ADÁMEK, Antonín – kněz (50. výročí úmrtí)*18. 4. 1915 - Višňové
†27. 12. 1970 - Jemnice
Životopis:
Od 22. března 1945 příslušník pěší výcvikové roty kapitána Oldřicha Čeliše v Chalkwellu ve Velké Británii, působil u motoroty Československého výcvikového střediska podplukovníka Josefa Brůhy v Shelfordu a Whittelsfordu u Cambridge.
Zdroj:
- Některé významné osobnosti spojené s naší obcí. Městys Višňové slovem i obrazem. Brno: Pro městys Višňové vydalo vydavatelství F.R.Z. agency, 2014, s. 74-75. ISBN 978-80-87332-72-6.
AUDY, Ladislav - vlastivědný pracovník (110. výročí narození)
*12. 12. 1910 - Znojmo
†18. 7. 1978 - ?
Životopis:
Předseda Osvětové besedy Jevišovice, předseda ZJ Sokol Jevišovice.
Dílo:
Jevišovice a okolí (1965) a Z historie Jevišovic I. díl (1974), Z historie Jevišovic II. díl (1976). Redaktor Jevišovických novin.
Zdroj:
- RD, JŠ. Dr. Ladislav Audy šedesátiletý. Znojemsko. 1970, roč. 11, č. 50, s. 5.
ČÍRTEK, Karel – kreslič (130. výročí narození)
*6. 12. 1890 – Jevišovice
†?
Životopis:
Vojenskou službu u 24. zeměbraneckého pluku ve Znojmě nastoupil 15. března 1913, ale na frontu odcházel v řadách 3. tyrolského císařského mysliveckého pluku. Do ruského zajetí se dostal po pádu rakouské pevnosti Przemysl 23. března 1915. Po dobu zajetí pracoval v Kazani. Jako dobrovolník čs. legií se přihlásil na sběrné stanici v Borispolu 27. července 1917. Nejdříve působil u 6. roty 7. střeleckého pluku "Tatranského", později se stal příslušníkem 1. roty 10. střeleckého pluku "Jana Sladkého-Koziny". Zúčastnil se bojů proti bolševikům na samarské a severouralské frontě, v červnu 1918 obsazoval přístav Vladivostok. V prosinci 1918 byl povýšen na desátníka, od srpna do září 1919 absolvoval instrukční kurzy u štábu III. čs. střelecké divize. Za svoji činnosti obdržel Čs. revoluční medaili a mezispojeneckou Čs. medaili vítězství a k 1. lednu 1920 získal hodnost četaře. Se svým plukem opustil Vladivostok 1. června 1920 lodí Eddellyn. Po návratu do vlasti demobilizoval 23. listopadu 1920 ve Znojmě a vrátil se do Jevišovic.
Zdroj:
- BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. 2002, s. 75-86.
DICHTL, Erich – malíř (130. výročí narození)*13. 12. 1890 - Moravský Krumlov
†?
Životopis:
Jeho otec byl profesionálním učitelem a mimořádným přítelem přírody. Po střední škole se rozhodl stát se malířem. Pak studoval na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Zde se dověděl o různých uměleckých formách a stylech. Poté odešel do Vídně. Absolvoval Akademii umění. Během studií často jezdil na výlety třeba do Beskyd, Karpat, Alp, Šumavu a do Švýcarska. Vystavoval v Mnichově, Lipsku, Vídni, Bruselu, Curychu.
Zdroj:
- Erich Dichtl [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FErich_Dichtl&wikiembed-title=Erich_Dichtl
FIKER, Jan – kněz (20. výročí úmrtí)
*11. 3. 1919 - Velká Bíteš
†26. 12. 2000 - Petrovice
Životopis:
Byl vysvěcen 5. 7. 1944 v Brně. Před svým příchodem do Petrovic působil v Jaroměřicích nad Rokytnou. Mimo Petrovice spravoval i faru kadovskou. Své kněžské povolání plnil v době, která náboženství nepřála.
Zdroj:
- GRUNOVÁ, Eva. Petrovice u Moravského Krumlova: kapitoly z dějin obce. Petrovice: [s.n.], 2005, 160 s.
