- archeolog
Karel Jaroslav Maška se narodil 28. srpna 1851 v rodině blanenského řezníka Františka Mašky jako druhorozené dítě mladého páru.
Ve věku necelých čtyř let však Karlovi dne 15. srpna 1855 zemřel otec jako jedna z obětí místní epidemie cholery a tyfu. Tato nejranější vzpomínka zůstala v mysli pozdějšího archeologa hluboce zakořeněna. Matka Anna se sice znovu provdala (za Eduarda Rumlera, jenž převzal také řeznictví), ale malý Karel se upnul více na dědečka z matčiny strany Šuberta, jenž vlastnil mlýn v nedalekých Lažánkách.
Po skončení farní školy v Blansku poslal otčím Karla roku 1864 vyučit se zámečníkem. Nadučitel Kožešník, Karlova matka i dědeček Šubert si však byli vědomi Karlových předpokladů a přesvědčili jeho nevlastního otce, aby ho poslal do Brna studovat. Zde malý Karel nastoupil nejprve do 4. třídy hlavní školy, aby se naučil německy a po roce ve svých čtrnácti letech začal studovat 1. třídu německé reálky na Jánské ulici.
Zde se setkal s J.G. Mendelem, zakladatelem genetiky, který ho tři roky vyučoval přírodopisu a fyzice. Mendel si chlapce oblíbil a brával ho sebou i do klášterní zahrady, kde se věnoval svým vědeckým pokusům s hrachem. V době studií na reálce se stal budoucí učitel také činným členem Matice moravské. Mladý Maška potvrdil předpoklady svých „obhájců“, protože vždy byl nejlepším ze žáků; snad právě kvůli postoji jeho nevlastního otce.
Po dokončení studií na reálce roku 1870 šel studovat ještě na dva roky inženýrskou školu na německé technice v Brně. Už na reálce si Maška přivydělával soukromým vyučováním, takže po nějaké době už nebyl závislý na finanční podpoře od svého nevlastního otce. Za studií na brněnské technice byl Maška také asistentem kreslení a rýsování na městské vyšší reálce v Brně, stal se také členem Akademického čtenářského slovanského spolku Zora a čerstvě založeného brněnského Sokola. Stručně řečeno zapojoval se rozsáhle do stále se rozšiřujícího společenského života v Brně.
Po skončení dvouletého studia na brněnské technice zamířil jednadvacetiletý Karel na vídeňskou techniku a posléze na tamní univerzitu. Ve Vídni navštěvoval kromě matematicko-geometrických přednášek také astronomii a lidskou anatomii, naučil se anglicky, francouzsky a italsky, také český a německý těsnopis. Vídeň Maška opustil roku 1874, definitivně však studia ukončil státní profesorskou zkouškou z roku 1877.
Mimo svou profesi se zajímal také o prehistorii lidstva, což u něj podnítil především Dr. Jindřich Wankel působící v jeho rodném Blansku. Už jako student pomáhal Wankelovi při jeho výzkumech v terénu ale i doma ve shromážděných sbírkách. Ve školním roce 1874-1875 zastával místo suplujícího profesora na německé zemské vyšší reálce v Jihlavě, od následujícího roku pak působil na reálce ve Znojmě. Zde se také stal spoluzakládajícím členem České besedy. Ve Znojmě setrval do roku 1878, kdy odešel učit na obecnou německou reálku v Novém Jičíně, zůstal tam celých 13 let.
V Novém Jičíně začal Maška se soustavnou vědeckou prací, poznal tady také svou budoucí manželku Bertu, dceru soudního rady Štěpána Múčky. Své poznatky a nálezy prezentoval při poznávacích výletech do okolí, na různých přednáškách a prostřednictvím článků v místním tisku.
Starosta města dr. Jindřich Preisenhammer mladého profesora upozornil na vrch Kotouč u Štramberka, zejména na jeho četné jeskyně. Pozemky na hoře Kotouč patřily Tereziánské akademii ve Vídni a Maška si pro své výzkumy musel vyžádat její svolení.
První průzkum provedl už v listopadu 1878 v Čertově díře a na Janově kameni. Pokračoval pak až do roku 1880 a postupně svou pozornost zaměřil především na Čertovu díru Šipku, kde nakonec také objevil 26. srpna 1880 lidskou mandibulu (spodní čelist) patřící člověku neandertálskému (Homo sapiens neandrthalensis). Celkově rozlišil Maška v Šipce 3 kulturní vrstvy a v Čertově díře pak 5 vrstev. Zhodnocení šipeckých nálezů, především však právě oné dětské čelisti, provedl v článku Šipecká čelist z roku 1903. Ale prakticky hned po zveřejnění nálezu ještě v roce 1880 se rozpoutala živá vědecká diskuze, nikdo však nepochyboval o významnosti objevu.
Už v roce 1881 prezentoval Maška čelist na mezinárodním antropologickém kongresu v Salcburku. Vzrušené období po objevu čelisti už s ním prožívala jeho mladá manželka a od 23. listopadu 1881 i jejich první dcera Ludmila.
