Kún, František (1825-1894)

František Kún

  • farář
František Kún se narodil 30. srpna 1825 v Javorníku na Moravě.

Pocházel ze zchudlého uherského šlechtického rodu z Kečkemetu. Po vydání tolerančního patentu (1781) opustil jeho děd Alexander Kún rodnou vlast a usadil se na Moravě, kde působil jako kazatel mezi místními evangelíky.

František studoval ve Strážnici, v Těšíně a v Debrecíně. Díky výborným studijním výsledkům byl již ve svých 24 letech (26. 8. 1849) vysvěcen na kněze. Následující léta (1849-1856) zastával úřad vikáře v Miroslavi na Znojemsku. Tehdy náleželo Miroslavské vikářství ještě k nosislavské církvi. I přes své mládí se těšil mezi miroslavskými evangelíky velké úctě. Po několika letech úspěšné kazatelské činnosti se rozhodl na podzim roku 1856 odcestovat do Ameriky, aby tam sloužil česko-moravským evangelíkům.

První kroky mladého faráře v nové vlasti byly poznamenány množstvím těžkostí. Na pozemku v Tampa Country ve státě Iowa začal farmařit. Přeměna lesa v pole, stavba domu a založení rodiny mu zabralo většinu času a na kazatelskou činnost mu během prvních tří let nezbývalo sil. V roce 1859 přijal pozvání od bratří z okolí Cedar Rapids, kde působil až do konce svého života, tedy déle než 33 let.

I na novém působišti byl pronásledován existenčními starostmi, protože tu bylo málo evangelíků a nebyli tak bohatí, aby si mohli vydržovat vlastního kazatele. Aby uživil svoji rodinu, musel se i tu pustit do farmaření. Kolem roku 1870 přijal ze stejných důvodů místo profesora klasické literatury na tehdy prestižní koleji v nedalekém Western College. Ovládal totiž řečtinu, latinu, němčinu, maďarštinu a samozřejmě také češtinu a angličtinu. I přesto, že byl na škole velmi oblíben a jemu osobně se toto povolání líbilo, zjistil, že není v jeho silách zastávat oba úřady najednou a po dvou letech vyčerpávající práce se rozhodl věnovat se pouze církvi.

Všemožně se snažil rozšiřovat své vyznání a pomáhal evangelíkům v širokém okolí. Kázal nejen česky, ale i německy a anglicky. Bohoslužby probíhaly většinou pod širým nebem. Jeho největší touhou bylo postavit alespoň malý kostelík. Sbírkami konanými několik let v širokém okolí se podařilo nashromáždit dostatek finančních prostředků, aby mohl být 1. října 1867 položen základní kámen ke stavbě malého dřevěného kostelíka.

A tak se miroslavský vikář stal vůbec prvním kazatelem mezi česko-moravskými evangelíky, který překonal všechny těžkosti a překážky a neuprchl před nimi zpět na starý kontinent.

Zemřel krátce po dokončení přestavby dřevěného kostelíka na větší kostel dne 6. ledna 1894 v USA.

DÍLO:

Pokoušel se vydávat česky psaný evangelický časopis. Ale i zde ho stíhaly finanční potíže, neměl především dostatek odběratelů a spolupracovníků, což nepřekonal ani vytrvalou prací a snahou. Po neúspěchu českého listu „Hlas pravdy“ skončilo po několika číslech také vydávání časopisu „Věstník, časopis věnovaný lidu evangelickému českého jazyka v USA.“.

LITERATURA:
  • ČERNÝ, Miroslav. Věrný služebník. Znojemské listy. 23.11.1996, roč. 5, č. 46, s. 4.
  • František Kún a Josef Opočenský, aneb z Miroslavi do Ameriky před téměř 150 lety. Miroslavský zpravodaj. Č. 5 (2002).

Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.