GOTTWALD, Arnošt – právník (130. výročí narození)
*14. 12. 1890 - Znojmo
†6. 2. 1975
Zdroj:
- Arnošt Gottwald [online]. [cit. 2012-03-08]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=10739
HEINDL, Hans - operní pěvec (150. výročí narození)
*10. 12. 1870 - Znojmo
†16. 8. 1902 - Mussbach
Zdroj:
- Hans Heindl [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/?wikiembed-url=http%3A%2F%2Fwww.suedmaehren.at%2Fwiki%2Findex.php%2FFranz_Hadinger&wikiembed-title=Franz_Hadinger
HOKEŠ, Bedřich - fotograf (10. výročí úmrtí)*4. 5. 1941 - Znojmo
†prosinec 2010 - Znojmo
Životopis:
Narodil se ve Znojmě, kde také celý život žil a pracoval. Po vyučení fotografem byl přes třicet let v Okresním podniku služeb. Mnoho Znojmáků ho pamatuje jako fotografa svateb na radnici ve Znojmě. Během svého profesního života vyfotografoval kolem 10 000 novomanželských dvojic. Jeho profese se mu stala i velkým koníčkem, kromě všech žánrů reportážní fotografie, se rád věnoval fotografování krajiny a portrétu. Své snímky nedělal jen do šuplíku, ale rád je ukázal veřejnosti na mnoha výstavách a soutěžích, ať samostatných nebo skupinových. Po odchodu do důchodu se Bedřich Hokeš stal aktivním členem Fotoklubu Znojmo, a to jak výstavní činností, tak účastí svých fotografií v mapových okruzích. I přes vážnou nemoc byl vzorem pro všechny členy Fotoklubu.
Zdroj:
- EP; JM. Za Bedřichem Hokešem. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 1, s. 6.
HÖRMANN, Theodor - malíř (180. výročí narození)
*13. 12. 1840 - Imst
†1. 7. 1895 - Štýrský Hradec
Životopis:
Své dětství prožil v Innsbrucku a po absolvování gymnázia zvolil vojenské povolán. Absolvent Ženijní školy v Kremži a Akademie ve Vídni (1875). Se svým regimentem byl r. 1859 nasazen v Itálii a r. 1866 prodělal celé polní tažení proti Prusům. Po skončení války pobýval v různých posádkách a ve volných chvílích kreslil a maloval. Pedagog kreslení na Vojenské škole v St. Pöltnu (1875-1883). V r. 1883 se oženil a přesídlil do Vídně. Člen Künstlerhausu (od r. 1884). V r. 1891 spolu s manželkou se přestěhoval do Znojma. Navázal kontakty s vídeňskými malíři, mezi nimiž byl i Gustav Klimt, oficiální zakladatel Vídeňské secese. Za svého života se neprosadil, jeho výstavy neměly ohlas. Pět let po jeho smrti H. Bahr v knize Secese oceňuje jeho zásluhy mezi prvními secesionisty. Patřil k průkopníkům moderního malířství.
Dílo:
Obrazy: Žně, Dobývání ledu, Vlečná loď, Mořské pobřeží, Noc na vesnici (obraz vyznamenán v pařížském salonu na světové výstavě), Žhář (Paříž 1891, dokončeno ve Znojmě).
Znojemská tvorba: Ráno, Vinohrady ve Znojmě, Stádo vepřů, Vinohrad v deštivém počasí, Večer na Dyji, V rozkvetlé znojemské ovocné zahradě, Ranní slunce, První sníh aj. V jihomoravském muzeu ve Znojmě se nachází nedokončený obraz Znojmo z Kraví hory.
Zdroj:
- SLOVÁK, Libor. Započato ve Fontainebleau, dovršeno ve Znojmě. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 9, s. 6.
HRNČÍŘ, Jan - příslušník RAF (110. výročí narození)*14. 12. 1910 - Znojmo
†21. 4. 1967 - ?
