřbitově na Hradišti.
Zdroj:
- Výročí. Život farností Znojma. Č. 3 (2020), s. 10.
ŠAFRÁNEK, Miloš - hudební publicista, spisovatel, diplomat, překladatel (130. výročí narození)
* 23.01.1894 Lechovice
† 28.04.1982 Praha
Životopis:
Spoluzakladatel Divadla hudby. V letech 1905-1912 vystudoval telčskou reálku a vykonal doplňovací maturitu na Akademickém gymnáziu v Praze. V roce 1919 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Poté pracoval ve službách Ministerstva zahraničních věcí. Na velvyslanectví v Paříži, kde působil v létech 1927-1938, byl v úzkém osobním styku s desítkami osobností francouzského a české kultury a rozvinul cennou kulturně propagační činnost. Na počátku druhé světové války se vystěhoval do USA (1939-1945), kam uvedl i Bohuslava Martinů. Od roku 1946 žil v Praze, kde stál u zrodu Divadla hudby.
Zdroj:
- POLÁKOVÁ, Květoslava. Lechovice: 1287-2007. Vyd. 1. [S.l.]: Mondo, [2007?]. 92 s. 80-86597-03-2.
ŠPIRK, Jan Evangelista – kněz (120. výročí úmrtí)
* 29.12.1821 Třebíč
† 18.01.1904 Brno-Tuřany
Životopis:
Roku 1847 byl vysvěcen na kněze a byl vyslán postupně na různá místa jihozápadní Moravy (Babice, Horní Dubňany, Rudíkov), kde působil jako kaplan. Krátce působil jako administrátor v Žebětíně.V roce 1853 nastoupil na místo kaplana v Tuřanech a v témže roce figuruje jeho jméno na seznamu třiatřiceti tuřanských delegátů a delegátek na III. sjezdu Katolických jednot v Brně. Po úmrtí tuřanského faráře Bartoloměje Vondráka v roce 1868 převzal do správy zdejší faru a této farnosti zůstal věrný až do konce svého života. Z jeho iniciativy dochází k rozšíření tuřanského hřbitova a v roce 1866 byla zahájena stavba hřbitovní pseudoslohové kaple Vzkříšení Páně na památku odvrácení války, neúrody a moru, jak se můžeme dočíst z nápisu nad vchodem do kaple.V květnu 1877 se setkává Špirk v Římě osobně s papežem Piem IX. a předává mu petrský haléř farníků. Kromě toho, že vláda tohoto papeže na Stolci svatého Petra (1846-1878) je nejdelší, jakou dějiny papežství znají, byl to první moderní papež, který významně podporoval a šířil mariánskou zbožnost.Od roku 1883 začal farář Špirk shromažďovat peníze pro zamýšlenou proměnu tuřanského poutního areálu, ke které dochází v letech 1888-1891 (náklady dosáhly 30.648 zlatých 8 krejcarů). Byly upraveny fasády kostela, nově přistavěna sakristie a po bocích stávajícího průčelí byly postaveny dvě vysoké věže - zvonice, spojené s kostelem arkádou a otevřenou sloupovou galerií.. V souvislosti s tím byla stará zvonice z roku 1819 zbořena. Nové věže byly pojmenovány. Levá po císaři Františku Josefu I. a pravá po papeži Lvu XIII. Papežský erb na věži je dodnes zachován. Je to znak rodu Pecci, kterému dominuje světlo velké komety. Papež Lev XIII. (1878-1903), občanským jménem Gioachino Vincenzo Pecci, zpřístupnil v roce 1883 vatikánskou knihovnu a v roce 1891 vydal sociální encykliku Rerum novarum.U příležitosti 70. narozenin byl farář Špirk jmenován konsistorním radou.Špirk byl zbožný, ušlechtilý a pro církev a vlast vždy zanícený moravský kněz a ctitel Matky Boží. Přestože prodělal třikrát choleru a těžce onemocněl příušnicemi, byl neobyčejně aktivní a podílel se na mnoha církevních a světských akcích. Neopomenutelný je jeho podíl na rozvoji školství v jednotlivých obcích. Založil několik bratrstev a po léta řídil Katolickou jednotu.Byl skromný člověk a mezi farníky oblíbená a uznávaná autorita. Obce ho jmenovaly svým čestným občanem. Udržoval významné kontakty ve vládnoucích kruzích, zejména mezi moravskou šlechtou. Za zásluhy o církev byl jmenován papežským komořím, byl majitelem Záslužného zlatého kříže s korunou a císař mu udělil Řád Františka Josefa. Jan Evangelista Špirk zemřel v Tuřanech ve věku 83 let. Na poslední cestě ho doprovodila řada církevních hodnostářů a velký počet farníků. Jeho hrob se nachází na tuřanském hřbitově v blízkosti votivní kaple. U hrobu stojí bílý mramorový kříž a na mramorovém příklopu je vytesán nápis: Oko zhaslé, jazyk němý, Ruka více nežehná, Srdce, zlata dražší v zemi, Duch však v ráji prodlívá. V roce 1942 byla po Špirkovi pojmenována ulice v Tuřanech.
