Ve čtvrtek 15. června jsme byli na městském úřadě odpasováni panem starostou na čtenáře. Dostali jsme darem knížku spisovatele Martina Šinkovského, která se jmenuje Lapálie v Lampálii, obrázky do ní nakreslil pan ilustrátor, který má divné jméno Ticho 762. Abychom věděli, kde jsme se čtením skončili, máme v ní i pěknou záložku, ale hlavně jsme obdrželi legitimaci do knihovny, a tak si můžeme celý rok půjčovat knížky a časopisy zdarma. Hurá, to bude príma! S naší paní učitelkou jsme se hned po pasování vypravili do knihovny, kde nás paní knihovnice zavedla do oddělení pro nás- děti. Usadili jsme se na pódiu, odkud bylo dobře vidět na regály se spoustou krásných knížek. Paní knihovnice nám ukazovala knížky, které jsou určeny nám, začínajícím čtenářům, mají na obálce sluníčko a v něm je napsáno První čtení, Už umím číst, Přečti si sám nebo Velká písmena. Mohli jsme si je prohlédnout a každý z nás si hned jednu knížku vypůjčil domů na prázdniny. Už se těšíme, jak budeme chodit s paní učitelkou do knihovny i v příštím školním roce a to už budeme druháci. A také už budeme vědět, proč se knížka jmenuje Lapálie v Lampálii, protože ji už budeme mít po prázdninách celou přečtenou. Paní knihovnice nám vysvětlila, co znamená slovo lapálie, že to jsou vlastně trampoty nebo potíže. A také jsme si společně přečetli jeden úryvek a dozvěděli jsme se, že v parku stojí starý košatý dub a u něj stojí lampa. A ve svitu lampy žijí malí Lampálové. Najednou lampa zabliká a zaprská a téměř zhasne. A jak se statečná Lampálice Zoja vydává na hřbetu ježka Bodlinky pro novou žárovku a co všechno při tom zažije, to už si musíme přečíst sami.