Životopis:
Po vyučení ve znojemské elektrárně na Kernekerově ulici (dnes Rooseveltova) šel sloužit jako pilot k československému letectvu. V roce 1939 odjel ilegálně do Polska a poté s dalšími piloty do Francie. 1. července 1939 odjel do Sidi bel Abbes v Alžíru, po výcviku zpět do Francie, kde získal už hodnost poddůstojníka. Po kapitulaci Francie se dostal do Anglie k československé třistajedenáctky, bombardovací perutě. Byl jedním ze členů prvních tří posádek, které v roce 1940 dostaly za úkol přenést boj na území nepřítele. Od roku 1941 byl instruktorem, zaučoval nové dobrovolníky. Při jednom výcviku utrpěl těžké zranění. Teprve v roce 1943 dostal souhlas k opětovnému zařazení mezi bojové piloty. Od září do června téhož roku byl převelen na Bahamské ostrovy. Poté se opět vrací do Velké Británie. Zúčastnil se nejen prvního, ale i posledního operačního letu v květnu 1945. Po válce vystoupil z armády a pracoval jako dopravní pilot u ČSA. V roce 1950 s ním ukončily ČSA pracovní poměr z politických důvodů. V jeho posádce byl i střelec Richard Husmann. Ten později pod pseudonymem Jánský napsal válečný román Nebeští jezdci.
Zdroj:
- KLO. Jan Hrnčíř, nar. 14. 12. 1910 ve Znojmě, příslušník R. A. F. Znojemský region. 1996, roč. 2, č. 14, s. 3.
KACHNIK, Josef - univerzitní profesor (80. výročí úmrtí)
*13. 5. 1859 - Nivnice
†3. 12. 1940 - Olomouc
Životopis:
Gymnázium studoval v Třebíči, ve Znojmě a Uherském Hradišti. V roce 1883 ukončil studia v Olomouci a byl vysvěcen na kněze. Kaplanoval v Dubě u Olomouce, od roku 1884 byl dómský vikář a od roku 1889 působil na arcidiecési. V letech 1890-1891 byl profesorem náboženství na gymnázium a od roku 1895-1903 ředitelem ústavu pro vzdělání učitelek v Olomouci. V roce 1891 byl mimořádným profesorem olomoucké teologické fakulty a od roku 1901 řádným profesorem mravovědy tamtéž. Od roku 1920 působil jako profesor mravovědy na Univerzitě Karlově v Praze.
Dílo:
Založil Vychovatelskou knihovnu v Nivnici, kterou předal veřejnosti 28. 3. 1933. Jeho práce o J. A. Komenském byly publikovány v různých pedagogických listech.
Zdroj:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 19, s. 11.
KONRÁD II. Znojemský - dědičný kníže Moravy (870. výročí úmrtí)
*1108-1109 - Znojmo
†13. 12. 1150
Životopis:
Konrád II. byl potomkem syna Konrada I. Litolda. Jako kníže spravoval Znojemsko. Stál v čele spiknutí proti českému knížeti Vladislavovi II. V roce 1142 se s Vladislavem II. utkal nedaleko Kutné Hory a zvítězil nad ním. Chtěl se zmocnit Prahy, avšak tento úmysl se mu nezdařil. Boj s Vladislavem II. vypukl nanovo, když Konrád přepadl roku 1144 olomouckého biskupa Jindřicha Zdika. Konráda pokořila až zbraň. Vladislav poplenil jak kraj, tak i hrad a Konráda vypudil. V tísni se Konrád obrátil na německého krále Konráda III. Na jeho přímluvu u Vladislava dostal Konrád Znojemsko zpět. To však bylo pusté a proto v něm již nikdy nenalezl podporu pro své boje. Jeho síla byla zlomena. Od té doby žil v klidu. Je pochován v Třebíči v rodinné hrobce.
Zdroj:
- HAVLÍK, Lubomír Emil. Znojmo v době knížecí. Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1990. 1992, s. 27-45.
LIDAŘÍK, Rudolf - dělník (120. výročí narození)
*29. 12. 1900
†22. 6. 1945 - Újezd
Životopis:
Byl obětí okupace, zemřel ve vězení. Za účast v odboji vězněn v Brně, ve Vratislavi odsouzen 21. 1. 1943, dále vězněn v káznicích Brieg, Waldheim a v Terezíně.