Maška ale neusnul na vavřínech a už roku 1882 se rozhodl prozkoumat naleziště u obce Skalka u Předmostí asi půl hodiny cesty severně od Přerova. To ještě netušil, že se tam střetne se svým bývalým archeologickým mistrem Jindřichem Wankelem, který zde kopal už od roku 1880. Určité prvotní napětí naštěstí netrvalo příliš dlouho a v roce 1886 už pracovali oba badatelé ve vzájemné shodě. Mezitím se Maškovi narodily další dvě děti, 12. března 1883 dcera Vanda a 17. července 1886 syn Otokar.
Lokalitu v Předmostí označil teď už poměrně dost známý badatel jako „sídliště lovců mamutů“. Samozřejmě s touto interpretací ne všichni souhlasili, proti takovému výkladu se postavil například Japetus Steenstrup. V roce 1888 se vypravil za Maškou na Moravu, aby si lokalitu i nálezy osobně prohlédl. Nakonec byl nucen uznat současnost člověka a mamuta v Předmostí. Mezitím ovšem Maška vydal svou práci „Der diluviale Mensch in Mähren, ein Beitrag zur Urgeschichte Mährens“, která vyšla nejprve ve výroční zprávě reálky v Novém Jičíně za rok 1885-1886 a později (1887) knižně vlastním nákladem autora. Maška zde shrnul všech 12 tehdy známých paleolitických stanic. Rok po Steenstrupově návštěvě obhajoval svou loveckou teorii na antropologickém sjezdu ve Vídni (1889) a v roce 1891 prezentoval část své sbírky na Jubilejní výstavě v Praze.
V témže roce se 9. ledna narodil Maškovi druhý syn Jaroslav.
Přes všechno své nadšení pro archeologii nezanedbával Maška ani své povinnosti učitele. Svým žákům se příkladně věnoval a dokázal získat jejich plnou a nadšenou pozornost. Patrně i proto byl 6. února 1892 jmenován ředitelem české zemské vyšší reálky v Telči, což bylo pro člověka jeho věku (necelých 41 let) v té době nezvyklé.
Také v novém působišti pořádal občasné přednášky o archeologických nálezech, část své sbírky měl dokonce uloženu v ředitelně. Zatímco množství nálezů z Předmostí utěšeně narůstalo, Maška už nemohl jezdit do muzeí tak často jako dřív; jednak kvůli většímu množství pracovních povinností, jednak kvůli špatnému dopravnímu spojení.
Výzkum v Předmostí však prováděl dál a 7. srpna 1894 na lokalitě objevil „hromadný hrob“ paleolitických lidí, nejméně 20 jedinců, z toho 8 dospělých a 12 nedospělých (mezi nimi 3 jedinci kojeneckého věku). Do konce srpna 1894 se pak Maškovi podařilo celý hrob vyzvednout. Mezi množstvím artefaktů z této světoznámé lokality vyniká pětice tzv. „Předmostských Venuší“, což jsou figurky vyřezané z prstních článků mamuta. Další výzkum na lokalitě prováděl ždánický notář Martin Kříž, Maška tak zaměřil svou pozornost na halštatskou mohylu v Hlásnici u Horákova. Zde pod kamenným obložením nalezl žárový pohřeb v popelnici s četnými bronzovými předměty, zlatým prstenem a jantarovou perlou, doprovázený kostrovým pohřbem s kopím a zbrojí a dvěma tepanými bronzovými mísami.
Během roku 1895 se Maška zúčastnil národopisné výstavy v Praze a téhož roku se mu 18. prosince narodil páté dítě a třetí syn Lubomír.
Přes všechny své povinnosti a dopravní odloučenost navštěvoval tento moravský badatel četná setkání archeologů: roku 1898 sjezd archeologů v Kutné Hoře, 1900 světový kongres při Světové výstavě v Paříži (sám zde prezentoval část svých sbírek), 1905 v Salcburku, 1908 v Praze a v Kroměříži, 1910 ve Vídni, 1911 v Kojetíně, 1912 opět v Praze (předsedou sjezdu) a 1913 znovu ve Vídni.
Udržoval také kontakty s odborníky doma i v zahraničí, mnozí ho dokonce v Telči navštívil a někteří i vícekrát. Dochovaná Maškova korespondence zahrnuje na 2200 dopisů a listů (uložena v AÚ AV ČR). Problematický byl zprvu jeho vztah k M. Křížovi, což způsobilo Křížovo jednání ohledně lokality v Předmostí. Oba archeologové se smířili až roku 1908 na sjezdu v Kroměříži.