Zdroj:
- Jan Evangelista Špirk [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=14105
ŠRÁMEK, Antonín – architekt, spisovatel (130. výročí narození)
* 03.01.1894 Moravské Knínice
† 13.02.1972 Brno
Životopis:
Narodil se v Moravských Knínicích jako třinácté dítě. Absolvoval průmyslovou školu, zaměstnán jako architekt. Po svých cestách do jižních krajin začal psát, natolik úspěšně, že byl zvolen předsedou Moravského kola spisovatelů. Pro Moravský Krumlov v roce 1934 vyprojektoval adaptaci a nástavbu Okresní nemocenské pojišťovny.
Zdroj:
- TOMAN, Prokop Hugo. Šrámek, Antonín. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 2. Praha: IvoŽelezný, 2000. S. 555.
TRMAČ, Miloslav - vlastivědný pracovník, historik, pedagog, průvodce (30. výročí úmrtí)
* 18.05.1923 Tišnov
† 22.01.1994 Brno
Životopis:
Absolvent reálného gymnázia v Tišnově. Zároveň se u svého otce vyučil malířem-natěračem. Od r. 1942, po smrti svého otce, vedl deset let živnost. V r. 1952 se se svou rodinou přestěhoval do Přímětic. Absolvent Pedagogické fakulty (dějepis, zeměpis). Pro své politické smýšlení nesměl působit jako středoškolský profesor. Byl učitelem na Základní škole v Kravsku. Věnoval se historii a průvodcovské činnosti. Čestný občan Hlubokých Mašůvek.
Dílo: 150 let Keramiky Kravsko (1973), Zámek v Kravsku u Znojma (1987), Kravsko a Plenkovice od nejstarších dob do roku 1918 (1990), Maršál J. L. Raduit de Souches a Znojemsko (1992), První moravský tábor lidu (1993), Zámek Kravsko v reprodukcích obrazů, kreseb a snímků (1993), Zaniklé světské proboštství v Olbramkostele (1993), Z minulosti Žerůtek (1993) aj. . Publikoval v novinách, časopisech a ve sbornících: Znojemsko, Znojemský zpravodaj, Vlastivědná ročenka Okresního archivu Blansko, Ročenka Okresního archivu Znojmo, Jižní Morava. Okruhy badatelských zájmů - španělský a belgický původ Ugartů, Ugartové v Příměticích, rod Cíple z Kravska a jeho osudy v Čechách, mlynářský rod Moučků z Českomoravské vrchoviny, zaniklý zámeček v Čebíně, výroba keramiky ve Vranově nad Dyjí a v Kravsku aj.. Jeho bibliografie čítá přes 500 článků.
- Zdroj: FIL. Vlastivědný badatel Miloslav Trmač. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2005, roč. 5, č. 3, s. 7. - ŠEFČÍKOVÁ, Alena. Dodatek. Toulky historií regionu naší školy: regionální učebnice vlastivědy. Kravsko: Základní škola a mateřská škola, Kravsko, příspěvková organizace, [2009?]. S. 81.
VLADISLAV II. – kníže, král (850. výročí úmrtí)
* 1110
† 18.01.1174 Meerane
Životopis:
Nejstarší syn Vladislava I. a Richezy z Bergu prožil dobrodružné mládí. Za vlády svého strýce Soběslava I. neměl naději na trůn, odešel tedy roku 1133 do Bavorska, snad k příbuzným. V roce 1136 měl vést pomocný oddíl, který český kníže poskytl císaři; Vladislav přijal peníze na výpravu a uprchl do Uher. Po smrti strýce Soběslava I. se jeho postavení zásadně změnilo. Roku 1140 byl velmoži povolán na knížecí stolec, přestože sami přijali před dvěma lety za nástupce Soběslavova syna. Římský král jejich nynější volbu potvrdil. Nový kníže projevil nečekanou ráznost a vladařské schopnosti. Již roku 1142 se odehrál pokus o jeho svržení, ale s pomocí římského krále se Vladislav udržel na trůně. Situaci v zemi pomohl uklidnit papežský legát Guido. Vladislav se tak mohl vydat s císařem Konrádem III. v roce 1147 na křížovou výpravu do Palestiny. Panovník absolvoval pouze část cesty, dorazil do Cařihradu. Zpáteční cestu volil přes Kyjev a Krakov. Po nástupu Fridricha Barbarossy na římský trůn se vztahy ochladily, jelikož nový císař favorizoval potomky Soběslavovy. Poměrně záhy však oba muži našli k sobě cestu; ukazuje to jak Vladislavův druhý sňatek, tak jeho taktika po Barbarossově římské jízdě v roce 1155. Vladislav II. byl na sněmu v Řezně 11. ledna 1158 korunován královskou korunou. Získal