Zdroj:
- Rudolf Lidařík [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1419
LUX, Antonín - kněz (220. výročí úmrtí)
*12. 1. 1747 - Moravský Krumlov
†10. 12. 1800 - Moravský Krumlov
Životopis:
Kněz řádu Pavlínů (pavlánů) v Moravském Krumlově, původem z místní měšťanské rodiny. Zpovědník kněžny Eleonory z Lichtenštejna. Zajímal se o minulost města a psal o jeho historických památkách.
Zdroj:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009, 350 s.
MASIAK, Štěpán Václav - kněz (40. výročí úmrtí)
*19. 9. 1902 - Praha
†19. 12. 1980 - Moravec
Životopis:
Narodil se 19. září 1902 v Praze, sliby složil 10. října 1925 v Olomouci a 21. prosince 1930 zde přijal kněžské svěcení. Hned jako novokněz byl ustanoven kaplanem v Plzni a už v roce 1935 byl zvolen převorem v Olomouci. V roce 1937 byl zvolen převorem v Praze a v roce 1939 byl jmenován prvním převorem nově ustanoveného konventu v Plzni. Za okupace byl v roce 1944 internován gestapem v Zásmukách pro svá kázání. Po válce byl v roce 1946 ustanoven představeným v Uherském Brodě a v roce 1948 převorem ve Znojmě na místo uvězněného P. Jakuba Zemka. Byl velmi oblíbeným lidovým misionářem. V roce 1950 byl internován v Želivě, pak v Oseku a nakonec na Králíkách. Později pracoval v civilním zaměstnání. V roce 1968 spolu s dalšími bratry obnovoval řeholní život ve Znojmě, kde velmi obětavě vypomáhal ve farní duchovní správě. V roce 1980 musel pro postupující chorobu odejít do Charitního domova na Moravci. Byl vzorným řeholníkem. Je pohřben ve Znojmě.
Zdroj:
- Výročí. Život farností Znojma. Č. 7 (2017), s. 5.
NEČAS, Kryštof Václav - kněz (100. výročí narození)
*3. 12. 1920 - Čebín
†31. 12. 2007 - Znojmo
Životopis:
Ve volbě povolání jej ovlivnil P. Odilo Pospíšil, který v roce 1931 konal v jeho rodné farnosti lidové misie. Václav Nečas nastoupil téhož roku na arcibiskupské gymnázium v Praze a bydlel v dominikánském juvenátu. Po maturitě v roce 1938 zahájil noviciát v Praze a 1. října 1940 složil sliby. Studoval na generálním studiu v Olomouci a 17. března 1945 přijal kněžské svěcení. Po lektorských zkouškách byl v září 1947 asignován do Znojma, kde působil jako kaplan a prefekt juvenátu (středoškolského chlapeckého internátu). V roce 1949 byl okresním soudem v Tišnově souzen za protikomunistické kázání. Začátkem roku 1950 jej sice Krajský soud v Brně amnestoval, ale zanedlouho, 14. dubna 1950, došlo k likvidaci znojemského kláštera. P. Kryštof byl odvezen do internačního kláštera v Králíkách a pak do kláštera v Želivě. Z internace se dostal až v září 1955. Až do roku 1967 pak pracoval v továrně, poté směl nastoupit jako kaplan do farnosti Třebíč. To už se blížilo pražské jaro a bratři se pokusili o obnovení znojemského kláštera. P. Kryštof sem 1. října 1968 nastoupil jako kaplan. V období začínající normalizace byl v únoru 1972 na nátlak státních orgánů biskupem přeložen do farnosti Luleč u Vyškova. 1. srpna 1990 přichází do Znojma ke sv. Kříži již potřetí, tentokrát jako farář a převor obnoveného dominikánského kláštera, a aktivně se zapojuje do obnovy farního života. 1. ledna 1993 odešel ze zdravotních důvodů do důchodu a nadále ochotně vypomáhal v duchovní správě, samozřejmostí byla jeho každodenní účast na večerní mši svaté. Tou jeho poslední byla děkovná bohoslužba 31. prosince 2007, kdy v kostele upadl, když nesl Svátost oltářní, a udeřil se do hlavy. Byl převezen do nemocnice, kde krátce před půlnocí zemřel. Pohřben byl 10. ledna 2008 do dominikánské hrobky na znojemském hřbitově.