Maška si přál svou sbírku uchovat primárně pro Moravské zemské muzeum v Brně, které dokonce samo projevilo jistý zájem, když 28. května 1902 zaslalo kuratorium Musejní společnosti v Brně dotaz, zda a za jakých podmínek by byl Maška ochoten své sbírky muzeu přenechat. Maška zaslal stručný přehled obsahu své sbírky společně s požadovanou cenou ve výši 40.000 korun a návrhem, aby kuratorium vyslalo odborné znalce k ověření hodnoty sbírky. Jednání se však protahovala a teprve 26. října 1903 zaslalo kuratorium oznámení, že posouzením hodnoty sbírky pověřila A. Rzehaka a J. Jahna.
Další posun v jednání pak nastal až 8. července 1905, kdy byl Maška žádán, aby sdělil skutečně nejnižší částku, za niž by byl ochoten svou sbírku zemskému muzeu přenechat. Ve své odpovědi se omezil na vypočtení výdajů souvisících s pořizováním sbírky a na konstatování, že jde v podstatě jen o úhradu těchto výdajů a nikoliv o snahu obohatit se prodejem této sbírky. Až návštěva dr. Otto Recheho na jaře 1907 v Telči a jeho nabídka 100.000 marek za Maškovu sbírku pohnula kuratorium k urychlenému jednání a konečnému odkoupení sbírky pro zemské muzeum. Předávací protokol byl podepsán až 18. června 1909, ale teprve v září 1909 byla část sbírek převezena do Brna, část byla ponechána dočasně k vědeckému zpracování K. J. Maškovi v Telči.
Za dobu svého pobytu v Telči kromě ředitelského postu zastával různé funkce v mnoha místních spolcích, angažoval se hojně v místní obecní samosprávě, byl ale i konzervátorem Zemské muzejní společnosti v Brně a Centrální komise pro ochranu památek ve Vídni. Hodně se angažoval ve prospěch chudších studentů, dost možná pod vlivem vlastní zkušenosti v mládí. Můžeme říct, že archeologie vlastně představovala jen část Maškovy pestré činnosti.
Část sbírky, jak už bylo řečeno, zůstala dočasně v Maškově držení, protože od roku 1908 soustavně pracoval na vydání monografie o Předmostí, k níž se mu podařilo po dlouholetých jednáních získat finanční příslib od zemského kuratoria, potažmo od zemského sněmu.
Bohužel úporná jednání o finančním zajištění vydání knihy a jejich následné ukončení světovou válkou zanechaly hluboké stopy na zdravotním stavu telčského ředitele, jemuž nepomohlo ani přesídlení do Brna po odchodu do penze 1. dubna 1915.
Zde dále pokračoval ve své vědecké činnosti, byl zvolen do kuratoria Zemského musea a stal se také přednostou geologicko – paleontologického oddělení. Bohužel vlivem válečné situace byly prostředky pro všechny zbytné oblasti společenského života omezeny, v muzeu se úspory dotkly také vytápění jeho prostor.
Při pořádání sbírek se stávalo Maškovo zdraví stále chatrnějším, 19. ledna 1916 ho postihl záchvat mrtvice, 5. února pak přišel další záchvat, kterému už zeslabené tělo neodolalo, a Karel Jaroslav Maška skonal. Nedočkal se tak splnění svého velkého životního přání, jímž byla právě kniha o Předmostí. Jeho pohřeb 8. února 1916 se stal vlastně společenskou událostí, kromě zástupců brněnského společenského a vědeckého života se ho účastnily také delegace z Blanska a Telče.
DÍLO:
Archeologické výzkumy: Jeskyně Šipka a Černá díra (1878-1887), Předmostí, tábořiště lovců mamutů (1882-1894), hradiska u Jevišovic, na Mírovci u Grešlova Mýta, Mackovice, Medlice, Němčičky, Rudlice, Tvořihráz aj.
Odborné archeologické články: Časopis muzejního spolku olomouckého - Pravěké nálezy ve Štramberku, část I. Jeskyně Šipka (1884), část II. Jeskyně Čertova díra (1886), Žlutnice brněnská a učiněné v ní nálezy diluviálních zvířat a lidí (1888), Nové výzkumy v Předmostí (1894) aj. Mittheil. der anthropologischen Gesellschaft in Wien - Über den diluvialen Menschen in Stramberg (1882), Ein viertes Jadeitbeil in Mähren (1889) aj.
Publikoval v novinách a časopisech: Correspondenzblatt der deutschen anthropologischen Gesellschaft, Česká akademie, Český lid aj.
Samostatně vydané spisy: Der diluviale Mensch in Mähren (1886), Moravské Kravařsko (1898), Pravěk Moravy.
LITERATURA:
- HRBÁČKOVÁ, Alena. Další badatelé na Moravskokrumlovsku. Moravskokrumlovské noviny. Roč. 15, č. 6 (2006), s. 20-21.
- POLÁK, Vladimír. Literární místopis okresu Blansko. 2. rozš. upr. vyd. Blansko : Okresní knihovna, 1985. 186 s.
- URBÁNEK, Valtr. Člověk a jeho dílo : K. J. Maška-klasik paleoarchologie. Moravské noviny Rovnost. Roč. 10, č. 157 (08.07.2000), s. 2, příl. Víkend.
Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.