tak jako druhý Přemyslovec (po Vratislavu II.) královskou hodnost. Poté doprovázel osobně císaře do Itálie a v bitvě u Milána vynikl svou statečností. V šedesátých letech se výtečně uplatnil v uherských sporech. Po smrti biskupa Daniela v roce 1167 se vztah mezi římským císařem a českým králem začal kalit, zejména když se Vladislavův syn Vojtěch stal příštího roku salcburským arcibiskupem. Roztržka s císařem Vladislava oslabila při řešení nástupnické otázky. Dlouhá Vladislavova vláda přinesla českým zemím nemalý rozkvět. Jeho rodinné a politické styky se zahraničím otevřely cestu mnohým kulturním vlivům, které přicházely do Čech ze západu. Na počátku Vladislavova panování se v Čechách usadily tzv. reformované řády, premonstráti a cisterciáci, později i johanité. Byla založena řada klášterů (Strahov, Plasy, Pomuk, Želiv, Doksany). V Praze nechal v letech 1160–1172 postavit kamenný most. Protože se tak stalo z popudu jeho druhé ženy Judity (Juty) Duryňské, dostal jméno Juditin. Na druhé straně se pouze dynastické motivy ztotožnění s politikou říše ukázaly jako příliš úzké. Dokazuje to následující čtvrtstoletý úpadek panovnické moci, s Vladislavovou vládou nerozlučně spojený. Poněkud smutně vyznívá konec Vladislavovy vlády. Ve snaze zajistit nástupnictví svému nejstaršímu synu Bedřichovi rezignoval Vladislav koncem roku 1172 na svůj úřad a uvedl syna jako českého knížete. Neučinil tak ani cestou sněmovního shromáždění, ani přijetím knížectví od císaře. Ve strahovském klášteře si upravil obydlí na dožití. Barbarossa pochopil Vladislavův postup jako bezprávný. Plán se nezdařil, Bedřich musel ustoupit. Když se Oldřich vzdal nabízeného léna, byl tu Soběslav II., který se stal knížetem. Starý král dokonce musel opustit Čechy a odebrat se do Duryňska, na statky své druhé manželky, kde v Meerane již v lednu 1174 zemřel. Byl pohřben v míšeňské katedrále, později byly jeho ostatky přeneseny na Strahov. Se svou druhou ženou měl Vladislav syny Přemysla Otakara I. a Vladislava-Jindřicha a dceru Rejčku. 1146 dobyl hrad Znojmo.
Zdroj:
- MAŠEK, Michal. Vladislav II.: druhý král z Přemyslova rodu: k 850. výročí jeho korunovace. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009, 259 s.
WIDMANN, Adalbert von – velkostatkář, průmyslník (220. výročí narození)
* 14.01.1804 Brno
† 23.08.1888 Plaveč
Životopis:
Pocházel z německé úřednické šlechty usazené od počátku 18. století v habsburské monarchii. Studoval na gymnáziu v Brně. Po rodičích zdědil panství Plaveč na Znojemsku a společně s bratrem Antonem dům v Brně. Byl c. k. komořím, od roku 1870 zemským hejtmanem na Moravě a později císařským tajným radou. 1848 byl členem moravského zemského sněmu. Snaží se o pokrokové zemědělství, zakládá Hospodářskou střední školu ve Znojmě a Okresní hospodářský spolek tamtéž. 1884 odešel z veřejného života a žil na svém velkostatku v Plavči. Téhož roku se stal také čestným občanem města Brna.
Zdoj:
- MYŠKA, Milan. Historická encyklopedie podnikatelů: Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003. 519 s. ISBN 80-7042-612-8.
- POLÁKOVÁ, Milada a Jaromír VYSTRČIL. Plaveč očima kronikářů. Znojmo: Z. Bína, 1998. 123 s.
ZEIHßEL, Cyrill – starosta (100. výročí úmrtí)
* 12.01.1870 Damnice
† 22.01.1924 Damnice
Životopis:
Narodil se v rodině rolníka Cyrilla Zeihßela. Oženil se roku 1897 s Annou Hawle z Jiřic, z manželství se jim narodilo pět dětí.
Zdroj:
- MARKEL, Martin. Prolomení hegemonie znojemských pokrokářů a konstituování německolidového a antisemitského (deutschvölkisch) hnutí na jižní Moravě (1905-1908). Svoboda a demokracie v regionu rakouského impéria: politika jihomoravských Němců v letech 1848-1919. Brno: Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy:prameny, země, kultura, 2010, s. 168-196.
Kalendárium pro Vás sestavila Barbora Hanáková