Zdroj:
- Výročí. Život farností Znojma. Č. 10 (2017), s. 7.
NOVÁK, Vítězslav - hudební skladatel (150. výročí narození)*5. 12. 1870 - Kamenice nad Lipou
†18. 7. 1949 - Skuteč
Životopis:
Pocházel z rodiny, která se věnovala hudbě. Jeho otec byl lékař, zpíval ve sboru v Počátkách, matka hrála na klavír. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde vystudoval gymnázium. Novák tady poprvé vystupoval na veřejnosti jako klavírista a skládal první písně a drobné skladby pro klavír. V roce 1889 začal studovat na univerzitě v Praze (studia práva) a současně na konzervatoři, kterou absolvoval roku 1893 orchestrální ouverturou Korzár (1892) jako jeden z prvních žáků Antonína Dvořáka. Klavír zde studoval u Josefa Jiránka. V té době se mu podařilo přesvědčit matku, aby mu dovolila vzdát se studií práv a plně se věnovat hudbě. Johannes Brahms představuje jeho díla berlínskému vydavateli Simrockovi a tak byl Novák alespoň na čas finančně zajištěn. O prázdninách roku 1896 poznal při návštěvě Moravy, Slovácka, Lašska, Valašska a později i Slovenska lidový folklór v jeho domácím prostředí a to se stalo východiskem k jeho tvorbě v dalších letech. Důkladně studoval české a moravské sbírky lidových písní (Erben, Sušil, Bartoš) a pátrá po základech národního hudebního projevu. Navázal na moravskou melodičnost i modální cítění a včleňuje do své tvorby ozvuky erotiky a přírody, jimiž se přibližuje impresionismu. Ve věku 40 let se oženil se svou žačkou Marií Práškovou, která mu poskytla dokonalé rodinné zázemí. Jejich syn Jaroslav Novák se stal malířem. V prvním desetiletí 20. století se Novák stal vůdčím představitelem české hudby a svůj vliv zaměřil i na mladou generaci. Vyučoval pozdější významné české a slovenské hudební skladatele na Pražské Konzervatoři v mistrovské třídě (1909-19) i na mistrovské škole (1919-39) a později i soukromě. Mezi jeho žáky patřil Ladislav Vycpálek, Jaroslav Křička, Jaroslav Novotný, Boleslav Vomáčka, Václav Štěpán, bratři Jeremiášové, K. B. Jirák, Alois Hába nebo Ilja Hurník. Byl třikrát zvolen rektorem konzervatoře, dostalo se mu nejvyšších oficiálních uznání, byl předsedou hudebního odboru České akademie věd a umění. Jeho díla slavila úspěchy jak v domácím prostředí, tak v zahraničí, první provedení bývala vždy velkou společenskou událostí. Tvorbou byl silně spjat s Brnem, kde jeho díla prováděl s Besedou Brněnskou jeho přítel, sbormistr Rudolf Reissig. Novák procestoval téměř celou Evropu, Rusko nevyjímaje a jeho výjimečné postavení v české kulturní společnosti utvrzovala i jeho znalost cizích jazyků - hovořil německy, anglicky, francouzsky, španělsky a rusky, měl široké znalosti literatury, filosofie a výtvarného umění. Jeho raná díla vycházejí z novoromantismu a jsou ovlivněna Dvořákem, Brahmsem a Griegem. Na začátku 20. století sloučil novoromantismus s novým impresionistickým slohem, tvořil i pod vlivem soudobé symbolistické poezie. Pod vlivem Janáčkovým se věnoval lidovému folklóru, zvlášť oblasti Slovácka. K vrcholům jeho tvorby patří komorní a orchestrální díla z 30. a 40. let. Během německé okupace Československa prokázal Novák výrazné národní cítění a osobní odvahu. Většinu času strávil ve Skutči, kde také napsal memoáry "Vítězslav Novák o sobě a jiných". Zemřel náhle ve Skutči 18. července 1949, v 5:30 ráno.
Dílo:
Orchestrální díla: ouvertura Maryša k dramatu bratří Mrštíků (1899), symfonické básně V Tatrách (1902,rev.1905,1907), O věčné touze (1904), Toman a lesní panna (1907), kantáta Bouře (1908-10) na slova Svatopluka Čecha, Slovácká suita (1903), vrcholem je Podzimní symfonie (1934), třívětá vokálně instrumentální skladba s autobiografickými prvky a Jihočeská suita (1937), kde vyjádřil svou lásku k rodnému kraji. Stejně jako Smyčcový kvartet č. 3 reagovala na hrdinství v době protektorátu. Na protest proti ustavení protektorátu se Novák na tři roky odmlčel, a další díla vytvořil až v roce 1941, symfonickou báseň De profundis, Svatováclavský triptych pro varhany a orchestr (1941-42), jednovětou Sonátu pro violoncello a klavír (1941) a Májovou symfonii (1943). Mezi orchestrální kompozice patří ještě Lady Godiva (1907) a kantáta Svatební košile (1912-13). V operách klade důraz spíše na orchestrální než dramatickou složku, a proto se dnes příliš neprovádí.
Opery: Nejznámější operou je Lucerna podle Aloise Jiráska (1922), dále Zvíkovský rarášek podle Stroupežnického (1913-14), Karlštejn podle Vrchlického (1914-15) a Dědův odkaz taktéž podle Stroupežnického (1922-5).
Balety: Signorina Gioventu (1926-28) a Nikotina (1929).
Klavírní tvorba: Variace na Schumannovo téma (1893), Za soumraku (1896), Písně zimních nocí (1903), Exotikon (1911), Sonáta Eroica (1900) a Pan (1910), který má verzi také orchestrální (1912).
Písňová tvorba: Jarní nálady (1900), Melancholie (1901), Údolí nového království (1903), Melancholické písně o lásce (1906), Erotikon (1912), Síla a vzdor (1916-17), 12 ukolébavek na slova lidové poesie moravské (1931-2), Domov (1941), 2 legendy na slova lidové poesie moravské (1944), Jihočeské motivy (1947).
Zdroj:
- NOVÁK, Vítězslav. O sobě a o jiných. Vyd. 1. Praha: Jos. R. Vilímek, 1946, 200, [1] s.
OESTERREICH, Franz von - generál (190. výročí narození)
*29. 12. 1830 - Braunschwig (Německo)
†2. 1. 1898 - Perchtoldsdorf (Rakousko)
Životopis:
Absolvoval Vojenskou akademii v Louckém klášteře ve Znojmě (1847-1851).
Zdroj:
- Franz von Oesterreich [online]. [cit. 2012-03-21]. Dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_O/Oesterreich_Franz_1830_1898.xml
PARMA, Josef - profesor církevního práva (110. výročí narození)*28. 12. 1910 - Václavov u Zábřehu
†17. 5. 1957 - Chvalkovice u Vyškova
Životopis:
Od roku 1935, kdy byl ordinován, působil nejdříve na několika farnostech a poté odešel do Brna. Kde byl v chlapeckém semináři spirituálem a později v alumnátu působil jako profesor církevního práva. V roce 1946 byl přeložen na farnost v Únanově a o rok později odešel do Hlubokých Mašůvek jako administrátor zdejší farnosti. Obec mu vděčí za obnovení tradic poutí, k nimž vytvořil ceremoniál vítání poutníků. Dále se mu podařilo obnovit na Kalvárii Křížovou cestu, upravit prostranství kolem Svaté studny, kde byla vystavena kaple a malá kolonáda s freskami. Zbudoval také Mariánskou cestu s obrazy a v údolí za kostelem Lurdskou jeskyni s oltářem. Ale jeho největším dílem byla přístavba kostela. V roce 1948 brněnský biskup posvětil základní kámen. Se stavbou bylo započato v roce 1949 a o čtyři roky později byla (1953) byla stavba ukončena. V roce 1954 byl přeložen do Chvalkovic. Zemřel ve věku 46 let.
Zdroj:
- ADÁMEK, Zdeněk. 100. výročí narození P. Josefa Parmy. Znojemsko. 2011, roč. 21, č. 6, s. 9.
POLESNÝ, Karel - pedagog (140. výročí narození)*25. 12. 1880 - Zbraslavice
†17. 6. 1971 - Písek
Životopis:
Absolvent gymnázia v Pelhřimově a Karlovy univerzity v Praze (historie). V době jeho studií přednášely na univerzitě takové kapacity jako T. G. Masaryk a Josef Pekař. Studoval také na vídeňské univerzitě (katedra dějin umění). V r. 1918 byl vyzván čs. vládou, aby svými neocenitelnými vlastnostmi a schopnostmi pomáhal budovat české školství v poněmčeném Znojmě. Poprvé se se Znojmem setkal ve své diplomové práci Mírová politika Karla IV. Dne 20. září 1919 nastoupil ve Znojmě jako ředitel prvního českého gymnázia. Ústav začínal čtyřmi třídami a v r. 1938 končil šestnácti. V říjnu r. 1938 se přestěhoval do Třebíče, kde pracoval v knihovně gymnázia. Dne l. května 1939 odešel do penze. V době 2. světové války působil v Pelhřimově, několik měsíců byl ve vyšetřovací vazbě gestapa v Klatovech. Zbytek života strávil v Písku, kde byl až do r. 1964 městským archivářem.
Veřejná a kulturní činnost: Podílel se na vzniku hudební školy (1918) a muzejní rady. Předseda spolku Národní jednota pro všeobecný a kulturní rozvoj jihozápadní Moravy (spolek se staral o nemajetné studenty města). Pracoval v Sokole a založil stavební družstvo Domovina. V obecních volbách r. 1935 byl zvolen do městského zastupitelstva, kde aktivně řešil školskou problematiku města.
Dílo:
České školství ve Znojmě (1931), Dědické knihy města Znojma z r. 1363 a z r. 1397 (1928), Dvacet let gymnázia ve Znojmě (1939), K založení města Znojma (1926), Šedesát let Besedy znojemské 1870-1930 (1930) aj. Publikoval v novinách, časopisech a ve vlastivědném sborníku "Od Horácka k Podyjí".
Zdroj:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 51, s. 7.
PŘEMYSL Otakar I. - král (790. výročí úmrtí)
*1155
†15. 12. 1230
Životopis:
Znovu založil město Znojmo. Za jeho vlády město i celé okolí vzkvétaly.
Zdroj:
- DOMÍNEK, Jan. Hejtmanství znojemské. [1. vyd.]. Třebíč: Kubeš, J.F., 1911, 49 s.
RUDOLECKÝ, Josef - kněz (140. výročí narození)*20. 12. 1880 - Tuřany u Brna
†15. 1. 1963 - Znojmo
Životopis:
Absolvent českého gymnázia (1900) a katolického kněžského ústavu v Brně. O čtyři roky později vysvěcen na kněze. Kaplanoval v Řečkovicích, Boleradicích, v Hrušovanech nad Jevišovkou a na faře kostela sv. Mikuláše ve Znojmě (od října 1905). Člen Řemeslnické jednoty, předseda Spolku katolických tovaryšů (1906), člen Spolku křesťansko-sociálního dělnictva, jednatel Českého hospodářského spolku. Zakladatel stavebního družstva "Domov". Stál při vzniku první hospodářské školy ve Znojmě. Učil na Znojemské Besedě české děti hrát na hudební nástroje, které k tomuto účelu zakoupil. V prosinci 1910 byl přeložen do Únanova pro své vlastenecké smýšlení. Zde působil až do r. 1945. V Únanově se zapojil všestranně do různých činností za povznesení českého venkova. Založil pro mládež spolek Venkovská katolická Omladina, řídil chlapeckou hudební kapelu. V r. 1912 z vlastních prostředků vybudoval tělocvičnu, založil první organizaci spolku Orel v kraji. Později založil spolky Omladina a Orel po celém znojemském kraji a stal se jejich předsedou. Byl u zrodu spořitelen (tzv. Raiffeisenek), zakladatel spolku Zádruha (1918). Jeden z organizátorů tábora českého lidu v Únanově (září 1918). Patřil k zakladatelům Čs. strany lidové na Znojemsku. V době 2. světové války působil v odbojové organizaci generála Luži. Po osvobození 1945 se vrátil do Znojma na faru kostela sv. Mikuláše. Byl pracovníkem Národního výboru ve Znojmě, působil na odboru finančním, zdravotním a sociálním (do r. 1948). V padesátých letech byl pod kontrolou STB a v r. 1957 přinucen s aktivní duchovní činností skončit. Ale do konce života sloužil tajně mše v domě, kde bydlel (U Domoviny č. 15). Jedna ze znojemských ulic nese jeho jméno.
Dílo:
Divadelní hry: Dívčí vojna, Bílá cikánka, Svatební košile, Co je pravda?, Co Mikuláš dělá, dobře dělá, Vánoce v horách, Král a šašek, Ctirad a Šárka aj.
Věnoval se hudbě, napsal řadu skladeb a básní. Spoluzakladatel listu Moravský jih (1907) a zakladatel a šéfredaktor katolického listu Ochrana (1909, 18 let sám řídil).
Zdroj:
- KEREMIDSKÝ, Marian. Páter Josef Rudolecký. Znojemské listy. 1995, roč. 4, č. 15, s. 2.
URBÁNEK, Ladislav - pedagog (110. výročí narození)
*7. 12. 1910 – Plaveč
†?
Životopis:
Absolvoval reálné gymnáziu ve Znojmě. Současně studoval hru na housle v hudební škole ve třídě prof. J. Kratochvíla. V letech 1935 - 1951 byl zaměstnancem Městského úřadu ve Znojmě. Za okupace žil v Lošticích u Litovle. Houslařství se vyučil u Josefa Horáka, mistra houslaře ve Znojmě a v roce 1947 složil zkoušky před komisí Obchodní a živnostenské komory v Brně. Účastnil se mezinárodních houslařských soutěží v Holandsku, v Polsku. Od roku 1952 pracoval jako houslař v n. p. Cremona v Lubech u Chebu, kde získal v soutěžích diplomy za 1. a 2. cenu od obchodního a dřevařského průmyslu s udělením titulu mistra houslaře. Od roku 1957-1972 byl učitelem hry na housle a klavír v Lidové škole umění. Od studentských let byl členem Znojemské filharmonie. Pracoval na pětistrunných houslích (struny E, A, D, G, C - modely Stradivari a Quarneri. Ukázal na souvislost postavení duše (kolíku) na Pythagorovo komma.
Zdroj:
- LÁTOVÁ, Milada. Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1997, roč. 6, č. 47, s. 1.
VAŠTA, Bohumír - pedagog (50. výročí úmrtí)
*23. 10. 1896 - Soběslav
†30. 12. 1970 - Znojmo
Životopis:
Absolvent učitelského ústavu. Pedagog na znojemských školách (ZŠ Loucká 1924-1930), ředitel Masarykovy národní školy na Slovenské ulici ve Znojmě. Člen Ligy proti tuberkulóze a Československého červeného kříže. V r. 1925 založil a řadu let řídil dětskou ozdravovnu Masarykovy ligy proti tuberkulóze v lesích u Bojanovic. Zakládající člen Pěveckého sdružení Vítězslav Novák (1920). Od r. 1945 do 21. června 1967 předseda PSVN. Propagátor sborového pěveckého zpěvu. Organizátor pěveckého festivalu v Šumné (1922) -"První pěvecký a hudební festival"- za účasti pěveckých sborů z Jihlavy, Moravských Budějovic a Znojma. Pro svou průkopnickou práci v rámci kraje byl zvolen čestným předsedou pěveckých slavností. V době okupace (1938-1945) působil v Moravských Budějovicích, kde byl členem mužského sboru Foerster. Po návratu v r. 1945 se zapojil do kulturního života ve Znojmě. Opětovně zvolen předsedou Pěveckého sdružení Vítězslav Novák. Má velkou zásluhu na obnovení pamětní desky znojemského buditele notáře Jana Vlka, která byla odhalena na budově Znojemské Besedy v r. 1969.
Zdroj:
- MITREGOVÁ, Miluše. Osobnosti hodonických dějin. Historie Hodonic. Břeclav: Petr Brázda, 2009, s. 117-122.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová